Domů > Magazín > Vaše příběhy

Po dvou letech covidu začínám znovu (Ondra, 37 let)

Když se mi váha vyšplhala na 132 kg, našel jsem Jíme Jinak. Váha šla krásně dolů, zlepšil se mi spánek, přestal jsem být závislák na sladkém. Začínal jsem dvakrát a už to vypadalo slibně. Jenže přišel covid a jsem zase na začátku.

Jak jsem si zkazil váhu

Celý život jsem sportoval, hrál hokej, doplňkově i bojové sporty a držel si váhu kolem 90 kg. Při mé výšce (175 cm) to na první pohled vypadá jako celkem vysoká váha, ale myslím, že jsem měl spíš svalnatější postavu. Tedy mně to nikdy nepřišlo, ale často jsem to z okolí slýchával.
Někdy v roce 2013 přišla nešťastná láska, depky, omezení pohybu a to mojí váhu vymrštilo přibližně na 115 kg. To už tolik svalové hmoty pochopitelně nebylo :-) Radost mi v té době dělala jen představa, jak si večer koupím makový nebo tvarohový koláč a pěkně ho zblajznu…
Jednoho dne řek’ jsem si dost, došlo mi zlato a trpělivost, abych tak parafrázoval jednu písničku. Tedy zlato nedošlo, ale trpělivost ano. Strašně ukrutně mi začalo vadit, když jsem si sednul a nějaký ten roztomilý faldíček mi přetekl přes lem kalhot. Začal jsem tedy zdravě jíst, hodně, ale opravdu hodně, makat a do léta jsem měl zase svých 90 kg, během necelého půl roku. Chtělo by se říct paráda, ale…

Shodil jsem a znovu nabral díky nehodě

Byl jsem už zaběhnutý, takže nějaký jojo efekt už nebyl moc reálný, jenže v prosinci 2015 jsem byl u rodičů a oslavovali se moje 30. narozeniny.  Když jsem jel domů, tak do mě naboural jeden pán, který dostal smyk na čerstvém sněhu. Byl jsem jen trošku otřesený, ale nic hrozného. Až po třech dnech, kdy jsem dokonce měl mít zápas, se mi začalo dělat špatně, nemohl jsem pořádně mluvit atd. Zjistilo se, že mám otřes mozku (pokud se v mém případě té hmotě v lebce dá takto říct). Prakticky rok jsem měl při nějakém rotačním nebo normálním pohybu bolesti hlavy. To tedy znamenalo pohyb nula. Jen do práce, z práce, ale neměl jsem příliš akční práci. Netušil jsem, jak dlouho to potrvá, myslel jsem, že to už příští týden bude dobré. A tak jsem jedl stále stejně jako předtím. Občas nějaký ten dezert, že… Vlastně jsem byl skoro závislák na sladkém.

Při 132 kg jsem se nevešel do výstroje

Po roce, když jsem už přestal mít problémy s hlavou a mohl konečně začít něco dělat začal jsem mít problémy s leností. Ono aby ne, když člověk váží zase asi o 15 kg více, tak se mu už moc nechce… Navíc jsem měnil práci a neustále někde lítal, neměl absolutně pravidelný režim, chodil pozdě spát. Takový ideální životní styl pro zubatou.
A pak jednou v lednu, kdy jsem dokázal udělat z nuly 132 za vteřinu (co by za to dalo třeba Ferrari) po sešlápnutí váhy, jsem viděl rozhovor s Evou v Reflexu a dost mě to zaujalo. Rozhodl jsem se, že fakt musím něco dělat, abych zase mohl hrát hokej (všechna výstroj se mi totiž nějak zmenšila), případně kvůli své případné budoucí manželce a tak vůbec.

Jíme Jinak poprvé

V únoru 2019 jsem tedy začal s Jíme Jinak. Na začátku února jsem se přidal do Klubu Jíme Jinak. Během února jsem shodil opravdu snad 15 kg a to jsem se tedy v jídle nějak nekrotil. Nejdříve jsem vyhledával recepty jen s videi, ale nakonec jsem začal jídla připravovat z klasických receptů na webu. Většinou je to tam tak dobře popsáno, že kdyby jste to měli v Braillově písmu, uvařil by podle toho asi i slepý :-) Protože si ale vážím jídla a nerad ho vyhazuji, chtěl jsem “dojet” zbytek mrazáku, hlavně masa. No a pak jsem se už nebyl schopný k Jíme Jinak vrátit. Povedlo si mi díky pohybu shodit dalších asi 7 kg. Po Vánocích jsem měl pochopitelně plus 5 kg. Opravdu jsem se chtěl, ale přesto nedokázal, vrátit. Už jsem tedy zase aspoň nepřibíral, dokonce jsem se dostal na 110 kg. Ale to bylo hodně jen díky zvýšenému pohybu. 

Jíme Jinak podruhé

V únoru 2020 jsem se k výročí roku s Jíme Jinak opět odhodlal se do toho znovu pustit. Chci zase na svou váhu 90 kg! A jde to dobře. Jím jinak zase asi týden, po 17. hodině už nevečeřím. A prakticky každé ráno mám o 0,5 – 1 kg méně, než ráno předtím. Přitom to moc nehrotím. To znamená, že když mám prostě hlad, tak se najím. Když zrovna není po ruce “zrní” tak si dám něco jinýho, ale nehroutím se z toho, že jsem něco “porušil”. Však zítra je taky den a budu mít v hubnutí tedy jeden den zpoždění, o nic nejde. Prostě klídek holky a kluci, ok? ;-) Přesně takhle jsem jim to radil v komentáři, když se tam někdo trápil, že to nedrží dokonale.

Zlepšil se i spánek a vstávání, mizí chutě na sladké

Po snad deseti dnech od spuštění druhé vlny s Jíme Jinak mám zase krásný úbytek váhy a hlady netrpím. Teď jsem si uvědomil jednu důležitou věc, kterou teď zažívám znovu – už loni, po několika dnech s Jíme Jinak, jsem vůbec neměl chuť na sladké, bez kterého jsem se neobešel každodenně. A dokonce jsem neměl ani potřebu masa. Teď si sladké občas dám, ale to spíš když cestuju a není nic lepšího po ruce. I to maso. Ale i když jsem rok nejedl jinak, stejně se to nevrátilo do původních kolejí. Díky Bohu! Po návratu k Jíme Jinak i daleko lépe spím a lépe se probouzím – daleko dřív a nemám s tím nějaký problém.

Nevadí, že nejsme dokonalí

Myslím si, jak jsem psal v komentáři, že bychom to (se) neměli brát tak vážně a nehroutit se z toho, když jsem někde na návštěvě a tam mi naloží kotletu s bramborami. Prostě se zase druhý den vrátím zpátky. Nebo když nehubnu tak rychle, jak bych si přál. Dříve jsem se taky hned hroutil, když něco nešlo hned okamžitě. Ale teď si vždy říkám, když se o mě takové chmury občas pokoušejí, HLAVNĚ KLID. O nic nejde. Opravdu hlavně vše v klidu. Navíc, co si budeme povídat – chlap, tedy normální chlap bude mít doma raději ženu, která sice nemá postavu ze žurnálu, ale zato je s ní pohoda, legrace, zasměje se, než krasavici z posledního čísla Vogue, která je příjemná jako osina v zadnici.
Umím si představit, co zažívají mnozí/mnohé, jak se cítí, když “nejsou dokonalí”. Moc rád bych takovým lidem nějak dal najevo, že i oni, i když třeba “nejí jinak”, nebo nemají konfekční normy, že i oni jsou vzácní, mají velkou hodnotu. Ze své vlastní zkušenosti vím, že mně se nejlépe pracuje, když nejsem pod tlakem nebo že vím, že i když něco zkazím nebo nebudu dokonalý, že to nevadí.
Mým cílem je dostat se zpět na 90 kg. Tak už jen 20 kg. Skvělé je, že už se konečně vejdu do své výstroje a hraju hokej. Dokonce jsem nejlepší brankář naší (amatérské) ligy, ve které hraju, heč! :-)

Důležité je držet směr

Řekl bych, že Jíme Jinak se určitě lépe drží, pokud v tom jedou dva. Díky mé lenosti mám často problém si vařit každý den, ale nedá se nic dělat. Ani to nemám tak, že bych si dělal rýžovou, pohankovou nebo já nevím ještě jaké mouky. Některé potraviny a jejich výroba je pro mě španělská vesnice a vím, že to nikdy asi ani nebudu zkoušet. Ale princip Jíme Jinak a držet směr, to je důležité. A tady by mohl příběh končit. Našel jsem směr, váha jde dolů, spánek je lepší, chutě mě nehoní, hlady netrpím a vše je zalité sluncem. Jenže…

Během Covidu jsem zase přibral a ztratil víru

Měl jsem už svojí váhu, cítil se dobře, byl v kondici. A do toho přišel Covid. Zavření všeho. Fitka, kam jsem chodil. Hokeje, který jsem hrál. A já (jako 90% populace) zůstal bez pohybu. Nabral jsem za ten první půl rok asi 15 kg (jojo, jde to rychle). Někdo by si mohl říct, že přeci můžu cvičit doma, a měl by pravdu. Ale to chce nějakou morálku, vůli, píli atd. – prostě vše na co jsem při nadělování talentu neměl trpělivost stát u pána Boha ve frontě :-)
Po tom prvním uzavření a znovuotevření jsem se ale opět do všeho vrhnul a za dva měsíce bylo vše zase tak jako předtím. Jenže pak přišlo to, co přišlo. Žil jsem v té době v Rakousku, kde co řekne vůdce, o tom se ani nepřemýšlí, nezpochybňuje, ale naopak se co nejdříve rozkazy (samozřejmě dobrovolně…) plní. Přiznám se, že jsem odjakživa neměl rád nátlak a (i proto) odmítal jsem se dát proti C19 očkovat. Nehodlal jsem ustoupit a ani (v tomto) neustoupím. Mělo to pro mě ovšem za následek, že jsem “směl” z bytu pouze – samozřejmě od hlavy k patě v protijaderném a protichemickém oděvu – pouze do obchodu pro potraviny a hybaj domů, holoto.
Asi se to na mě trošku podepsalo a přestal jsem věřit, že by to už někdy mohlo být jinak a svou aktivitu tak nějak vzdal, “protože to nemá cenu, když za půl roku zase všechno/všechny zavřou”…
Teď, i když už jako prašivý dezolát smím dokonce nejen na nákup, ale DOKONCE i třeba do divadla, nebo si právě zacvičit, tak se k tomu dokopávám jen ztěžka. Vždyť já jsem celý život sportoval, hrál hokej, dělal bojové sporty, cvičil ve fitku a právě to mě všechno bavilo, dělal jsem to rád. Až ty poslední roky… A možná právě proto že vím, jak je to hnusný, začínat zase po dlouhé době, tak o to více se mi do toho nechce… :-) Ale shodou okolností jsem včera tedy poprvé byl cvičit ;-) A s Evou domluvil spolupráci o slevě pro Klubáky na výborný rakouský štýrský olej.

Znovu začínám

Vzhledem k výše zmíněnému možná pomalu plyne, že i principy Jíme Jinak je pro mě nadmíru těžké dodržovat, i když bych moc rád. Jako (už vlastně starý) mládenec si raději koupím ten rohlík s nějakou pomazánkou, když si chci dopřát, tak hodím flák masa na pánev. Ale snažím se na tom už zase nějak zapracovat. Věřím, že se mi povede jednoho dne vrátit se k principům Jíme Jinak, protože mně to opravdu za velmi krátkou dobu pomohlo.

PS: Cítíš se v plavkách sebevědomě?

Pokud letos nechceš schovávat zadek pod ručník, pojď na to s námi jinak.
Chci lepší postavu!

Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh

42 lidí už poděkovalo za článek.

Komentáře

monimar
4. 1. 2023

……krásný článek. Držím palce ❤️

Kattynka
16. 12. 2022

Ondro, já ti rozumím a děkuji ti za sdílení.
Mě taky covid srazil na kolena. Ale vysloveně ta nemoc, kdy jsem 6 týdnů ležela a nebyla schopná nic. Pomoc nepřicházela, přešlo to v zápal plic (měl jsem britskou mutaci – nejvyšší úmrtnost) a fakt byl asi týden, kdy jsem si myslela, že je se mnou amen. A to nejsem žádná fňukna…ale opravdu to byl masakr. Ač jsem jedla jen 1 banán denně a 1 karlovarský rohlík denně ( nic jiného jsem nepozřela a nemusela bych ani toto, ale při náporu léků co do mě rvali mi bez jídla bylo neuvěřitelně zle od žaludku). Po covidu jsem se rok dávala do kupy – no spíš rok a půl. Jídlo JJ mi prostě nechutnalo, jen při představě jsem se otřásala. Tělo doslova řvalo po masu, tak jsem si ho denně dopřávala..jenže s tím jdou ruku v ruce i jiná jídla.
Nejen že jsem nějaká pracně shozená kila nabrala zpět, ale vrátili se nemoci. A pak po velkých zdravotních problémech a po roce a půl po covidu zase přišlo to osvícení. Prostě jsem se do toho pustila, zaplatila podzimní detox a ted po cca 10 týdnech je po nemocech a 7 kg úbytek.
Takže ti úplně rozumím, ale důležité je, že jsme zase našli cestu.
Držím nám oběma palce🍀💚

Ukázat další komentáře

Vyzkoušejte také

36
6

Do roka 30 kg dole. Bez počítání kalorií. (Iulian, 29 let)

Můj přítel začínal na váze 115 kg. Ve 25 letech mu vzali žlučník. Měl špatnou životosprávu, neuběhl ani 5 minut a ze své nadváhy už měl deprese. Zkusil kde...

Cítím se svěží a fit (Eva, 68 let)

Po přechodu jsem hodně nabrala. Zkusila jsem drahou dietu s koktejly a doplňky. Shodila jsem, ale neměla radost ze života, šly na mě chmury a málem deprese...

Když chlap vaří jinak aneb konec výmluv (Jarda, 48 let)

Vysokohorská turistika, fotky hor, taiji. To byly mé lásky, které jsem miloval, ale artróza kolene mi je vzala. Problémů bylo víc a já nechtěl brát prášky....

Vyléčený sladkoholik vítá jaro (Jarda, 48 let)

Po 9 měsících s Jíme Jinak jsem nadšen tím, že to není jen jídlo, ale moc fajn životní styl. Čistí se tělo, následně se čistí mysl a život plyne tak nějak ...

Byla jsem brutálně unavená, bolela mě hlava a klouby. Je to pryč! (Zuzana, 33 let)

K jedálníčku Jíme Jinak ma priviedly silné bolesti hlavy, k čomu sa postupne pridali aj ťažkosti s pohybovým aparát – bolesť chrbta, kĺbov, kolena. K...

Cholesterol v normě, klouby přestávají bolet, doktor mě chválí (Alena, 54 let)

Je to už téměř rok, co se krůček po krůčku seznamuji s jiným způsobem stravování. Přivedla mě k tomu kamarádka, se kterou máme společné problémy – vá...