Poprvé v životě vařím jen kvůli sobě. S láskou. (Petra, 34 let)

2
Chci vám přiblížit svůj příběh, který je nejen o tom, jak jsem se díky vaření projedla k lepšímu vztahu sama k sobě, ale také o tom, že zvládnout se dá vše - stačí se rozhodnout a věřit si! Nevěřila bych, pokud bych to sama na sobě nevyzkoušela, jak dokáže vhodně zvolená strava změnit tolik věcí v mém životě!

Takhle se cítit nechci

Tohle je fotka z promoce, snad ani není publikovatelná, ale zase je vidět ten rozdíl.

Po jídle jsem se mnohokrát cítila tak, že jsem se sotva zvedla ze židle. Natož, abych měla nějakou energii po obědě cokoliv dělat nebo měla chuť do práce. Gauč u kolegů ve vedlejší místnosti mě lákal k tomu, abych si na něj lehla a své nafouklé bríško nechala slehnout a uvést zpět do původní velikosti. Tento “poobědový stav” se  opakoval čím dál tím častěji a já si začala říkat sama pro sebe: ”Jak se s tím poperu? Nechci  se každý den takto cítit, potřebuji něco změnit! Ale co?” Cítila jsem, že potřebuji dělat něco jinak, aby mohl přijít i jiný výsledek.

Přiznávám se, že jsem nemívala moc dobrý vztah s jídlem. Myslím si, že to bylo především  z důvodu neschopnosti vidět, jak velký přínos jídlo ve skutečnosti pro moje tělo má. A nejen pro tělo, ale i na duši. Až teď postupem času tomu konečně začínám přicházet na kloub.

A to je jen teprve jedna část celé skládačky. Nebyla to totiž “jen” nespokojenost s pocitem po jídle, bylo toho víc. Ať už opakující se nemoci a záněty, bolesti v bedrech, špatná pleť, častá únava, která neměla moc z čeho přicházet, stres, tak i zablokovaný krk. Začalo se to stupňovat a tyto problémy mě postupně zasahovaly do pracovního i osobního života.

10 let jsem nemohla dostat váhu pod kontrolu

Netušila jsem tehdy, kde by mohl být zakopaný pes. Myslela jsem, že musím zase vše zvládnout –  být dokonalá po všech stránkách a nějak to vše překonat a tvářit se jako by nic. Ta dokonalost v podobě “dokonalé” postavy souvisela samozřejmě i s řešením stravy a s mojí váhou, která šla postupem času nahoru od doby, kdy jsem zároveň studovala vysokou školu a pracovala a nezbýval už časový prostor na pohyb v takové míře, jako dřív. Toto období pro představu trvalo nějakých 10 let. V průběhu této doby se pomyslná ručička na váze hýbala z jedné strany na druhou a to bohužel několikrát. Vše se opakovalo a byl to začarovaný kruh. Moc tomu nepomohly ani, jak já sama nazývám “dietní pokusy”, různé podoby pytlíčkových nebo tabletových urychlovačů spalování, které měly finální efekt tak akorát rozhozený metabolismus a zažívacími problémy a po čase i znovu vyšší váhu. Vždycky jsem do toho šla se záměrem, že tentokrát to zaručeně vyjde. Také mám za sebou i sestavení stravovacího i cvičícího programu na míru od trenéra z fitka, který vypadal opět velmi slibně, avšak moje tělo mi po čase ukázalo, že ani tato cesta nebude ta správná. Jak tedy dál? Byla jsem z toho už dost nešťastná!

Kamarádka mi vyprávěla, co jí a co nejí

Přibližně po jednom roce od posledního dietního pokusu, v dubnu tohoto roku, kdy jsem se akorát doléčila z měsíc trvající chřipky a stále jsem se necítila ještě úplně fit,  jsem se potkala s mojí kamarádkou, která se věnuje líčení a péči o pleť. Začala mi vyprávět o tom, jak strava ovlivňuje naše zdraví, aniž bychom si to uvědomovali a já se poprvé dozvěděla, že existují  webové stránky s názvem  “Jíme jinak”.

Po chvilce vyprávění jsem si říkala, že to zní sice hezky, nicméně já si stále neuměla  představit, z jakých surovin se jídlo připravuje. Některé suroviny, o kterých vyprávěla, vůbec neznám, že existují! Následně mi prozradila, že navíc nejí žádné maso, ani nic složeného z  mléčných výrobků (z nichž se hlavně skládal můj jídelníček) také pečivo a tropické ovoce. Vlastně nic z toho, co jím já! V hlavě mi znělo: “Co vlastně jí?!” Řekla jsem si, že se na webové stránky podívám a uvidím.

Začetla jsem se do Jíme Jinak

Když jsem si jeden večer sedla natěšená k počítači a pročítala si jednotlivé články, rozhovory a recepty, stránky mě velmi oslovily. Především mě zaujaly jednotlivé příběhy lidí, kteří si také prošli změnou stravování. Překvapilo mě, jak se jim tím doslova změnil život. Zkrátka úplně mě to pohltilo a chtěla zažívat to samé! Říkala jsem si: “Jo, to by mohlo být to ono!” Pročetla jsem se až k nabídce jednotlivých kurzů a moc jsem se nerozmýšlela. Přihlásila se do jednoho právě začínajícího kurzu s názvem “Hubneme do plavek”. Už ten název byl pro mě příjemně motivační, i když někomu může připomínat několikrát omílané téma z ženských a dietních časopisů. Já jsem si hned sama sebe představila letošní léto v plavečkách, jak se sluním někde u moře a cítím se spokojená! 

Měla bych se naučit vařit?!

A jaké mám od kurzu očekávání?  Ptala jsem se sama sebe. Ráda zhubnu nějaké to “kilíčko” ale především, že chci být  konečně zdravá, mít krásnou pleť a změnit své stravovací návyky. Až poté mi došel jeden velký přínos od kurzu, že bych se konečně mohla naučit vařit. A rovnou ve zdravé formě! Dříve jsem od svých blízkých slýchávala, že by bylo už na čase se začít učit vařit. Že správná žena  a posléze manželka by to měla umět. Ale kdo mě zná, tak ví, že nemám ráda, pokud musím dělat cokoli jen kvůli tomu, že se to ode mne očekává nebo že to zkrátka MUSÍM dělat! To se kousnu a nikdo se mnou moc nehne.

Takže otázka: “Co budeme mít dnes k večeři?”, jíž jsem slýchala každý den,  byla pro mě jak když před býkem zamáváte červeným šátkem. Zase to jídlo, kolem kterého se to stále vše točí! A já pořád nechápala proč.

Proto jsem si na tuto a podobné otázky v duchu mnohokrát odpovídala: “ Proč se mám učit vařit jídla, po kterých se necítím dobře?” A to jsem ještě netušila, že nevyhovující stravování může krom nafouklého bříška přivodit tolik zdravotních komplikací. Že by jádro všech problémů bylo právě v tom jídle? 

Můj průběh 14 denního kurzu

Ze začátku jsem si nedokázala úplně představit, co mě v kurzu čeká, co obnáší a do čeho se pouštím. Jak jsem již uvedla, neznala jsem ani některé používané ingredience do jídel, které se během kurzu vařily.

Jako první z příprav jsem shlédla úvodní video a vytiskla si podklady:  nákupní seznamy zvlášť pro 1. týden a 2. týden, jednotlivé jídelníčky pro dané týdny a vyrazila jsem na velké nákupy. Nejdříve do Zdravíčka a Country life a další den do tržnice pro veškerou zeleninu a koření. Jeden prodavač zeleniny se mě dokonce ptá: “Budete připravovat jídlo v nějaké TV show, že kupujete tak velké množství zeleniny a v takové rozmanitosti?” Velmi mě rozesmál. Pro sebe jsem si mezitím říkala: “ No jasně, akorát zatím ani nevím, jak se ty jídla připravují!”

Když jsem to zvládla já, tak každý!

Začátky kurzu byly pro mě náročnější na time management – příprava jídel mi trvala déle, než jsem si představovala a časově to skloubit i s mojí náročnou prací nebylo jednoduché. Také rozmanitost oběda mě překvapila. Oběd byl veliký, v podobě polévky, luštěnin, obilovin a salátu. Připravit vše naráz pro mě bylo nejednou velkou výzvou! Chvilkami jsem z toho trošku šílela, nicméně koordinace se den za dnem zlepšovala a já cítila pocit uspokojení, že to zvládám. Přivstala jsem si vždy přibližně o 2 hodiny dříve než normálně a vařila jsem si najednou jak snídani, tak rovnou i oběd, někdy i večeři. Byly dny, kdy to šlo lépe a dny, kdy hůře, nebylo to vždy 100%, ale mně to nevadilo. Navíc Evčino a Helčino provázení celým kurzem bylo hlavně o tom, že vše děláme tak, jak nejlépe dokážeme v danou chvíli podle svých možností a že když se vše hned nedaří, tak to nevadí! Moc mi pomáhalo si to každý den opakovat! Bylo to především bez tlaku a to se mi líbilo. Zároveň jsem si i dovolila připustit, že to nemusí být dokonalé.  Čím častěji jsem si to říkala, tak tím to šlo lehčeji a rychleji. Přípravy jídel jsem se učila krok po kroku a recepty byly krásně pochopitelné. Zjistila jsem, že vše mi jde lépe, když to dělám v klidu a o to rychleji to mám hotové. Den ode dne mi to šlo lépe!Na fotkách vidíte moje jídla, co jsem vařila podle kurzu. Pokud má někdo obavy, že by to nemusel zvládnout,  hoďte je za hlavu! Když jsem to zvládla já, tak každý!

Poprvé v životě je mi po jídle dobře

Každý den jsem se těšila, jaké propojení chutí je pro mě na dnešek připraveno. A chutnalo mi to moc.  Ze začátku mi přišlo, že ty porce jsou velké, ale potom jsem si to nějak přizpůsobila a snad poprvé v životě jsem cítila po jídle ten pocit, kdy jsem se do sytosti najedla a dokonce jsem neměla ani nafouklé břicho, ani pocit kamení v žaludku. Také mě příjemně překvapilo, že jsem najednou neměla chuť na sladké a ani jsem nepotřebovala se dojídat něčím dalším mimo hlavní jídla. Ani svačiny jsem nepotřebovala. Začalo mi postupně záležet víc a víc na tom, co jím. Co dávám svému tělu.  Dále jsem přestala jíst maso, aniž bych to dopředu plánovala. Nicméně když si uvědomím zpětně, že i dříve jsem ho moc nevyhledávala, tak to zase takové překvapení pro mě není. Snažím se ke stravě  přistupovat tak, že nyní dám více na pocit, na co má moje tělo chuť, co potřebuje a co ne.

Po 14 dnech jsou vidět velké změny

Dokonce i půsty jsem si moc užila a cítila se příjemně. Těch 14 dní bylo na jednu stranu dlouhých, ale na druhou stranu už po 14 dnech byla vidět neskutečná změna. Úbytek na váze 4kg, v pase 4cm. Hlavně se to cítila na oblečení, jak mi je najednou volnější. Zlepšila se mi pleť, cítila jsem velký přísun energie, měla jsem pozitivnější náladu – takovou tu, že zvládnu cokoliv, co budu chtít! Také jsem měla ze sebe radost, že si dopřeji čas pouze pro sebe a s láskou si uvařím. Udělám si čas nejen na přípravu jídla, ale i na to s jakou chutí a klidem si ho sním. Je to opravdu velký rozdíl, než zhltnout nějaké jídlo a honem rychle pokračovat zase v práci. Moje očekávání se nejen naplnila, ale spíše přeplnila!

Konečně jsem začala vařit jen a jen pro sebe. A s láskou.

A byl to úžasný pocit. Začala jsem si  plánovat nákupy s předstihem. Do tržnice chodím v sobotu a nakupuji zeleninu a ovoce na celý týden. Dost to ušetří čas. Poznala jsem spoustu nových ingrediencí, například seitan, tempeh, dále pro mě zatím neznámé některé luštěniny, zeleniny a mnoho dalších. Nevěřila bych, pokud bych to sama na sobě nevyzkoušela, jak dokáže vhodně zvolená strava změnit tolik věcí v mém životě! Především mám  velkou radost, že si konečně na sebe udělám čas a s láskou si uvařím! Priority se mi pozměnily a začínám si uvědomovat, že to, jakým způsobem budu jíst, se mi promítne do všech oblastní mého života!

Vím, že jsem nyní teprve na začátku, ale jsem ráda, že jsem měla tu možnost projíst se a provařit tímto kurzem a pokračovat dál v této cestě!

Petra

2 komentáře. Jak to vidíte vy? Napište komentář.

  1. Já jak kdy, většinou si nosím do jídelny svoje v krabičce a jím spolu s kolegyněmi, někdy si koupím oběd, který nabízí jídelna.

  2. Zrovna akutně přemýšlím, jestli si v práci objednat obědy za 19,-. Nastoupila jsem do nového kolektivu a nechci vystupovat z řady. Asi si je objednám a jinak si budu vařit podle JJ.

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.