„Ale to je abnormálně zdravé dítě, toho si važte,“ pronesla logopedka po sérii mých odpovědí týkajících se mladší dcery a já okamžitě odpověděla: „Já si toho vážím moc.“ A hlavou mi projelo: Však na tom s radostí pracuju celé roky. Od toho tu přece jsem.

Jsme normální

Ano, děti mám nadprůměrně zdravé obě dvě a nesmírně mě to těší. Imunita jim pracuje skvěle od prvních školkových dní a známe v podstatě jen lehčí nemoci s nekomplikovaným a krátkým průběhem. A jak jídla podle Jíme Jinak pracují s mým autoimunitním onemocněním, tak to je na celý další příběh… Přitom jsme „normální“, ať už to znamená cokoliv. Holčičky milují špagety s kečupem od tety a já v cukrárně neodolám šlehačkovému dortíku.

Vědí, proč vaříme jinak

Co už ale běžné není, to je vztah mých dcer k jídlům podle Jíme Jinak. Vědí, proč doma vaříme tak, jak vaříme, a ani starší (protřelá školačka) se vůbec nestydí před klasicky se stravujícími vrstevníky škemrat u maminky, aby uvařila pohankovou polívčičku nebo dýňové rizoto s cizrnou. A bylo to tak vlastně vždycky… Póleček na čibulče? Ňam!

Začalo to prvními příkrmy

A jak to začalo? Když jsem před zavedením příkrmů první dcery hledala informace, zjistila jsem, že toho o jídle a potravinách vím vlastně pramálo. Do té doby jsem na etiketách sledovala tak akorát čísla – a tím nemyslím u neoblíbených éček, ale jedině u výživových hodnot. Kalorie, tuky, cukry. Najednou jsem se ztrácela v množství nejrůznějších názorů, doporučení a reklamních masáží.
A právě tehdy všechny moje zmatky a jednotlivé otazníky vyřešily stránky Jíme Jinak. Praktické návody, přehledné závěry, jasné argumenty, skvělé recepty.

A tak začaly kašičky pěkně z celého zrna, vařená zelenina, napařené jablíčko, obilná mlíčka.

Byla jídla, která odmítaly jíst

Samozřejmě ale byly chvíle nebo dokonce celá období, kdy holky něco jednoduše nechtěly, a to opakovaně. Přišla jsem na to, že klíčem k úspěchu je vydržet, nabízet neoblíbené věci stále dokola a dávat jim pokrmy se silným vnitřním přesvědčením, že pro ně dělám to nejlepší. Z každého odmítnutého jídla mi bylo smutno, ale věřila jsem, že se to časem zlomí. A taky že vždycky zlomilo, paradoxně většinou v okamžiku, kdy jsem se přestala stresovat a usilovat o to, aby snědly všechno, co jim dám.

Všechno tohle mi došlo ve chvíli, kdy kamarádka na horách povídá: „To mým dětem nedávej, to určitě nebudou jíst.“ Jasně, zná je, ty kusy zeleniny v polévce, kde neplavou žádné nudle, mají fakt malou šanci. Ale co kdyby se nechaly strhnout nadšením ostatních? Vždyť to zažilo tolik maminek… Nebo by to aspoň zkusily a příště se to zase o kousek posunulo?

Je to vývoj

A jen tak mezi námi, ono se s tím odmítáním není vůbec čemu divit – já když jsem poprvé slyšela, že bych měla snídat polévku nebo kaši se zeleninou, upřímně se mi skoro zvedl žaludek. Kaši přece jedině sladkou a lepší je stejně chleba s máslem a marmeládou.

A dneska? Klidně si tu a tam při různých příležitostech něco ze starého jídelníčku dám, ale doma si ranní vaření nechám ujít jen v krizových případech. Milujeme talíř plný horké zeleninové dobroty, která nám odstartuje den, pohladí trávení a vytvoří základ pro všechno, co se odehrává potom, ať už to jsou klasické obědy v jídelně nebo volnější jídlo na výletě.

Holky si většinou samy v průběhu roku přepínají objednávku – jak nám na podzim začne být zima, zatouží po polévce, na jaře pak zase přecházíme na kaši.

Večer uzavíráme kompletním talířem a já jdu namočit zrní na druhý den se skvělým pocitem, že pro nás všechny dělám maximum a ještě je mi u toho dobře. Většinou už ani nelovím recept – Jíme Jinak mě jednou pro vždy naučilo základní principy, a tak jsem schopná spotřebovat zbytky a využít to, co zrovna mám k dispozici.

Jak řešíme výlety a návštěvy

A ještě poznatek na závěr: Často se pohybujeme ve společnosti kamarádů stravujících se běžně a rádi trávíme čas venku, kolikrát na neplánovaných hurá akcích, na které nejsem vždycky dostatečně vybavená zásobami jídla. Nikdy jsem hystericky nelpěla na stoprocentním dodržování principů Jíme Jinak a nechávám ty rohlíky, sušenky a další nabídnuté nebo ulovené ne zrovna vhodné pochutiny v klidu plynout. Když to jde, vyberu samozřejmě co nejmenší zlo (a často to zcela přirozeně bez mého doporučení dělají i holčičky). Ale hlavně: vím, že základ máme poctivý, kvalitní, zkrátka nejlepší, jaký může být.

Jak říká úžasně inspirativní zakladatelka Jíme Jinak Eva: Nikdy není pozdě a každé jedno jídlo se počítá. Dejte tomu taky šanci, stojí to za tu radost!

Jana

Staňte se členy Klubu Jíme Jinak

Získáte videorecepty, jídelníčky, rozhovory s odborníky, rady, slevy na nákupy a online kurzy.

materiály

  1. Ano, s tím nelze než souhlasit. Moje děti se nejprve netvářily nadšeně, ale postupně se přidávaly. Nejprve jedna dcera – zhubla a za lonský rok neměla ani jednou ATB, byt je vždy mívala často. Dva dny měla teplotu, kdy jsem si říkala, á, je to tady, bude angína – ale nebyla – po dvou dnech teploty po odlehčené stravě přešly a ATB loni vůbec nebyli. Druhá dcera se nakonec taky přidala, té se zlepšíl ekzém, jako silný atopik to velmi kvituje. Sice holky nejedí 100% tně, odhaduji to tak na 60%,ale je vidět, že i takhle malá změna umí zázrak. A třeba jednou, uvidíme…každopádně základ už ted znají a věřím, že s ním dobře naloží.

    • Tak to je úplná paráda, když děti poznají na vlastním těle, o co jde, díky moc za sdílení zkušenosti. To budou asi starší princezny, než máme my, to mě moc zajímá. A k tomu závěru, jojo, taky si maluju, že s mým slábnoucím vlivem si udrží základní myšlenky a postupy a ve světě jídla se neztratí. Ať to všechno šlape dál, Jana

      • Janičko, mým holcinam je 14 let. Myslím, že v pubertě je ještě horší do nich nacpat nějaké zdrave zásady, jelikož už z principu všechno co řekne matka je špatně.:-) Proto jsem rada, ze se to i přesto povedlo.

  2. No inspirativní a povzbuzující článek. Jsem tu teprve asi měsíc v Jíme jinak, ale už předtím cca 1 – 2 jsme vařili jinak – alergie dětí. Jenže děti jsou relativně velké – 9 a 12, ale i tak to nevdám. Z receptů co sem uvařila, vždy někomu něco chutnalo a někomu ne. Sladkosti sní, ale je potřeba je ještě dosladit, ale není to bílý ani třitový cukr :) starší syn je na tom líp, vždycky mu chutnalo všecko ze zeleniny :) to mladší nedá ránu bez masa (nesmí kvůli zažívání luštěniny, soju, květák, špenát…), ale zamiloval si ranní polévky :) a chutě se opravdu mění – dřív by do pusy nevzal ořech – teď jí aspoň ořechová másla :) takže dííky za povzbuzení

    • Verčo, to je super, já děkuju za povzbuzení! Jsem ráda, že to tak nějak funguje i jinde a má smysl právě kvůli těm měnícím se chutím zkoušet a zkoušet, nezávazně, v klidu… Držím palce, ať se to vyvíjí ke spokojenosti a zdraví všech, klidně zase napište, když bude další příjemná změna nebo posun vpřed, Jana

  3. Krásný článek a inspirativní přístup k ne vždy vyváženému jídlu…moc za to díky. Já se velmi stresuji když to není zrovna 100%

    • Dobrý den, díky moc za sdílení, já to naprosto chápu, taky jsem si něčím podobným prošla, abych nakonec zjistila, že to nemá moc smysl. Chce to čas, někdy pevné nervy a taky mít se dost rád. Změnilo se u vás něco trochu od přečtení? Moc držím palce, Jana

  4. Díky Evičko zkrácený článek a hlavně že jsi napsala, že někdy se dá i bez výčitek zhřešit ❤️ ale dobrý základ tam musí být 👍 kéž by takto maminky učily jíst své děti také , to by bylo méně nemoci a obezity 🙏🙏🙏

    • Dobrý den, tady Jana, autorka článku, psala jsem o naší smečce. 😉 Jojo, dobrý základ je prostě základ. Můžu jedině doporučit. Jak je to u vás? Díky moc za komentář a přeji krásný den, Jana

  5. Zobrazit všech 9 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

Předchozí článekJak klíčit semínka a vše o klíčení
Další článekZdravá strava pro děti – vaření pro malé děti (6.díl)