Od puberty mě provází autoimunitní potíže s trávením a zima byla strašákem, který mě vždycky připravil o hodně sil. Teď si ji užívám plnými doušky a nestačím se sama divit. Nemusím se dokonce vyhýbat zahřívacím kořeněným jídlům a vláknině, jak mi lékaři radili. Kde je konec doporučovanému bílému pečivu...

Zima zavítala do Polabí a já si konečně užívám

A to proto, že je mi i při teplotách znatelně pod nulou pořád dobře. Přímo krásně, příjemně, pevně. Cítím se silná a nepřestávám se divit, že dost značnou část dne nemyslím na zmrzlé části těla, únavu a třes, který vychází někde hluboko z útrob.

Proč zima trápila

Někdy od pozdní puberty mě začalo zlobit zažívání a kolem dvacítky mi doktoři potvrdili, že nejsem hypochondr a mám se připravit na život s autoimunitním onemocněním střev a jeho velmi nepříjemnými relapsy (velmi znatelné zhoršení, v mém případě ztráta sil a výrazný úbytek na váze). Že si nemoc bude dělat, co chce, a že je hromada spouštěčů a celé je to dost komplikované.

Od začátku jsem se nechtěla smířit s pouhým pojídáním prášků a složenýma rukama v klíně. V dnešní době je ale všude nepřeberné množství informací, od stravy přes psychiku až po tělesnou aktivitu. Zkoušela jsem kde co, s různými výsledky.

Jíme Jinak uzdravuje

Šťastnou shodou náhod jsem při pátrání po informacích o prvních příkrmech narazila na stránky Jíme Jinak a objevila úplně nový svět. Všechno do sebe začalo zapadat. Pomalu se měnila podoba zásob i připravovaných jídel. Byla jsem opatrná, protože lékaři doporučili nejíst vlákninu, ořechy a další tzv. zbytkovou stravu. Život na „vhodném“ bílém pečivu mi ale i díky Jíme Jinak zkrátka už úplně přestal dávat smysl.

Změn bylo hodně a střeva opravdu reagují na všelicos, chce to vnímavost a trpělivost. Dnes už ale vím, co jim dělá dobře a při ujetí někde na návštěvě nebo jinde mimo domov vím, jak to spravit. Hromádka zrní s luštěninami a pořádná porce zeleniny, polévky nebo milované zeleninové omáčky všeho druhu, to je naše.

Děti jako vzor

Obrovskou motivací a vzorem jsou moje abnormálně zdravé děti. Zima jim nikdy nevadila, běhají polonahé po zahradě, pořád jsou krásně zahřáté a i v jiných obdobích mívají o několik vrstev míň než já. Jak jsem je naučila na Jíme Jinak stravu a co děláme, když kolem nás proletí nabídnutý rohlík nebo neodolatelné perníkové srdce, to si můžete přečíst tady.

A co ten mráz? Je to jednoduché – tělo má sílu se s teplotami vypořádat a já už nemusím hnát všechny domů, abych to vůbec přežila. Skončily taky nekonečně dlouhé horké sprchy nebo choulení se pod peřinou do poslední chvilky a vyhlížení konce náročného dne už od rána.

A když si venku sundám rukavice, abych holkám upravila čepici nebo vyfotila jejich řádění, mám krásně teplé ruce a dost času na všechno, co chci udělat.

U stavění sněhuláka netrpím a koule sněhu za krkem mě spíš rozesměje.

Nemusím pořád poskakovat, dělat dřepy a vyčerpaně hýbat prsty u nohou, abych se aspoň na malou chvíli zbavila třesení a mrazivé bolesti.

Další příjemné změny

A co ještě nově funguje: Dřív jsem se velikým obloukem vyhýbala kořeněným jídlům, bylo mi zle takřka okamžitě. Dneska nám úplně v klidu přisypu tam, kde se to hodí, trochu kari, masaly a dalších voňavých směsí – právě hlavně v zimě. Pokrmy to pozvedne o něco výš a zahřívací efekt na organismus se dostavuje – ovšem bez jakýchkoliv nepříjemností se zažíváním.

Testováno mnohokrát, potvrzeno vždycky.

A jak to máte se zimou vy? Přežíváte, užíváte? Taky jste pocítili změnu s přechodem na nový jídelníček? Přidejte prosím zkušenosti nebo triky do komentářů, určitě to bude zajímat i další zmrzlíky a třesavce.

Jana

Staňte se členy Klubu Jíme Jinak

Získáte videorecepty, jídelníčky, rozhovory s odborníky, rady, slevy na nákupy a online kurzy.

materiály

  1. Já jsem sem již psala o mém synovi s HIT- problém se střevem. Jsme jako rodina dlouhodobě na stravě dle Jímejinak a letos jsme v rodinném domku zatopili ústředním topením až před pěti dny. Syn měl v pokojíčku 18 stupňů a seděl tam při online výuce v trenkách a s holýma nohama a já ho pořád nutila do ponožek. Jsem tak zvyklá od sebe, ale jemu PROSTĚ PŘECI není zima (15 let- odfoukl, hodil divný obličej a protočil oči). Dcera (18 let) chodí s holími kotníky a kabátem s výstřihem do V bez šály, rukavic a čepice. Vypadá jako blíázen :-), ale zima jí není. A já? Já která jsem celé dětství každou zimu jela antibiotika, rýmovala a byla jsem zahleněná, že jsem v zimě ve sboru nemohla ani zpívat. A teď celoročně ráno cvičím venku na zahradě polonahá a nyní si i lehám do sněhu. V noci spíme i nyní v mrazech při pootevřené ventilačce. A ano, ráno potřebuji a milujeme v zimě teplou polévku, pohanku a také ta různá podivná koření jako garam masalu, které moje máma nikdy ani neslyšela. Je to o jídle (hlavně), hlavě a dýchání. Jenže kdo to nezkusí, nepozná ten rozdíl. . :-)

    • Amen. Naprostý souhlas. A děkuju za sdílení zkušeností. Určitě si z toho něco vezmou i další čtenáři a čtenářky. Otužilým dětem zdar! :)

    • Jsem s JJ necelý rok a taky jsem si po dlouhé době zimu užila. A to nejen takto, že jsem ji fyzicky zvládla, ale i psychicky. Radovala jsem se z padajících vloček, z ledovky, ze štípajcího mrazíku, z poetických mlh, z jiskřivých bílých plání, když jsem šla v -20 ve 4:30 do práce…. A teď jsem natěšená na jaro!

  2. Ahoj Jani, to je jako bych četla svůj příběh. Na téma střeva a zazivani bych mohla napsat celou knihu, někdy je dobře, tak se raduji, pak přijde remise jako hrom. Roční období zimu strávím vždy ve vytopenem domečku a jet na hory, to je moje noční můra, protože bych tam asi někde primrzla😀 hřeje mě na srdci tento článek, někde v dali vidím světýlko a vím, že bude lépe. Děkuji za něj.

  3. Zobrazit všech 8 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

Předchozí článekSrdce na talíři
Další článekHořká čokoláda – luxusní domácí pudink