Adámkovi jsou dnes tři roky a čtvrt, skoro rok chodí do školky a nebývá téměř nemocný. Ale ještě nedávno to bylo všechno jinak. I když se narodil zdravý a zdravým rodičům, kteří nikdy netrpěli žádnou alergií, od narození nevysvětlitelně stále plakal, skoro nespal a byl pořád neklidný a nespokojený. Jeho maminka se snažila zjistit, co se děje, ale lékaři na nic nepřišli ani po mnoha různých vyšetřeních. V jeho roce se přidaly kyselé průjmy a začal trpět nedostatkem vitamínu B12 a železa. Po každém jídle se osypal kolem úst a jeho maminka už byla z toho všeho zoufalá. Nevěděla už co mu dát k jídlu, aby neměl nějakou reakci. Když nepomohli lékaři, začala pátrat sama. A zjistila zajímavé věci. Proto razantně změnila jídelníček a Adámek začal prospívat a konečně spát. A jak se to celé seběhlo už vypráví Alexandra.

Narodil sa Adamko a stále plakal

1Celý príbeh začal klasicky, normálne, priam ideálne. Nasťahovali sme sa do nového domu, zvykli si v práci. Nastal čas na bábo, ktoré tiež prišlo ľahko a hravo! Všetko bolo ako rozprávka, prakticky bezproblemové tehotenstvo. Na pôrod nespomínam veľmi dobre. Na pôrodnej sále to bol boj, ale nie pôrodný, ale boj s personálom. Ja som chcela niečo iné, oni tvrdili to svoje. Nakoniec sa Adamko narodil, bol oživovaný, našťastie bez akýchkoľvek viditeľných fyzických následkov. Hovorila som si, aké šťastie má naše dieťa, akých má uvedomelých a “zdravých” rodičov. Žiadne zistené alergie, vážne choroby, žiadne genetické predispozície sa nevyskytli ani v jednej z rodín.

Adamko od narodenia prakticky stále plakával. Po 3 mesiacoch, ako sa hovorí, sa stav nie zlepšoval ale zhoršoval. Poctivo som ho kojila každú hodinu i častejšie. V noci sa Adamko budil každú hodinu, cez deň po kojení do polhodiny plakal a bol nespokojný. Dni sme trávili na fitlopte a prechádzakmi v treskúcej zime 3 h doobeda, 3 h poobede. Kedže nebol na nič iné čas, jedla som samé rýchlovky, kde prevládali hotové výrobky a pečivo. A samozrejme veľa mliečnych výrobkov a tvarohu. Však veď potrebujem mlieko na vápnik, aby som mala kvalitné materské mlieko!!!

Aký veľký omyl to bol!!! Ako ročný sa budil v noci 8 krát. Počas spánku mlaskal, prehadzoval sa, kýval hlavou zo strany na stranu. Adamko bol nepokojný, akoby stále hladný, hoci jedák to bol od narodenia ukážkový. Moja psychika bola na dne, lebo veci sa nezlepšovali, skôr zhoršovali. Ako ročný začal hnačkovať. Prakticky po každom jedle. Adamko trpel na kyslé nestrávené stolice i 5-6 krát denne. Ja som nemala žiadne informácie, prečo je to tak, však my sme zdraví. Choroby, stav svojho organizmu som nikdy nemusela riešiť. Nič klasické nepomáhalo.

Jedol klasicky a i tak začal trpieť anémiou i nedostatkom vitamínu B12

3 Začal trpieť anémiou i nedostatkom vitamínu B12 hoci jedol klasicky, t.z. mäso, vajíčko, jogurt. Testy v nemocnici, odbery krvi nepotvrdili nikdy nič konkrétne. Absolvovali sme sono pažeráka. Tam sa potvrdil malý reflux. Tiež sme boli vyšetrovaní na môj podnet na spánkovu epilepsiu. Nález znel “veku primeraný”. A tak som začala vylučovať. U seba i u Adamka. Najskôr mliečnu bielkovinu. Po 3 týždňoch bez mlieka a mliečnych výrobkov sa neudialo nič. Zúfalstvo, únava, bezradnosť, strach sa zväčšovali.. Nasledovalo vylúčenie pšenice z môjho jedálnička, nakoniec sme vylúčili lepok celkom. Samozrejme prvé na čo som siahla boli bezlepkové chlebíky, lebo ako sa vlastne dá žiť bez chleba, myslela som si. Hnačky stale pretrvávali, ale.. Po 2 týždňoch na bezlepkovej diéte začal Adam perfektne v noci spávať. Bol kľudnejší a konečne som sa trošku vyspala i ja po roku a pol.

Samozrejme v tomto období som prechádzala obrovskou panikou, strachom, bezmocnosťou čo vlastne bude moje dieťa jesť. A bez pomoci. Nemôže dve základné suroviny akými sú lepok a mlieko. Ja, čo som vyrástla na bielom chlebe so šunkou, párkoch, vajíčkach, mäse, zemiakoch a mliečnych zapražených strukovinových polievkach. Stále som si hovorila: “Som zdravá, telo si s tým poradí”. Reálne som sa vôbec nezaoberala stravou, nerada som varila, jedlo som odbila a radšej som sa venovala iným svojim koníčkom. Musím povedať, že som človek aktívny, športovo založený s veľkou dávkou citového a intuitívneho prežívania. Ale potraviny, varenie nebolo nikdy moje hobby. Veci u Adamka sa zhoršili natoľko, že pri každom jedle mal výsyp okolo úst, ktorý niekedy zmizol hneď, inokedy pretrval dlhšie. Bála som sa mu dať najesť, bála som sa každého jedla, čo som mu pripravila. Muselo to byť i pre neho veľmi ťažké, lebo ako malé zdravé citlivé dieťa, všetky tieto moje emócie samozrejme vnímal. Jeho stav sa nemohol zlepšovať, kedže ja som žila stále v strachu a obavách, čo som samozrejme preniesla enegeticky i do pripravovaného jedla. Tŕpla som, keď sme niekam šli, či bude vrieskať, tŕpla som, čo mu dám jesť, čo mu zbalím, tŕpla som, kedy opäť zakvíli, že niečo chce. Pri každom jedle som striehla ako jeho organizmus zareaguje. Závidela som maminkám, ktoré idú na prechádzku, cestou niečo kúpia v obchode a dieťatko sa spokojne v kočíku napapká. Rodina mi veľmi nepomáhala, kedže bývame ďaleko od nich, všetko toto dianie sledovali len sprostredkovane. Často som zažívala pocity nepochopenia, pochybností, že Adamka príliš obmedzujem a nedám mu sa poriadne najesť. Nikto mi neporadil, čo mám variť, ako kombinovať, nikto mi nič nepripravil pre neho a pre mňa.

Všetko mi objasnila až knižka Radosť zo zdravých detí.

V začiatkoch týchto našich veľkých zmien som mala veľmi obmedzený jedálniček. Nevedela som, čo je pohanka a pšeno, nepoznala som polentu. Maximálne mi boli známe ovsené vločky a šošovica. Spoznala som sa s jednou maminkou na internete. S ňou sme takmer denne konzultovali, lebo zhodou okolností mali naše deti veľmi podobné problémy. Ona mi odporučila knižku od Vladimíry Strnadelovej a Jana Zerzána – Radosť zo zdravých detí. A tá mi všetko objasnila. Základy som mala pochopené. Po prečitaní tejto úžasnej knihy som veci pochopila. Vďaka jedinej správnej knihe (správnej pre mňa) som pochopila, čo sa deje so synom a so mnou. Naďalej som stále hladala a pátrala, hladala pomoc. Mimo lekárov, mimo nemocníc. Spoznala som i Juditku, v súčasnoti už kamarátku, ktorá sa venuje najmä reflexnej terapii ale má i mnoho iných darov. Ona mi neustále vštepovala jednu myšlienku “dieťa reflektuje rodičov, malinké bábo hlavne matku”. Na jednej strane som pocítila úľavu, na druhej strane opäť tlak a strach. Takže stačí, keď ja zmením veci u seba a u Adama sa stav zmení automaticky?! Nestačí, že jemu budem variť zdravo a ja jesť čo príde. Takto by to nefungovalo. Dlho mi trvalo kým som toto pochopila aj v praxi. Pochopila som konečne, že pre nás všetkých, našu celú rodinu bol Adam a jeho problémy smer, ktorý nás mal čosi naučiť. Skúsila som i duchovné očisty, nazrela som do svojho vnútra, veľa plakala. Bola som už neskutočne zablokovaná, smutná, sklúčena, depresívna, frustrovaná, plná strachu. Prešla som i fyzickou očistou, schudla som 15 kg. Proste najnáročnejšie, zároveň vedomostne najbohatšie a najintenzívnejsie obdobie môjho života. Spomienka na situácie, že nevedieť, čo dám jesť svojmu dietaťu v tejto dobe nadbytku všetkého mi stále vtláča slzy do očí.

Prešli sme na prirodzené varenie

2Takže sme prešli na prirodzené varenie a pečenie bez lepku, bez mlieka, bez vajíčok, bez rafinovaného cukru, bez chleba, bez zemiakov. Hotové bezlepkové potraviny nie sú odporúčané, kvôli vysokému obsahu škrobu, sóje a iných prídavných látok. Kvalitné mäso si dáme tak 2 krát do týždňa, resp. rybu. Ešte je veľa vecí, ktoré potrebujeme vyladiť, naučiť sa. Papáme bezlepkové obilniny, všetky strukoviny, všetku zeleninu, orechy, semená, riasy..

Adamko je po roku a pol zdravý, hoci menší a chudší ako jeho rovesníci. Nebýva prakticky vôbec chorý. Lekari má stále strašili, že mám odložiť nástup do kolektívu, lebo bude mať ťažké priebehy chorôb a bude stále chorý (už skoro 11 mesiacov chodí doobeda do škôlky). Dokonca som sa stretla s názorom, že nie je správne vylučovať potraviny, keď nie je zistená alergia, lebo v budúcnosti sa to nebude dať nikdy dokázať. Postupovať týmto spôsobom, skutočne by sme hádam i v nemocnici skončili. Našťastie sme všetko podchytili včas! Adam je bystré, vnímavé dieťa. Ako 2 ročný plynule rozprával. B12 sa mu konečne dostala do normy. Stolice tiež. Stále jeme bezlepkovo, ale verím, že i táto citlivosť sa časom stratí a budeme môcť zaradiť občasne i obilniny s obsahom lepku. Predsa to bude pre bežný život v škole a v práci jednoduchšie.

Najbližší nás za tieto zmeny jedálnička neustále kritizujú

Hrozné na tom celom je, ako vás okolie a tí najbližší za tieto zmeny jedálnička neustále kritizujú, odcudzujú. Považujú vás za hazardéra. Lebo, predsa čo funguje 150 rokov nemôže byť zlé. Doteraz s tým neustále bojujem. Sú lepšie a horšie situácie. Je ťažké, keď vám rodina nepomôže, neporadí, neuvarí. Len dookola počúvate “daj mu už ten chlebík, veď musí byť hladný.” Počúvate, ako ho všetci ľutujú, počúvate, že mu nedoprajem čokoládové vajíčko s hračkou. Počúvate, že mu týmto experimentovaním ublížite. O očkovaniach a radách klasických lekárov sa ani nebudem zmieňovať.

Veľká vďaka všetkým alternatívnym kuchárom, poradcom, knižkám.. Bez vás by som to nedokázala. Ďakujem dievčatá z JJ, ďakujem p. PP na Slovensku, ďakujem všetkým ľuďom, s ktorými som sa stretla na našej ceste za zdravím!!!

Saša

Staňte se členy Klubu Jíme Jinak

Získáte videorecepty, jídelníčky, rozhovory s odborníky, rady, slevy na nákupy a online kurzy.

materiály

  1. Taky díky moc za krásný článek a přeji už jen vše dobré! S okolím je to těžké o to žádná, ale mně dost pomáhá, takový ten oboustranně tolerantní přístup :-)..jako že si ani v duchu neříkám,co to zas ta a ta paní, kamarádka..tomu dítěti cpe (platí o všem, nejen o jídle, to jen že na tom příkladě mi to přijde nejsrozumitelnějšíB-)) a nějak se to pak najednou začne „zrcadlit“, já neřeším a toleruji okolí a ono mě a náš „jiný“přístup k životu. Je to těžké (takže samozřejmě taky neumím vždy) ale fakt to funguje…asi podle moudra, že odpor vyvolá ještě větší odpor a různých podobných…:-P.

    • Jibo tos mě aktuálně psala z duše a moc pěkně :-) také se v poslední době snažím vystoupit z ringu :-), necítit se vůči nikomu a ničemu v opozici, nebojovat, nebýt ostražitá (kvůli dítěti versus rodina, víme…), prostě hlavně cítit a prožívat to své, na to se soustředit a z toho se radovat a přijímat v klidu (nebo i láskyplně? :-)) veškerou rozdílnost. Poslední dny to též nese své ovoce :-). Lehce se zrcadlí a mě se velmi ulevuje. Také blahopřeju a fandím Saše a Adámkovi. :-)

  2. Něco změnit, zamyslet se proč to děláte, nebo alespoň tolerovat – je u lidí bez omezení a běžně se stravujících – nadlidský výkon. I když máte důkazy a výsledky jako my, jste za blázna. Setkávám se s tím u rodiny, v práci, stále. Moje dítě nejí ani lepek ani mlíko a v práci už mají starosti: „Jak to budete dělat ve škole“? Odpověděla jsem NEVÍM, s dodatkem, že na školách už jistě vaří nějakou dietu. Načež mi bylo odpovězeno, že ale: „Na to musíte mít PAPÍR!“ Protože kolegyně takové případy zná, ale mají POTVRZENÍ od doktora! Prostě co řekne doktor, to platí! Ne to, co dělá dítěti dobře, ne mámin dobrý úmysl a pocity, ale doktor má právo rozhodovat :( Ach bože! Žádný takový papír z gastra, že máme alergii na mléko (kterou asi nemáme) a celiakii (což nevím 100%) nemáme! Tam se totiž lepkem nemínili ani zabývat, takže jsem si na to musela, po dlouhém trápení, přijít sama. Máme JEN výsledky z neurologie a možná bych vyprosila potvrzení od MUDr. Strnadelové stejně, jako v případě neočkování…

    • Budu nejspíš řešit podobný problém – přišla jsem na to, že malé vadí mléko, ale jestli mi někdo dá „papír“… :-/ Ale nevzdám to:)

      • Já už mám malou ve školce a nosím jí svoje jídlo. Většina lidí tam byla moc milá a přístupná. Už s tím mají zkušenosti. A teď se vedoucí stravování začala zajímat, kde máme potvrzení o alergii. Tak jsem jí řekla, že nemá alergii jen nesnášenlivost. A už se mně na to ptala znovu, kde že to máme napsané. Mám to jen v přihlášce od naší obvodní, která se mě prostě zeptala jestli tam chceme ještě něco napsat. Tak doufám, že se v tom teď nezačne vrtat a řešit, že nemáme lepší potvrzení :( Ach jo je mně z toho smutno, jako kdyby rodič, který svoje dítě sleduje od narození celé dny a noci nevěděl víc než doktor během pár minut. A to jak člověk nemá právo o svých dětech rozhodovat podle svého nejlepšího svědomí (viz i očkování). Úplně mi to bere elán mít další děti… V podstatě od narození být s někým pořád v rozepři a vysvětlovat něco co nikdo nechce slyšet. Pokud není člověk dost zaopatřený, aby si mohl zaplatit soukromou školku nebo být doma….

    • No my máme také JEN výsledky z neurologie. Vyšetření na lepek nám sice udělali (negativní) plus tisíc dalších vyšetření, takže nic říkat nemůžu, ale podle západní medicíny je syn zdravý a měl by jíst všechno. Je tu jen ten nález na neurologii, a malý chlapeček, který na jaře jen ležel v posteli a nedokázal ani vstát. Naštěstí jsme narazili na skvělou neuroložku, která doporučila vysadit pšenici a vůbec změnu stravy. Teď už chodí do lesní školky a zlepšuje se každý den. Před vánoci jsme vynechali i lepek (v našem případě vlastně už jen slad a kroupy) a ejhle, další skokové zlepšení. Mléko jsem vyřadila už před lety.
      Bohužel naší praktické lékařce to nevysvětlím a veškerá fakta ignoruje. Papír také nedostanu a vlastně po něm už ani poté, co jsem se v minulých měsících probírala nabídkou a složením bezlepkových jídel, netoužím. Syn chodí do lesní školky, kde se o jídlo starám já a ve škole to nějak vyřešíme. Zdraví a život našich kluků je na prvním místě.

    • Já taky nemám problém ve školce nosit jídlo a nemusím mít potvrzení přímo o celiakii, jen jsem kdysi dávno řekla na gastru (aniž by přišli na to, co dceři je) aby mi napsali papír, že chci nosit svou stravu. Ale ŠKOLA je už něco jiného. Vařit jí tam nebudou (bez lepku a mléka), donesené jídlo asi mít nesmí, leda chodit po vyučování domů, což není řešitelné…. Vůbec nevím, jak to všechno dopadne….

      • Jé tak to by mě vůbec nenapadlo, že by mohl být problém škola. Přece si tam každý nosí svou svačinku tak nemůže být problém přinést si oběd. Tak bych si to myslela já.

  3. Velmi pekne dakujeme za mile povzbudzujuce komentare! Dokonca sa mi ozvali ludia z mladosti, ktori zmenili stravu, ktori zazili nieco podobne. V kazdom pripade pokracujeme dalej v nasej zmene! Pozdravujeme vsetkych a drzime palce nech sme vsetci zdravsi a zdravsi a nase deti nech sa len smeju a robia nam radost! Helca, dakujem ti za pomoc pri priprave clanku! Sasa

    • Dobry vecer, narazila jsem na Vas pribeh a opravdu by me zajimalo jak jste na tom dnes.. Jestli treba chlapecek zacal obcas tolerovat i lepek a ostatni drive problemove potraviny. Dekuji

  4. Ona ta rodina, to je fakt oříšek. My nejsme MB, jen takřka nekupujeme komerční sladkosti, minimum mléčného, minimum chemie, vařím i 3x denně z prvotních surovin a nesmažíme. Kamarádi to respektují, rodina má furt řeči, i po 5letech. Před vánocemi jsem byla se sestrou a dětmi v restauraci a nemohla si vybrat. Dostala jsem vynadáno, že se se mnou nedá jít ani do restaurace. :)
    Další rodina zase, že chudák kluk, že mu nedávám čokoládu a nechci, aby dostával k vánocům, apod. pytle s bonbonama. A že mě zajímá složení. A vrchol byl, když mi tuhle moje máma vysvětlovala, jaký jsem magor, když se u nás takřka nejí uzeniny. Že ona vidí, jak kdekterá máma cpe plátky salámu kočárovým dětem do pusy…. A že na svou stravu doplatím. Jak, to už neřekla. Sama si píchá inzulín a i tak má hladinu cukru dvojnásobnou nad normál. Uzeniny jí 3x denně, i bez pečiva a zelenina prý už jí leze krkem. Luštěniny a obiloviny jíst „nemůže,“ protože mají moc sacharidů. Ach jo.

  5. Mě váš příběh docela „vzal“, muselo to být hodně těžké a je úžasné, že změna stravy takto funguje! Nejhorší mi přijdou reakce okolí, i když máte za sebou výsledky, že ani to je nepřesvědčí, když už není prostá tolerance. Taky na to narážím a jízlivé poznámky v rodině i u kamarádů mě pořád občas mrzí, ještě neumím vždycky dobře argumentovat nebo to hodit za hlavu. Je to buď, že jsou děti chudáci a nedopřeju jim nebo asi nemám opravdové starosti, že tak moc řeším jídlo anebo když jsme nachlazení, tak to je „tou zdravou stravou“. Docela bych i pochopila, že to lidi nechápou (i když mám v rodině tak nemocný lidi, který se tak brání jinýmu pohledu na jídlo, na sebe…, že to vlastně nechápu), ale proč většině tak vadí, že to někdo dělá jinak?
    Ale hlavně přeju Vám Sašo i Adámkovi, hodně síly a zdraví, ať se vám daří!!! a děkuju za příběh!

    • Petro, vadí jim to hlavně proto, že kdyby si připustili, že máš jen z části pravdu, jejich život by se svým způsobem sesypal jako domeček z karet…nic z toho, čím žijí posledních 60 let by nebyla najednou „pravda“ nebo „to dobré“. Těžko to připustit sám před sebou, natož před vlastními dětmi, byť je jim třeba čyřicet. A není to jen o jídle, jak tu píšeme pořád. Týká se to výchovy, přístupu k partnerům, penězům, dětem,…my prostě děláme hodně věcí jinak než oni a hodně věcí jinak, než oni doufali, že je budeme dělat.

      • Děkuji za komentář – neustále řeším s maminkou, že dělím něco jinak – ona argumentuje svými zkušenostmi a opravdu si i v mých 37 myslí, že jsem nesvéprávné dítě. Někdy je to dost náročné, takže v každém komentáři hledám sílu. Zrovna dneska jsem několikrát slyšela, že už se těší, až budou dvojčata jíst normálně (tím je myšleno mléko, cukr, mouka, maso…).

        • Je to těžké, mně bude 43 a maminka mě také pořád opravuje a radí. Pro ně už budeme navždy jejich děti. A navíc, když děti jedí běžně, tak je pro rodiče všechno jednodušší, to oni umí, ale v tom našem tápou.

      • Ono to není snadné pro rodiče, vemte si, že oni nás živili tím, co podle nich bylo to nejlepší. Pochybuju, že by jediný to dělal s jiným cílem. A najednou mají slyšet, že to všechno (trochu přeháním) bylo úplně špatně a vlastně nám to škodilo? To je pro ně přece hrozné zjištění a tohle pobrat musí být hrozně těžké. Oni prostě neměli informace, co mám já. A tak se snažím jim (a tím pádem i sobě) pomoct v tom, že se snažím v debatách našlapovat jemně a nezapomínám hlásit, – no jo, kdybych nechodila to téhle školy, tak to vůbec netuším… Kdybych neměla zdravotní problémy, tak bych to taky nekoumala a neřešila… A tak nějak, no… Docela to funguje:)

  6. Na stránky JJ jsem narazila asi tak před třemi měsíci….sice zatím nejím jinak, ale velmi jsem omezila cukr, už nězahušťuji jídla moukou tolik, co předtím, maso jsme docela omezili. Teď na zimu jsem velice omezila mléčné výrobky-a to vše i s mým 16ti měsíčním synem…. A stále dokola slyším kolem sebe: cukr je důležitý pro děti na mozek a na kosti (???), ty mu jako nedáváš jogurt?, dej mu čokoládu….dej mu bonbónek…na, tady máš brumíka pro malého….na, tady jsem malému něco donesla (plný pytlík bonbónů, brumíků, čokolády).

    No hlavně jsem chtěla vlastně napsat, že chápu, že paní Saša to nemá jednoduché s tím okolím. Je to prostě děs a hrůza, lidi to nechápou, že dnešní děti do sebe ládují enormní množství cukru, a dalších věcí…
    Paní Sašo, moc Vám fandím a tu kritiku okolí tolik „neřešte“!

    • Marki a my fandíme taky vám, abyste měla sílu se přes tyhle reakce okolí přenést a mohla vesele jíst jinak podle svého.

  7. Toto iste sme zazili aj my s dcerou, uplne to iste, len ona mala hnacky od 1. mesiaca a tiez doktory nic, nasli len reflux, teda mala ho riadny, doteraz ked zje lepok cka sa jej aj 6x za den. Najhorsie je, ze aj napriek krvavym stoliciam plnych hlienu, ktore trvali vela mesiacov a anemii nemame nic potvrdene a caka nas skolka. Ja mam sice potvrdenu laktozovu intoleranciu, ale jej sme to stopli vcas a teraz sa bojim jej davat mliecne veci, aby nebola chora, lebo ja hoc aj po syre na dalsi den kaslem a takmer zvraciam. To iste s lepkom,az pri druhom tehotenstve som pochopila, ze zvraciam hlieny po lepku hoci aj v 7 mesiaci. Mam 15 rokov ekzem a nikdy mi na koznom nepovedali, ze asi z lepku, skusila som raz a zacali strasne svrbiet kolena a lakte, byvalo mi zle, proste na zachode to bolo strasne a tiez mi len urobili krvny odber u obvodnej lekarky, ale bol negativny, takze mi nikto neveri, myslia, ze zbytocne obmedzujem seba aj dieta. Ja som pocas ocisty schudla 17 kg za 3 mesiace a jedla som normalne, vlastne vtedy som este nevedela, ze jem makrobioticky bez lepku ale aj bz mäsa a vajec. Teraz dam obcas bio mäso alebo ryby aj sebe aj dcere, ale ostatne sa neodvazim, nakolko dcera naozaj nebyva chora,tak aby sa to nepokazilo. Prepacte a ten mliecny program na skolach je podla mna umysel, ako spravit deti chorymi.

    • Mléčný program do škol je rozhodně obrovský byznys jak pro mlékárenský průmysl, tak pro farmacii, o tom není pochyb. O zdraví dětí tu nejde v žádném případě. Díky za zajímavou zkušenost s lepkem. Stále časteji se potkáváme s tím, že se jeho intolerance neprokáže, ale pacient sám si to najde a lepek ke svému užitku vyřadí.

  8. Krásný článek. Prožívala jsem se synem něco podobného, jen se mi kniha ´Radost ze zdravých dětí ´ dostala do ruky trochu dříve. Vlastně musím poděkovat MUDr Strnadelové, že takovou knížku napsala.

  9. Tak to bylo hodně silné. Přeji Adámkovi i Vám hodně štěstí do budoucna. (A doufám, že se tu jako u podobného příběhu zde zveřejněného, neobjeví nějaký arogantní komentář, jak je maso dvakrát týdně fakt hrůza a děs a hrozně moc. Pokud objeví, tak bych k tomu řekla – kašlete na extrémisty z obou táborů a jeďte si svoje.)

  10. Zobrazit všech 24 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

Předchozí článekTanec kolem plotny
Další článekSladová linecká kolečka