Od střední školy jsem se potýkala se spoustou zdravotních problémů. Trápily mě bolesti břicha, potíže s močovým měchýřem, akné, alergie. Potřebovala jsem nutně změnu. Skočila jsem do toho po hlavě a brzy jsem viděla velké změny. Dokonce přišel zázrak v podobě narození dcerky. Díky změně jídelníčku jsem nejen zdravější, ale také stále plná energie a cítím se skvěle.

Nechtělo se mi vařit

O změně stravy jsem začala uvažovat před mnoha lety. V rodině mého táty jedli jinak a mně to vždy moc chutnalo. Nikdy jsem nebyla masová. A dovedla jsem si představit život i bez mléka, mléčných výrobků a vajec. Před nějakými +/- 10 lety jsem si půjčila knihu od MUDr. Strnadelové Radost z jídla a snažila se dle ní vařit. No nešlo mi to a taky se mi nechtělo po příchodu z práce vyvařovat. 

Trápily mě různé neduhy

Od střední školy jsem měla pořád nějaké problémy – často mě bolelo břicho (nikdy se na nic nepřišlo), dělaly se mi škaredé pupínky na rukou – dlaně a záhyby prstů (snad asi ekzém a pomáhaly jen kortikosteroidy, což bohužel není řešení), rozbrnkaný močák (často pocit, že se mi chce a přitom na záchodě nic). V létě na dovolených (většinou Řecko), ale pak i při našich cestách po Asii (6 týdnů, 3 měsíce a 5 měsíců) se mi tvořilo akné/pupínky v dekoltu, na zádech a na obličeji – krom toho, že to vypadalo dost škaredě, to i svědilo. 

Přáli jsme si miminko

Takový zvrat pro mě nastal v roce 2019, kdy jsme se po 5 měsících vrátili z Asie, kde byla všechna jídla perfektní, čerstvě uvařená, se zeleninou (ale taky s masem a hodně vajíček) a já se rozhodla, že musím se sebou něco dělat a taky jsem chtěla mít radost z jídla i v Česku. V dobách, kdy jsem chodila na „meníčka“ či do menzy a jídelen jsem ji postrádala. Dalším důvodem pro změnu stravy pro mě bylo i to, že jsme s přítelem chtěli miminko a já se bála, že to skrz mé problémy nepůjde. V květnu jsem si koupila obě knihy paní doktorky Strnadelové a začala sledovat web Jíme Jinak. Paní doktorku jsem navštívila ve Zlíně. Skočila jsem do toho po hlavě a viděla jsem velké změny – přestalo mě bolet břicho, zmizelo akné a stejně tak pupínky z rukou, močák se také přestal ozývat a také se mi zmírnila alergie na kočky, které mám doma.

Miso polévka, to je naše

Po zbytek roku jsme s přítelem každý den snídali miso polévku – každý den jiné tři druhy zeleniny, jiné semínka, jiné řasy, takže každý den polévka byla jiná a chutnala jinak. Tento trend jsme drželi i měsíc na Kypru (srpen) a měsíc ve Španělsku (listopad). Dále jsem do jídelníčku zařadila omáčky a snažila se dělat různé obilné placky. V cizině se mi vařilo moc dobře, přišlo mi, že zelenina byla mnohem hezčí a chutnější.

Mikulášský zázrak

Začátkem roku 2020 jsem si konečně zakoupila členství v klubu Jíme Jinak. Jenže pak nastalo období temna, kdy jsme jedli všelijak a stránky Jíme Jinak jsem otevřela jen sem tam. Stalo se něco neuvěřitelného, nádherného, těžce slovy popsatelného. Takový malý zázrak, kdy z ničeho vznikl nový život. V prosinci 2019 nám svatý Mikuláš (soused z ulice) zvěstoval, že budeme mít děťátko. Nevím jak moc velká náhoda to byla, ale otevřel svou knihu na stránce s matkou a dítětem. O to větší to bylo šok, když jsem pár dní před Vánoci zjistila, že jsem těhotná. Nechtěla jsem tomu uvěřit a dělala si těhotenský test znovu a znovu celý týden.

Těhotenské chutě

Spolu s těhotenstvím přišly nechutě, které se táhly celý první trimestr – zeleninu a luštěniny jsem nemohla ani vidět. Opět jsem jedla hodně sladkého (cukr je prostě droga), táhlo mě to k řízkům a bramborovému salátu a dalším „chuťovkám“. Ke konci těhotenství jsme se opět vrátili k polévkám a dokonce jsem si uvařila i polévku koi koku – i přesto,  že jak jsem se o ní dozvěděla, tak jsem řekla, že to nikdy nevezmu do huby :-D – jestli mi to zachránilo kojení nevím, ale dcerka bude mít skoro 2 roky a stále kojím ☺. 

Dcerka je zdravá jako řípa

V únoru 2021 jsem začala vařit dcerce první příkrmy. V té době vyšla krásná videa na webu Jíme Jinak, tak jsem jela dle nich v kombinaci s knihou od MUDr. Strnadelové Radost ze zdravých dětí. Dcera tedy v prvním roce měla jen bezlepkové obiloviny, zeleninu, luštěniny a ovoce a všechny potraviny jsem zaváděla velmi pomalu. Vše tepelně upravené a podávané hned po vaření. Doteď byla párkrát jen lehce nachlazená. K doktorce chodíme jen na preventivní kontroly a od cca roku i na povinná očkování.

Zvládli jsme to i na cestách

Moje a přítelovo stravování bylo horší. Částečně jsme jedli dle Jíme Jinak, částečně jsme jedli i sýry, pečivo, maso a další. Viděla jsem, jaký vliv na mě konvenční strava má. I když jsem nikdy extra nepila kávu (spíš na chuť), tak jsem začala. Každý den odpoledne jsem byla neskutečně unavená a necítila jsem se 2x dobře. Potřebovala jsem nutně změnu a tak jsem se rozhodla si zakoupit kurz Podzimní detox – Vánoce Jinak, i přesto, že jsme se chystali na část zimy do Španělska. První dva týdny to byl masakr – vařila jsem dle jídelníčku pro pokročilé a vařila jsem úplně všechno, dalo by se říct do mrtva. Ovšem ty změny byly zase neskutečné. Už po snad 3 dnech jsem zjistila, že odpolední únava je pryč. Najednou jsem měla energii. Stíhala jsem balit a uklízet byt. Také jsem na sobě cítila, že jsem zhubla, což nebylo mým cílem, na své předtěhotenské váze jsem byla už dávno předtím. Po těch dvou týdnech doma jsme vyrazili a dle Jíme Jinak jsme jedli i cestou – vezli jsme si vše co zbylo v lednici + plno dalších věcí. U některých jsem se bála, že je ve Španělsku neseženu (např. miso, tamari, umeocet, bancha čaj,..), přibalili jsme i další, co byly ve spíži. První dva dny cesty jsme neměli možnost vařit, ale aspoň jsme měli varné konvice, tak jsem vždy zalila vločky. K tomu kvašenou a syrovou zeleninu. Další dny už jsem pak dělala polévky nebo nishime zeleninu. Někdo by mohl namítat, proč to tak hrotit během cesty. Jenže z mých předchozích zkušeností, kdy mi po cestě někam bývalo pekelně špatně jsem byla rozhodnutá, že nechci celý týden jíst fastfood. Jeli jsme z Ostravska k Gibraltaru s malým dítětem, jinak by se to dalo zvládnout i rychleji, já to nechtěla hrotit. 

Ve Španělsku to pak bylo horší, protože bylo všude plno lákadel, ale Podzimní detox jsme dojeli a odnesla jsem si z něj to, že jsem začala dělat na oběd polévky a druhé a salát. Objevila jsem kouzlo polévek – jako dítě mi přišly zbytečné, nudné, nevím jak to říct. A najednou jsem se na ně u toho obědu těšila a bez polévky to nebyl oběd. Saláty byly taky bohovské. Během podzimního detoxu jsem byla rozhodnutá, že si zakoupím i Jarní očistu. Vyšlo nám to tak, že jsme už byli zpátky v Česku a tedy jsem ji celou vařila doma.

Jarní očista mi dodala energii

Jarní očistu jsem pojala úplně jinak. Sice jsem koukala do jídelníčků, ale jídla jsem si hodně upravovala dle toho, co bylo v lednici a co by se mohlo zkazit. Vaření byla větší pohoda. Jídla v obou kurzech byla perfektní. Mým cílem bylo se opět nakopnout do vaření, což se mi podařilo. I když přítel tentokrát velmi kazil morálku. Měl chutě – tam na pizzu, tam na něco jiného a mě to svádělo z cesty. Na začátku Jarní očisty jsem opět byla hodně unavená a nyní si uvědomuji, že i když denně spím jen cca 7 hodin, během nich ještě kojím, pak jsem celý den na nohou, lítám za dcerkou, pořád mám dost energie. Nepadám tzv. na hubu, nezavírají se mi oči. Což je super. Také se cítím moc dobře a naštěstí už dále nehubnu. Sice ještě nejsem na konci své cesty a závislosti na cukru se mi stále nepodařilo zbavit, ale věřím, že to jednou přijde. 

Aneta

Hubneme do plavek online: Shoďte 5 kg za 14 dnů

  1. Obdivuji to vaše vaření na cestách. Máš nějaké tipy a vychytávky, co se vám osvědčilo na cestách s malou? Třeba na té cestě do Španělska – spali jste v autě, kempech, měli jste někde i ubytování? Dřív jsem ráda jezdila na vandr s brašnami na kole nebo s krosnou, spaní pod širákem nebo ve stanu a aby člověk nenesl moc věcí, jedli jsme často v hospodě nebo co obchod dal… ale teď nevím, jak skloubit cestování s malým dítětem a JJ tzv. na divoko…. Já se vždy snažím vybavit se trochu dopředu, a to je před odjezdem maraton v kuchyni. Obvykle dělám nějakou luštěninou sekanou, nočky, buchtu, pečivo a pomazánku 😃. Zatím jsme ale vždy byli někde, kde se dalo vařit. Pak vždycky po odjezdu z domu odpadávám, ale na cestě to pak vždy ocením, když mám i „to svoje“.

    • Cestou do Španělska to bylo tak, že jsem uvařila těstoviny s čočkou, k tomu salát a kvašenou zeleninu, aj jsem něco upekla. První noc jsme spali v Německu a tam jsme měli snídani na ubytku, takže jsem dcerce zalila vločky z domu horkou vodou a z jídla vybrala nejmenší zlo. Ve Francii se pak dalo koupit na odpočívadlech veganské jídlo – to byla fakt paráda. Druhý den jsme spali ve Francii a měli jsme na pokoji varnou konvici, takže jsem ráno opět dělala vločky (měla jsem více druhů). Ve Španělsku jsme pak už měli apartmány, kde byla i kuchyň a to jsme si vařili snídani i večeři. Cestou zpět to bylo horší. To jsme měli ubytování bez kuchyně a taky jsme se tak moc nezastavovali – přespali jsme na konci Španělska, pak u Lyonu a v Rozvadově. To jsem vezla taky nějaké pickles, hummus, tortily, ovoce.

      • Díky za odpověď, to jste krásně zvládli 🙂. Nesmím zapomenout na ty vločky, zvykla jsem si vařit a na zalití vloček bych skoro zapomněla 😇. A pickles taky přibalím… Moc zdravím 👏

  2. Zobrazit 3 komentáře

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

Předchozí článekTřešňová buchta pro lenochy
Další článekCo vzít s sebou na cesty – dovolenková KáPéZetka