Včera se mě čtrnáctiletá dcera zeptala: "Proč už nepíšeš pro JJ?". Odpověděla jsem: "Myslím, že jsem už všechno řekla, že už nemám co říct." Ona na to vytvořila nechápavý obličej a uvedla mě do reality viděné jejíma očima: "Ty a nemáš co říct? S tvýma zkušenostma? Tvoje síla je v nedokonalosti, že se umíš podělit i o ty boje, chyby a neúspěchy." Tak jsem sedla a napsala to.

Momentálně nemáme co jíst

Jak to vypadá, když náctiletí vaří, pečou a jedí jinak (článek na toto téma jsem napsala před časem)? Momentálně tak, že nemáme co jíst.

Dali jsme si k vánocům mnoho nových přístrojů, aby dcery mohly rozvíjet své zájmy a vyrábět oříšková másla, rostlinné jogurty a sýry, pickles, sušit potraviny, a vůbec mnoho dalších geniálních věcí. Ty přístroje mají velké nádoby, je toho plná kuchyň i myčka.

Byla to fuška. Udělat mléčný jogurt, to jim vyšlo napoprvé, ale udělat sojový nebo kokosový nebo ovesný, to znamenalo vyzkoušet mnoho receptů a mnoho teplot nastavení a vylít mnoho zkyslých nebo jinak divně zapáchajících rostlinných tekutin a to si i to rostlinné mléko vyrábíme sami.

Takže myčka běží asi třikrát denně, protože si kdekdo kdeco vyrábí a obstarává, ale je problém, abychom měli kvalitní zdravý společný oběd – kdo takovou stereotypní banalitu uvaří, že? Asi zase maminka. Ale mamince se do té kuchyně také moc nechce, když není vidět dřez a na sporáku je trvale plno. A když vyrábíme domácí produkty a ono to dokonce dobře dopadne tak, že je to k jídlu, musíme je také rychle spotřebovat.

Je neuvěřitelné, že vždycky ty věci dopadnou nebo nedopadnou všechny najednou. Takže třeba děláme chleba a jogurt a obojí můžeme vyhodit, nedopadlo to. A teď je to zase naopak. Momentálně máme v lednici aspoň dvě oříšková másla, plno domácího amasaké (musíme ho i snídat jako kaši, aby se nezkazilo), ovesných jogurtů (povinné svačiny), domácího sojového mléka, které čeká na zpracování a uvařené sóji, která čeká na proměnu v tempeh nebo tofu. Každý člen domácnosti má pocit, že „tráví v kuchyni mládí“ výrobou a vařením toho, co nechceme kupovat anebo nandáváním a vyndáváním myčky, ale jak jsem napsala v úvodu, vlastně nemáme co jíst. Vše výše uvedené musíme sníst tak během dvou dnů, takže nám to poleze i ušima. Do toho jsme ještě zkoušeli různé kváskové chleby a pečivo. Vyšly nám z toho často tak zdravé formace, že jsme snědli tak půlku chleba a dali ho na sušení pro koně, za kterými naši mladí občas jezdí. Koně to oceňují, takovou kvalitku tam hned tak nemají a dávají to najevo flémováním.

Dočkej času jako pekař kvásku

Myslím, že načasování je tajemstvím všeho, nejen komedie (jak se říká ve filmu Dobrý ročník). Takže my jíme snad nejhůř za poslední dobu, cítíme se jak totální začátečníci a břídilové a syn to zachraňuje tím, že podporuje místní krámky v těžké době a nakupuje spoustu domácího pečiva od pekaře (aby nezkrachoval), kterým se pak živíme, protože všichni už máme kuchyně plné zuby a nikomu se tam nechce, aby uvařil pro ostatní něco dobrého a hlavně nikdy nevíme, jestli když pečeme chléb, jej budeme i jíst.

Když zdravé a krásné (ještě) nevoní

A výjimečná situace nám uvolnila ruce i na další pokusy a změny. Ve skříních v kuchyni konečně něco kvasí v uzavřených nádobách. Zatím ne pickles (bohužel), je to vlasová kosmetika. S přechodem na přírodní kosmetiku a bezobalovou drogerii jsme už dříve přestali používat mýdla a sprchové gely – voda stačí, začali jsme používat mýdlový šampon, který koupíme nebalený jako mýdlo, doma vaříme sliz na praní prádla a chodíme s nádobami pro dolívanou ekologickou drogerii, pereme v sodě na praní a olivovém mýdle, začínáme zkoušet vyrábět další domácí drogerii ze sody, jedlé sody, kyseliny citronové nebo mýdla jelen a holky zkoušejí vyrábět i domácí jedlou kosmetiku. Takže v krabičce na zubní pastu mají kokosový olej a kurkumu a něco dalšího, kokosový či olivový olej i místo tělového mléka, šampon už nepoužívají a mají krásné dlouhé vlasy, které si myjí zřídka žitnou nebo cizrnovou moukou a pravidelně jen vodou a jako vlasové kůry nám slouží právě například lněný čaj nebo kvašená rýžová voda a voda z kvašených bylinek.

Tak to je to, co nám v kuchyni kvasí ve skříni. Dcery fází pokus a omyl prošly před měsíci a nyní již jen ty osvědčené postupy aplikují i na mé šedivějící řídnoucí stárnoucí přírodní vlasy (chtěla bych napsat hřívě, ale to by nebylo pravda), které jsem zatím vždy musela upravovat s tužidlem a fénem. Věřím, že se s vámi budou moci brzy podělit o své zkušenosti jak s bezšampónovou metodou, tak dalšími pokusy, které páchají v kuchyni. Dnes jsem se svým vlasům velmi věnovala na přírodní bázi po vzoru a pod vedením dcer, (takže zase nikdo nemohl uvařit, manžel přivezl oběd z čínské restaurace a dali jsme jim na to vlastní obaly, abychom nezatěžovali životní prostředí) a když kolem mě prošel syn, zeptal se: “Co to tady tak smrdí?“ Já na to: “Asi moje vlasy, ozdravovaly jsme je.“ Přičichl si a dal mi za pravdu. Ale holky mě ujistily, že už na tom pracují, to je prý ten další hrnek, co nám kvasí ve skříni. Je fakt, že ten voní hezky, jsou v něm slupky z citrusů. Jen nevím, proč už to nemám v těch vlasech? Asi protože si to ještě neodzkoušely, nebo možná je to čistič na wc.

Rozfoukáváme ohýnky

Vždy jsme s manželem podporovali vše, co naše děti chtěly dělat, snažili jsme se jim to umožnit, pomoci, vyzkoušet, ať už jde o kroužky jako malování, tancování, hru na hudební nástroj, stolní hry, prostě cokoli, aby viděli a věděli, že můžou dělat vše, pro co se rozhodnou. Je to stejné, jako teď tyto pokusy v kuchyni nebo s kosmetikou, snad na nic jsme neřekli NE. Dovolit neznamená udělat to za ně, sami se musejí pídit po informacích a zvažovat, co zvládnou a čemu a jak se chtějí věnovat, jak naloží se svými schopnostmi, talenty a časem, vždy se museli sami za sebe rozhodnout. Někdy zjistili, že je to nebaví nebo že na to ještě nemají sílu, ale bylo to na základě jejich vlastní zkušenosti, ne našeho zákazu. Moje babička (prababička dětí) říká, že „rozfoukáváme ohýnky“. To zní hezky. Ale každá strana má dvě mince, možná proto teď máme v kuchyni to, co máme a nemáme zdravý oběd.

Ideál

Kdysi jsme byli na výstavě obrazů v ZUŠ, obrazy malovaly děti ze ZUŠ ve věku asi 10-13 let. Zadání bylo: namalovat některého učitele z této ZUŠ a vystihnou jeho jasnou charakteristiku. Zaujal mě obraz, na němž byla paní učitelka už ani nevím kterého oboru a u ní napsaná její slova: „Ideál je v tobě samém. Překážky k jeho dosažení také v tobě.“

Rozfoukáváním ohýnků jsem během nouzového stavu přibrala 4 kg. Jdu tedy do sebe, abych odstranila své překážky k dosažení ideálu sebe sama. Takže jdu vlastně zpátky do kuchyně! :-)

⏩ BRZY ZAČÍNÁ PODZIMNÍ DETOX KURZ

První týden kurzu a 2 kg dole!

Lada: Už mi nepnou kalhoty přes stehna a je...

S vámi se cítím jako doma, doslova!

Michaela H. S.: Evka, mám zimomriavky po celom tele a...

Jsem vděčná za tuto stravu

Iva: Tento druh stravy mě přináší velký kus klidu,...

4 kg za 11 dňov bez námahy (Jana)

Jana: Ahoj, dnes mam 11. den a - 4...

Nevěřila jsem, že jídlo může být tak chutné

Holajna: Dnes jsem uvařila první jídlo. Všechno bylo vynikající....

Díky JJ mě to vždy nakopne zkusit něco nového

Lentvaruzk: Moc se mi vaše videa libí. Děkuji za...

Jíst jinak si užívám společně s celou rodinou (Evka)

Evka: Ahoj Evi. Tento kurz som si kúpila pre...

Už nevyžírám v noci ledničku a ustupují mi bolesti kloubů (Monika)

Pani Eva velmi pekne vam ďakujem! Zmenila som stravu...

Moc nám chutná. I můj masožravec je nadšený (Lebell)

Lebell: Vaše recepty jsou Super! Super! Super! Nečekala jsem,...

Díky JJ mám více energie a 5 kg dole

Libenk: Hlavně chci moc poděkovat za Váš přístup, pořád...

Poděkování

Dobrý den, chtěla jsem moc poděkovat za tyto inspirující...

Z jídel jsem nadšená, jedí to i moji chlapi

Maca.s.: Z jídel jsem úplně nadšená, už jsem dělala...

Já sladkoholik potvrzuji: Když má člověk všechny živiny, nepotřebuje sladkosti

Jana: Přesně tak jak tu píšou holky! Když člověk...

Dohromady jsme shodili 39 kg (Pěvuška)

Pěvuška: Srdečně všechny zdravím :-). Jsem novým členem klubu...

Stačilo začít vařit jinak a 13 kg je dole (Slavomíra)

Slavomíra: Stačí variť dle Jíme Jinak a prejde chuť...

Po 6 dnech 2 kila pryč a jako bonus spousty energie (Radka)

Radka: Díky rýžovému dni jsem si vyzkoušela a uvědomila,...
  1. Ahoj, tvůj článek ve mně vzbudil velkou zvědavost. Nechtěli by jste tady na jj založit sekci kosmetika, kde.by jste se zdílely se svými zkušenostmi. To vedení dětí mě velmi zaujala, můj syn teď propadl studiu historie Karla 4. Někdy připadám málo malomyslnosti a říkám si, neměl by spíše běhat venku, než trávit čas doma z knihou? Co s ním dělat? Asi naplánuji výlety po stopách Karla 4. A absolvujeme to celá rodina. Aby se taky dostal trochu ven. Tím svým článkem jsi nakoupila tolik témat o ohledně.výchovy dětí,rozhodně nebylo řečeno vše. Prosím sdílej s námi víc.

  2. :-) já jsem se moc zasmála … Taky mám v pekárně chleba (opět moc řídký), a jogurt se snad povede. A koláč z předvčerejška – nic moc, ale přeci ho nevyhodím. Je povzbuzující že jinde se taky občas nepovede :-))

    • Jo jo, mě také pobavilo, když například Eva JJ našla (při jedné očistě) v sedačce ukrytý hrnec pod polštáři a podělila se o to a už si ani nemohla vzpomenout, jestli to byl tempeh nebo amasaké nebo co to tam vlastně dala „do přein“ dojít a kdy. Takže tomu úplně rozumím, že i nezdary jsou velmi povzbudivé! :))

  3. Obrovský obdiv, vtipné,sympatické!!
    A kůň flémující nad kváskovým pečivem je fajn:-)lepší než ohrnováni nosu ne?

    • Ano, Katko, vlastně – aspoň někod ten chléb ocení. Koně tak nasávají vzduch a rozvine se jim ta vůně do nozder (nebo co), takže je to opravdu důkaz, že si „to“ užívají (to co nasávají). Holky je berou místo pamlsků při pochvalách.

  4. Zobrazit všech 7 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

Předchozí článekDomací kešu krém à la smetana
Další článekPalestinský Maftoul jinak