Stát se vegankou?!
K jarní očistě jsem se dostala tak nějak mimochodem. Už ani nevím, co jsem zrovna „googlila“, když na mě vyskočila tahle výzva. Už minulý rok se mi podařilo splnit si jeden ze svých snů – upéct kváskový chleba. A druhý sen jsem měla právě před sebou.
Stát se na nějaký čas vegankou bylo pro mne nejdřív něco nepředstavitelného – zvlášť, když jsem kolem sebe slyšela jen samou kritiku a varování před hazardováním se zdravím a podobně. I já jsem zpočátku pochybovala a byla kritická, ale (jak je mé povaze blízké) když chci kritizovat, musím to nejdřív poznat a zkusit. A dneska můžu sama sobě slavnostně napsat: SEN SPLNĚN! Já to vážně dala! A víte co? S kritikou běžte všichni příbuzní do háje, nemusím vám nic vysvětlovat. Já se cítím lépe než dříve, a to ve všech rovinách, fyzické i nefyzické.
Pokračuju dál
Zhubla jsem! Nevážím, neměřím, ale vidí to všichni okolo, vidím to já, a je to znát i na mých kalhotách, které jsem oblékla po třetím dítěti až nyní. Chtěla bych zhubnout ještě trošku, takže pokračuju dál! Velikonoce byly trochu oříšek, ale už se vracím tam, kde jsem byla.
Zabíjačky, dovolená, děti u sporáku
O podpoře rodiny moc mluvit nemůžu – manžel mě podpořil tím, že mlčel, děti bohužel zůstávají ze 70% u dřívější stravy. Až na toho nejmenšího, ten je v tom se mnou. Vzhledem k dvougeneračnímu bydlení jsem terčem kritiky tchýně i tchána. Děti v tom všem mají trochu guláš, tajně doufám, že aspoň ten veganský. A tak se nedivte, že se musím pochlubit tím, na co jsem hrdá: přežila jsem dvě zabíjačky!!! Dovedete si představit tu společnost? A v něm vegana?! Bezva zážitek!
Taky jsem hrdá na to, že jsem zvládla naprosto příkladně dovolenou na horách!
A do třetice (a hlavně) na to, že celou tu dobu, co jsem se snažila něco udělat pro sebe, jsem neustále vařila dvojmo. Občas mě trochu frustrovaly děti visící mi na nohách, když jsem běhala kolem sporáku, ale neměnila bych. Už jsem se i vycvičila a příprava jídla pro mne mi nezabere tolik času.
Dary a zázraky
Vše korunoval závěr jarní očisty. Celá rodina lehla pod tíhou chřipky, kterou já dnes už vnímám úplně jinak, onemocněla i tchýně s tchánem. Do chřipky se přidaly neštovice, do neštovic znovu laryngitida – a já vše zvládám. Ne úplně levou zadní, ale zvládám. Neonemocněla jsem totiž (a že dávku virů a bacilů jsem musela dostát vážně pořádnou!), a to považuji za největší odměnu a dar.
A ještě jeden zázrak musím zmínit: můj muž totiž souhlasil s tím, že by nás mohlo být v budoucnu ještě o jednoho víc (bránil se už u třetího). Tím by se splnil jeden z mých životních snů.
Takhle to funguje v JJ?! Jestli ano, nemám nejmenší důvod vracet se tam, kde jsem byla. Proč bych měla dělat kroky zpět?!
Iva
Pojď na živý kurz vaření
Potkej se s reálnými lidmi, ochutnej to, přivoň si, zeptej se lektora. Zjistit více
Komentáře
Ivo, to je paráda! Já sama mám plnou podporu manžela ale už jen neustále narážet na odpor, komentáře a znejišťování širší rodiny, která mi neustále předkládá své pravdy podložené “odbornými” články z novin, které mi nosí, mě vysiluje. Jste borka. Zkušenost s dovolenou a masovými hody (i když ne zabíjačkou) mám taky a šlo to, ALE! To dvojí vaření je pro mě nepředstavitelná záležitost. Strašně Vás za to obdivuji a přeji mnoho krásných dalších darů a zázraků! Jo a moc Vám to sluší!!!
Ivo, přeji vám , aby vám to vydrželo. Nápor je veliký a moc dobře to znám. Jste super máma.