Po 9 měsících s Jíme Jinak jsem nadšen tím, že to není jen jídlo, ale moc fajn životní styl. Čistí se tělo, následně se čistí mysl a život plyne tak nějak snáz. Pro mne je stále jídlo palivem a poslední dobou mě nesmírně baví jezdit na tento vysokooktanový benzín, který čerpám ze zdejších receptů.

Kdysi jsem nasedl na „kolotoč výmluv“, ale po tom 3/4 roku s Jíme Jinak si už opravdu nedovolím říci, že něco nejde. Jde všechno, jak už jsem psal v prvním příběhu, akorát si člověk musí sám sobě plně přiznat, že je to pouze on, kdo si na sebe chystá důvody, jak vše obejít.

Vyléčený sladkoholik

Vítání jara

Býval jsem sladkoholik, zatímco na rodinné oslavě ostatní měli druhý dort, já neměl problém sníst dortů pět. U televize dvě tatranky a po chvilce i celou čokoládu atd… Sám sobě jsem si začal říkat, proč mám takový problém s cukrem. Nejsem věřící člověk vyznávající nějaké náboženství. Plně ale věřím v otevření srdce a následně i mysli. Miluji knihy Dana Millmana, OSHO a dalších.
S tím mým cukrem došlo ke změně ve chvíli, když jsem si uvědomil, že nejtěžší ze všeho je začít mít rád sám sebe. Se všemi těmi chybami, emocemi a divnými postoji atd… Pak teprve lze začít mít rád i své okolí. Pak jsem přestal mít chuť permanentně na sladké. Ona to je stejně jen taková „berlička“, člověk tím nic nevyřeší, naopak ledacos se ještě zhorší.

Sbohem, tukový prstenče krásy

Dnes proběhlo vážení a měření, jsem nadšen a plně spokojen. Když jsem se vážil začátkem ledna 2020 bylo to při výšce 172 cm 76,9 kg a 96 cm v pase. Po 3/4 roku s Jíme Jinak je dnešní skóre 65,6 kg a 85 cm v pase, takže „pánský tukový prstenec krásy“ odtéká. Plně vařit recepty po skoro celý týden jsem začal s Jíme Jinak až koncem května 2020. Poslední měsíc už zařazuji i svačiny a váha se začíná stabilizovat. Od října 2020 odtekly už jen 2 kg a za poslední měsíc cca 40 dkg. Jsou to sice jen nějaká čísla, ale potěší to. Sice se u mě zatím nekoná „zázračné“ uzdravení, koleno o sobě stále dává vědět, ale není třeba permanentně několik dní v kuse opuchlé. Dokonce mi i dovoluje si několikrát týdně, velmi lehce cvičit jógu, která mi začala přinášet mnoho a mnoho radosti.

Změnit sebe a tím celý svět

Dnes se zdá, že je taková „podivná“ doba, možná je cestou změnit sám sebe a pak se opravdu změní celý svět. Velmi těžko se mi píší pocity tak, aby to vše neznělo jako otřepaná klišé. Na druhou stranu poslední dobou mám takový pocit, že možná sem tam něco po více jak 20 letech začíná fungovat. Neusínám na vavřínech, naopak jsem jídlem Jíme Jinak, čtením moc fajn knih, cvičením jógy a pokusem o meditace  inspirován každým dnem více a více. Občas přijde i nápad jak zase v určité situaci reagovat „lépe“. Samozřejmě, že člověk vzteky občas „vyletí“, i ta nenávist jako emoce se objeví. Jde jen o to, že časem se vše rovná a takovéto situace nejsou denní normou, ale jen občasné upozornění, které říkají: „Tak tudy ne!

Musíme si pomoci sami

Všude slyšíme „velmi podivné“ informace… Nikde, ale už celý rok, neslyším: „Lidé, zkuste změnit stravování, zkuste nějaký pohyb v rámci možností a omezení, zkuste dýchat, zkuste si večer dát ledovou sprchu. Pak by se třeba mohlo i stát, že budete mít mnohem lepší imunitní systém.“ A já se ptám, proč na tohle neběží spoty celý den třeba v televizi? Nastává prostě doba, kdy pomoci si budeme muset sami sobě i navzájem. Tak to v dané chvíli vnímám a pokouším se dělat maximum, co je momentálně v mých možnostech. Proto jsem moc rád v této skupině a děkuji, že mi byla nabídnuta možnost třeba i něco změnit 

Čím dál více mě začíná motivovat, že Jíme Jinak, není opravdu jen o jídle, ale o životním stylu. Díky dobrému jídlu se postupně uvolňuje i mysl a člověk je stále více inspirován ke zkoušení věcí, které by ho nikdy nenapadly. Proto dovolte tři krátké příběhy z mých všedních dní a fotografie, které se tak úplně netýkají jen jídla:

Malý velký ranní příběh

V 5.30 mi zvoní budík, v 5.50 už sedím na karimatce a začínám cvičení. Na parapet bubnují kapky deště a v mysli se rozbíhá kakofonie myšlenek. Někde vzadu slyším hlas: „Sleduj svůj dech.“ Myšlenky běží stále, ale já je nechávám už jen proudit. Pozice za pozicí, dech za dechem, čas se zastavil.
Dva metry za mnou spí žena, těžce oddychuje, jak pokračuji ve cvičení, její dech je klidnější a klidnější.
Najednou už ležím v závěrečné pozici a nechce se mi nic. Nakonec poděkuji a vstávám, zapínám telefon a zjišťuji, že hodina utekla tak nějak sama. Posazuji se do pozice, do sluchátek si zapínám krátkou desetiminutovou meditaci a plně si užívám bezčasovost.
Je 7 hodin ráno, jsem šťasten a pociťuji velkou vděčnost, že mohu cokoliv, stačí jen chtít.
Vcházím do kuchyně, pes mě nadšeně vítá. Dnes je téměř konec měsíce, jdu se zvážit a změřit a jen koukám. Vánoční tuky odpluly s výborným jídlem, které mě opět přesvědčilo. Pokračuj, vytrvej a buď.
Začínám chystat snídani, na kterou se velmi těším, už jsem jí dělal, tak vím, do čeho jdu. Vše probíhá jinak, klid, radost a takový fajn pocit, že vše se tak nějak časem spojí a člověk může otevřít další dveře.

Ranní zátiší

Je 5 hodin ráno dávám „koupat“ pár věcí, abych měl klidnější odpoledne a víkend. V pozadí si tiše zraje kimchi, které už dnes večer půjde do lednice.
Budím našeho psa Rockyho a jdu s ním ven. Dnes to venku trochu štípe, později zjišťuji, že je -12°C. Rocky dnes spěchá a za chvíli se vracíme. Rozmrazuji auto a v 5.28 už vyjíždím.
Po cestě přemýšlím, jaký bude dnešní den a další myšlenka, co přijede, mi říká: „No přeci takový, jaký si ho uděláš.“ 

Vystoupení z komfortní zóny

Po minulé sobotě a první chůzi bosky ve sněhu, jsem si celý týden představoval, jaké by to bylo ze své „komfortní“ zóny vystoupit úplně. Zjistil jsem, že včera večer proběhla má padesátá studená sprcha. Říkám si, že to už pár dní je, zkusím to risknout. Vždyť vše je přeci jen v hlavě, tak se rozhoduji pro krátký výlet na oblíbený Dobrošov. Teplota je kolem 4°C, pocitová cca 2°C, fouká trochu nárazový vítr, tak volím testovací trasu, kousek pod nejvyšším bodem. Moje žena mi dělá technickou podporu, domlouváme poslední detaily a jde se na to. Svlékám se jen do kraťasů a po chvilce vyrážím na 300 m dlouhý úsek. Místy jsou už vytáté fleky, ale sníh je ještě parádně chladivý. Chtěl jsem jít v kuse a rychle. Nakonec je vše jinak. Jdu pomalu, krok za krokem, dech za dechem… Po pár minutách jsem na místě, žena mi vytahuje bundu, abych si měl na co sednout. Náš pes Rocky se mnou jde celou cestu a dokonce i při závěrečném prodýchávání se ode mě nehne. Pocity byly plné euforie a nadšení, že to opravdu jde. Překvapením bylo, že tělo bylo úplně v klidu, bez třesení se. Až v závěru při oblékání, mě začaly studit nohy, protože jsem stál dlouho na místě a nehýbal se. Je to nepopsatelná zkušenost, ihned po oblečení nabíhají čerpadla v těle a po chvíli ani nevím, že jsem byl jen v kraťasech. Co bude dál následovat, další a další ledové sprchy každý večer, tělu to dělá moc fajn. A jednou, kdoví, možná si splním další sen…

Obrovské poděkování patří nejen Evě Cikrytové, která, když je mi mizerně, tak mi pošle dárek :-), ale i mnoha a mnoha lidem z této skupiny, kteří mi jsou velkou inspirací a podporou.

Těším se na další pokračování, společně s testováním dalších receptů, krásných procházek, osvobozujícího inspirujícího cvičení a láskyplné naděje, že bude lépe.

Jarda Hlávka

Staňte se členy Klubu Jíme Jinak

Získáte videorecepty, jídelníčky, rozhovory s odborníky, rady, slevy na nákupy a online kurzy.

materiály

    • Dobrý den, pokud bych věděl odpověď na tyto otázky, tak nemám artrózu… Nakopíruji Vám sem jednu odpověď, kterou jsem sepsal na podobnou otázku jedné paní z Facebooku: Nicméně mohu to ještě podrobněji shrnout. Za minulý rok jsem nachodil 1435km.
      Jsem radioamatér takže jsem zvládl s batohem a vysílačkou cca 13kg, aktivaci 45 kopců s výstupem
      od 30 minut do 1 hodiny, pomocí trekových holí. Dovolenou na Slovensku v Liptovském Mikuláši
      s lehkým putováním po okolních horách. Pravdou je, že 12 hodinové tůry už koleno nezvládne.
      Nebolí už permanentně i v noci, není celé dny opuchlé. Fyzioterapeut mi říkal, že
      jsem kloub rozcvičil do rozsahu co nemají ani zdraví lidé. Nadále pokračuji v kvalitním stravování.
      Bylo mi vysvětleno, že chrupavka nemá cévní zásobení a je vyživována pouze „průsakem“, takže
      se opravdu vyplatí neustále zlepšovat stravovací návyky. Na poslední kontrole mi primář řekl,
      nepočítejte s tím, že se to zlepší. Četnost kontrol se prodloužila ze 3 měsíců na 6 měsíců a
      další skoro až za rok. Momentálně „pracuji“ i na hlavě. Moje žena je mi výborným zrcadlem a skrytým učitelem.
      Když jsem byl v říjnu 2019 po artroskopii ve velmi hlubokém splínu, tak po jedné takové domácí hádce,
      mi žena řekla jen tři slova: „pokora, respekt a láska“. Až teprve poslední měsíce mi bylo dovoleno,
      jen lehce nahlédnout, co tyto tři slova znamenají. Je to i odpovědí na různé zdravotní problémy, včetně mých kolen.
      Snad Vám takovéto vysvětlení stačí a rozloučím se s Vámi básní, která mi přijela, když jsem si dnes v noci,
      přečetl Váš komentář:
      „Život“
      Vše co mi život dal,
      mi pak částečně i vzal.
      V tichosti si kráčím dál,
      není proč bych se už bál.

  1. ..teda abych předchozí dotaz zkonkretizovala já. Máš Jardo něco, čím ty chutě zaženeš, vývar, nebo ovoce, ořechy, nebo nějaké finty na posílení sleziny, nějakou větu, která Tě podporuje, co v záloze v lednici, pokud přijde pokušení…vím, že toho tam píšeš dost (už to čtu možná po páté), ale potřebovala bych ještě něco víc konkrétního…. Už roky se točím v začarovaném kruhu sladkoholismu a dřív nebo později končím tam, odkud jsem vylezla (možná jen o stupínek výš než původně). Snažím se nic sladkého doma nemít, ale nedopatřením občas něco přinesu (když se přecením a myslím si, že zvládnu si vzít max 2 kousky denně) ale nakonec to sním na jeden zátah s tím, že zítra zase začínám. Vím, že je to o sebelásce, jak píšeš…Navíc, starám se o nemohoucí, ležící mamku a vím, že pečující požírají sladkosti ve velkém. Možná je to druh sebedestrukce… a možná je to dotaz spíše na Zuzku…Zkus mi prosím něco nahodit, co by mě o kousek posunulo. Možná to přejde samo, až se moje situace změní. Taky mám „slabou silnou vůli“, jak psala jedna účastnice kurzu..Děkuji za odpověď (koukám, že jsem si vpodstatě sama odpověděla 8:)))

    • Milá Milu 🙂 Nepoužívám nic na zahnání chutě na sladké, přestalo to samo vařením zdejších receptů a uvědoměním si sebe sama. Ono je velmi jednoduché něco tzv. „zažrat“, ale pak se to velmi špatně „kartáčkuje“ do nějaké lepší varianty. Základem je NIC TAKOVÉHO domů nekupovat, to je pro začátek skvělá výchozí pozice. Je důležité si v klidu sednout a zeptat se sama sebe, proč to dělám, co mi to přináší a hlavně jak se cítím po tom, když ta euforie po sladkém odezní? Síla vůle je jen o nastavení nás samých, dá se to velmi dobře a zdarma trénovat, říkat já mám slabou vůli a nevydržím to, tak to pak změna k lepšímu životu nepřijde prostě nikdy. Klidně bych mohl zase sníst jednu nebo dvě tabulky čokolády, ale proč bych to dělal. Je mi teď tak, jak mi nebylo celý život, vše se tak nějak „samo“ rovná a řeší. To je prostě tak obrovský bonus, že už ho jen tak „neokecám“ úletem na nějakou závislost. Vaše pozice je opravdu velmi těžká, starat se o někoho ležícího, vím přesně o co jde, pracoval jsem přes 2 roky na otropedickém oddělení, místo vojny… Mě pomáhá cvičení jógy, meditace, poslouchání Solfeggiho frekvencí atd. Věta která by Vám mohla pomoci je např.: „Přijímám se taková jaká jsem, dělám to nejlepší co právě mohu, vše je pro danou chvíli v pořádku“. Jednotlivé kroky např.:
      1. Nikdy si nic nekupuji domů, když už předem vím, že mi to uškodí.
      2. Mám se plně ráda a nepotřebuji k tomu náhražky sladkého.
      3. Jeli mi opravdu „zle“ a nemohu to vydržet, vezmu si pár datlí nebo rozinek.
      4. Dodržuji recepty a principy z webu JJ a věřím, že se to vše časem urovná.
      5. Při vyhrocených situacích se v mysli ihned zastavím a začnu vědomě dýchat.
      Přeji Vám hodně štěstí a nekonečné moře síly pro zvládnutí jakékoliv situace.

      • Jardo,děkuji za obsáhlou odpověď.Teď jsem měla dva dny nezřízené žravosti, takže se „oklepu“ a budu zas pokračovat k lepším zítřkům bez cukru (:-))). Díky za podporu a ať se Ti daří.

  2. Jardo, paráda, žes přestal být sladkoholikem. Prosím, šlo by to, rozepsat konkretněji jednotlivé kroky, které Ti pomohly odolat? Zkus to sepsat. Děkuji. Končí třetí týden očisty a právě jsem slupla krabici Koka sušenek a to jsem předchozí dva týdny zvládla bez sladkého.

  3. Jaroslave, když vidím Vaše talíře, napadne mě – to jídlo je připravováno s velkou láskou. Děkuji za inspiraci :-) Snad se to také naučím a potěším rodinu i sebe.

  4. Dobrý den, Jardo! Chtěla bych mít vaši představivost a tvořit takové jedlé obrazy, jako tvoříte vy! Vy sám jste ta naděje, že bude lépe a že to má smysl a jste důkaz, že to dokážeme a musíme udělat každý sám. Určitě i to koleno jednou přestane bolet, až přijde jeho čas. Mně od bolestí kolene pomohla fyzioterapie klenby (šlo to už „od země“), terapie jizev (jste po operaci, že?) a také mám zkušenost u dítěte – v 9 letech to byl zástupný problém, bolest a problém, který nedokázalo dítě vyřešit, po vyřešení problému zmizely bolesti kolene. A určitě zde někdo má ještě další jiná řešení. A i vás to vaše správné řešení potká. Přeji vám, ať je to co nejdříve a přeji vám hodně sil, ať si splníte ten další sen! Už jen to, že ty sny máte, je velké bohatství. A štěstí a krása je, že si je umíte plnit! Jste inspirací a návodem, „jak na to“!

    • Dobrý den. Děkuji Vám za krásná slova, velmi si toho vážím 🙏 S kolenem to je tak, že to měla být jen artroskopie a nakonec musel pan primář „opravit“ co se v danou chvíli dalo. Je tam nález poměrně pokročilé artrózy. Dostal jsem na výběr, buď se sebou začnu něco ještě dělat a milované sporty zruším. Nebo si mohu pomalu vybírat termín na výměnu kloubu… Takže dělám co mohu, abych tomu šel alespoň trochu naproti. Momentálně „pracuji“ na hlavě, tam to bude na trochu delší čas, než byla např. úprava stravy. Máte naprostou pravdu, sny jsem musel začít znovu snít a polehoučku je převádět do praxe. Upadnout do jakési letargie bylo velmi snadné, ale co s tím dále, trvalo mi to sice tenkrát přes půl roku. Nakonec jsem si řekl takhle ne a zkusil to jinak. Velmi mě těší pokud to kohokoliv bude inspirovat 🙂

    • Děkuji 🙏 Původní záměr byl udělat si fotku, nakonec jsem začal dýchat, až na mě musel žena zavolat, ať už vstávám. Bylo mi tam v té chvíli moc fajn 🙂 Do vyhledávací lupy zde na webu napište: veganský rybí salát.

  5. Jaroslave, smekám a gratuluji. To jsou velké kroky kupředu. Jsi mě velkou inspirací co se úpravy jídla týká. A rybí salát se stal součástí mého jídelníčku. Zrovna dnes jsem dělala. Přeji pohodu a ať kolena nebolí.

    • Moc děkuji 🙏 Velmi mě těší, že Tě mé pokusy inspirují, já jsem vždy překvapen chutí a nejvíce, když si říkám, že to jídlo bude nic moc 🙂 „Rybí“ salát je moc fajn, občas si ho rád dám a hlavně, když nakládám kimchi, tak nemám problém co s vynikající řasou kombu. Děkuji za přání, budu na tom pracovat 💗

  6. Jardo, inspirativní čtení a ty talíře takto pohromadě:) To co píšeš v závěru článku – zkuste změnit stravu…tak jednoduché řešení mnoha problémů a pro někoho tak těžké, taky jsem jela v kolotoči výmluv, proč něco nejde, ale věta z jednoho kurzu JJ – kdo chce, hledá řešení, kdo nechce, hledá výmluvy,
    mě hodně pomohla.

    • Díky moc Lenko 🙏 Ten slogan má kolega vytištěný v práci, myslím, že to řekl pan Werich 🙂 Já jsem to měl snazší, mě už bylo tak zle v mnoha směrech, že jsem si řekl ne a během pár měsíců skoro vše změnil. Je to skvělá zábava, pořád je co měnit a kam jít a občas je to parádní dobrodružství 🙂

  7. Jardo proč na to v tv nejsou spoty a reklama, pěkná otázka a lehká odpověď. Peníze peníze peníze…. Asi bude otravná, ale bude zase citovat doktora Franco Berrino, který to řekl jasně. Zdravotnictví a Bigfarma nemá vůbec zájem někoho léčit, naopak. Chtějí nás nemocný, na tom se dá strašně vydělat. Tv blbne lidi, člověk se musí prostě sám probrat a hlavně začít jednat i když je třeba v menšině. Zapnout mozek a vypnout televizi..

    • Vierko ta otázka byla myšlena jako „aha moment“ pro lidi, kteří právě tu televizi neustále sledují. Já už v tomto co se týče současných systémů mám zcela jasno. A právě z těchto důvodů se pokouším změnit mnoho věcí i když mi neustále celé okolí předhazuje, že je to špatně. To je, ale zcela jejich cesta 😀

  8. Krásný článek, krásný fotky a určitě i krásný člověk. Díky za motivaci. Receptík na tiramisu, které je na fotce najdu tady nebo je to vlastní recept? Žena jí takyJJ ? A´t se daří. Stanina

    • Děkuji Vám 🙏 Odpověď na Vaši otázku je: krásným se stává člověk celý život a když má trochu štěstí, je mu přitom dobře. Recept na tiramisu si zadejte do vyhledávací lupy zde na webu, název je: Nepečený tiramisu dortík. Moje manželka jí se mnou večeře JJ celý týden a víkendy kompletní menu.

  9. Jaroslave, opět tleskám, takový přerod během necelého roku, to je nářez. Ty jsi nedělal poKROKY, ale přímo mílové skoky ;-) Jsem moc ráda, že jsi to tak hezky sepsal, určitě to zase hodně lidí inspiruje a nakopne (jako téměř vše, co se tady od tebe objeví :-D). Gratuluji!
    No a k tomu „Musíme si pomoci sami“ – to mně mluvíš z duše. Přesně tuto otázku, proč se neapeluje na zvyšovaní si imunity apod., si už od loňského jara kladu já. A taky s ní vždy vyrukuji na každého horujícího za roušky, testování, očkování atd. v mém okolí. Bohužel jsem se ani jednou nesetkala s reakcí typu „No jo, máš pravdu“, vždycky jenom chvíli zírají a pak si zase melou svou :-(

    • Ahoj Martino. Moc děkuji 🙏 Ano to je pravda, moje veřejné zpovědi jsou myšleny hlavně jako motivace ostatních, kteří třeba mohou zažívat podobné problémy. Co se týče situace kolem „viru“, tak to je ten důvod, proč se snažím otužovat, jíst jinak, myslet jinak, následně, když je dobrý den se chovat jinak. Je to možná cesta, jak toto vše přežít, hlavně se zdravým rozumem. Pokud se někdo cestou přidá, tak je vítán 🙏

  10. Zobrazit všech 26 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

Předchozí článekKlíčíme semínka ředkvičky
Další článek5x „mléčné“ nápoje, do kterých využijete rostlinné mléko