Alena je aktivní maminka dvouletého syna, která rozhodně neměla problémy s váhou. Myslela, že je zdravá a že se stravuje zdravě. Šestitýdenní očista ji překvapila svými výsledky. A to si na začátku řekla, že ji nebude držet na 100%. Zbavila se únavy, sama vstává odpočinutá v 6 hodin ráno a má energii na celý den. Také každoroční alergie se zatím moc neprojevila. Díky půstu zjistila, že lidé u nás nejsou zrovna připraveni na nějaké výjimky, ale neodradilo ji to. Její partner nechce o jiném stravování slyšet, ale ani to ji nezlomilo. Alena už vidí zásadní rozdíl mezi naším a běžným stravováním.

Myslela jsem si, že jím zdravě

2

Ještě před rokem jsem neuměla číst z potravinových etiket. Při 173 cm a 57 kg přeci nemusím nic sledovat, etikety čtou ti, co potřebují zhubnout – omyl č. 1. Ani dnes ve svých 35 letech nevím, jaký význam mají procenta sušiny v tuku, obsah bílkovin a sacharidů, k čemu všemu jsou jednotlivá éčka, ale tuhle mezeru ve vzdělání nemám už ani potřebu zaplňovat. Potraviny, které dnes běžně nakupuji, chci mít hlavně čerstvé, rozmanité, neprošlé, ideálně bio a jejich složení není na 10 řádků.

Prošla jsem si vývojem asi jako většina z nás. Do 20 let vařila většinou maminka, pak jsem jedla, na co byly peníze a že jich moc nebylo. Když konečně byly, nebyl pro změnu čas na vaření a pak jsem byla těhotná. Silné překyselení organismu nevědomě podporované pravidelným dávkováním kyseliny listové prodávané pouze na předpis, bolesti celého žaludku, extrémní únava. Začala jsem se zajímat o potraviny, které jsou zásadotvorné a četla jsem opět články o vlivu mléka, masa a pečiva na lidský organismus. Změnou bylo jen to, že jsem přestala kupovat předpřipravená jídla a vařila denně doma, ale bylo to málo. Chtěla jsem dlouho kojit a snažila jsem se jíst zdravě – omyl č. 2. To, že se domnívám, že na české poměry jím zdravě, není pravda. Nejíst fast food, nepít kávu a mléko, nekouřit, vařit domácí stravu, sportovat je stále málo. Byla jsem strašně unavená, přikládala jsem to nevyspání, kojení, psaní diplomky, učení se na státnice a do toho úvazek 100 h v práci měsíčně. Zpětně si říkám, že kdybych už tenkrát upravila svůj jídelníček, mohlo mi být lépe dřív.

Chtěla jsem pro syna to nejlepší

photo_20140317_135934

Nechtěla jsem, aby syn jedl kupované příkrmy, nákupní košík se mi v supermarketu přeplnil už v oddělení zeleniny. Zjistila jsem, že čerstvě uvařená zelenina i bez koření má výbornou chuť. Koupila jsem si knihu Radost ze zdravých dětí a při jejím čtení jsem měla pocit, že je velký zázrak, že ještě vůbec žiju. Byl pro mě docela šok na pár stránkách si přečíst tolik logických informací o vlivu „klasických“ potravin na lidský organismus. Posteskla jsem si kamarádce, ona mne odkázala na www.jimejinak.cz a já ji zahrnula hromadou otázek. Dodnes slyším její odpověď, že se její rodině otevřela jiná dimenze života, že jsou mnohem méně unavení a tak nějak jsem jí „nerozuměla“. Bavíme se obě o jídle?  Pozvala mě na oběd. Chutnalo mi, ale nebylo to úplně ono. Pořád jsem nebyla najedená, chyběla mi tečka na závěr. Říkala, že to je normální stav, než si tělo zvykne a měla zase pravdu.

Začínám s očistou

Jak jsem hledala na JJ recepty, narazila jsem na šestitýdenní očistu a vzala ji jako výzvu. Četla jsem si příběhy lidí, kterým jiné stravování pomohlo s mnoha zdravotními obtížemi. Denně jsem spala minimálně 8 hodin a už po snídani jsem byla víc unavená, než večer. Trápí mě dlouholeté bolesti krční páteře, od dětství bojuji s chronickou rýmou, zahleněním, záněty nosohltanu a jarními alergiemi. Kdyby jen jeden nešvar změna stravování odstranila, stojí mi za to.

S politováním musím zkonstatovat, že my jako Češi nejsme stále připraveni na lidi, kteří jí jinak. Stejně tak jako si myslíme, že se cvičí kvůli hubnutí. Součásti povinné školní docházky by kromě výuky finanční gramotnosti měl být i předmět Zdravý životní styl. Na začátku očisty byl můj první komentář navazující na ostatní, které řešily postoje okolí, pokud se někdo rozhodl stravovat jinak. Tehdy jsem napsala, že ve svých 35 nebudu nikomu ospravedlňovat, co a proč jím a nejím. Po šesti týdnech měním názor. Ve společnosti je lepší k tomuto tématu moc nezabrousit, protože po 5 minutách vysvětlování, proč nepiju alkohol, že držím očistu (proboha proč, když máš 57 kg), že opravdu je mnoho výborných jídel, která mohu jíst aniž se cpu masem, sýrem, rohlíky se salámem, že si uvědomuji dopad „klasické“ stravy na moje zdraví…na mě koukají jak na člena sekty.

Proč jsem se rozhodla jít do půstu a jaký byl můj cíl

1

Snížení únavy a zlepšení zdravotních potíží jsem již zmínila. Ale vím, že sama bych neměla morálku. Velice na mě funguje kolektivní šílenství, taky jakákoliv forma autorit a jarní očista představuje ideální formu. Precizně zpracované, velice motivující, vysvětlení k jednotlivým potravinám, které se budu odnaučovat běžně jíst. Ráda bych uvedla, že jsem od začátku věděla, že do očisty nepůjdu na 100 %. Tím, že nemám akutní zdravotní problém a tělo si chci ozdravit, se nechci úplně připravit o věci, které jsem za 35 let měla ráda. Chci si je prozatím v rozumné míře ponechat a třeba se jednou budu radovat z překonání sama sebe. A taky mi tohle rozhodnutí přišlo důležité, abych se pak neužírala tím, co jsem porušila a svádělo mě to k „trestání“. Nechtěla jsem, abych očistu radši vzdala, než ji s drobnými prohřešky dokončila a pak pokračovala dál po zbytek roku. Chtěla jsem si ponechat pouze chleba, s tím, že se naučím péct celozrnný kváskový (právě jsem dostala kvásek a jdu na to). Občas kvalitní farmářské máslo a možná občas sýr, protože jsem byla obrovský milovník sýrů. Na chleba výjimečně domácí marmeládu, taky jsem se nechtěla vzdát výborných mamčiných buchet, ke kterým mám přístup velmi sporadicky. Někdy si chci dát malé pivo při posezení s kamarády, a když v restauraci nebude z čeho vybrat, tak si prostě dám něco, na co budu mít chuť. Když se to takhle napíše, je to vlastně jen pár hříchů a stanou se párkrát za měsíc, takže je třeba časem opustím a nebude mě to ani bolet.

Jak můj půst probíhal

Jíst jinak jsem zkoušela již před půstem. Kdybych se nepřihlásila, tak budu asi dál u jednoho kompletního talíře za týden a omezení některých potravin. Strašně moc času mi totiž zabralo hledání jídla, které uvařím. Vždy mi chyběla nějaká surovina, neuměla jsem si ještě jídla vymýšlet sama, jak bylo pro mě tohle stravování a vaření odlišné. Ale zlepšuji se. Začala jsem najíždět na vlastní systém, velkou část surovin už mám běžně doma – k tomu mi moc pomohly nákupní seznamy v každém týdnu očisty. Do krabičky průběžně schovávám vše, co jednou za dva dny použiji na vývar. Polévky a omáčky se snažím dělat výhradně z vývaru. Večer si najdu recepty, které druhý den budu vařit a někdy si ráno nachystám už všechnu zeleninu.

photo_20140326_171156

Díky očistě jsem totiž začala ráno vstávat v 6 hodin, jsem krásně vyspalá a mám energii na celý den. Chodím spát do 23 hodin a jím nejpozději v 19 hodin. Pár dnů jsem se snažila cvičit orgánovou sestavu, ale nějak to nebylo pro mě, takže jsem pohyb našla v pravidelných procházkách se synem a 1x týdně v hodině jogy. Koupila jsem si také kartáč na tělo. Obrovské plus vnímám v tom, že jsem na mateřské a mám, když to přeženu, času kolik potřebuji. Obdivuju všechny, kdo jíst jinak začaly až s očistou a chodí do práce, klobouk dolů.

Recepty, které jsem zatím z tohohle webu vyzkoušela, chutnaly báječně. Ve 2. týdnu jsem se konečně osmělila na snídani z miso polévky. Nikdy mi totiž na hlad polévka nestačila a musela jsem mít i druhé jídlo. Nevěřila bych, že budu snídat jen polévku, sice hustou s obilovinami a někdy i luštěninami, ale vydržím obvykle až do oběda. Snídám kolem 9 a obědváme ve 12. Vše se mnou jí i téměř dvouletý syn a sní skoro vše. Vaření je hodně o plánování a přemýšlení o den napřed, ale po čase to začne samo naskakovat bez většího přemýšlení. Kamarádka mi říkala, že postupně nebudu řešit, co na svačinu, protože ji nebudu potřebovat a měla pravdu. Párkrát jsem udělala nějaké placky nebo luštěninovou či tofu pomazánku na chleba.

Ve druhém týdnu očisty se mi objevil na prstě ekzém z dětství a hodně jsem se odhleňovala. Ve čtvrtém týdnu jsem zjistila, že jsem zhubla dvě kila. Do jídelníčku jsem vrátila 1x týdně rybí maso, případně jiné maso v bio kvalitě. Venku kvete na co se člověk podívá a já zatím nekýchám, ale už mi občas vypadne hlas, což je jeden z příznaků alergie. Zatěžkávací zkouškou budou rozkvetlé bezy, ty mě každý rok hodně potrápí.

Baví mě obchody se zdravou výživou

Mým malým hobby se stala návštěva obchodů se zdravou výživou, když už mě nebaví obchody s oblečením a kosmetikou.

Partner o jiném stravování nechce slyšet, občas něco sní a neprotestuje, ale moje poznatky o vlivu potravin na lidské tělo ho dráždí. Žije velmi aktivně a má hodně pevné zdraví, takže proč by se měl zamýšlet nad každodenní snídaní z jogurtů a mléka, obědu s masem a omáčkou, druhou večeří v deset v noci a soustavným zobáním čehokoliv sladkého včetně všemožných buchet. Ale teď mám konečně srovnání mezi konzervativním a jiným stravováním. Je to on, kdo jí minimálně 6x za den, kdo usne dřív než já a z postele vstává až kolem půl osmé. On přes den občas upustí, že je unavený a už jsem ho našla o víkendu spícího odpoledne se synem.

Ke změně stravování si člověk musí dospět sám

Každý si musí ke změně dojít sám. Někdo kvůli zdravotním obtížím, někdo kvůli změně v myšlení a snad i touze žít co nejdéle s fungujícím tělem. Ale nikoho nejde nutit a snažit se mu „cpát“ svoje moudra. Já tak nějak chci být zdravější, čilejší, veselejší a doufám, že co nejdéle nezávislá na pomoci okolí ve stáří. Když si čtu, jak jsou potraviny upravované, aby měly vysokou výtěžnost, jak se v některých státech nedbá na ekologii a tady si pak kupujeme ryby žijící ve vodě obsahující odpad z čínských továren vyrábějících závadně hračky a oblečení, tak mám důvod ke změně.  Je mi výrazně lépe, než před očistou a těším se  na další změny, o kterých se tady v diskuzích dočítám a občas nevěřím, že až tak jiný může život být jen díky tomu, co jíme.

Helčo a Evčo, moc díky. Máte můj obdiv nad tím, jak se snažíte tolika lidem zlepšit život.

Držím palce všem.

Alena Bartošová

 

  1. K chlapům: Každý to má jinak, to aby nebyla nuda :D Já mám to štěstí, že můj manžel umí vařit – a dobře! Bez něj bych nemohla chodit do práce a konečně po 5ti letech normálně fungovat jako rodina! PLUS je to, že pochopil, že zdraví začíná u jídla, protože ten zázrak vidí na našem dítěti. Je schopný se postarat a uvařit 100% bez lepku a mlíka, i když bych nebyla týden doma. Vaří jí do školky, mně do práce. Když jsme všichni doma, jíme spolu kopce zeleniny :D Když nejsem doma, nachystám to, co on by neuvařil já a upozorním na to! MÍNUS je to, že by stále do každého jídla cpal maso a vejce, což já dělám velmi, velmi málo! Takže se takhle doplňujeme :) No musím být ráda za to, co je, i tak je to u něho velký posun, před 2ma lety ještě hlásal, že se má jíst VŠECHNO!

  2. Milá Alenko, moc se mi líbí Váš článek a spoustě z nás mluvíte z duše! Děkuji také, že jste se o příběh podělila. Stránky jimejinak mi začaly měnit život už od loňského roku, kdy jsem je objevila. Ale až tato jarní očista odstartovala opravdovou očistu a výsledek??? To je na dlouhý příběh… :) Rozhoupala jsem se k několika životním změnám, konečně… Probudila jsem v sobě odvahu řešit, nesoudit, odpouštět, bezpodmínečně milovat, otevřít své srdce..už jsem o tom tady několikrát psala. Je to až k neuvěření.. Vím, že je to běh na dlouhou trať, ale stojí to za to! Těším se na všechny další změny a zážitky, které mě, nás, čekají. Holky, Evi a Heli, moc, moc, moc Vám děkuji za precizní kurzík!! A přeji všem spoustu pohody a radosti z každodenního života…

  3. Díky za článek, zaujalo mě jak píšete o reakcích okolí. Bohužel mám dost podobnou zkušenost, hlavně s dítětem – není mu ještě rok, ale už začínám dostávat „dobře míněné rady“ ohledně mléčných výrobků a masa. Někdy je opravdu lepší nevysvětlovat.

  4. Ahoj Aleno,
    Děkuji za opravdu výstižný příběh.

    Krásně jste v něm popsala postoj společnosti k těm, co se nestravují jako většina. Právě čtu knihu od Scotta Jureka Jez a běhej a on tam například píše, že jako vegan odpovídá ve společnosti na otázku, proč si nedá šunku větou, že už jí měl. Dělá to proto, že nechce, aby se ti dotazující cítili nesví. Něco na tom bude, připadá mi únavné vysvětlovat, proč si nedám čokoládu, maso atd. Cizímu člověk zalže, ale co říct například tchýni a jak jí přesvědčit, že se má stravovací rozhodnutí týkají i jejího vnoučete? I když je pravda, že pokud by bylo nepochopení ze strany partnera jako u Monibu, bylo by to horší – Vám, Monibu, držím palce, ať se doma vše urovná. Partner moje rozhodnutí toleruje, jí, co uvařím, jednou týdně mu extra uvařím maso, jinak stravu mimo domov nijak neřeší a sní, co je.

    Díky za hezký příběh. Budu vděčná za rady, jaký zaujmout postoj k té tchýni a nezbláznit se. Neusiluji o to, jí změnit, hledám, jak najít pokoj v sobě samé.

    Hezký večer,
    Jitka

    • Jitko, ja myslim, ze je to beh na dlouhou trat. Odlisnosti nejsou ku prospechu a zadouci:) Moje mama se snazi taky jist lepe a zdrave, tatka je klasicky pivni pupik. Kdyz vidim, jak se jidlem nici, je to hrozny, ale nehla s nim mama a nehnu s nim tim tuplem ja. V me pulce rodiny to nikdo neresi, jeslti jim vzduch nebo pul prasete. Jsem dost stara na to, abych se rozhodla. Pritel je jina kapitola a ja ho proste neresim. Nehchce, nechce, jeho boj. Nebudu nekoho, kdo o to nestoji, presvedcovat, co by mu zlesilo zdravi a zivot, kdyz ja jsem chodici reklama a neni to dostacujici. Asi kdyby nas vztah byl vzajemne se podporujici a takovy, jaky vztah dvou lidi ma byt, tak bych to resila jinak. Ale neni. A jeden z prinosu ocisty je i ten, ze si vic stojim za tim, co chci ja, obcas jsem pritelovym zrcadlem a skace jak papirovy certik, kdyz vidi, ze se nekdo chova jako on (coz ho vytaci, ale neprizna, ze s epoznava:)
      Tchyne se stravuje absolutne nezdrave, ale docela koukam, ze spoustu veci jak by se jist melo zna, ale neaplikuje. Dneska jsem ji rikla, ze ocista konci, ale ze pokracuji dal, protoze se mi zlepsilo tohle tohle… Tak mi rekla, ze je jasny, kdyz mi to svedci, proc to menit. Tema postoje okoli se hodne resilo v pripravnem tydnu, jak bylo tech deset bodu. Mrknete tam, bylo tam hodne pribehu a mohlo jich jeste hodne pribyt i s „navodem“. Drzim palce!
      Nevim, jaka je nejlepsi rada, stat si za svym? Logicky by mela tchyne respektovat, jak se stravuje vase dite (kdyby bylo nejaky dietar, tak to snad taky bude respektovat, chce pro ne to nejlepsi). Tchyne mi do niceho dikybohu nemluvi. Dneska prinesla k velikonocum pytlik susenych svestek, protoze vi, ze krystofovi bombony nedavam a parkrat jsem prohodila, jak mu moooc chutna susene ovoce:) Vite co? Neni dulezite, co jite obcas, ale co jite vetsinou. Kdo to rekl nevim, ale vcera mi to rekla kamaradka Janca a je to velke moudro:) Tak se nenechte rozhodit a hlavne se s tchyni neprete, je potreba, aby obcas pohlidla vnouce:)

    • Jitko, ja se svou tchyni taky snazila presvedcit, ale fakt to neslo. Neni to semtrika, ktera me na kazdem rohu pomluvi, ale moje nazory ji stresuji a nechce to poslouchat. Ma 50 let zajete postupy zdedene jeste ze sve rodiny. S tim se bojovat neda. Zalezi na tom, jak daleko od vas bydli a jak casto se vidate. Bydlet ve spolecnem dome, uz jsem davno rozvedena. Ale bydli 150km od nas a vidime se cca 1x za mesic. Takze to jde. Po snaze ji zmenit, prisla snaha najit kompromis a nejak prezit. A protoze je to hodna zenska, ktera vsechna ta vepra zela, gulase a buchty dela s laskou, dosla jsem k tomu, ze sve stesti si nezaslouzim jen ja, ale take ona. Nechat byt cloveka stastnym je totiz moc a moc tezky. A i kdyz to ostatni nedelaji, ja se o to snazim. A protoze moje deti zadne zavazne choroby nemaji, muzem si ten luxus dovolit. Zkuste si najit, co bude nejlepe vyhovovat vam a nechte i ostatni byt stastnymi.

  5. Aleno, máte to všechno stejně jako já! Prostě naprosto všechno! Jenže já s tím rozdílem, že se vzdaluji od svého muže a dost to nedáváme. Prostě všechno je jinak. Nějak bylo a nějak bude. Každý tu má nějakou cestu, na které jsou překážky a je jen na nás, jak je překonáme.

    • Drzim palce! V jednom komentari pani psala, ze diky ociste nasla silu resit problemy, ktere drive oddalovala. Tak hlavu vzhuru a myslet hlavne na sebe:)

      • Díky, včera byl trochu splín, ale ono to nějak dopadne. To víš že budu myslet hlavně na sebe, jak jinak :-)

  6. Trochu pláču, že tento kurs končí, protože byl úžasným startérem pro změnu ve výživě a vaření pro mou rodinu. Do očisty šel se mnou manžel, což byla obrovská motivace k tomu donutit se vařit a nakupovat jinak. Musím přiznat, že jsem začínala jako absolutní neznalec MB a studování receptů, zkoušení nových potravin a neustálé krájení,čištění zeleniny, kopy nádobí a starost o 3 děti, mě dost stresovaly. Také nepochopení mámy, co blbnem, při svých 60 kilech (po očistě máme ještě míň, ale také bolest zad je pryč a u mě i neustálý problém se zácpou.)Děti moje vaření zkouší baštit opatrně, ale ranní kaše místo křupek s mlíkem jsou výhrou a já jásám,když jim nějaké to zdravé jídlo zachutná. Díky moc za tento supr kurz, rozšíření obzorů a vaše sdílení se.

  7. Také se mi líbí váš článek a v mnohém se shodnem. Naštěstí můj manžel jede ve všem od začátku semnou a dokonce i po 6 tt kůře, chce pokračovat dál. Je fakt,že za odměnu chtěl udělat ptáčky a tak je měl s odlehčenou verzí a dom.hovězím a druhý den pěkně kroupy a jak byl spokojen.
    Jen se zeptám Aleno, vy jste brala kys.listovou ze zdravotních důvodů? A nyní již neberete? jelikož já ji musím brát po tromboze a Laidanské mutaci již napořád, a tak si říkám zda musím, když jím každý den tolik zeleniny a vitamínů?! Jinak hodně štěstí a s úsměvem jdem do toho :-D

    • Dekuji za pochvalu a trochu zavidim partaka:) je to hned snadnejsi. Kyselinu jsem brala v prvnim trimestru a mela jsem nejakou silene silnou. Pak jsem ji vysadila, protoze bolest zaludku byla opravdu neprijemne a cele tehotenstvi jsem zvracela kyseliny. Proste neco mi z ni vadilo, i jsem zkousela zeleny jecmena a bohuzel mi vadily v tehotenstvi i zelene salaty. Nejsem lekar, tak neumim vubec posoudit, jak vy a listovka:)

      • Ok já myslela,že ji berete trvale jako já ze zdrav.problémů. Tak hlavně,že je vše u vás v pořádku a myslím,že přemíra zeleniny nám jen prospěje.

  8. to je paráda, mluvíte mi z duše…začala jsem podle knihy paní Strnadove v únoru a vzala ji doslova…no a pak jsem měla hlad :) neuměla jsem ještě vařit z hlavy, nevěděla co ke svačině a všechno trvalo dlouho…začala jsem z toho být ve stresu, vařit a nemlsat a dokola mýt nádobí a nemít čas na hraní s dcerkou…tak jsem trochu slevila, pak víc, a ujížděla na sladkém ….jen paradoxně mléko, sýry a jogurty (má dosavadní droga) mi nedělalo problém vynechat a také brambory a rajské. No a před pár dny jsem si uvědomila, že sice vařím zdravě, ale stále konzumuji spoustu špatností…takže si asi moc nepomáhám. Ale už se zase vracím zpátky a vaření už je celkem zvládnuté. Díky za zkušenost, pomáhá to…sdílet zkušenosti. Sám je člověk za exota a „pokušení“ nebo nepochopení číhá na každém rohu….

  9. Úžasné, Alenko! Já musím potvrdit, že vše je pravda. Včera jsme byli u Alči na návštěvě s obědem. Kompletní jídlo včetně dezertu a obilné kávy bylo vynikající a Alenka vypadá báječně! :-) Jsem moc ráda, že mám kámošku, se kterou v tom jedeme spolu a můžeme se navzájem povzbuzovat a inspirovat. Jen tak dál! :-)

    • Polevku, kterou jsme meli spolecne s dvema detmi k obedu si dal pritel k veceri. V noci mi hlasil, ze zvlacel, boli ho zaludek, ze to je urcite z te polevky. Pry jeste ze uz je po pustu, protoze ho tohle moje jidlo nici a tesi se na poradny vyvar a kachnu. Tak mu ji upecu no:)

    • Je to opravdu velmi osvobozující, když máte kolem sebe lidi na stejné vlně a víte, že se bez problémů u nich můžete najíst ap. Nebo alespoň ty, co neprudí, rádi jiné jídlo ochutnají a jdou si po svém, i to je výhra.

  10. Krásné, mohla bych napsat úplně to stejné :-) Mám z každého takového článku velkou radost a vždycky mi úplně „prošťastní“ den. Ať je čím dál líp! Mimochodem, můj muž byl to samé. Tento týden dal v práci zcela dobrovolně přednost „našemu“ obědu v termosce před čerstvě upečeným králíkem se zelím a bramborovými knedlíky. Se slovy: Přece nebudu celé odpoledne chcíplý :-D Taky dřív nevěřil. Taky byl alergický na to, když jsem řekla, že to dělá jídlo. Prostě kdo to nezkusí, neuvěří. Každého věc. Na tu alergii jsou výborné prostřiky přesličkou a anýzem a pozor, moje kolegyně přišla na vylepšení. Když se do nálevu přidá sůl, nepálí to! Vůbec! Ani mě ne a že jsem loni trpěla tak, že letos jsem do toho ani nechtěla jít. Fakt je, že alergii ale pořád nemám. Jen občas kýchnutí nebo mírné pálení očí. Nic, co bych musela řešit.

    • Diky za tip! Biokralika mam v mrazaku a az budu vedet, ze na nektere odpoledne nemam program, tak si ho klidne upecu (tim tu nechci kazit moralku, ale ja jsem si to tak nastavila, abych byla spokojena na vsech frontach). Po kazdem kompletnim taliri vzpominam, jak jsem v praci nad pocitacem po vepru knedlu funela a potrebovala spis spat, nez podavat vykon. Musim se smat. Pomalu zacinam mapovat vege/vegan restaurace, abych mela kam chodit od pristiho roku na pracovni obedy. Sice budu chodit sama, ale to nevadi a treba casem se domluvim s nekym cizim, ale na stejne vlne.

    • Tvůj muž si zaslouží pochvalu! Už ním ho budeš muset Janino někdy ukázat, jinak si budeme myslet, že je to jen přelud :-).

      • Je plachý :-D Jemu to jídlo chutná, ale vůbec ho nebaví ho řešit. Výhoda je, že neumí vařit. Prostě rychle pochopil, že když mu to nezachutná, tak nepřežije :-D :-D Nebo přežije, ale nebude mu tak dobře jako mně. Faktem ovšem je, že vařím čím dál líp, to rozhodně!

        • Ahoj Janino,
          mám taky doma podobný přelud :-). Přítel sní, co mu uvařím (kamarádi kolem něj tvrdí, že to dělá jen z hladu), ale já věřím, že mu to chutná, protože on by se jinak ozval. A nevadí mu, že to je prakticky bez masa, když má hlad, jde si přidat porci. Navíc přes den chodí v práci na obědy, takže já nemůžu být všude – a fáze, že by si řekl o obědy v krabičce nenastala … tak ale já na něj v tom netlačím. Jsem ráda, že si pochutná k snídani na miso polévce a večer na seitanu s bulgurem a červenou čočkou. Ale jak píšeš také, vařit bohužel neumí (spíš se mu nechce), což bych někdy ocenila. Holt ale každý jsme jiný :-).

  11. Zobrazit všech 24 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

SDÍLEJTE PŘÍSPĚVKY - získejte členství v Klubu JJ nebo jeho prodloužení. Jak to funguje?
Jíme Jinak
Autorem článku je Jíme Jinak
Zdravé recepty, zdravé vaření a životní styl. Tisíce receptů zdarma. Co víme, sdílíme! :-)
Předchozí článekGrilovaná zelenina z trouby
Další článekSíň slávy