Buďte upřímní sami k sobě (Jarda, 50 let)

“Upřímnost”

Už jsem upřímný sám k sobě
a to v každé roční době.
Svůj dech pozoruji a srdce otevírám,
nové a nové cesty si znovu užívám.
Až jednou přijde ten den,
kdy už budu zcela spokojen.
Veškeré lpění postupně mizí,
já nepřipadám si už tak cizí.

Dalo by se prakticky skončit tou úvodní myšlenkou, či chcete-li básní, ale to bych nebyl já, abych to trochu nerozepsal.

2. 1. 2022 – je ze mě Metujský tygr

Toho dne jsem se stal Metujským tygrem a začal se věnovat otužování a zimnímu plavání v náchodském klubu Metujských tygrů. Postupně se učím lépe plavat a o sobotách jezdím po závodech po celé republice. Proč to vše vlastně dělám? Vše tak nějak “samo” přišlo a začalo vlastně už před mnoha lety, když jsem zhruba začátkem roku 2016 viděl s mojí ženou dokument o Jardovi Duškovi – Když kámen promluví. Viděl jsem, jak Jarda plave v zimní řece a řekl tenkrát své ženě: “To je taková svoboda, to bych chtěl jednou zažít.” To jsem ještě netušil, že se sen stane za pár let realitou. V současnosti jsem ve vodě více než doma- 😊 Ledová voda mě učí nesmírné pokoře a maximální upřímnosti především sám k sobě a že to občas není úplně jednoduché, to vám prozradím až na konci článku takovým čerstvým příběhem.

27. 1. 2023 – radost na ortopedii

Pravidelná kontrola na ortopedii ohledně stavu artrózy mého pravého kolene. Měla to být jen taková běžná návštěva, ale byl jsem překvapen, že mě posílají na rentgen. Dobře, alespoň jsem ani neměl čas o tom nějak přemýšlet a být z toho ve stresu. Závěr kontroly je, že je to opět bez progrese degenerativních změn. S panem primářem příjemně popovídáme, sděluji mu, že se věnuji zimnímu plavání a opět se pokouším o jógu. Je nadšen, že jsem si vybral dvě nejšetrnější aktivity, co se týče mé diagnózy. Nejvíce ho pobaví plavání v ledové vodě a opakovaně se ptá, kolik ta voda má stupňů. Měl také radost, když jsem mu řekl, že díky změně stravy se mi daří držet váhu v rozpětí 68 – 70 kg při výšce 172 cm.

4. 2. 2023 – zaskočen preventivní prohlídkou

Plavání v řece Sázavě a velmi milé setkání s celou rodinou, která už mnoho let ovlivňuje můj celý život. O tom všem vám blíže povyprávím v samostatném příběhu. Zde to píši proto, že jsem byl po tomto víkendu maximálně vyladěn a šťasten. Vesmír má však skvostný smysl pro humor, a tak, když jsem přišel po víkendu do práce, tak mi šéf oznámil, že musím na preventivní prohlídku. Rázem bylo na chvilku po vyladěnosti a já začal horečně přemýšlet, co s tím. Vždyť přeci momentálně už od září jím Jíme Jinak tak zhruba na 60%. První myšlenka byla, že půjdu až na konci března a budu jíst maximálně korektně. Druhá myšlenka byla: “Co blbneš, vždyť budeš muset ošidit např. spánek, abys to stíhal.” Abyste mi rozuměli, jsem od podzimu 5x týdně ve vodě, z toho 2x týdně v bazénu, kde mě lektor plavání učí plavat. Vše bylo plánované i s tím, že Jíme Jinak trošku opustím a když jsem mimo, tak mi bude vařit moje žena běžná jídla. Následně, až skončí zimní sezóna plavání, tak se zase vrátím více do kuchyně já.

8. 2. 2023 – kontrola u lékaře

Zvedl jsem telefon a objednal se ke své praktické lékařce. Nechal jsem si udělat kompletní odběry a značně nervózní pak očekával výsledek. 

• Poslední odběry jsem měl v lednu roku 2019 s hodnotami: krevní tlak 140/90, celkový cholesterol 8 (norma je 5), LDL cholesterol (ten zlý) 6,35 (norma je 3). 
• Současné výsledky: krevní tlak 120/70, celkový cholesterol 6 (norma je 5), LDL cholesterol (ten zlý) 4,79 (norma je 3).

Paní doktorka má radost a já slibuji, že se tomu jídlu budu věnovat ještě více.

Není třeba být stoprocentní

Proč to sem vlastně píšu? Protože vám prozradím tajemství: 100% Jíme Jinak neexistuje, to je absolutní mýtus a někdy lidé mají pocit, že pokud to nedodržují na 100%, tak to nemá cenu. Proč sem tedy vlastně píši ty procenta, když 100% neexistuje? Protože si na každý týden tvořím jídelníčky a tak mám přehled naprosto přesně, zda jím Jíme Jinak a nebo zpět inklinuji k tradičnímu českému vaření. Jím Jinak od konce dubna 2020. Mě hned na začátku, když jsem s tím začínal, dostala věta od Evičky: “Každé jedno takové jídlo se počítá.” Takže jsem najel na systém cca 80% Jíme Jinak a od září loňského roku viz. výše na 60% Jíme Jinak. Takže to není úplně tak, jak bych si představoval a přesto se cítím čím dál tím lépe a dokonce jako bonus se mi zlepšují výsledky jak krevního tlaku, tak krevního obrazu. Toto není tak, že jsem s tímto spokojen, naopak dostal jsem obrovskou motivaci, že jít touto cestou je prostě fajn. 😊 Stále nejsem v normálních hodnotách, ale po dohodě s lékařkou neberu na nic žádné léky a jsem schopen dělat určité korekce pouze stravou a pohybem.

Pár hodin v ráji

Teď se vrátím k té Sázavě. Dostalo se mi nesmírné cti a měl jsem možnost strávit společně s mojí ženou pár hodin v ráji. V jakém ráji? U Evy Cikrytové doma s celou její rodinou. Nejen, že jsem měl možnost ochutnat skvělé jídlo a popovídat si s paní, která, dovolím si tvrdit, zachránila můj život. Ale jako bonus jsem slyšel obě dcery hrát na piáno a zpívat. Těžko popisovat niterné pocity v srdci, tak jak jsem celý prostor uvnitř a celou rodinu vnímal. Je to stejně těžké, jako někomu popisovat lásku, tu lze také jen žít. Výsledkem toho všeho je, že pokud jsem někdy měl stín pochybnosti o Jíme Jinak, tak teď už zde není nic. Snad jen touha a naděje se k tomu, co jsem viděl a zažil se alespoň trochu přiblížit, a pak už to prostě jen žít…

Svůj zážitek vám brzy přiblížím v samostatném článku zde na Jíme Jinak.

No a to je pro dnešek vše. Takže, buďte sami na sebe hodní a něco dobrého si uvařte a věřte mi, že každé takové jedno jídlo se opravdu počítá.

S láskou “Váš” Jarda 🙏