Alergie, akné, bolesti hlavy, všechno je pryč

Začalo to v Londýně

Kde tedy byl prvopočátek mé nové cesty? Vzpomínám si docela přesně. Před Vánoci 2011 jsem se v Londýně sešla s kamarádkou a bývalou kolegyní z práce na oběd v jedné japonské restauraci. Mimo jiné jsme povídaly o předvánočním shonu, který byl všude kolem nás, a jak ještě nemáme nakoupené žádné dárky. Dana mi také začala vyprávět o svém nedávnem pobytu zaměřeným na cvičení jógy, z kterého se po týdnu vrátila jako znovuzrozená, pozitivně naladěná a navíc ještě v dobré psychické a fyzické kondici. Nejvíce ji tam zaujala strava; podávané pokrmy byly prý velmi chutné, a navíc po nich Dana neměla své obvyklé chutě na sladké, protože denně také dostávali zdravý dezert.

Každého něco bolí

Z jejího vyprávění jsem byla nadšená a protože jsem o takovém stravování slyšela prvně v životě a neměla vůbec tušení, o co vlastně jde, tak jsem hned po příchodu domů začala s pátráním po internetu. Prostudovala jsem si klíčové principy a během následujícího dne jsem si nakoupila základní ingredience a začala jsem vařit. Musím přiznat, že počátky nebyly zrovna růžové … Ve svých osmadvaceti letech jsem rozhodně nepatřila mezi zkušené kuchařky; spíše jsem zvládala jednoduchá “studentská jídla”, a i když jsem se v posledních pěti letech snažila jíst zdravě (saláty, müsli s jogurtem / mlékem, ovoce, müsli tyčinky, těstoviny, drůbež), tak jsem stejně během roku byla několikrát nemocná. Trpěla jsem zažívacími potížemi, měla jsem velmi silnou alergii na pyly a trávy trvající zpravidla od března do října – kvůli velkému stupni alergie mi dokonce bylo doporučeno užívat léky celoročně. Akné na pleti se mě drželo od puberty, měla jsem velmi bolestivou menstruaci, lámavé nehty i vlasy, také mě trápila neustálá bolest zad a docela často mě bolela hlava. Měla jsem však vzato, že tento stav je pro mě už “normální” a že zkrátka každého něco bolí …

Krušné začátky

V té době jsem ještě sdílela byt s dalšími lidmi a denně jsem dojížděla 10 km na kole do práce do centra Londýna. V kuchyni jsem strávila poměrně dost času a výsledný pokrm nevypadal vždy zrovna vábně. Během týdne jsem si ráno vařila snídani a oběd s sebou do termosky do práce  a ještě nějakou jednoduchou svačinku na odpoledne. Po návratu z práce jsem si vařila večeři. K přípravě domácího amazake, pečených dezertů, gomasia a dalších kondimentů např. z mořských řas jsem se ve svém prvním roce téměř nedostala. Po přečtení několika knížek a spousty informací na internetu jsem se rozhodla absolvovat kurz, abych získanou teorii viděla od někoho jiného v praxi a rozhodla jsem se pro jednodenní kurz Jíme Jinak v Praze. S Evou jsme si hned padly do noty; Eva velmi záživně vykládala teorii a průběžně jsme nakukovaly do kuchyně, kde Helča vařila výborný oběd, včetně dezertu. Moc jsem si to s nimi užila a mé nadšení, že se ubírám správným směrem, začínalo pomalu stoupat.

Hubnula jsem a rodiče se děsili

Je potřeba ještě zmínit, že během prvních 2 – 3 měsíců jsem zhubla sedm kilo. Při výšce 171 cm jsem vážila 49 kg, a když mě po čtvrt roce viděli rodiče, byli v šoku, a dokonce mě podezírali, jestli náhodou netrpím anorexií či bulimií. Po mém, ne zrovna přesvědčivém vysvětlení, se trochu uklidnili, ale stejně moc nerozuměli, proč všechno toto dělám, a ptali se, kdy už mě to konečně přejde. Jejich námitkami a nedůvěrou jsem se však nenechala odradit a pokračovala jsem dále.

Začala jsem zdraví studovat

Podle časových možností jsem zařadila cvičení do-in a kombinaci cviků z jógy, pilates, a také meditace. Postupně jsem se začala cítit lépe nejen fyzicky, ale i psychicky – byla jsem vyrovnanější, lépe jsem zvládala stresové situace, probouzela jsem se s dobrou náladou, měla jsem radost z maličkostí, … A protože jsem měla touhu se neustále vzdělávat v daném oboru, v roce 2013 jsem se v Anglii přihlásila do Mezinárodní makrobiotické školy v Devonu. Při zaměstnání jsem tam dojížděla jednou měsíčně na pár dní a potom formou samostudia jsem se připravovala na další modul. Na škole jsme kromě hodin vaření, které byly spíše okrajové, probírali teorii pěti transformací / elementů, porozumění jin a jang v každodenním životě, orientální diagnostiku, důležitost emocí, energetické cvičení do-in, shiatsu, atd.

Moje současnost

Po čtyřech letech se má váha ustálila na 51 – 52 kg a za celou dobu jsem nepotřebovala navštívit lékaře. Zmizely mé zdravotní problémy s pletí, bolesti zad, chřipka a dokonce mi úplně vymizela senná rýma. S občasným nachlazením (v mém případě eliminace způsobena především po nadměrné konzumaci jin potravin) jsem si zatím vždy poradila sama – např. zařazením zázvorové šťávy, pitím lotusového či lopuchového čaje, solný obklad na ledviny, aj.

Po studiu v Devonu jsem absolvovala další kurzy nejen v Čechách, ale zejména v zahraničí – např. Institut Makrobiotiky v Lisabonu, Kushi Institut v Amsterdamu a USA, Concord Institute v Londýně a také jsem se stala součástí vedení Makrobiotické asociace ve Velké Británii. Pracovala jsem jako dobrovolník ve Francii na venkovském sídle Puyssentut při týdenním pobytu pro lidi s rakovinou a v létě jsem strávila necelé dva měsíce v Kushi Institutu v USA. Poslední dobou začínám experimentovat s kváskovým pečením a napařováním. Každodenní vaření se již stalo běžnou součástí mého života; večerní, namočení luštěniny a obiloviny je už rutina, a pak lze vyvážený pokrm vytvořit během chvilky.

Velmi bych si přála, aby si více lidí začalo uvědomovat, že jejich zdravotní stav, a s tím i související psychická a fyzická kondice, není v rukou lékařů, ale záleží především na nich samotných, jak budou pečovat o sebe samé a své blízké. Formou vzdělávání bych ráda pomáhala lidem, aby i oni si mohli sami zvolit svou správnou životní cestu. Za své dosavadní působení v celostní oblasti jsem se setkala s různými směry či odvětvími zdravého stravování, a dokonce i v rámci jedné školy jsem dostala od různých učitelů rozdílná doporučení. Sama jsem dospěla k poznání, že samozřejmě každý z nás je jedinečný a každému z nás vyhovuje něco jiného, a proto je vždy důležité naslouchat svému tělu.

Jana