Vzpomínání aneb nádor na vaječníku a metastázy s rozsevem (Maruška 59 let)

Chtěla bych povzbudit ženy s podobným osudem, který jsem prožila v předdůchodovém věku. Svou práci jsem měla jako koníčka a vůbec jsem si nedovedla představit, že jednou půjdu do starobního důchodu. Do mých 57 let jsem byla zdravá a plná životního elánu. A najedou to přišlo. Bolesti v podbřišku a špatná diagnóza - nádor na vaječníku a metastázy z  rozsevem.

Bolesti v podbřišku

A najedou to přišlo. Psal se rok 2009 a já začala mít zdravotní problémy. Bolelo mě v podbříšku . Na  začátku byly bolesti mírné a později se začaly stupňovat. Trvalo to asi 5 měsíců. Stále jsem doufala, že potíže přejdou. Bolesti nepřestaly a tak jsem navštívila gynekologa. Ten mě prohlédl a sdělil, že jsem v pořádku. Uklidnila jsem se a čekala, že to přejde. A ono to nepřešlo. Zašla jsem tedy k obvodnímu lékaři a ten mě odeslal na různá vyšetření. I tam bylo vše v pořádku.

Laparoskopie

Znovu jsem šla ke gynekologovi a opět mi sdělil, že tam není žádný problém. Já už nemohla chodit, jak byly bolesti velké. I to jsem mu vysvětlila a on mi poradil, ať si nechám udělat laparoskopii. Objednala jsem se proto na klinice k zákroku. Zde mě lékařka upozornila, že budu mít dvě díry do břicha, jestli mi to nebude vadit. Odvětila jsem, že nebude, protože mám ukrutné bolesti. A tak jsem šla na zákrok. Druhý den mě propustili a já si šla za 3 týdny pro výsledek.

Diagnóza

Věřila jsem, že bude vše v pořádku. Nikdy nezapomenu na ten moment, kdy jsem vstoupila do ordinace a zdravotní sestra se na mě útrpně koukala. Pan doktor prohlédl stehy a začal vysvětlovat, co že to v břichu viděl. Řekl mi, že mám nádor na vaječníku a metastázy z  rozsevem. Dvakrát jsem se ho ptala, co že to mám. To proto, že jsem tu zprávu nemohla v hlavě zpracovat. Potom jsem to pochopila a odešla s tím, že si mám zajít s doporučením na onkologii.

Léčba

V tu chvíli se mi zbortil celý svět. Mám tři vnuky a já se radovala, že si jich budu v důchodu užívat a najednou taková hrozná zpráva. Myslela jsem si, že už nebude vůbec nic. Že můj život už končí. Za týden, jsem šla na onkologii a začal kolotoč. Naordinovali mi 8 cyklů chemoterapie. První 4 chemoterapie, aby zastavili bujení, pak operace,  a zbývající 4 chemoterapie. Léčení trvalo půl roku. Podstoupila jsem jen 6 cyklů chemoterapie, zbývající dvě už moje tělíčko odmítlo. Bylo toho ještě hodně, čemu jsem musela čelit. Užívala jsem hodně léků, které mi nedělaly dobře a já se rozhodla, že je budu pomalu redukovat.

Začala jsem hledat jiné řešení

Když jsem je začala vysazovat, své rozhodnutí jsem konzultovala s lékaři v dobré víře, že mě vyslechnou a společně najdeme řešení, aby léků nebylo takové množství. Nic takového se nestalo. Předepisovali dál…. A tak jsem se s nimi později již neradila. Má milovaná dcera hledala způsob, jak bych se mohla cítit lépe. Vyprávěla mě o jiném stravování, než jaké jsem doposud znala a o paní doktorce Strnadelové. K té jsem se po čase objednala a ona mě začala dávat dohromady. Teď už jsem věděla, že je nutné svůj dosavadní jídelníček radikálně změnit.

Změna jídelníčku

Okamžitě jsem přestala jíst cukr, maso, mléčné výrobky. Zpočátku jsem si život bez mých oblíbených sýrů a mlíčka do kávy nedokázala představit, když jsem však na sobě začala pozorovat, jak nedobře mě po nich je, nebylo dál co řešit. Nyní nejím tyto výrobky skoro 2 roky a vůbec mi nechybí. Jím hodně zeleniny, luštěnin a obilovin. Můj zdravotní stav se výrazně zlepšil. Můj manžel se takto začal stravovat se mnou, protože viděl jak mi tato strava prospívá. Jí vše, co já, a moc mu to chutná a řekla bych, že mu to dělá dobře.

Byla jsem letos na dvou báječných kurzech. Na Morávce – ten pořádala paní MUDr. Strnadelová a teď v prosinci ve Františkových Lázních na kurzu Jíme jinak děvčat Evy a Helči. Oba kurzy byly báječné, otevřely mě oči. Jsem šťastná , že jsem mohla poznat tak úžasné lidičky.

Můj vzkaz

Chtěla bych vzkázat všem, že život máme jen jeden, a proto si ho važme a radujme se z každého dne. Není to fráze. Vím o čem mluvím. Sáhla jsem si až na samé dno a bylo to hodně těžké se z toho dna vyškrábat.

V rodině ze strany mého táty se vyskytlo onkologické onemocnění téměř u všech – jak u tatínka, tak i jeho sourozenců. A já, měla obavy, že se to jednoho dne stane i mě. A ono se to stalo…

Ale už je to za mnou a já si opět užívám svých vnoučků, které nade vše miluji.

S pozdravem babi Maru

Poznámka redakce: Marušku jsem potkaly na zmíněném kurzu a chvíli jsme myslely, že si Lenka vzala s sebou sestru. Byla to však její matka. Vypadala tak dobře, mladě, pozitivně. Byla milá, v pohodě, velmi sympatická, vyrovnaná. Když jsme zjistily, co má za sebou, nevěřily jsme svým očím a uším. Proto jsme ji poprosily o sepsání zkušeností a moc děkujeme, že nám vyšla vstříc a zavzpomínala. Že je to pro ni minulost bylo vidět ze samotného emailu, který nazvala Vzpomínání. Žije teď úplně jiný život a my jí přejeme hodně zdraví a radosti z rodiny. Mimochodem je zajímavé vidět, jak se Maruška mění. Ona mládne a štíhlí! Tohle jsou starší fotky, zřejmě všechny kolem roku 2011. Měli byste ji vidět na živo!