Domů > Magazín > Vaše příběhy

Jak jsem své děti naučila jíst zdravě

„Ale to je abnormálně zdravé dítě, toho si važte,“ pronesla logopedka po sérii mých odpovědí týkajících se mladší dcery a já okamžitě odpověděla: „Já si toho vážím moc.“ A hlavou mi projelo: Však na tom s radostí pracuju celé roky. Od toho tu přece jsem.

Jsme normální

Ano, děti mám nadprůměrně zdravé obě dvě a nesmírně mě to těší. Imunita jim pracuje skvěle od prvních školkových dní a známe v podstatě jen lehčí nemoci s nekomplikovaným a krátkým průběhem. A jak jídla podle Jíme Jinak pracují s mým autoimunitním onemocněním, tak to je na celý další příběh… Přitom jsme „normální“, ať už to znamená cokoliv. Holčičky milují špagety s kečupem od tety a já v cukrárně neodolám šlehačkovému dortíku.

Vědí, proč vaříme jinak

Co už ale běžné není, to je vztah mých dcer k jídlům podle Jíme Jinak. Vědí, proč doma vaříme tak, jak vaříme, a ani starší (protřelá školačka) se vůbec nestydí před klasicky se stravujícími vrstevníky škemrat u maminky, aby uvařila pohankovou polívčičku nebo dýňové rizoto s cizrnou. A bylo to tak vlastně vždycky… Póleček na čibulče? Ňam!

Začalo to prvními příkrmy

A jak to začalo? Když jsem před zavedením příkrmů první dcery hledala informace, zjistila jsem, že toho o jídle a potravinách vím vlastně pramálo. Do té doby jsem na etiketách sledovala tak akorát čísla – a tím nemyslím u neoblíbených éček, ale jedině u výživových hodnot. Kalorie, tuky, cukry. Najednou jsem se ztrácela v množství nejrůznějších názorů, doporučení a reklamních masáží.
A právě tehdy všechny moje zmatky a jednotlivé otazníky vyřešily stránky Jíme Jinak. Praktické návody, přehledné závěry, jasné argumenty, skvělé recepty.

A tak začaly kašičky pěkně z celého zrna, vařená zelenina, napařené jablíčko, obilná mlíčka.

Byla jídla, která odmítaly jíst

Samozřejmě ale byly chvíle nebo dokonce celá období, kdy holky něco jednoduše nechtěly, a to opakovaně. Přišla jsem na to, že klíčem k úspěchu je vydržet, nabízet neoblíbené věci stále dokola a dávat jim pokrmy se silným vnitřním přesvědčením, že pro ně dělám to nejlepší. Z každého odmítnutého jídla mi bylo smutno, ale věřila jsem, že se to časem zlomí. A taky že vždycky zlomilo, paradoxně většinou v okamžiku, kdy jsem se přestala stresovat a usilovat o to, aby snědly všechno, co jim dám.

Všechno tohle mi došlo ve chvíli, kdy kamarádka na horách povídá: „To mým dětem nedávej, to určitě nebudou jíst.“ Jasně, zná je, ty kusy zeleniny v polévce, kde neplavou žádné nudle, mají fakt malou šanci. Ale co kdyby se nechaly strhnout nadšením ostatních? Vždyť to zažilo tolik maminek… Nebo by to aspoň zkusily a příště se to zase o kousek posunulo?

Je to vývoj

A jen tak mezi námi, ono se s tím odmítáním není vůbec čemu divit – já když jsem poprvé slyšela, že bych měla snídat polévku nebo kaši se zeleninou, upřímně se mi skoro zvedl žaludek. Kaši přece jedině sladkou a lepší je stejně chleba s máslem a marmeládou.

A dneska? Klidně si tu a tam při různých příležitostech něco ze starého jídelníčku dám, ale doma si ranní vaření nechám ujít jen v krizových případech. Milujeme talíř plný horké zeleninové dobroty, která nám odstartuje den, pohladí trávení a vytvoří základ pro všechno, co se odehrává potom, ať už to jsou klasické obědy v jídelně nebo volnější jídlo na výletě.

Holky si většinou samy v průběhu roku přepínají objednávku – jak nám na podzim začne být zima, zatouží po polévce, na jaře pak zase přecházíme na kaši.

Večer uzavíráme kompletním talířem a já jdu namočit zrní na druhý den se skvělým pocitem, že pro nás všechny dělám maximum a ještě je mi u toho dobře. Většinou už ani nelovím recept – Jíme Jinak mě jednou pro vždy naučilo základní principy, a tak jsem schopná spotřebovat zbytky a využít to, co zrovna mám k dispozici.

Jak řešíme výlety a návštěvy

A ještě poznatek na závěr: Často se pohybujeme ve společnosti kamarádů stravujících se běžně a rádi trávíme čas venku, kolikrát na neplánovaných hurá akcích, na které nejsem vždycky dostatečně vybavená zásobami jídla. Nikdy jsem hystericky nelpěla na stoprocentním dodržování principů Jíme Jinak a nechávám ty rohlíky, sušenky a další nabídnuté nebo ulovené ne zrovna vhodné pochutiny v klidu plynout. Když to jde, vyberu samozřejmě co nejmenší zlo (a často to zcela přirozeně bez mého doporučení dělají i holčičky). Ale hlavně: vím, že základ máme poctivý, kvalitní, zkrátka nejlepší, jaký může být.

Jak říká úžasně inspirativní zakladatelka Jíme Jinak Eva: Nikdy není pozdě a každé jedno jídlo se počítá. Dejte tomu taky šanci, stojí to za tu radost!

Jana

Jsem copywriterka s přesahem do práva, ekonomie a online marketingu. Když zrovna nepíšu, pravděpodobně se směju, zpívám, hraju na piano, vařím nebo se učím vidět svět nádhernýma očima svých dcer.

5 lidí už poděkovalo za článek.

Komentáře

Klub

Dobrý den Jani, máte teda úžasné dcerky, že samy vědí co a jak. Poradíte mi, jak toho dosáhnout? Mám dva kluky (2 a 3,5 roku) a s JJ vaříme sice krátce, ale zeleninu jsem jim dávala vždycky. Ten menší ji sní z talíře většinou jako první, což je super. Ale starší kluk se jen podívá na talíř a řekne, že mu to nechutná. Když ho přiměju přece jen ochutnat, natahuje ho, ale podle mě jen proto, že to má v hlavně. Zkoušela jsem různé formy podání, nazdobit talíř, schovat do pyré atd. Koukali jsme na pohádku “Byl jednou jeden život”, kde jsme mu ukazovali jak zeleninka pomáhá bojovat proti bacilům. Někdy si hraje, že je jako makrofág :D což jsem do nedávna ani já nevěděla, co to je. Přesto chce jíst jen suchou rýži nebo suché těstoviny, hlavně, ať tam není omáčka. Nechci ho nutit do jídla nebo ho pořád krmit, na to už je přece velký. Nechce ani luštěniny. Z rostlinných bílkovin sní jedině tofu, což by se dětem prý nemělo často dávat kvůli obsahu hormonů (nevím, co je na tom pravdy). Když ho nechám hlady, že to jídlo jíst teda nemusí, pak vyžaduje jídla, které mu dát nechci, včetně sladkostí, které zná od babiček. Nevím, jak z toho kruhu ven.

Klub
Alexandra Saška
25. 9. 2021

Krasny den , presne som sa chcela spytat. Syn bude mat 9. A je na velmi klasickej strave plnej cukru , maska a spol.
Postupne pridávame “Nove”.
Ale zatial bez veľkého uspechu.
Ak mate inspiraciu pre takyto “neskorý prechod” budem vdacna . Dakujem 🙂🍀

Ukázat další komentáře

Mohlo by se vám líbit

12
41

Startujeme online kurz Podzimní detox

Čtěte více na toho téma

Vyzkoušejte také

klub
25

Jak řešíme jídlo na skautu a táborech

Naše holky doma jedí s námi – podle Jíme Jinak. Ale co na výpravách skautu, na táborech? V tomto videu si povídáme o tom, co na akcích jedí ony. Řekn...
klub
2

Co jíme na sportovních akcích a na soustředění

Naše děti sportují, což kromě závodů obnáší také pravidelné několikadenní sportovní soustředění. Jak řešíme stravu na sportovních akcích? Co říkají ostatní...
klub
1
7

Co jíme u kamarádů, na návštěvách a u babičky

Povídáme si s našimi dětmi o tom, co jedí na návštěvách u kamarádů a u babiček. Co si berou s sebou když tam spí, co jedí na prázdninách u babičky. Jak se ...
klub
15

Neleze vám Jíme Jinak už krkem?

V tomto videu naše dcery vyprávějí, co mají rády k jídlu a co naopak nejedí. Pokud chcete vidět, jak vypadá jejich běžný jídelníček, zda jedí dnes jinak ne...
klub
1
8

Jak často jste nemocné

Jaké mají naše holky, které od narození jedí jinak, zkušenosti s nemocemi? Jak často bývají nemocné, navštěvují často doktory a zameškávají kvůli nemocem u...

Jíst v klidu? S dětmi? Cože??

„Je třeba si k jídlu v klidu sednout.“ „Jezte pomalu a soustřeďte se na jídlo.“ „Vychutnejte si ty okamžiky, které trávíte u stolu.“