Domů > Magazín > Žijeme jinak > Rodina

Náctiletí, co jedí, vaří a pečou jinak

Našim dětem je 12, 15 a 17 let. Jíme jinak necelé 4 roky a byl to vývoj. Jak jsme to řešili s cukrem, když byly děti malé? A jak to u nás funguje dnes? Co chtějí děti na školní výlet a co si dají v kině? Stačí jim kapesné na sladkosti? Jakou brigádu jsme jim vymysleli? A co dnes zvládají uvařit a upéct? Podívejte se na jejich výtvory. Razím teorii, že když netrefí do kuchyně maminka, trefí tam děti. A taky, že koni je potřeba povolit uzdu, aby se mohl vrátit.

Máme doma mládež

Posledně jsem psala, jak jsme před pár lety začínali. Teď vám chci napsat, jak to pokračovalo a kde jsme s rodinou dnes, kdy jsou děti ve věku, kdy se perfektně hodí nápis z obrázku, co jsme dali dceři k narozeninám. Nerušit, dospívám! 

Povol koni uzdu, s radostí se ti vrátí!

Stalo se to jeden pátek krátce před vánocemi, zážitek jako na objednávku. Děti přišly z kina (syn 17, dcery 15 a 12 let) a syn si běží napustit sklenici vody. Vypije rovnou dvě a zhluboka vydechne: “Ježiš, já mám tak rád vodu!!!”. S kinovou kulturou si užil i nějaký burger a slazený točený nápoj. Ale toho se prostě nenapije. To mu žízeň nezažene. Dcera řekne (15) : “Už mi ten popcorn nechutná, už budu jíst jen ten, co si děláme doma.” A ta poslední? Nic, básní o filmu a jde se najíst. Popcorn nejí, protože jí leze mezi zuby a poškozuje dásně a sladké pití nepije, protože je hypoglykemik (jako já) a rozhazuje jí to cukr a následně nervovou rovnováhu (řečeno odborněji), laicky řečeno zná sebe samu a ví, co to s ní dělá.

Ani jedno z dětí ještě nikdy nemělo zubní kaz

Čím to? Kamarádi tvrdí: “Genetika!” Já si to nemyslím. Nebo ty děti nejsou naše. My s manželem máme oba zuby vrtané. Já hodně. A to jsem na zubní hygienu skoro úchylná už 30 let. Další odpověď? Jíme jinak? Noooo, taaak, asi tak 3-4 roky a teď už asi tak na 70% opravdu jíme jinak, takže tím to také celé nebude.
Shodou okolností jsme byli tento týden všichni u zubaře a tam jsem se s ním o tom bavila. Četl studii o cukru v dětství a hlavně slazených nápojích a jejich největším vlivu na zdravé zuby. Hlavně o tom, jak důležité je období malých dětí, které ještě nemají zuby, protože v dásních se usazují bakterie, cukr a chemie v pitíčkách nějak rozleptají dásně či co a bakterie se usídlí hluboko, takže potom, když vyroste zoubek, ho rychle napadnou.
Tak to jsem napsala před ½ rokem. Už to není pravda. Synovi expresně rychle vyrostly všechny čtyři osmičky a ty spodní mají kaz, jé, jak tomu je to líto. Ale zubař řekl, že se to při takové rychlosti stává.

Že cukr a bílá mouka jsou jed, jsme věděli

O zdravé výživě jsme toho moc nevěděli, když jsme měli první dítě, ale věděli jsme, že cukr i bílá mouka je jed, že je máme konzumovat minimálně (tedy i děti) a stačí to, co ovlivnit nedokážeme. Takže děti odmalička pijí čistou vodu a v restauracích si objednávají vodu. Kdo měl s vodou problém? Já. Vyrostla jsem na sladkých šťávách (sirupech) a kompotech a marmeládách z babiččiny zahrádky. Voda mi nechutnala. Také mám nejvíc vrtané zuby, paradoxně hlavně snad všechny stoličky, které rostou až výrazně později a většina kazů je vnitřních, skrytých, je na ně potřeba rentgen, takže asi na té teorii výše popsané něco bude.
Takže zpátky, nemohu kázat vodu a pít šťávu, kvůli dětem jsem se před 17 lety naučila pít vodu.

A co děti a cukr?

V dnešním světě nejde držet děti od sladkého – sladké chuti. Zejména, pokud chodí do školky, do školy a jinam do dětských kolektivů. Takže jsme je nejen naučili pít vodu a chtít vodu, ale doma měli denně po obědě sladkost – malilinkou a asi až od 2-3 let, třeba 1 bebe sušenku. Žádné bonbóny, lízátka, žužu. Všechny sladkosti tohoto typu končily v koši – i dárky od příbuzných. Když moje máma na vlastní oči viděla, jak jsem vynesla přímo do popelnice mikulášskou nadílku (igelitka sladkostí), kterého dětem přivezla (ona a celá další široká rodina) a místo toho jsem dětem dala do ruky jablečné rolky a sušené banány, byla to ode mě tak krutá škola, že od té doby začala nakupovat jen ve zdravé výživě. A to bylo skvělé, viděla, že děti to s radostí jedí a nic jim neseberu. Jen jsme stále dodržovali to minimální množství.
S jinou stravou se nám všem už změnila chuť a bezpečně poznáme v jídle glukózo fruktózový sirup. Rozbolí nás totiž okamžitě zuby.

Krmíte cizí psy v parku? 

Ne? Proč? Páníček si to nepřeje? Tak nekrmte ani naše děti!
Takto jsme to vysvětlili našim malým dětem, takže když dostaly ve školce nebo ve škole sladkost (každý o narozeninách rozdává pytle bonbonů), tak si ji nevzaly nebo ji přinesly domů. Společně jsme se rozhodovali, jestli to má dítě sníst nebo ne a nebo jestli to chce vyhodit a vzít si něco lepšího (kvalitnější sladkost z našich zásob). Mysleli jsme si, že když to dvě starší děti perfektně akceptují, nebude mít ani třetí problém. Kdepak, ta byla nejsložitější. Přišla domů, oznámila, že nemá hlad, že přece měla pytlíček gumových medvídků, někdo měl narozeniny: “Ale to je přece zelenina, mami, byla tam nakreslená okurka a byly zelené“! I to časem přešlo. Přijala rodinná pravidla.
Výborné byly také zážitky u doktora – sestřičky. Čtyřleté dítě (to poslední). Sestřička nabízí bonbónky. “My tohle nesmíme.” “Ale tak snad jeden maminka dovolí, ne?” (Stojíme jako sendvič, já a sestřička si vidíme do očí a dítě máme mezi sebou.) “Rozhodni se jak chceš,“ říkám já demokraticky. Dcera drapne bonbon a podá mi ho: “Na, mami.” A ví, že ho už nikdy neuvidí a že ho před ní vyhodím do koše za rohem. Takový jsem tyran.

Kapesné

S přibývajícím věkem to bylo lehčí a automatičtější. Až do 6.třídy neměly děti kapesné a nemohly utrácet v obchodech v okolí školy. Kapesné 100 Kč jim také moc utrácet neumožňuje a dnešních 200 Kč na měsíc (na střední škole) – to si raději ušetří na něco jiného. Víc nedostanou. Nemají štědré babičky a tetičky, dřív ani nesměli dostat peníze a dnes jsme už povolili 100 Kč za vysvědčení, ale to, co dostanou za rok nikdy nepřesáhne ani jejich půlroční kapesné, takže toto je vážně nezkazí. Můžou si vydělat. Ale za sladkosti utrácejí výjimečně, vždyť mají všechno doma. Dnes již totiž jíme jinak a i pečeme jako na Jíme Jinak. Nejmladší dcera pochopila, jak pracovat s hypoglykemií a že to cukrárna neřeší, spíš zhoršuje, prostřední přestala jíst skoro všechny zbývající cukry a sladkosti když viděla, jak jí to rapidně zhoršuje akné, dnes je přísnější, než já.

Syn peče s cukrem i podle Jíme Jinak

Syn je na sladké – moooc – vyřešil to tím, že pečení je jeho koníček. Začal péci cca v 9 letech, učila jsem ho jednoduché věci jako bábovku, makovník …, byla jsem ráda, že existuje činnost – práce – při které můžeme trávit společný čas. Následně ho podpořili někteří spolužáci, dostal od nich k narozeninám formu na muffiny, kuchařku italských dezertů či mu přivezli kuchařskou zástěru z dovolené. Také tak 2x za měsíc upekl luxusní nedělní dezert. Největší odměna je, že si přidáváme a sníme ho, je ho vždycky málo. Vůbec neřeším, že používá bílou mouku a třtinový cukr. Všechno má svůj čas. Váhy se začínají překlápět. Už víc a víc peče podle Jíme Jinak nebo jiných zdravých kuchařek. Na fotkách jsou jeho dílka.

Prostřední dcera dělá raw dezerty

Prostřední dcera si našla parketu v raw dezertech. Zatím zkouší, experimentuje, asi rok. Je to skvělé! A už hledá souvislosti, chápe, přemýšlí, čte si o stravě, ptá se. Na fotkách jsou její dílka. Je 3 roky palačinková a lívancová královna. Ta starší ji naučila tuto avokádovou nutellu (poslední fotka v galerii), palačinky a lívance dělá z jakékoli mouky, namele si špaldu, pohanku, oves, ječmen, rýži, čirok, quinou. Kukuřici jsme ještě nemleli. Se lněným semilnkem, s chia, nebo i s vajíčkem, nejraději z kokosového mléka celý 1 litr, lívance i s řepou nebo moukou nebo dýní podle Jíme Jinak.

Starší dcera peče bez cukru, másla a mléka

Starší dcera, se při pečení vyhýbá cukru a nesmí tam být máslo a mléko (abych to mohla i já) a polévku a jídlo vařila rodině, když jsem byla ve Fr. Lázních. Kuchyň má ráda tak od 13 let. Dělá dorty spolužačkám k narozeninám. Na fotkách jsou její dílka. dort dělala letos ta 16 letá té 13 leté k narozeninám. Tenhle dort dělala mladší sestře ke 13 narozeninám, v galerii je to ten druhý zleva, rozkrojený. 

Brigády

Děti potřebují sladké. Vařím hodně a někdy toho mám fakt už dost. Na začátku školního roku jsem synovi nabídla brigádu. Chceš-li si vydělat peníze a taky mít sladké do školy, upeč kdykoli dobrovolně “školní koláč”. To znamená ze stránek Jíme Jinak či zdravé kuchařky a s těmi správnými ingrediencemi, jo a dvojitou porci – na 2 dny na svačiny. Odměna je 200 Kč. Peče 2-3 týdně, když se nemusí učit. Prostřední dceři to nezhoršuje akné a nejmladší to nezhoršuje hypoglykemii. O víkendu si peče co chce. V prosinci třeba vánoční cukroví podle prababiččiných receptů. Baví ho to. Další brigádu mezi sebou mají v doučování. To, že si poradí a pomůžou, je normální, ale když jeden učí druhého nějaký předmět hodinu na písemku, to je doučování. Už 3 roky je nedoučujeme my s manželem. Platíme jim tyto brigády, protože nám to uvolňuje ruce na jiné činnosti.

Když netrefí do kuchyně maminka, trefí tam děti

V kuchyni necháváme děti dělat, co chtějí, hlavně že do ní trefí. Všichni potřebujeme povzbudit a ocenit, tak je povzbuzujeme a jejich práci a snahu oceňujeme. A nemusí být přece pořád všechno „po mém“. Sladké je jejich parketa (dětí), bylo by to nemotivující, kdyby byla máma nejlepší a nedostižná ve všem (v kuchyni). Já mám pod kontrolou všechno jídlo v pracovní dny, o víkendu do kuchyně skoro nevlezu, všechna jídla vaří a pečou děti a manžel. A dnes už se to od toho, co vařím přes týden já, až tak moc neliší. Hlavně je to odlišné v tom, že nejsou unavení a experimentují! Najdou si něco na internetu a zkusí to. O to se dobrovolně nechci připravit. Uběhl školní rok, prázdniny prokázaly, že když netrefí do kuchyně maminka, trefí tam děti, plně mě zastanou a brigáda svačiny za 200 Kč přešla ze syna (který již brigádničí jinde) na dcery. Není to jen koláč, ale i tortilly, cizrnové pomazánky domácí, něco jako sushi atp. Zvládnou samy ranní polévku (raději ve varném mixéru), i hlavní jídlo, saláty s „vařenou“ zálivkou. Brigáda se vyplatila. Chtěli jsme, aby se uměli o sebe postarat, až budou bydlet mimo domov, takže evidentně umí (ti dva starší).
Nevím přesně, kdy jsme začali, ale tak asi když někomu bylo 11 let, dostal do rozvrhu vaření večeře. Nezvládáme 100% a o prázdninách to taky nedodržujeme, ale tak ze 3/4 to funguje. Na začátku školního roku děláme rozvrh a děti si volí, který den v týdnu budou vařit. Obvykle to musí být rychlé a jednoduché. Pečená zelenina, těstoviny s pestem , rizoto…, ale prostě minimálně 2x týdně nám děti připraví všem večeři. To není placená brigáda.

Čím jsou závislejší, tím víc pomáhají

Ani pro malé děti jsem nedělala knedlíky a omáčky zahuštěné moukou. Vždycky jsem se zajímala o stravu a doufala, že to dělám správně. Omáčky jsem dělala z rozmixované zeleniny a hodně jsme používali jako přílohu rýži. Mouky a cukru jsme měli vždy ve stravě málo. Snad i díky tomu nejsou děti obézní, nikdy neměly nadváhu a žádné faldíky. Všichni tři jsou štíhlí. A sportu zas tak moc také nemají, škola je čím dál delší, no ale to je jiná kapitola, do té zabředávat nebudu. A dnes často doma slyším větu ať už od dětí nebo od manžela :“To je hrozné, jak už jsme na tom mámině jídle (vaření) závislí.“ Čím jsou závislejší, tím víc všichni pomáhají a hledají si svou parketu.

 

PS: Pořád tu něco čtete? Pojďte vařit!

🌷 Jaro je tu - nový začátek. Pojďte kuchtit 🍲 skvělá a svěží rostlinná jídla 🌱, pochutnat si, pročistit si tělo a zlepšit náladu v prima partě 🤗. Naskočte s námi na 8 týdenní Jarní očistu. Jsme s vámi živě, pomůžeme a podpoříme! ❤

Děláme si věci po svém.

31 lidí už poděkovalo za článek.

Komentáře

nádherné :) veľmi ste ma povzbudili a potešili. Ja cítim, že keď si dám inú stravu, tak mi je ťažko, som ojedená, alebo proste nevládzem. Po sviatkoch mi stačili dva dni čisto na jj a zrazu som bola hore o šiestej, za tmy, okamžite sa mi chcelo vstávať…. a to sme teraz všetci chorí, máme malého synčeka, nevedel v noci spať od kašlu a napriek tomu som úplne v pohode :)

Krásný příběh, jak to může harmonicky fungovat v rodině s větším počtem dětí. Budou dobře připravení pro život, díky výborné výchově od rodičů. To je to nejcennější, co jim jako rodiče můžete do života dát.

Ukázat další komentáře

Vyzkoušejte také

17
13

Shodila jsem 11 kg a zlepšila si hodnocení u doktora (Johana, 13 let)

V očkovacím průkazu jsem měla napsáno “výživa nepřiměřená”. Bylo totiž co zlepšovat. Když máma začala vařit podle jídelníčku v kurzu, nejdřív j...
19
27

Ať žije tlačítko OFF!

Kdy dát dětem mobily? A kdy je pustit na sociální sítě? Může přijít šikana, když dítě nebude IN? Všechno, co si níže přečtete, vyplývá jen z osobních zkuše...
6
8

Neomezený rozvoj talentů

Včera se mě čtrnáctiletá dcera zeptala: “Proč už nepíšeš pro JJ?”. Odpověděla jsem: “Myslím, že jsem už všechno řekla, že už nemám co říc...
17
6

Lepší sex a intimní život jako důvod ke změně stravování

Víte, že sex a jídlo spolu úzce souvisejí? Mám to vyzkoušené. Když je člověk unavený a nemocný, tak intimní život jde rychle stranou. Ale nemusíte mít tráv...
78
17

Sedíme na zemi, nemáme televizi a Vánoce slavíme po svém

Je víc věcí, které děláme jinak, nejen to, že jíme jinak. Třeba nemáme televizi, sedačku v obýváku, děti nemají v pokojíčku pracovní stůl a židli. Našli js...