Rakovina mi vzala ženské orgány i žaludek (Blanka, 45 let)

Můj příběh je v dnešní době skoro tuctový, pokud vezmeme v úvahu, že rakovinu má každý třetí člověk a ten zbytek o ní zatím ještě neví. Je to trochu černý humor? Je. A pomáhá mi přežít spolu s „jiným“ jídlem. Rakovina mi vzala nejdřív ženské orgány, potom žaludek. Vařím si jinak a stojí mi to za to. Navíc ušetřím čas i peníze.

Nejdřív ženské orgány

Rakovina mne nejprve připravila o všechny ženské orgány, ale já stále nechápala, co bych měla dělat jinak. Jedla jsem zdravě (v rámci klasické výživy) a život trávila snahou být ještě dokonalejší zaměstnanec, ještě dokonalejší hospodyně a manželka, ještě…. Při poslední „ženské“ operaci jsem se proletěla „tunelem“ až ke světlu a zpátky se mi vůbec nechtělo. Jestli tohle je na konci života, moc se na to těším. Jenže na takovou objednávku vesmír kašle. Máme v popisu života něco se tady naučit.

Pak žaludek

Tak přišla další facka, tentokrát v podobě rakoviny žaludku a doporučení lékařů, ať si před nástupem do nemocnice raději „zařídím důležité věci“. Jinak řečeno, na úspěch léčby se moc neupínejte. Prima verdikt krátce po čtyřicítce. Že bych konečně mohla odejít? Tak jsem si „zařídila“ důležité věci. Napsala závěť, připravila černé oblečení na jednu hromádku, na druhou hromádku nadepsala na obálky adresy lidí, kterým „by se mělo dát vědět“, zabalila si kartáček na zuby, jeden ručník a žínku a odešla do nemocnice s tím, že tato noc je moje poslední a ze sálu pojedu rovnou do chlaďáku. Víc věcí logicky s sebou tahat nebudu.

Takže žiju dál, i bez žaludku

Nedokážete si představit můj vztek, když jsem se vzbudila, všechno mě bolelo a nějaká osoba po mně chtěla vědět, jestli vím, jak se jmenuju. Trvalo mi několik dní, než jsem se smířila s tím, že tu zase musím zůstat. Měla jsem několik týdnů času na přemýšlení, ale vůbec žádné informace od lékařů, jak budu bez žaludku jíst. Jejich rada zněla: „To si musíte vyzkoušet, co vám půjde jíst a co ne.“ Po předchozí léčbě chemoterapií mám těžkou laktózovou intoleranci. A víte, co mi přinesli jako první jídlo pár dní po operaci, když mi vytáhli vyživovací sondu? Bílý kafe. Kdybych ho vypila, tlak plynů by mi roztrhal čerstvě sešitá střeva. Sice prima způsob sebevraždy, ale taková hrdinka nejsem. Takže mi nezbylo, než začít pátrat a s velkou pomocí mého manžela najít hlavně na zahraničním webu pár informací, od kterých se dalo odrazit. Víc o tom postupně píšu na svém dosti zanedbávaném blogu (zivotbezzaludku.cz).

Co mám jíst???

Musím říct, že o zdravou stravu jsem se velmi aktivně zajímala už v roce 2012, kdy jsem byla 2 roky aktivní členkou STOB klubu a naučila se rozumět složení „klasické“ stravy. To mi v začátcích hodně pomohlo pochopit, co se v mém těle bez žaludku děje a proč najednou nefungují postupy, které dříve fungovaly. Jenže tato „klasická“ výživa najednou nebyla stravitelná. Zažívací potíže po snědení čehokoliv, co jsem dříve považovala za zdravé, byly vyčerpávající a téměř nesnesitelné.
Proto jsem jedla jen zeleninový vývar, potom vývar s ovesnými vločkami nebo bramborovou kaši bez mléka a čtyři měsíce hubla takovým tempem, že jsem neměla ani sílu chodit. Po čtyřech měsících hladovění, kdy jsem jedla jen ty vločky a bramborové pyré, jsem se díky nepolevujícímu pátrání po někom, kdo o výživě něco ví (to znamená žádný doktor v nemocnici), dostala k dr.Frejovi, který mi poradil několik hlavních zásad výživy: především vysadit brambory („Proboha! Co teda budu jíst???“), kombinovat obilniny s červenou čočkou jako nejstravitelnější z luštěnin (i tak jsem se hodně bála, co to se mnou udělá), přidat kvalitní oleje a za měsíc se přijet ukázat.

I ta malá změna moc pomohla

Za jediný měsíc po několika drobných změnách v jídle se moje situace změnila tak razantně k lepšímu, že jsem se rozhodla najít co nejvíc informací a ve zvoleném směru pokračovat. Nevím, jestli navržený způsob stravování nenazval makrobiotikou, protože bych ji mohla odmítnout už jen kvůli démonizovanému názvu, nebo ji tak nazval, ale já neslyšela. V každém případě jsem jedla částečně makrobioticky, ale ucelená výživa to nebyla. To jsem zjistila až za další rok, tedy 18 měsíců po odstranění žaludku, když jsem hledala nějakou inspiraci k vaření a kamarádka mne upozornila na jakési stránky, které jí nedávno doporučila její kolegyně, která jí tak nějak jinak.

Začala jsem podle Jíme Jinak

Díky stránkám Jíme Jinak se můj stravovací režim zcela změnil. Pochopila jsem, že pestrá strava neznamená sníst denně hrst různobarevných pilulek, které mi stále předepisují lékaři a vyvážený talíř nemusím dávat na váhu. Jestli jsem se dřív zajímala o zdravou stravu, teď jsem se do ní naprosto zamilovala. Díky ní mohu jíst jídlo z normálních surovin, místo jakýchsi chemických nápojů, které mi tvrdošíjně vnucovala lékařka ve výživové poradně a já je nemohla ani polknout. 
Každé ráno se těším na svou zeleninovou polévku, na svačinu a oběd si připravuji jídlo do termosek a celá tato procedura mi nezabere víc než ¾ hodiny, během kterých postavím hrnce na sporák a klidně jdu do koupelny. Po návratu je jídlo téměř hotové, zbývá jen vmíchat miso pastu nebo jinak dochutit, posypat bylinkami nebo semínky a to, co mám na později naplnit do termosek. Přišla jsem na to, že termosky jsou vlastně nejjednodušší a nejekonomičtější způsob stravování. Nejsem závislá na nabídce jídel, nikde nečekám, až mě někdo obslouží a cena jedné porce je desetinová oproti restauraci. Šetřím čas i peníze a mohu se najíst kdykoli potřebuji, klidně během práce, pokud je to nutné. Jasně, tahle možnost je nouzová. Vždycky se snažím udělat si na jídlo dostatek prostoru a opravdu si ho vychutnat. Jen se pousměji nad těmi, kteří do sebe cpou párek v rohlíku nebo bagetu a zajídají je koblihou. Každý svého zdraví strůjcem. Jenže pochopit to, rozhodnout se pro změnu, když mne nic nenutí (mne donutila nemoc) a ještě to obhájit před posměšky okolí? To je opravdu pro statečné nátury. 

Není čas si uvařit??

Pokud se mne někdo zeptá, proč si nosím termosky, nemám problém mu to vysvětlit. Klidně dám i ochutnat. Většinou moje jídlo lidem chutná, ale jedním dechem dodávají „ale to já bych neměl čas si ráno vařit“. A kolik času věnují cestě do bufetu, stání ve frontě a cestě zpátky? Za zákonnou půlhodinu to zvládá málokdo. Kdo má možnost si přestávku protáhnout, obvykle se vrací za 45 minut. Tak kolik času ušetřili proti mně, která ráno za ¾ hodiny stihnu uvařit, osobní hygienu i oblékání? A těch 45 minut netrávím poklusem odněkud někam, ale klidným sezením u jídla.

Doufám, že mi můj zdravotní stav dovolí ještě dlouho si vychutnávat jídlo i životní styl, který jsem konečně dokázala změnit.

S láskou k životu

Blanka

PS: Hledala jsem nějaké fotky, ale vlastně není z čeho vybírat. V době, kdy na mě byla nemoc vidět, jsem se odmítala fotit. Takže mám jen normální civilní fotky a jednu ruku na ukázku, jak vypadá permanentní žilní katetr. Focení není moje hobby.

Jídlo je výborné, rychlé a léčí a navíc ušetřím na nákupech

Vherm: Ahoj všem, jsem 12. den v hubnutí do...

Obleču šaty, které jsem X let neoblékla

Ilona L.: Mám jednu naprosto luxusní zprávu! Moje 69letá...

Výsledky se dostavují okamžitě

Magda:  Jsem moc ráda, že jsem s vámi všemi...

Manžel si všiml, že mám menší zadek a chce, abych mu také vařila

Kamlibe: Musím vám napsat, že podle vašeho jídelníčku je...

Přestala mě pálit žáha, ustaly trávicí problémy a kalhoty se oblékají snadněji

Ilona: Cítím se lépe: nepálí mě žáha, nemám žádné...

Dodáváte mi odvahu zkoušet nové

Magda: Přidávám se k ostatním Evičko, moc děkuji za...

Úspěch: manžel vylízal i talíř

Slunivok: Skvělý recept ! Uvařila jsem si čočku na...

Díky Klubu jsem za měsíc zhubla 6 kilo a cítím se skvěle

Hana a Olda: chci Vám moc poděkovat za úžasné recepty,...

Začátek nebyl snadný, ale výsledky jsou neuvěřitelné!

Rob: Dobrý den, skvělá práce!!! Po knihách: Fit pro život,...

Splaskla jsem v obličeji a mám lepší náladu

Stipl2: Po týdnu mám 2,5 kg dole a vidím,...

Největší hubnutí nastalo po vysazení cukru a bílého pečiva

Mrask: Dobrý den, začala jsem asi 14 dní před...

Jíme jinak mi dává smysl

Palmate: Děkuji za váš kurz. Studuji čínskou medicínu a...

Pomohli jste mi zachránit maminku

Pátik: Pomohli jste mi zachránit maminku. Měla deprese a...

Kurz byl nejkrásnějším dárkem, který jsem kdy dostala

Dagbri: Jsem moc ráda, že jsem na Vaše stránky...

Úžasně zpracovaný kurz do naprostých deitalů

Ilona L.: Evi, váš kurz byl naprosto úžasný. Zpracovaný...

Nechápu, jak jsem přežila, když jsem jedla, jak jsem jedla

Eva: Díky! A jinak celé menu opravdu skvělé... s...

Seriál: Jak na jaro

materiály
  • Stáhněte si jej a upravte jídelníček.
  • Vyhněte se nemocem a jarní únavě.
  • Jídelníček ke stažení!
  1. Ufff. Tak to je silné kafe. Mráz po celém těle, slzi v očích…jste na správné adrese, JJ je prima cesta

  2. Blanko je to krásně napsané. Máte můj obdiv. Já bych to asi nezvládala psychicky a vy to řešíte s humorem . Jste ten typ lidí kterým závidím že i v těžkých chvílích stojí pevně na zemi. To já bohužel neumím . Držím Vám pěsti ať Vám je stále lépe a lépe 👍

  3. Milá Blanko Vlasztovko, jste důkazem toho, že život není to, co chceme, ani to, co máme, ale to, co vydržíme, jak říkala paní Jana Šulcová. Jste velký bojovník. Jak jsem někde naťukla své dlouhé období nemoci a boreliózu, tak ač jsem předtím mohla sníst cokoli a v jakémkoli pořadí i množtví, následně už ne. Trávící systém dostal zabrat, proto mi také jen tak nefunguje JJ, musím ještě respektovat histamin a low food map – vše jsem našla zde na webu. Ne striktně, musím vychytávat, co mi dělá problém a co ne, ale mnoha obtíží jsem se tím zbavila. Třeba vám to také v něčem ulehčí. Krásný den! Jajka

    • Jajko, je to přesně, jak píšete. Každé jídlo je malý zázrak a pořád vychytávám. Navíc co včera skvěle fungovalo, dnes udělá problém a zítra může zase fungovat. JJ mi život nesmírně ulehčuje. Stovky receptů a inspirací a báječná komunita lidí ochotných podpořit a poradit. A nad tím vším Eva, která důležité věci řeší prakticky hned a zachraňuje situaci, když něco zmotám. Díky Bohu nebo komu vlastně za to, že tu mohu být.

  4. Milá Blanko, když jsem četla nadpis, zatajil se mi dech. Když jsem pročítala další řádky- váš černý humor s krutou realitou – i jsem se pousmála. Humor a nadhled je určitě to správné koření k této léčivé stravě. Kořeňte co to dá, protože to co není ve stravě je v hlavě… držím palce a myslím na vás 🙂

    • lebell, máte pravdu. 90% fyzického pocitu pochází z hlavy. V mládí mi přišlo směšné, že bych se na sebe měla usmívat do zrcadla. Dnes to dělám právě ve chvílích, kdy je mi hodně ouvej. A funguje to! Nálada se zlepší, dostaví se odvaha něco sníst a když se to „povede“, přijde odměna v podobě nové energie nejen z jídla. A mám sílu udělat další krok a těšit se na další den.

  5. Moc vám všem děkuji za komentáře plné podpory. Jsem šťastná, že mi osud přihrál klub Jíme Jinak a tolik úžasných lidí. Každý prožitý den stojí za to. Světlo lze najít i jinde, než na konci tunelu 🙂

  6. Blaní i já se musím připojit k holkám a smekám 🙂 při čtení Vašeho příběhu jsem snad ani nedýchala, moc Vám držím pěsti ať je čím dál líp 🙂 ale ono vlastně bude,tady s námi všemi jináčky jde všechno jen tím správným směrem 🙂 držte se 🙂

  7. Blanka, s radostou a udivom citam vas uzasny pribeh o tazkom obdobi a este aj s vtipnymi komentarmi. Klobuk dole pred vami i vasim manzelom, pretoze presadzovat si svoje prava ako pacient je v nasom zdravotnictve tazke. Presne ste vypichli, ze riesit akutne veci, diagnostikovat, zoperovat cloveka, to lekarom ide. Ale pooperacnu fazu musi drzat v rukach pacient sam, ci uz zivy alebo polomrtvy.
    Hoci takychto neuveritelnych pribehov na JJ je vela, aj tak vzdy zasnem, ze nieco logicky tak jednoduche a jednoznacne ako su JJ principy, dokazu priam zazraky.

  8. Zobrazit všech 16 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

Předchozí článekJak si chránit a zahřívat ledviny
Další článekKolikrát za den bychom měli jíst? Teď už v tom budete mít jasno