Jíst jinak jsem začala už ve 14 letech. Díky jídelníčku se mi změnil celý život. V první řadě jsem se zbavila ekzému a bolestí břicha. Vím, jaké to je jíst jinak na střední škole. Momentálně studuji VŠ, hodně cestuji, chodím ven s kamarády, účastním se různých akcí. A při tom všem jím jinak. Hodně jsem zhubla a ztratila menstruaci, ale zdravotně jsem naprosto v pořádku. Naštěstí mám rozumnou lékařku a hlavně se cítím skvěle.

Jíst jinak jsem začala zhruba ve 14 letech. Se zdravou výživou nadšeně přišla moje mamka. Byla na kurzu zdravého vaření všem nám potom vyprávěla, co všechno je možné stravou vyléčit, dokonce i rakovinu. Sdílela jsem jako jediná její nadšení, protože již odmalička nemám ráda maso a tak mě velmi potěšilo, že konečně nemusím hledat způsoby, jak maso někde schovat a poté vyhodit, abych ho nemusela jíst, protože talíř byl plný lahodné zeleniny, obilovin a luštěnin :-) Byla jsem jak v sedmém nebi. Tolik různých kombinací, chutí, barevnikdy stejné jídlo! Nebylo jídla, které by mi nechutnalo. A tak je tomu až doteď.

AjkaPostupně mi mizel ekzém i bolesti břicha

Zdravá výživa mě začala víc a víc zajímat. Do té doby mě nikdy vaření nebavilo. Ale teď jsem se motala v kuchyni pořád. Začala jsem sama vařit a experimentovat. Postupně jsem pronikala hlouběji a hlouběji do souvislostí výživy a zdraví. Hlavně jsem to pozorovala sama na sobě. Léta jsem trpěla atopickým ekzéme na rtech (rty jsem měla velmi suché, rozpraskané do krve, nemohla jsem často ani jíst nebo mluvit) a velkými bolestmi a křečí břicha. Na rty jsem vyzkoušela nespočet mastiček a krémů (dokonce jsem několikrát dostala i prášky, ale ty jsem, aniž bych jako malá holka věděla, že jsou špatné, nikdy nejedla). Po tom, co jsem začala jíst zdravěji, postupně ekzém mizel a objevoval se čím dál tím méně. Teď už vím, že moje problémy souvisí s trávící soustavou, kterou mám oslabenou a tím, že jsem jedla věci, které trávící soustavu zatěžovaly, se objevoval ekzém a bolesti břicha. Nyní se ekzém ve velmi mírné podobě objevuje, jen když sním něco, co mi nesedí (určitá kombinace nebo druh jídla – např. pšeničná mouka).

Začala jsem jíst jinak i ve škole

Tehdy jsem chodila na střední školu. První rok jsem jedla ve školní jídelně, ale nechutnalo mi tam a cítila jsem, že tu stravu jíst nechci. Proto jsem hledala alternativu a začala chodit do vegetariánské restaurace, kterou jsem měla kousek od školy. Postupem času se mi ale začaly měnit chutě a tíhla jsem k jemnějším chutím jídla, ne tolik kořeněným a ochuceným, proto jsem poslední dva roky studia obědvala ve veganské restauraci, kterou vedla opravdu velmi milá paní, která měla ohledně této stravy hodně znalostí, vedla i kurzy vaření, kterých jsem se několikrát zúčastnila.

Svačinky do školy jsem řešila formou jablečných dezertů z Dobrušky, plátků a „polystyrenů“ namazaných pomazánkou se zeleninou, kašemi od snídaně nebo kváskovými chleby s pomazánkou a zeleninou. Spolužáci mě považovali trošku za „divnou“ (taky proto, protože jsem nepila alkohol a nechodila s nimi do hospod), ale mě to nevadilo :-) Často se ptali, co zase dneska mám na svačinu a proč vlastně nejím to a to a co vlastně jím. Když jsem jednou do školy donesla pickles (ještě neznalá, že to může ostatním tak smrdět), tak můj soused musel odejít pryč ze třídy a na začátku hodiny se učitelka ptala, kdo že tady jedl tvarůžky (samozřejmě jsem se nepřihlásila, i když jsem věděla, že ta vůně byla z mého pickles) a větrala se celá místnost :-) Ve čtvrťáku se začala o mou stravu zajímat i má třídní učitelka a měla jsem v rámci základů společenských věd přednášku o zdravé stravě i s ochutnávkou. Přinesla jsem karbanátky a mrkvové taštičky plněné povidly. Aby to bylo fér, tak každý ze spolužáků donesl nějakou svou specialitu (většinou „nezdravou“) a udělali jsme si takové posezení. Musím říct, a to mě velmi potěšilo, že mé karbanátky i taštičky zmizely jak mávnutím kouzelného proutku a většině lidí jsem ještě dávala recept – karboše chutnaly prý jako normální masové :-)

Důležité je poznat další lidi, kteří jedí jinak

Později jsem se začala zúčastňovat kurzů a setkání lidí, kteří jedí jinak. Dokonce jsem vyjela i do zahraničí na letní konferenci zdravé výživy do Holandska a úspěšně vystudovala Art of Life School I v Kushi Institutu. O prázdninách jezdila do makrobiotických rodin v Holandsku,  pomáhat s dětmi, zdravým vařením, pečením, výrobou natta, tempehu, seitanu, zákusků a balením obilovin, luštěnin a dalších zdravých surovin, které se poté prodávali na trzích po celém Holandsku. Jezdím tam doteď a mám s nimi velmi dobré vztahy. Tyto výlety mi daly hrozně moc zkušeností, informací a zážitků.

Hodně jsem zhubla

Po přechodu na stravu podle zásad JJ jsem postupně hodně hubla, což mě potěšilo (celkově jsem zhubla asi 15 kg), ale tím, že jsem hodně hubla, jsem poté úplně ztratila menstruaci. 550947_3176363627144_60938932_nPodle BMI tabulky mám podváhu, ale cítím se skvěle, mám plno energie, jsem šťastná, nebývám skoro vůbec nemocná a nepozoruji na sobě žádné problémy, takže tabulky neřeším. Ohledně menstruace jsem se bavila s odborníky na zdravou výživu, kteří mě ujistili, že je to normální, tělo se čistí a může to trvat až 7 let. Až teď ve dvaceti jsem se rozhodla pro klid duše navštívit gynekologa, ale bylo mi řečeno že jsem zcela v pořádku a bylo by zbytečné mi píchat injekce, když tam není žádný problém (názor mé gynekoložky mě velmi překvapil, většina doktorů už by šílela). Také krevní testy na různé látky, vitamíny a minerály mi dopadly výborně a nic mi nechybí.

Zdravá výživa se stala mým koníčkem

Zdravá výživa se mi tak zalíbila, že se stala součástí mého života a již si nedokáži představit, že bych měla jíst „normálně“. Musím říct, že mi to dalo hodně. Celkově se úplně změnil můj postoj k životu a přehodnotily se mé priority. I když je to s tímto stravováním někdy opravdu složité – studuji VŠ, hodně cestuji, často i na několik dní do zahraničí, jezdím na různé výlety, chodím ven s kamarády, účastním se různých akcí – tak vždy je to pro mě výzva, posun dál (mé příběhy, rady a zkušenosti se zdravým stravováním na cestách vám budu sepisovat a zveřejňovat zde na stránkách Jíme jinak). Vždy se to dá nějak vyřešit, jen člověk musí chtít. Když člověk chce, tak všechno jde! Samozřejmě jsem několikrát byla „nucena“ (okolnostmi) sníst i něco „normálního“, ale hned jsem poznala, že tudy cesta nevede (nafouklé břicho, bolesti, únava, pocit těžkosti) a ještě více mě to utvrdilo v tom, že jíst jinak má smysl! I když jím jídlo, které je +- podle zásad JJ, v restauraci na mých cestách, tak se vždy už hrozně těším domů, až si uvařím sama a bude mi po jídle fajn, protože jídla v restauracích jsou většinou velmi mastná nebo kořeněná, což je pro můj trávící trakt velký šok.

Momentálně jsem ve stadiu, že už vařím zcela „z patra“, ani už nepotřebuji kuchařky. Jednoduše otevřu lednici, podívám se, co v ní je a něco ukuchtím. Jen málokdy vařím stejné jídlo. Většinou je každé mé jídlo nějak originální. Ale samozřejmě mám i pár oblíbených receptů, které opakuji častěji. Velmi ráda také zkouším zcela nové recepty z internetu nebo nahrazuji „normální“ suroviny zdravými. Ráda také peču a vytvářím dezerty, ale na to většinou při mém náročném vysokoškolském studiu není tolik času.

Co mi přinesla zdravá výživa:

  • Krásnou čistou pleť
  • Spoustu energie (nemám problém se učit od rána do večera několik dní v kuse a nepotřebuji k tomu žádné kafe :-))
  • Jsem smíšek – pořád se směji, mám radost ze života a hýřím optimismem
  • Vypadám mladší (lidé mi tipují 16 – 17 let a je mi 21 :-))
  • Vymizení ekzému a bolestí břicha
  • Záliba ve vaření a zdravé výživě
  • Spousta přátel, kteří se stravují stejně a mají stejné priority
  • Můžu jíst mnohonásobně víc než ostatní a nepřiberu a když už se opravdu hodně přejím, tak během pár dnů jsem zase na stejné váze jako dřív
  • Zhubla jsem 15 kg
  • Kreativita v oblasti vaření, ale i jiných oblastech
  • Cílevědomost (když něco chci, jdu si za tím a překonávám všechny překážky)
  • Netrpím žádnými angínami, chřipkami ani jinými nemocemi, pouze občas rýmou nebo nějakou tou malou krátkou eliminací, po které jsem zase brzy fit a je mi vždy ještě lépe než před eliminací
  • Po jídle se cítím lehce a svěže
  • Jsem citlivější ke svému tělu a rozeznám, co mi dělá dobře a co ne

Staňte se členy Klubu Jíme Jinak

Získáte videorecepty, jídelníčky, rozhovory s odborníky, rady, slevy na nákupy a online kurzy.

materiály

  1. Milá Ajko! Děkuji za krásný článek. Na celém internetu jsem hledala někoho, s Tvými zkušenostmi, protože jsem ve stejné situace – to znnamená bez menstruace a přes rok se stravuji jinak a je mi teprve 18. Ráda bych se Tě přes email zeptala na pár osobnějších dotazů a poptosila Tě o radu, jestli budeš souhlasit:) Napiš mi tedy na mail klemovagabriela@email.cz, Děkuji:) a budu se těšit!

  2. Děkuji moc za tento článek, dodal mi kuráž a odhodlání, je mi totiž 15 a nadchla jsem se pro „jinou stravu“, reakce spolužáků, ale nejsou příjemné. Mě však baví vymýšlet jídla z tolika nových a chutných ingrediencí. Mám ale problém s už docela dlouho trvající celkovou únavou, zvláště ráno a po škole. Některé dny jsem až zoufalá. Nevíte co by mohlo být příčinou?
    Děkuji, Lieli

  3. To je nádherné, neskutečné…asi proto, jakoby četla sama sebe!
    Mohla bych MOC POŽÁDAT touto cestou Ajku,kdyby mě kontaktovala? Jak jsem si četla, prošla prakticky skoro úplně stejným procesem jako já a moc ráda bych jí (Tě – pokud to čteš:)) poznala ;)
    Budu ráda, když mi písneš třeba na e-mail (lucie.syslova@seznam.cz), mě je mimochodem také 21 let a na jiný styl života jsem začala přecházet zhruba v 15 letech,
    budu se těšit, pokud si najdeš minutku pro mě=) A kdyby ne, zlobit se určitě nebudu :)
    Přeji krásný den všem,
    Lucka

  4. Milá Ajko, děkuji, že ses podělila o svůj příběh, s velkou chutí jsem si ho přečetla a mám radost! Jíme jinak celá rodina cca 3 roky, s námi kluci 13 a 15 let, takže mi je spousta věcí z tvého příběhu tak blízká :-)… Jak oni se vždy těší, když jsou pár dní mimo domov, na naši stravu :-)! Hlavně ten starší už je v kuchyni docela samostatný a ledacos už si ohledně stravy vyřídí i na sportovním soustředění ( naposledy mu v naprosto klasické kuchyni uvařili jáhly). Takže souhlasím – když se chce, všechno jde.. Moc se těším na tvé další povídání.

    • To je skvělé, že jsou Vaše děti také pro tuto stravu, to je úžasné a ještě, když jsou tak šikovné. A co Váš manžel? Jak na to reagoval? Zajímalo by mě, jak na tuto stravu dostat chlapy, kteří milují maso a sladké – do budoucna, abych věděla, jak na něj. Protože maso vařit nechci (max. ryby).
      Moje zážitky s cestováním a stravou dle JJ už připravuji a brzy je pustím do světa :)

      • Nás na tuto stravu přivedla nejmladší dcerka, která má kombinovanou potravinovou alergii, kluci se přidávali postupně, hodně jsme s nimi o tom mluvili, pochopili a hlavně jim toto jídlo začalo chutnat :-). S manželem to bylo ještě jednodušší, od začátku byl pro změnu a měla jsem v něm oporu, naučil se dokonce i slušně vařit :-). Je fakt, že nikdy nebyl z těch, kteří by maso vyžadovali každý den, sladkosti ano, ale ty se dají nahradit těmi zdravějšími, ale i to se časem usadilo. Takže já vlastně ani moc nevím, co bych ti poradila – asi nejspíš do ničeho nenutit, nabízet, v případě zájmu podávat potřebné informace. Máš proti většině z nás výhodu, na začátku vztahu jsou chlapi mnohem ochotnější se přizpůsobit než později a jakmile si zvyknou na tuto stravu, už se jim nechce zpět:-). Ale stejně si myslím, že toto nebudeš muset řešit, protože tě prostě žádný klasický masožrout neoslní :-):-)!!

      • Ahoj Ajko, moc hezké čtení. Myslím, že toho máme dost společného, jsem jen o trochu starší a vzdělávání se okolo zdravé stravy a hlavně takové vaření mě taky strašně baví. Navíc jsem věčně na cestách a v zahraničí, takže se těším na další tvoje zážitky.
        No a masožrout tě klidně oslnit může! Takhle se to stalo mně, mám úžasného muže, navíc výborného kuchaře, který je však z rodiny, kde se maso jí třikrát denně a jako příloha jedině brambory, hranolky nebo bílá bageta, všechno zalité hromadou majonézy… Protože je ale strašně otevřený experimentování v kuchyni, ochutnávání nových věcí, strašně si pochvaluje, kolik nových potravin, chutí a kombinací se mnou poznal. Za objev roku prohlásil letos miso:) Takže s tím, že se stravuji jinak než většinová populace, nebyl žádný problém. Vaříme spolu a jí to, co já. Vždycky mi chce uvařit něco, co prostě bude podle mého gusta a ohromí mě to:) Když nakupujeme, ještě se ho ptám, zda mu to bude stačit a klidně, jestli má chuť, ať si koupí plátek masa. Ale to se stane jen výjimečně, sám tuhle říkal, že chce konzumaci masa dost omezit, udělat kompromis jednou týdně maso, jednou týdně ryba. Já maso nejím, ale ryby si děláme. Taky byl závislák na mléku, ale to stačilo, aby ochutnal mandlové mléko a jiné už si nedá:) I v jeho rodině došlo k pokroku. Když jdeme k rodičům na večeři, už vědí, že musí být i nějaká zelenina a třeba rýže, a když něco přinesu já, s chutí ochutnají něco nového. To samé i ostatní kamarádi. Tuhle jsme pořádali první letošní grilovačku a pochutnávali si na grilované zelenině, houbách, tempehu, pěně z tofu a červené řepy… A když jdeme do restaurace, tak pečlivě vybírá takovou, abych se tam dobře najedla i já. No a když vaříme, tak já třeba zadám ingredience a on z toho doslova vyklouzí něco výborného, aniž bych mu kdy co říkala o makrobiotice. Spíš se mu snažím občas vysvětlit, proč něco jím a něco zase ne a tak. Sám projevil zájem, že by chtěl o účincích potravin vědět víc. Takže vidíš, že se to dá s chlapem zvládnout uplně bez nátlaku, když si dá to maso, tak mu popřeju dobrou chuť, ochutnám kousek a přesvědčím se, že tohle není moje parketa, ale přeju mu to. Už takhle ve svém stravování udělal velký pokrok. Navíc se začínají chytat i další členové jeho a mojí rodiny, takže mám o to větší radost. Takže i masožroutům je potřeba dát šanci.
        Měj se a těším se na další pokračování!

        • Makronko, teď jsem úplně ohromená! To je láska! Takhle naposledy jsem slzela u Titaniku! ;-) Moc vám to přeju a ať je pořád tak krásně. Případně se přimlouvám za klonování tohoto vzácného muže! Tímto si nestěžuji, protože můj muž sice nevaří, ale jinak to máme úplně stejně :-)

        • To je úžasné, holky :-) Máte skvělé muže. A máte určitě pravdu. Nenutit a nabízet lahodné jídlo je asi ta nejlepší cesta. A pokud nás chlapi milují, musí nás brát takovou, jaké jsme. Když nejíme maso, tak by to měli respektovat. Tak jak my musíme respektovat, že maso ještě jedí. Musí na to přijít prostě sami, že stravování podle zásad JJ je prostě nejlepší – člověk se cítí lehce, je mu fajn a že to souvisí se zdravím..
          Ale mám zkušenost s naším taťkou, že něco ani zkusit nechce. Ale chlapi mají rádi hodně smažené – třeba taťka miluje tempury všeho druhu, karboše, falafel, restovaná semínka (mi vždy ujídá z talíře, když je dodělám :D). Ale moc mu nejedou zdravé obiloviny, tofu/tempeh nebo luštěniny jako cizrna, adzuki atd.
          Sarkah, no když mě už „masožrout“ oslnil, proto jsem se ptala :-D

          • Nejspíš doma, šálek mandlí se namočí přes noc v šálku vody a ráno to rozmixujete na kaši, vody přidám tolik, aby to mělo konzistenci, jaká mi vyhovuje. Mléko se dá chvíli povařit nebo nevařit a používat do pokrmů, které se ještě tepelně zpracovávají. Milovníci syrové stravy ho nevaří vůbec i tak je lahodné.

      • Ahoj, tvůj příběh jsem přečetla jedním dechem, moc inspirativní! A chci přidat zkušenost s mým přítelem, původně klasickým konzervativním strávníkem. Když jsem začínala, žádné JJ jsem neznala a informace pracně sbírala kousek po kousku z knížek. Ze začátku na to koukal jak z jara, ale když viděl, jak mi mizí ekzém z kůže doslova před očima, občas snědl třeba trochu pohanky, luštěninových pomazánek a pečených luštěninových placek. Původně jedl jen pár věcí ze zdravého talíře, tofu nemohl ani cítit. Časem, pomalu a bez nátlaku začal jíst téměř všechno – důležitý asi je nikoho netlačit, oni ochutnají sami. Teď jí vše, co udělám a občas si dáme nějaké maso spolu a občas si udělá maso i když já ho nemám, nebo mu ho výjmečně udělám já. Nijak mi to nevadí a o tom to asi je – ví, že když bude chtít, udělám mu maso, klasický dezert, omáčku, cokoliv. Že to není zakázaný nebo tak něco – jenže si o to nikdy neřekl, protože téměř vše jde udělat i na zdravý způsob. No a dnes to vypadá tak, že umí velmi dobře uvařit spoustu zdravých jídel a skoro každé ráno dělá zdravé snídaně! To jsem si dřív nedovedla ani představit, chlap co ráno vstane a vaří ovesnou kaši a dusí zeleninu, prostě úplný nebe! A celý úspěch bych řekla je v tom nebýt fanatik a nenápadně vysvětlovat, neříkat, co nejíme, ale jakou novou super věc si obohatíme jídelníček…

        • Nina, to je skvělý přístup. Snad se k tomu s mojím také jednou dopracujeme :-) To bych byla jak v sedmém nebi, kdyby mi uvařil snídani – ovesnou kaši se zeleninou :-) Gratuluji!

  5. Ajko, jak ti rozumím! Zažívám téměř to samé, ač o generaci starší :-) Je skvělé, jak jídlo funguje napříč generacemi. Mně v pozitivním pohledu na život hodně pomáhají taky Čtyři dohody. Takže Dohoda druhá – neberu si nic osobně. Neskutečná úleva! Všichni ti negativní lidé mají problém. A nevědí, co s ním. Tak plivou a štěkají na ostatní. Taky se usmívám, funguje to :-) Krásný příběh, díky za něj. A je skvělé jak máš krásně srovnané priority už od útlého mládí :-) Těším se na další postřehy a zážitky!

    • Nebrat si nic osobně. Tahle dohoda mi dává nejvíc, taky se mi dost ulevilo…Co se týče Ajky, je fajn, že takhle mladá holka to má takto srovnané. Lepší start do života si nemohla vytvořit. Mám radost.

      • Čtyři dohody jsem také četla – skvělá kniha, velmi inspirativní :-) Četli jste někdo i ty další od toho samého autora?
        A pokud si někdo chcete přečíst krásnou knihu, tak doporučuji tuto: Bůh chodí po světě vždycky inkognito, autor: Laurent Gounelle. Je také velmi inspirativní, moc se mi líbila.

  6. celý příběh se čte úplně nádherně, dýchá z něj taková hrozná pohoda… takovýhle život bych přála všem. i bez ohledu na jídlo. prostě splnit si sny, naplnit život smysluplnými věcmi, které vás povznáší a prostě aby lidem bylo líp. hned by i na ulici bylo krásněji. jsem teď na mateřské a když mám vyjít mezi lidi v dbě, kdy v podvečer jdou z práce, radši se tomu vyhýbám, pokud to jde. kolik má v sobě takový dav zloby a negativních emocí :( jedne morous vedle druhého… a už si dávno nemyslím, že by tomu nepomohlo změnit stravu ;)

    • Děkuji moc, Elris. Tu negativní energii znám. Má ji hodně lidí. Kamarádka pracuji v Albertu jako pokladní a říkala, že někdy se to nedá ani vydržet, že ti lidi jsou hrozně naštvaní, zamračení, uštěkaní a svou zlost si vylívají i na ní. Taky jsem takovou negativní energii mívávala, ale teď se můj život úplně změnil a pořád se jen směju, jsem spokojená, veselá a jen tak něco mě nerozhodí – vše beru s nadhledem :-)
      Z vlastní zkušenosti musím říct, že na takové lidi pomáhá, když je člověk klidný, slušný, prostě „v pohodě“ a nenechá se rozhodit, usměje se, má tu pozitivní energii a nadhled a když to ti lidi zjistí, zmátne je to a najednou obrátí (funguje to i na ty lidi v obchodě) – tím myslím když se s nimi člověk nehádá, neoponuje jim, řekne: „Ano, jasně, není problém. Jak si přejete.“ ;)
      Zkuste se na ty lidi na ulici usmát a uvidíte, jak budou reagovat :-) Je to opravdu fajn – třeba když člověk jede šalinou a teď se na ty svoje spolucestující usměje. Nejlepší jsou malé děti. Když se na ně usměji, tak mi ten úsměv tak krásně oplatí – radost pohledět – to hned člověku ještě více rozveselí den :)

      • Ahoj Ajko, také moc děkuji za krásný motivační příspěvek a budu se těšit na další. Problémy se zdravím u mě a mojí 13 měsíční holčičky mě dovedly až sem. Všechno zlé je pro něco dobré :-) Já mám atopický ekzém od 1,5 roku téměř po celém těle, Moničce se začal objevovat a rozšiřovat před pár měsíci. Jsem teprve na začátku, na stravě podle JJ jsem zhruba měsíc, s občas s nejakým tím újezdem na sladkém :-) a už teď pozoruji změny k lepšímu. Můj ekzém byl příšerný, kromě nohou snad všude, teď mě nic nesvědí, kůže se přestala loupat, zahojily se rozpraskané rány, hroší kůže samozřejmě je, ale vypadá o 50% lépe, zbytek se časem zpraví, i u Moničky ložiska mizí. Taky jsem byla příšerně unavená a náladová, chvíli jsem se smála a za chvíli bylo všechno špatně, hroutil se mi celý svět a byla jsem v depresích, že jsem k ničemu nebo se rozčilovala. Únava mizí, stačí mi spát 5 hodin a sama se vzbudím bez budíku, chodím do práce brzy a s dobrou náladou, a jen tak mě něco nerozhází. Nedovedu si představit, v jaké euforii budu žít za rok, za dva, to bude úlet :-)) ….a jak budu zdravá, krásná, štíhlá, to bude paráda. Zdraví je priorita č. 1 pro mě i moji rodinu, a proto půjdeme touto cestou ke štěstí. S tím obecným stavem naší společnosti naprosto souhlasím, proč je každý druhý člověk věčně naštvaný, pesimistický, ničeho nemá dost, závidí, nepřeje druhým, neumí se radovat z maličkostí? Je to díky stravě, jsem o tom přesvědčená. Jsme jak ovce, které slepě jedou podle reklamních lákadel a ještě hůře podle nejnižších cen, a dokud to těm výrobcům budeme kupovat a dokud se lidi nezamyslí nad tím, co jí, nic se asi nezmění. Stačí zajet za hranice té naší zemičky a špatnou náladu u lidí se člověk jen těžko setká. Kéž by se o zdravé výživě učily děti už v mateřských školkách a také se tak od batolátek stravovaly, to bychom byli úspěšný a vysmátý národ….. :-)

    • Elris já se dneska ani nedivím, jak se většina lidí cítí a tváří. Jsme to co jíme a jedí-li vystresovaná zvířata chovaná v nelidských podmínkách, zabíjená ne zrovna s citem, jsou plní bolesti a stresu stejně jako ony. Navíc to prokládají chemickým koktejlem s dalších potravin – otravin a léky proti bolesti. A pak se cítí stejně. Tato souvislost mě dříve nenapadla, až když jsem se po změně stravy začala cítit trvale šťastná, docvaklo mi o tohle.

      • Nenapadlo mě, že je to jídlem… :-) Ale dlouho už doma řešíme. Jak bydlíme v bytě ve městě a nelíbí se nám tu. Že bychom chtěli domek v přírodě. Finančně je to ale nereálné.. Už to bude asi půl roku co mě tak napadlo, že to je zbytečné se tím trápit, že pokud neumím být šťastná i tady v bytě tak nebudu nikde. Byla jsem překvapena, když mi teď přítel před pár dny říkal, že došel k podobné myšlence. Být šťastný teď a tady.Výmluva být nešťasný by se našla vždycky..

        • Tohle je opravdu krásná myšlenka. Dokonce jsem slyšela, že jakmile to člověk dokáže, cítit se šťastný i bez toho svého vysněného, tak ve vesmíru najednou cosi „lupne“ a cesta se k tomu snu sama otevře. A jestli nám ke štěstí, spokojenosti a životní vyrovnanosti může pomoct i jídlo, tak super. Tomu by se bránil jen blázen ;-)

        • Ono to nemusí být finančně nereálné, koukněte na svobodnydomek.cz. Ale s tím štěstím tady a teď, to cítím stejně. Usiluji o to, abychom bydleli v domku někde v přírodě, ale současně se snažím pracovat na tom, abych žila šťastně tady a teď, to štěstí myslím tvoří to, co je v člověku, tedy uvnitř a to, co je venku kolem pouze ovlivňuje, dotváří. Tedy změna vnějšího prostředí může něčemu napomoci, ale určitě to nejde bez změny uvnitř člověka. Ať žije přítomnost v okamžiku a svobodný domek za 600 tisíc!

  7. Tento článek mi udělal radost! Co se té menstruace týká, mám to podobně a nejspíše ze stejných důvodů jako autorka. Jenže moje doktorka mi posledně cosi napsala, menzes přišel, pak jsem to brát přestala a … teď tam musím jít zas, protože „to“ opět (už 3. měsíc) nemám. O jaké testy bych ji měla požádat? Jsem zastánkyní toho, že když mi napíše cosi, co menstruaci uměle vyvolá, není to žádné řešení.

    • Já ztratila menzes po vysazení HA, už mám o tom rozepsaný článek, protože co se dělo potom a jaká měla následovat léčba, tak věřím, že bych se vlastních dětí asi nedočkala.

  8. Zobrazit všech 31 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

SDÍLEJTE PŘÍSPĚVKY - získejte členství v Klubu JJ nebo jeho prodloužení. Jak to funguje?
Ajka
Autorem článku je Ajka
Strava pro mne vždy byla a bude středem zájmu. Dává mi možnost žít, poznávat lépe sama sebe, učit se, rozvíjet se a růst. Mou vášní je studium, jak strava ovlivňuje, mění a uzdravuje mé tělo a následné tvoření v kuchyni. To vše budu s vámi ráda sdílet.
Předchozí článekŽelezo – kde ho čerpat a kolik ho potřebujeme?
Další článekBudou mít děti dostatek bílkovin?