Můj úspěšný restart těla i duše (Zuzana, 45 let)

Do kurzu se mi nechtělo

Jsem velice svobodomyslný a neukázněný člověk. Nejsem eko-ezo, jím sýry, žeru zvířátka, piju víno, ráda zpívám a žiju z plných plic. Ale v mezích :-) Jsem učitelka ve školce: můžu si hrát a vymýšlet  a jsem za to placená.
Účast v očistě jsem dlouho odkládala, protože jednak tyhle základy stravování znám od roku 89, maminka ji vařila nemocné sestře s roztroušenou sklerózou, sama paní Průchová jí psala jídelníček na míru, tehdy nebylo NIC, vše se dělalo ručně. Nadšenci zdravé výživy z Dobrušky sotva vystoupili z ilegality :-), knihy a kuchařky mám doma, co nového mě můžete naučit??? A navíc, kurz je drahý – pro mě.
Šla jsem do toho na poslední chvíli, prostě protože jaro je na očistu dobré, potřebuju restart…prostě jsem si kurz Jarní očista a členství v klubu koupila k narozeninám, protože jsem velká holka a můžu si to dovolit :-)

Jak to šlo

Jídelníček jsem měnila od začátku, jíst a nakupovat v určené dny určená jídla mě nebaví. Navíc u nás v jídelně vaří zdravá jídla, takže jsem si je vylepšovala, kombinovala, ladila. Bavila mě miso polévka ráno, dám si ji tak 2x týdně, někdy kaši, někdy chleba, pečivo. Oblíbil si ji i náš syn (11 let). Spoustu věcí (kimči, pickles, klíčení, amasaké) znám, občas jsem je dělala. Několikrát jsem cvičila báječné cviky z kurzu, bavilo mě to a chci v tom pokračovat.

Už nepotřebuji sladké ani kávu

Přestala jsem doslazovat cukrem cokoliv, takže sladěnka, někdy med, i když vím, že není úplně podle JJ. Přestala jsem mít chuť na sladkosti celkově, čokoláda na stole přede mnou se mnou nehne, když je zákusek, dám si dvě lžičky a to mě uspokojí. Potěšila mě ztráta “bažení” po sladkém a když už jsem ochutnala (asi abych o něco třeba nepřišla :-)), chuť byla podivně fádní, prostě “jen” sladká.
Přestala jsem jíst po sedmé hodině, víno si 1x týdně klidně dám.
Omezila jsem kávu na jednu denně a nechybí mi, piju caro se sójovým nebo pohankovým mlékem, vím, že i to je energie.

Co se kromě čtení taky potkat živě na kurzu vaření?
25. srpna 2026 · 15:00–20:00 · Brno
Rezervovat místo

Seberozvoj

Samostatná kapitola, moc pěkně vedená, brnkla na moji strunku a posílila mě v sebeuvědomění a znovuzískání jistoty, zároveň pomáhá rozlišit, za co bojovat a co pustit, protože to není moje.

Mám pro vás jeden svůj zážitek. Jdu nakupovat potraviny a chodím kolem regálů se sladkostmi a o nic nemám zájem, říkám si: “Tohle nepotřebuju.”, pak jdu kolem vychytávek typu sojanéza a napadá mě, že jsem vděčná za to, že na to mám, že si taková jídla můžu dovolit koupit, cítím se lehce a svobodně na těle i na duši. Takže to je třeba jedna taková změna, která se mi moc líbí.

A co na to okolí?

Mám tři kolegyňky, jedna je milovnice nezdravého dobrého jídla, dvě spíše pro lehčí, zdravou stravu, všechny jsme ale požitkářky. Všechny jsme si během mé očisty vylepšovaly jídla mým pickles, kimči a vařenou zeleninkou jako přílohou, naučila jsem je dělat miso polévky. Ony byly na oplátku tak hodné, že mě jen zřídkakdy pokoušely větrníkem nebo domácí buchtou ke kávičce.

Změny na těle i na duši

Začala jsem s váhou 67 kg, pas 87 cm, boky 94 cm, paže 33 cm.
Skončila s váhou 61 kg, pas 83, boky 91, paže 30.
Je mi 45 let, měřím 160 cm.

Líbilo se mi mít večer před spaním ploché břicho a přitom nemít hlad.
Díky mému uvolněnému a nedůslednému přístupu byla fyzická změna jen mírná.
Psychicky jsem měla dobrý pocit už jen z toho, že pro sebe něco dělám a tělo mi to vracelo v dobré pohodě a sebevědomí. Ženská se narovná, obleče si novou sukni, usměje se a hned se za ní začnou chlapi otáčet a tak pořád dokola. A to je moc příjemné.

Zuzana