Janina je maminka dvou úžasných dcer a aniž by o to stála, musela najednou řešit celiakii u té mladší. V té době ještě jedli jako rodina běžně. Janina začala shánět informace, tím se dostala i na náš web a začala Jíst Jinak. Jak to vyřešila na základní škole a po té i na střední pro vás sepsala ve svém příběhu na pokračování. A protože je Janina skvělá kuchařka, vzala bezlepkové vaření jako výzvu. Dneska nemá s bezlepkovým vařením žádný problém a  ráda se s vámi podělí o svoje zkušenosti s lepkovým vařením a pečením.

Jak to u náš začaloJana nám pomáhala vařit na jarních kurzech

O lepku jsem dlouhá desetiletí nevěděla vůbec nic. Jenže pak byla mladší dceři Káje diagnostikována celiakie a mně nezbylo nic jiného než se s lepkem začít seznamovat. Ne že bych o to stála, tohle seznámení bych si ráda odpustila. Ale časem jsem pochopila, že všechno v životě se děje z nějakého důvodu, byť v tu chvíli nemusíme chápat z jakého. V první chvíli jsem si myslela, že nic horšího se stát nemůže. Samozřejmě mě napadaly otázky: PROČ naše dcera? KDO za to může? JAK je to možné?

Učím se vařit

Pak jsem jsem pomalu začala znovu učit vařit, používat bezlepkové suroviny, diskutovat v restauracích s kuchaři, nenechat se odbýt, změnit logistiku stravování při dovolených a spoustu dalších věcí. V tu dobu jsme ještě jedli klasicky. Za velký úspěch považuji, že se mi podařilo domluvit s kuchařkami ve školní jídelně, kam dcera chodila a ony jí 2,5 roku připravovaly výborné bezlepkové obědy. A na jejich ochotu navázaly i paní kuchařky ze střední školy, kam v září dcera nastoupila. Nevaří jí sice podle principu JJ, ale i přesto vaří dobře. Kája s námi Jí Jinak o víkendech, o to více se snažím. Z hlediska Jíme Jinak není velkým problémem vaření pro celiaka. Tam se jednoduše vymění 3, případně 4 obiloviny za jiné, bezlepkové. Omáčky se zahušťují kukuřičným škrobem, což je ale vhodné pro všechny.

Učím se péct bezlepkově

Problém nastává u pečení. Jestliže pečeme pro dospělé, kteří lepek mohou, je pozměnění klasického receptu sice poměrně náročné a vyžaduje to fantazii a schopnost si trochu hrát, ale výsledek je poměrně přijatelný a většinou i chutný. U bezlepkového pečení je hlavním problémem to, že termínem „bezlepková mouka“ se v receptech myslí směs bílé mouky, ve které je kde co (taky většinou bramborový škrob). Ta se ale chová při nestandardních pokusech naprosto strašně. Ještě s ní jde jakžtakž pracovat při klasických receptech, taky k tomu ji vyvíjeli. Přiznám se, že jsem pokusy používat tyto směsi (Jizerka, Schär, Michalík aj.) na pečení ve stylu JJ jsem dávno vzdala. Máme dezerty založené na korpusech z kukuřičné krupice, jáhel, rýže anebo na dobrotách ze Soyabelly. Občas upeču bezlepkové muffiny z kukuřičné mouky a rýžové mouky, ale se mnou je zatím potíž: neměřím, nevážím. Jenže si pak samozřejmě nepamatuji, kolik čeho jsem tam dala. Můžete se ale přesto těšit, protože recepty budou! Tak, aby vyhovovaly i JJ i bezlepkové dietě. Bude i velice zdravé a chutné bezlepkové cukroví.

Dalším zásadním problémem je, že spousta maminek očekává při bezlepkové a zároveň zdravé verzi nadýchaný piškot nebo jeho alternativu. Což není reálné. Piškot – lepkový i bezlepkový – klidně udělám podle klasického receptu, naservíruji ho návštěvě a my ochutnáme. A tím máme zase na dlouho pokoj a libujeme si v našich jáhlových, rýžových a kukuřičných sladkostech. Ony jsou i daleko zdravější, přece jen celé zrno je celé zrno.

Příště něco málo o lepku, abychom věděli, s kým máme tu čest.

Jana

Hubneme do plavek online: Shoďte 5 kg za 14 dnů

Neuvěřitelných 79 komentářů. Jak to vidíte vy? Napište komentář.

  1. Ahoj všem komu záleží na sobě a dobrém pocitu ze zdravého těla. Před 4 měsíci jsem se rozhodla změnit svůj jídelníček. Už dlouho mě bylo ze všeho „jídla“ špatně, a tak jsem si vzpomněla, jak jsem jedla jako dítě a všechny to tenkrát zlobilo. Nejedla jsem maso, pečivo, sladkosti, mléčné výrobky. Milovala jsem luštěniny, rýži, ovoce a zeleninu a vodu. Babička se obávala, že nevyrostu a když, tak budu strašně nemocná. Tak mě postupně pěkně naučila jíst a měla radost, že se jí daří. Babičku jsem milovala, tak jsem i já měla radost, že ona má radost, ale moje tělo postupně začínalo být nemocné. Zkrátím to 4 měsíce jím jako když jsem byla malá a jsem šťastná, štíhlejší, bez zácpy, bez těžkého břicha, bez zvláštních tělesných bolestí. Prostě PARÁDA. Mějte se všichni skvěle a díky za inspirativní recepty. Anna

  2. Čím sladíte bezlepkové sladkosti? Cukr se mi opravdu používat nechce a sirupy s obilninami přece nekamarádí… Jediná možná varianta mi vychází rýžový slad, ale to je poměrně drahá záležitost na takovou buchtu… existuje ještě něco jiného vhodného? Moc děkuji za rady! ;-)

    • Sladím rýžovým sirupem, rýžový slad obsahuje lepek. Občas třtinový cukr nebo med. Nebo úplně nejlepší je nesladit a používat třeba jen sušené ovoce.

      • Janino, nemáš vyzkoušený pšeničný sirup? Nedávno se mi dostala do rukou info, že je bezlepkový, obsah bílkoviny 0, některý výrobce prý i bezlepkovost garantuje. Zaujalo mě to proto, že má vyšší sladivost než rýžový, tedy stačí ho méně a i cena je nižší. Zdravím, Šárka

        • Šárko, když jsme bezlepkově začínali, tak někde na stránkách pro bezlepkáře bylo info, že vzhledem k výrobě z pšenice obsahuje lepek, takže k používání jsem se nedostala. Mně ale vadí poměr glukózy a fruktózy, v podstatě je to podle složení glukózový sirup, díky kterému jsem přestala i prasit, protože ho dávají do všeho. Ještě horší je agávový, ale ten je ve složení málokdy. Taky jsem s ním sladila, než jsem zjistila, v čem je problém. Ten rýžový je nejméně problematický, neříkám ale, že zdravý. Prostě ideál je odvyknout si od výrazných sladkých chutí. Taky amasaké je super, což mi připomnělo, že jsem ho dlouho nedělala :-)

          • ahoj Janino, proč je, prosím tě, agávový sirup ještě horší? používám ho radši než cukr, přijde mi to lepší varianta než chemický bílý nebo třtinový cukr… když peču holkám, se sladem je to vždycky nějak málo sladký ;) mně a manželovi to už tak moc neva, pomalu si odvykáme, ale moje holky to prostě málo sladký nejedí a největší úlet mi přijde, když upeču zdravý koláč a holky si to ve finále posypou moučkovým cukrem… ;) nedávno mi kamarádka říkala, že kolem agávovýho sirupu byla nějaká aféra, ale nedopovídaly jsme to, klasika ;) děkuju :)

            • Agávový sirup obsahuje velký podíl fruktózy, která vzhledem k absenci vlákniny velmi zatěžuje játra, což může vést až ke ztučnění a cirhóze. Jasně, že občas to nevadí. Ale na pravidelné sladění naprosto nevhodné. Hezky to ve videu vysvětluje Margit. U ovoce fruktóza nevadí, protože je tam vláknina. Takže jedině hodně rýžového sirupu, ten se kromě sladu dlouhodobě osvědčil. Sama jsem konečně přišla na to, že potřebuju pořádné chutě. Nejsem nemocná, neřeším váhu, takže pokud už si mám dát něco sladkého, tak ať je to dobrý. A je lepší jeden kus super sladkého dezertu než tři umrněné. To mi to trvalo teda ale :-D

              • Asi hloupá otázka, ale datlový sirup je asi špatný, že? Já dětem přislazuji kaší tímto datlovým sirupem a sobě jenom sladem. Je lepší dát vařit do kaše přímo datle než datlový sirup? Je to zdravější? Jím jinak asi rok a půl a pořád nechápu souvislosti, ještě se mám hodně co učit :-)

                • datle nejsou nijak zakázané, je to ovoce spíš zdaleka, takže s mírou. Sirup je jen datle+voda – žádné zbytečné znehodnocující ingredience. Já ho používám ráda – je tak intenzivně sladivý, že ho stačí (oproti sladu) kapka, takže by se asi dalo polemizovat o tom, co je lepší – kapka ovoce nebo několikanásobek obilného sladového výtažku. Navíc když cukromilovi poleju dezert datl.sirupem, většinou si nestěžuje :-)

                • Nic není špatné, pokud se to používá s mírou. Denně bych ho ale rozhodně nepoužívala a už vůbec ne u dětí. Ona kombinace obilí+ovoce ve střevech kvasí, takže to dětem rozhodně dobře neudělá. Naučte je raději na do sladka dušenou zeleninu (mrkev, cibule dýně…), klidně jim do zeleniny kápněte trochu sladu, je to jen otázka zvyku.

          • No jo, proto asi taky ta vyšší sladivost… V tomto případě by to pro nás byl krok zpět, sladíme už jen rýž. sirupem a to minimálně. Díky za info. Navnadila jsi mě, že jsem taky dlouho nedělala amasaké a teď to vše tak krááásně kvasí :-)…

          • Ono lze udělat i bezlepkové amasaké? Tipuji, že obilné sirupy jsou v kombinaci s obilninami menší zlo, než např. datlový sirup, tam už je fruktóza… Mmch stejně mi nejde do hlavy, proč když se nedoporučuje obilná kaše s ovocem, tak recepty na buchty s ovocem (nebo rozinkami) tady běžně jsou.

            • Ono dost často ale holky uvádí, že to fakt není nejlepší kombinace, ale že když je člověk zdráv, tak se houby stane, když si dá občas malý kousek. Kdo to zvládne tak, dobře, kdo ne, je to pořad lepší, než sladkosti z obchodu. Je to všechno na nás, tady máme doporučení a my si už rozhodujeme zbytek samy, podle toho co je u nás třeba a na co jsou síly a vůle.

              • Janino, prosím nenapsala bys nám sem recept? Já bych potřebovala verzi pro blbce :) Kolik, čeho, do jak teplé rýže… mám doma koupenou Koji rýži, ale už několik měsíců mi leží v lednici, protože jsem se nikde nedopátrala receptu, který by mě přesvědčil. A vzhledem k ceně koji se mi nechce moc experimentovat :) Díky a krásný den.

                • Ivule, dělám ho nejraději z jasmínové rýže, pořádně propláchnu a uvařím 4 dcl a nechám zchladnout tak, abych do ní mohla dát ruku a nespálila se. Ale pořád je hodně teplá. 2 polévkové lžíce koji rýže rozmixuji na co nejjemněji a vmíchám do teplé jasmínové rýže. Přiklopím poklicí, zabalím do deky a dám do postele pod péřovou deku. Když je venku teplo, tak ven. Nebo dám do trouby, kterou ohřeju na 50 stupňů a občas přihřeji, zase vypnu… Nechávám tak 8, ale klidně víc hodin, až je to sladké jak cecek. Po těch 8 hodinách to už sladké je, ale dá se to vychytat ještě víc, jen se to musí hlídat, aby to nezkvasilo úplně. Hotové rozmixuji tyčákem a buď převařím nebo upeču, aby se zastavilo kvašení. Vypadá to složitě, ale fakt jen vypadá.

            • Na bezlepkové amasaké se používá naočkovaná rýže koji. Ideální jsou slady, pak sirupy, ty exotické – datlový, agávový… bych si nechala jen velmi výjimečně.

              • Někde jsem četla, že nakličením a fermentovaním pšenice při výrobě amasaké se lepek z pšenice stavá míň agresivním. Nesetkali jste se někdo s tímto tvrzením? Může to tak být?

                • Je to podobný princip jako u kváskového chleba. Kvašení přetvoří mouku do stravitelnější podoby. Takže i lepek. Což právě může pomoct lidem, kteří mají na lepek citlivost, ale nemají celiakii. Celiakům bohužel nepomůže ani toto.

                • můžu potvrdit z vlastní zkušenosti – kvůli ekzému kojeného dítěte jsem byla půl roku bez lepku a po konzumaci amasaké byl v pohodě, zato po oves.vločkách měl problém

                • Janinko, bezlepková expertko ;-), Slávi, děkuji za potvrzení. Lepku se jen vyhybám, takže amasaké s pšenicí mi díru do břicha neudělá. :-) :-D

  3. Moje mamka vařila a pekla sestře bezlepkově před 38 let. Bezlepkové výrobky jen v Kotvě na lékařský předpis (mouka, chléb v plechovce a jakési keksy amarantové), mouky pouze kukuřičná, vozili nám ji snad z JZD, pohanku nám vozili ze SSSR. Sestřička přežila – a to doslova! Už je jí 41 :-) Holky, to byla kovbojka, takže vaření v současnosti je pohoda, džes s těmi informacemi, co máme – díky netu a díky Vám. Jo zapoměla bych, po pubertě začala jíst sestra normálně a je v pohodě.
    A já? Já to tu pořád prohledávám, vypisuji si a také zdravím jmenovkyni a raději komentáře moc nepíšu :-) a postupně, postupně, krok za krokem přecházím.

    • Jee, to si umím představit, jak to muselo být před tolika lety složité! Prosím, prosím, napište nám o tom víc do emailu. Dnešní maminky s dnešními možnostmi se hroutí, když dětem najdou alergii na lepek. Bylo by to myslím pro nás všechny velmi poučné. Místo do JZD a SSSR stačí dojet do nejbližší zdravé výživy nebo chvíli klikat na počítači :-)

      • Dobrý den, Evi, napíšu, ráda. Až se zase slezu s mamkou a sestrou na kafe, zavzpomínáme. Ráda Vám příspěvek věnuji. I já jsem několikrát pekla sestře chleba, mouka byla konzistencí solamylu a vrzala, ale děsně :-)
        Na uklidnění pro hroutící se maminky, já vařím denně, někdy i 2 jídla (večeři a zbytek muži na oběd na druhý den, sobě často jiné, jsem mlsná pusa). 2x týdne peču.
        Na Vaši životosprávu najíždíme postupně, pro konvenční rodinu, která nemá zdravotní problémy je to trošku neobvyklá, ale podle ohlasů u stolu chutná kuchyně. Tak mi také drže palce :-) Opět to je dvojí vaření, ale co, vím, proč to dělám a rodinka vždy ochutná a poté jídlo zařadím. Kvašená zelenina se chytila 100% a s luštěninami není problém.
        Zatím se malou lstí, že po polévce ke snídani se hubne, chytli a na mne tak blbě po ránu nekoukají. A muž dokonce, že by si po těch Vánocích také tu polévku ke snídani dal :-)
        Zdravím Vás, Jana

  4. Já peču podle receptů na klasické mb cukroví, akorát místo špaldové mouky dávám libovolnou kombinaci rýžové, kukuřičné a pohankové (pohankové jen trochu, největší díl je rýžové). A objevila jsem žaludovou mouku, (tedy nevím, jak se k ní mb staví, nikde jsem nic nenašla) a tu tam taky přidávám, těsto trošku zhnědne, ale úžasně voní po čokoládě. I amarantová je dobrá, podle toho, jak lepí samotný amarant, bych řekla, že ta mouka z něj bude taky dobře pojit. Mouky kupuji, mlýnek nemám, ale na to pečení párkrát ročně to zatím neřeším.

  5. Jani, nemáte prosím recept na nějaké bezlepkové cukroví? Manžel má od včerejška bezlepkovou dietu, chtěla jsem péct MB cukroví, ale bezlepkové mě trochu zaskočilo…

    • Klaudie, na MB bezlepkové cukroví nemám. Neděláme ho. Děláme z Doves Farm mouky upravenou klasiku (místo části bílého cukru třeba rýžový sirup a bio třtinový cukr). Používám ovšem šťastná vejce, kakao, vanilku… a taky letos budu dělat raw cukroví, takže kešu, datle, fíky, kokos… I o Vánocích máme dezerty a různé koláče, takže cukroví je opravdu jen z nostalgie. Stejně jsem ho vždycky nejvíc jedla já :-D Tím, že už neřeším to, co je „občas“, tak i to cukroví si u maminky s chutí dám klasické :-)

    • my jsme teď vymysleli bzl sušenky – takové kokosové linecké: 180g rýž.mouky+50g cizrnové mouky + 100g másla/alsanu + 100g rýž.sirupu + sůl + 1 lžíce citr.šťávy – smatlat, pak přidat 100g kokosu, smíchat, na chvíli do lednice, vyválet, vykrájet, péct tak na 150st. Mouky melu doma (bílou rýži a cizrnu), ale asi se dají i koupit. A ještě nekokosové: prostě kokos vynechat a dodat víc mouky. Místo cizrn.mouky se dá použít lupinová. Množství rýž. mouky lehce přizpůsobit konzistenci těsta, nejsem schopná říct přesně. Žravé, sladké a hlavně bílé /resp. vypadá jak z bílé mouky/

  6. K tomu mohu říct jen hurá. Kdo má bezlepkovou dietu ví, jak těžké před 10 lety bylo sehnat v restauraci vyhovující a chutné bezlepkové jídlo ( zvláště pokud máte ještě další jídelní omezení) Tento stav se naštěstí zlepšil a když jdu teď do restaurace vždycky si něco co je mi po chuti vyberu.

  7. Chtela jsem se zeptat, zda nemate nekdo zkusenost s malymi stroupky na pokozce hlave u deti. Mam 4letou holcicku a od malicka ma na pokozce hlavy takove male stroupky, ktere se odloupnou pri cesani hrebinkem. Ale za nejakou dobu se zase objevi. Nezpusobuji zadnou bolest. Je to znamka nejakeho nedostatku ve strave?
    Dekuji

  8. S bezlepkovými jídly je prostě si potřeba trochu pohrát, hlavně ještě před jejich přípravou v obchodě :-). Zvykla jsem si všechno dělat z čistých surovin a nekupovat žádné polotovary. Myslím si, že to je v dnešní době a hlavně v Česku – ráji nekvalitních potravin jen dobře. Hodně restaurací v Ostravě už přímo v menu má bezlepková jídla. Holt všechno zlé je pro něco dobré ;-)

  9. Nedá mi to abych paní Janě nesmekla poklonu, protože když se dívám na fotografii, která se zobrazuje v diskuzi a na tu se dvěma talíři v ruce v článku (předpokládám, že je novější) musím říct, že jí to ohromně sluší. Je to úplně někdo jiný od pohledu příjemný, jakoby prozářený sluníčkový člověk :-) Po jaké době Jíme Jinak to asi je? To abych se mohla těšit na podobné výsledky a musím říct, že jsem si včera vymyslela bezlepkové halušky a po 4-té když se mi rozvařily lítaly z kuchaně myslím i blesky. Musím podotkonout, že těsto jsem mastila podle sebe od oka zvyklá z dob dřívějších kdy jsem použvala jiné vstupy a vařila vždycky podle stavu co bylo ve špajzu a v ledničce a výsledek byl vždycky perfektní a teď se mi tak nějak více či méně nedaří.. O to těžší jsou ty začátky, když potřebujete rodinu přesvědčit, že se dá jíst jinak a chutně a vám se to zrovna jako naschvál nepovede, když na tom zrovna jak na potvoru záleží..

    • Ženy, vy jste milé :-) Na té fotce melu z posledního. Bylo to třetí den kurzu, denně jsme strávily v kuchyni asi 16 hodin, ale přesto mi bylo skvěle. Samozřejmě, že díky jídlu, na řízkách bych takovou zátěž naprosto nezvládla :-D Jinak v tu dobu jsem JJ 4 měsíce a měla dole asi 8-9 kg :-) Radosti a elánu mám čím dál víc a moc si to užívám, protože jsem celý život byla líná a bez energie. Brala jsem to tak, že se s tím nedá nic dělat. Dá :-) Nejhezčí na tom všem je, že to funguje bez výjimky na každého, je to zákon přírody. U někoho dřív, u někoho později, ale pokud člověk vytrvá a ozdraví se, dějí se zázraky. Neměla jsem teď pár měsíců moc fajn období (eliminace), ale začíná se to obracet a nacházím znovu energii a užívám si to o to víc. Holky, vydržte a moc se těším, až se někdy uvidíme!

      • Jani, díky za povzbudivý komentář… ačkoli se snažím jíst dobře, pořád nehubnu, jak bych si představovala a energie mi jaksi schází a k tomu všemu mi vyskákaly pupínky na obličeji. Snad eliminace anebo prostě mám rezervy v jídelníčku (vařím si ráno na celý den.. mám termosku a není to ono, schází mi pořádná věčeře, chodím domů až po osmé, pořádně se najím jen ráno a to taky není moc času… určitě se to všechno dá změnit, jen na to teď nemám, přicháí to postupně). Tak mi vléváte zase optimismus do žil, že to má smysl (ono mě tedy jiné vaření tak moc baví a tak mi chutná, že stejně není jiné cesty), ale vidět, jak Vám to sluší a číst o Vašich zkušenostech… to je vždycky pozitivní. Moc děkuji!

        • O pupínkách v obličeji by mohla vyprávět moje dcera, která právě v tenhle čas trpí hrozně moc. Holt mononukleóza a 8 let braní HA udělalo své. Netrapte se, taky jsem začínala tak, že jsem si ráno vařila na celý den. Časem opravdu přehodnotíte priority, naučíte se zkratky, jednodušší postupy… Večer kolikrát nejím vůbec. V práci sním sváču, třeba kolem půl páté a pak už nejím. Mě jiné vaření taky baví. Daleko víc než to klasické. Pro mě je to relax a tvůrčí proces. No a když se mi vařit nechce, zamíchám pohanku se zeleninou, nazvu to „rizotem“, ozdobím a zabere to méně času než udělat obložené chleby. Má to smysl. A opravdu moc doporučuju se stýkat s lidmi, kteří smýšlí podobně. Nemusí stejně. Moje kamarádka jí raw stravu a rozumím si s ní dobře. Jasně, že na jídlo máme názor jiný… no a co? To je přece super, že každý člověk je jiný :-) A že nehubnete… třeba nepotřebujete. Navíc já začala hubnout po dvou měsících, první dva měsíce vůbec nic. Myslím, že to bylo v době, kdy jsem se trošku uvolnila, přestala jsem být stažená a zaměřená JEN na jídlo.

          • Ahoj Janino, asi jsem díky tobě pochopila, co je to uvolněný x stažený. Já pořád nějak dumala, co asi jsem… Ha… Jsem stažená, a to asi dost… Tendence, že všechno musí být úplně co nejlépe (deprese, že to pořád nejlépe neumím), pořád si dělám hlavu z toho, jestli tohle je tak, jak má být… Právě mi došlo, že všechno asi až moc pitvám (což asi dosvědčí i spousta mých komentářů). Haha, to je zjištění! A že bych i proto tak ulítávala na sladkém? To uvolňuje, že?

            • Právě mi došlo, že i když krmím dítko (v naší žravé rodině mi nežravé dítko zneklidňuje), tak mám úplně staženej čumec napětím, jestli jako tentokrát jo, nebo klasicky ne! Mám bezplenkáčka, většinou se hodně daří, dnešek mi nešel, já už z toho zase hlavu! Uáááááááááááááááááááááá!!!!!!!!! Moc by se mi hodilo to přecvaknutí v mozku, ale fakt hodně:)

              • No jestli ono to dítko nejí právě proto že to z vás cítí. Oni jsou našimi barometry. Co mu dát vybrat z toho co jste uvařila a nechat to na něm, zda něco sní či ne. O pokud bude bez svačinek garantuji vám, že nejpozději druhý den bude jíst.

            • Shari, to přejde :-D Dej tomu čas. Moc dobře to znám, tu touhu po dokonalosti. Ale čím dál víc si uvědomuju, že pro každého je dokonalého něco jiného. Pro moji kamarádku jsou například dokonalé Vánoce jen tehdy, pokud má vysmýčený byt od sklepa až po půdu, nachystáno asi tak 20 druhů cukroví a dárky koupené a zabalené v říjnu, nejpozději v listopadu. Pro mě jsou dokonalé Vánoce takové, kdy celý advent chodím po koncertech a vánočních trzích (takové pražené mandle nebo horká medovina… ;-) ) stihnu si odpočinout pár dní ve Františkovkách a každému koupím jeden dárek jako známku toho, že jsem na něj nezapomněla. Ha – a kdo je teda dokonalý? :-D

  10. Holky, v sobotu jsem měla tu čest vidět naživo přednášet paní Jarmilu Průchovou a několikrát nám kladla na srdce, abychom nic nepekli, že to je ta nejhorší úprava. O MB sladkostech se taky vyjadřovala s nevolí. Dodávám, že vypadá pořád úžasně a má elánu a plánů na rozdávání.

    • Jenže žije sama, nemá malé děti, je svým pánem. To se vše realizuje mnohem snáze. Dovedete si představit takto existovat s malými dětmi?

    • Jak už tu na stránkách víckrát bylo napsáno, paní Průchová je zastáncem tvrdé, léčebné stravy, která má v případech, kdy řešíte vážný zdravotní problém, jistě své opodstatnění. Pokud se takovým způsobem chcete dobrovolně a s radostí stravovat i v případě, že jste zcela zdravá a máte rodinu, samozřejmě nic proti tomu. Je to vaše rozhodnutí, vaše cesta. Průchové je takto fajn, mně a mojí rodině by při takovém životním stylu fajn nebylo. Proto Jíme Jinak :-) Jíme tak proto, aby nám bylo dobře. A v drtivé většině je lidem dobře i se sladkostmi, dokonce i s pečenými. Už jen proto, že řada z nich velkou část života jedla konvenčně a vzdát se moučníků by znamenalo docela slušný stres. Proto také ty zdravější alternativy. Navíc v zimě, kdy potřebujeme ohřívat i zevnitř, je pečení pro zdravého člověka přijatelnou úpravou. Průchová se vyjadřuje s nevolí, vitarián by nejspíš rovnou omdlel, breatharián by pravděpodobně ani nerozuměl. Limity si každý nastavuje sám. Sama o sobě bych například neřekla, že jsem makrobiotik. Nejsem a nejspíš ani nebudu. Principy makrobiotiky se mi líbí (nejen ty), ale beru si z nich to pro sebe vhodné a přijatelné. Často mi připadá, že se potřebujeme stále nacpat do nějaké škatulky. Pomáhá si ujasnit, co vlastně chceme. A vzdát se touhy po dokonalosti.

      • Flákaný makrobiotik, bretharián i vitarián umřou, jen Průchová tady bude věčně :-D

        Když už jsem se do toho ponořila, tak se chci učit od nejlepších. A nemohla jsem se nepodělit o nejnovější poznatky, každý ať s tím naloží, jak uzná za vhodné. Hezký den :-)

          • Ahojky holky, já jsem také byla na podzimním semináři k 85. výročí paní Průchové a klobouk dolů před touto vitální ženou. Je pravdou, že mě řada jejich názorů totálně dostala a odcházela jsem téměř v depresi a totálně „zjangovaná“, ale ujasnila jsem si, že takto žít nechci a že svoboda „Jíme jinak“ je důležitější…
            Poznatky: Smažení je prý lepší než pečení, ranní kaše vaří 1,5 hodiny, nepije kukichu ani banchu – prý moc stahují, obiloviny vaří v poměru 1:3 – prý je lepší dostat tekutinu do těla takto a každý den cvičí…Paní Věrka Chasáková, která byla na semináři také přítomná, je prý odbornicí na stravování dětí…a působila na mě sympaticky, škoda, že je daleko (Morava) a knihu žádnou nevydala…
            Upřímně…Evička s Helčou mi sedí mnohem více…:) A nemám čas na pozorování, zda jsem příliš jin nebo jang…to bych se asi zbláznila, což si jako matka na mateřské nemůžu dovolit…

            • Díky za připomenutí Věrky Chasákové, tu mám kousek, já totiž na ten seminář jela až z Ostravska. Skvěle investovaný čas i peníze :-)

          • S poznatky Alivaleckove souhlasím, s celkovým dojmem ne, odcházela jsem nadšená, snad proto, že jsem založením spíš jin :-D
            Žádné její tvrzení mi nepřišlo ve výrazném rozporu s tím, co zatím o makrobiotice vím. Po důkladném studiu všech dostupných materiálů se synem zavrhli veškeré „módní“ výstřelky jako aloe, zapper a jiné přístroje, guaranu,… těžko se mi to teď vybavuje – utkvěl mi především pocit, že v naší české kotlině máme žít z toho, co nabízí a nezapomínat na divokou zeleninu a třeba i větvičky ze stromů. Voda vázaná na potravu je snáze pro tělo využitelná, než se zalévat nápoji (připravuje si třeba čaj z lučních bylin, kdy je nechá máčet ve vodě přes noc a ráno jen přihřeje). V jednoduchosti je krása. Pro mě nic šokujícího :-D

            • Já věřím, že se jinu brzy také přiblížím… :) O makrobiotiku se zajímám krátce a stále se učím. Na knihu paní Průchové jsem narazila poprvé kolem 20 let a vůbec jsem nevěděla o co jde. O 10 let později jsem se dostala k makrobiotice skrze syna a připadám si na změny v životě připravenější.
              Na paní Průchové se mi velmi líbilo to, že byla otevřená možnostem upravit makrobiotiku pro českou populaci, pracující a matky na mateřské. Odnesla jsem si z přednášky mnoho výborných tipů, teď je jen uvést do praxe. :) „Módní trendy“ ve formě potravinových doplňků za spoustu peněz jsou opravdu jen taháním peněz z poctivých vystrašených občanů…
              Jsem ráda, že jsem na semináři byla, měla jsem to z Prahy kousek. Původem jsem z Ostravy… :)

              • Ani jin ani jang nejsou ideálním stavem, tím je rovnováha :-) Každá z nás se musí vydat opačným směrem k vyváženosti obou energií.
                Sice to z některých komentářů může vypadat, že paní Průchová je zatvrzelá fanatička s nenávistí vůči jakýmkoli jiným směrům, ale já myslím, že spíš chce všem ušetřit roky hledání a testování na vlastní kůži a navést je hned na tu správnou cestu. Já děkuji osudu (nebo synchronicitě, nebo jak tomu chcete říkat), že jsem ji poznala teď zamlada a nemusím ztrácet čas i zdraví špatnými postupy. Ve svých doporučeních nám zprostředkovává to nejověřenější za cca 60 let studia – já teda tolik času nemám :-) A ještě jedna poznámka, kdyby byli všichni pracovití, houževnatí a s dobrými úmysly jako ona, to by byl ráj na Zemi téměř okamžitě :-)

                P.S: Díky že potvrzujete moji zkušenost, že všichni Pražáci jsou z Ostravska :-D

                • Milá Lucique, to máte pravdu…:) Ráj na Zemi by se mi moc líbil. Jak jsem již psala paní Průchovou obdivuji a nepředpokládám, že bych se dožila jejího věku navíc s takovým elánem. A hurá k rovnováze…pomalu, ale jistými krůčky… Mějte se báječně a ráda jsem Vás viděla a slyšela… :)

    • Já spíš pořád „válčím“ s tím, jak to, že vypadají velmi, s plným elánem a spoustou plánu někteří dlouholetí vegetariání, vitariáni, nebo naopak lidé konzumující paleo, specific-carb, real food a tak. A mnohé z těchto typů stravování prý velmi a dlouhodobě pomáhají při řešení zdravotních problémů (např. RAW, Gerson, GAPS…). Pomůže mi někdo udělat si v tom rozumné jasno?

  11. Jani, uz ted se těším na další pokracovani a taky za týden do FL ‚na živo‘ :-) jinak jsem ti psala na tvůj dotaz ohledně cesty dva mailiky a zatím žádná odpověď ;-( tak jen doufám, že ti došly. Pokud ti ode mě nic nedorazilo, tak ještě napiš třeba i s tel.číslem a já se ti ozvu znova :-)
    Pa a krasne sny

  12. Ahoj moc zdravím Janinu, je to správná ženská. Já jsem teda žádný opoziční komentář nečetla a pokud je to tak jak píšete, mám se na co těšit. Na lepek žádnou zátěž nemáme, ale i tak je to jídlo mňamózní! Tak že já jím jinak hlavně proto, že mi to chutná I to je důvod!!!

  13. Sorry pocas pisania mi odisla siet zato je to nesurode..ale mobil je vec zavisla od siete..este raz pardon a pekny vecer

  14. Ahoj Jani..v ramci listovania najstarsimi clankami a diskusiami som objavila Tvoj asi uplne prvy prispevok-akoby som ho nazvala-„opozicny?“ je zaujimave vidiet ako sa menime-ja som vcera spominala kamoske,ze po objaveni tohto webu mala komentare typu “ to su blazni..oni toto a toto nahradzaju tymto a tymto-a to podotykam ze som sa stravovala netucne a takmer bez masa-a nakoniec hovorim tej kamoske: vidis a stacili mi tri dni a som uz niekolko tyzdnov taky isty blazon :-) klobuk dole.. Si uzasny cloviecik a som velmi rada ze som sa na tieto stranky dostala a aspon takto /zatial/ ta mohla poznat
    Jana z BA

    som na zaklade Tvojich novych prispevkov povazovala za jednu zo zakladajucej trojky a stale som sa divila ze na forkach medzi nimi chybas..:-) klovuk doku

    • Na své první příspěvky taky sem tam narazím :-) Byla jsem ve velké opozici. Nechtěla jsem si nechat sáhnout na všechno to, co mi chutnalo. Jenže zároveň mi to moje stravování vůbec nedávalo logiku a tohle mě přitahovalo čím dál víc. Však jsme se tomu – i na kurzech – mockrát nasmály. Právě proto mám pochopení pro ty „prudiče“. Zpětně jsem pochopila, že jsem tomu prostě nemohla rozumět, protože kdo jí konvenčně, nechápe souvislosti. Mě v podstatě „zachránily“ dvě věci – dcery dieta a to, že jsem chtěla zhubnout. A když jsem si znovu přečetla Evy článek http://www.jimejinak.cz/2011/10/co-jist-na-podzim-abychom-se-vyhnuli-rymam-chripkam-a-nebolela-nas-zada/ a tam mě práskla do očí spojitost mléčné výrobky – hubnutí, tak jsem si řekla, že to jeden den zkusím. A skočila do toho rovnýma nohama. Po týdnu jsem si řekla měsíc a pak už jsem věděla, že je to ono :-) Za ten rok a něco jsem nastudovala, naposlouchala a načetla všechno, k čemu jsem se dostala. No a protože mě to baví, víceméně si všechno pamatuju :-) A tak když vím, odpovídám, koneckonců holky toho mají s malými dětmi i tak dost a já nerodím, nekojím, nekrmím, nerostou nám zoubky… :-) A tady je to sdílení fajn, tak jako mi pomáhali ostatní, když jsem začínala, tak třeba teď to můžu někomu vrátit :-)

      • Ahoj Jani, moc se omlouvám , že t2 hned vezmu za slovo o dpovídání, prosím orady na mé asi velmi začátečnickéotázky ale já si prostě nejsem jistá..kde a jak dlouho můžu skladovat načaté ječmené miso, ječmený slad a umebosky? A co tempeh po otevření, můžu ho mít pár dní v lednici? Já ho spotřebuju třeba na čtyřikrát ale nevím jestli se nějak nekazí, to samé s misem, jem i jasné že uvás se dlouho neohřeje ale u mě pro jednoho ho mám třeba i na několik měsíců a mám ho ve spíži kde je teplo..?A pak pokud můžu ještě moc poprosit o nějaké praktické rady jak a v čem uchováváte obilniny,luštěniny a zeleninu tak abyste to měli při vaření po ruce? Moc moc děkuju

        • Napsala jsem dlouhou a vysvětlující odpověď a pak prý „chyba“ a je pryč :-) Tak třeba tu budou nakonec obě :-) Načaté miso mám na lince při normální pokojové teplotě a dokonce mám naráz otevřená dvě i tři, střídám je. Mají opravdu dlouhou dobu trvanlivosti a v lednici být nemusí. Pokud by ti ale bylo skladování proti srsti, klidně ho do lednice dej. Nic se s ním nestane. Ječmenný slad oproti tomu v lednici být musí. Originál zavřený ne, ale načatý určitě. Pokud ho tedy nespotřebuješ tak do maximálně měsíce. Jinak kvasí a na jídlo nic moc. Teda jíst se dá, ale mně nechutná a občas kvasí taky v břiše :-( Umebošky jsou tak zakonzervované, že v lednici být nemusí, i když je tam mám. Ale to jen proto, že na umebošku si vzpomenu jen když mám nějakou nepohodu (hlava, žaludek), což ale bývá už tak málo, že o nich téměř nevím. No a v těch občasných případech je mám radši studené. Tempeh určitě do lednice a určitě sníst co nejdřív, velice rád chytá plíseň. Na obiloviny, luštěniny mám piksly z Ikey, ale bohužel docela malé, brala bych větší, i tak je to ale pomoc. Stojí na lince a vypadají docela hezky. Pytle se zásobami mám v kotelně (ona je to spíš tělocvična s komorou a taky tam náhodou stojí kotel a bojler) a leccos taky ve špajzu. Zeleninu mám v lednici a špajzu, košíček s cibulí a česnekem na lince, dýně všude na skříních (i v ložnici). Zelenina v lednici být nemusí, ale mně už se tam teď vejde, tak jí tam dávám, protože tam kromě zeleniny je ještě akorát hořčice a máslo (no jo, já vím, ale dělám z něho ghí a rodina na něm trvá. Sebrala jsem jim Ramu a jiné podobné tuky, tak jsem ráda za to máslo). Jo a vlastně ještě ty umebošky :-D Mám ráda zásoby a nestíhám kupovat každý den nebo obden čerstvou zeleninu, taky bedýnku máme jen jednou za 14 dní, takže lednice mi vyhovuje. Uf. To bylo to vydolovat z hlavy podruhé :-D

          • Jani děkuju moc. Obzvláště zato že i když se Ti první odpověď vypařila donenávratna :). Tak slad mi asi vesele kvasí,ups. S těma dýněma je to supr, hezká dekorace :D.Tak ještě jednou díky. Jdu si přeorganizovat kuchyň :)

          • Holky, pozor na miso, to se mi zkazilo i v lednici, byť zavřené ve sklenici – rýmovačka:)). Měla jsem ho tam asi 3 měsíce, zkvasilo, zkyslo.

    • Janina je naše zlatá dušička, která se nám loni v lednu dobrovolně přihlásila pomáhat při kurzu v kuchyni a že to byla sakra dřina. O té doby už je naše. A ten její vývoj už máme částečně sepsaný, ale vypadá to spíš na seriál, protože Janina se neuvěřitelně mění. Procházím zpětně komentáře a dělám v nich pořádek, tak jsem také narazila na spoustu jejích opozičních, ale vždy to psala mile a dokázala sama uznat, že jídlo lidi mění a to je úžasný vývoj. My si tím také prošly, proto chápeme. Navíc Jíst Jinak dává člověku toleranci a nadhled, takže nás to neprudí, naopak baví.

      • Babenky moje ste zlate..vsetky tri..odkedy Vas poznam cez tento web, hned mam zivot krajsi a tesim sa kazdy den na Vas..dufam ze FL dopadli super..aj ked so mnou by to bola este vacsia sranda :-) mimochodon Vasu stranku „rozdavam“ znamym vo velkom :-) a chvalil ju aj tazky „masozrut“.. Do skoreho citania:-)

      • Mně ty moje staré komentáře přijdou docela hodně prudící :-D Jenže je to nádherná životní lekce, fakt si ji vychutnávám. Nikdy neříkej nikdy, se říká ;-) Neměním se jen já. Mně se mění celý život. Jakmile člověk začne koukat na svět bez předsudků, s tolerancí, bez potřeby řešit a posuzovat, začnou se dít neuvěřitelné věci (teď jsem si vzpomněla na Rákosníčka :-D ) Někdo tomu říká náhoda, ale to dávno vím, že náhoda to není. Věci se prostě rovnají tak, jak člověk potřebuje a chce. Nebo další postřeh – dovedete si představit, že si vychutnáváte, že vás bolí hlava? Ani vás nenapadne si vzít prášek a užíváte si, že vás bolí hlava? Takových zážitků mám čím dál víc. Teda s hlavou ne, to naopak, protože co je migréna, to jsem už dávno zapomněla. A že jsem těch Valetolů do sebe narvala. Navíc zmizel strach. Je pryč. Nebojím se ozvat, když se mi něco nelíbí, nebojím se ozvat, když něco chci jinak. Přestala jsem úplně řešit, co si kdo o mně myslí. Nebylo to hned. Ale děje se mi to poprvé v životě a setsakra si to užívám. Už jen kvůli tomu prostě stojí za to JJ. A upřímně – mně je docela jedno, jestli je to makrobiotika, zdravá strava nebo něco jiného. Mně je prostě takhle dobře a můžou za to Eva a Hela :-)

        • S makrobiotikou mi bylo dobře dva roky, pak jsem otěhotněla, začalo mi být zle. Teď začínám 4. měsíc těhu a po makro jídle je mi zle. Pak si dám Domácí chleba s tresčími játry a je mi dobře. Co si o tom myslíte? Na jaře jsem dokonce vůbec nemohla a nechtěla maso, a tedˇtempeh mi nechitná za to prosciutto ano.

          • Renato, to je prostě těhotenství. Taky jsem před druhým těhu jedla asi 2 roky podle JJ. Za tu dobu jsem neznala rýmu, kašel, bolest hlavy, nic. V prvním trimestru přišlo nechutenství na vařené obiloviny, tempeh ten jsem taky nemohla. v druhém trimestru bylo vše dobrý, chutě se vrátily do normálu. A ve třetím trimestru(to bylo na podzim) přišly eliminace v podobě rýmy, slzení z očí. Mimču je teď 5 měsíců a plácám se v tom doteď – věčně uslzený oči, dost často rýma. Já vím, játra, jenže jaterní dietu teď držet nemůžu a jak si dám jedno semínko. mandli, tak se mi to špatně zastavuje a už v tom zase lítám.
            Neboj, cutě se srovnají a zase bude líp.

          • Zakoušela jsem podobně :-) Teď už dobré. Jestli můžu poradit, kupte umebošky. Mě „srovnaly“…:-)

          • Těhotenství někdy vyhrotí neuvěřitelné chutě. Známe spousty maminek, které ze začátku obilí a zeleninu prostě nedaly. A chutě byly velmi různé. Často míváme chuť na to, čeho se tělo zrovna potřebuje zbavit, proto ty divné kombinace. Nic se nemá nutit násilím, ale vzhledem k novému životu je důležité, aby nevhodných potravin bylo co nejméně. Proto se snažte alespoň o některou zeleninu, kterou snesete, alespoň o rýži nebo jinou obilovinu, o semínka, pokud máte chuť na maso, kupte si co nejkvalitnější…. Ono se to časem srovná a zase to půjde.

            • Já jsem to teď ve druhém těhotenství měla podobné, cca do 10 týdne – vedle velké únavy velké přemáhání, když jsem po ránu vařila vývar, zeleninu, obiloviny, nějak mě nic neuspokojovalo, zelenina mi skoro vadila a tempeh hodně. Do toho jsem měla velkou chuť na obyčejnou housku s máslem nebo lučinou, paprikou…pak jsem si říkala, jest

              • Nějak mi to ulétlo :-)….chtěla jsem napsat, že zpětně jsem si říkala, jestli ty chutě nejsou nějakou paměťovou stopou na chvíle pohody, bezpečí…dětství :-) třeba jo, třeba ne? Nechutě přešly.

  15. Zobrazit všech 79 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

Předchozí článekStrava a civilizační choroby – 1. díl
Další článekOčkování