Naše domácí mini školka 

Když bylo synovi něco málo přes dva roky, upadl na hlavu. Nikdo dodnes nevíme, jak se to přesně stalo. Naštěstí to není vůbec podstatné, vše je v pořádku. Museli jsme však docházet na sledování na neurologii. Při jedné z našich prvních návštěv paní doktorka pozorovala syna a mladší dceru (roční) jak si hrají a jak spolu komunikují. A mě samozřejmě pozorovala také. Paní doktorce se komunikace mezi dětmi moc líbila. Ptala se, jestli jsem s nimi doma. Řekla jsem, že ne, v té době jsem pracovala 5 hod. denně a děti byly po tu dobu se skvělou chůvou – byla darem z nebes, skutečně. Mladá dívka, která chtěla být učitelkou v mateřské školce s individuálním přístupem, byla 4 roky chůvou našich dětí. Pořídili jsme jí vlastní mateřskou školku se 3 dětmi. 😉

To má z vás, maminko

Paní doktorka to shledala jako skvělé řešení. (Rozdávání úkolů a řízení lidí jsem si odbyla v zaměstnání.) Když jsem jí tedy vyprávěla o tom, že má syn tiky (občas mrkal), řekla mi: “Víte, já jsem se ještě nikdy nesetkala s takovým přívalem energie, jako máte vy. On mrká z vás, maminko. To je dobře, že chodíte do práce. On tolik vaší energie neunese.” A bylo to přesně tak a správně. Všimla jsem si, že byly momenty, kdy na mě upřeně hleděl a začal mrkat (já mluvila, nemusela jsem ani křičet). Musela jsem přehodnotit svůj přístup a dělat to jinak.

3 děti a každé jiné

Žádné jiné z dětí to nemělo. A tak je to ve všem. Co je dobré pro jednoho, nemusí být dobré pro druhého. Každé z těch 3 dětí bylo úplně jiné i ve výchově. Neexistuje žádný recept. Na nejmladší dceru jsem nesměla zvýšit hlas, protože mi už ve dvou letech řekla: “Já ti rozumím, ale proto přece nemusíš křičet?” (Její talent – vyjadřovací schopnost – byl patrný od 1. roku.) Nesměli jsme ji ani jako malinkou plácnout přes ručičku nebo přes zadeček, protože ji to velice ponižovalo, a stejně jsme tím ničeho nedosáhli. Jen jsme se cítili špatně my. Úplně se zasekla a zmrazila. Vychovala si nás, že takto se ani s dětmi nejedná.

Vychovávali jsme se navzájem

Nemyslím si, že jsme my, rodiče, vychovávali děti. Spíš jsme se všichni vychovávali navzájem. Kdekdo nás kritizoval a nechápal, že dětem “takové” chování tolerujeme a také mě mnozí odsuzovali za to, že chodím do práce, že mi (ale ne nám) nějaká cizí holka vychovává děti. My jsme však s manželem věděli, i bez paní doktorky neuroložky, že je to takto pro všechny z nás nejlepší a byli jsme spokojeni a šťastni. S chůvou jsme zůstali v dobrém kontaktu. Pro nás i naše děti je to důležitý člověk. (Už mají s manželem své 3 holčičky.)

Nebuďte sami proti sobě kvůli okolí

Jen proto, abyste zapadli a vydrželi s ostatními, nebuďte sami proti sobě, když cítíte, že je to takto pro vás správně. I když to bude 99 lidí ze 100 dělat jinak a budou vám dávat najevo, že takto je to takzvaně standardně. Všechny 3 děti si ve (standardní) škole prošly šikanou. Když byla terčem ta nejmladší ve třetí třídě, její o čtyři roky starší bratr jí řekl: „Neměň se kvůli nim, u nich ti to nepomůže a sobě ublížíš.“ Takže to dcera vyřešila tak, že jednoho dne nám s naprostým klidem v hlase a mírem v srdci řekla: „Já vím, že ta škola je asi dobrá, ta třída je normální a ty děti také, ale JÁ tam nepatřím.“ Bylo jí 8,5 let a šli jsme a bez řečí jí změnili školu. A přišla do prostředí, kde byly děti moc rády, že k nim přibyla taková bezva holka a dokonce jí to říkaly a neubližovaly jí.

Věci a situace mnohdy nejsou tím, čím se zdají. Jako na obrázku se srnkou, mám ho moc ráda. Ta srnka nejde přes silnici, ta silnice jde přes les.

V restauraci jsem si nedávno objednávala jídlo. Vždy potřebuji od číšníka vědět, jak je uvařené a co je v něm obsažené, jinak velmi riskuji. Tak jsem se zeptala na podrobnosti a vysvětlila mu, že tam nesmí být nic z másla nebo mléka. On mi odpověděl: „To je mi vás líto, že jste takhle omezená.“ S manželem jsme se zasmáli. No, trošku jsme pochybovali, kdo je tady omezený. Minimálně je velmi omezený výběr jídel v mnohé restauraci.  😉
Jajka

P.S. Jsme doma 3 leváci a 2 praváci, těžko nám povídati o tom, co je „normální“.

Zachránili jste mi zdraví

Veronika: Adventní půst nevyšel aneb jak se to nemá...

Z jídel jsem nadšená, jedí to i moji chlapi

Maca.s.: Z jídel jsem úplně nadšená, už jsem dělala...

Nemůžu si pomoct, ty jídla z kurzu jsou tak dobrá, že vylizuji talíře i hrnce…

Magda: Ahoj všichni, dnes uvařil manžel - zelí, bramborový knedlík a...

Vaše videorecepty jsou úžasné, každý den se zdokonaluji

Iva: Ahoj! Od 21.12. nepiju kávu, od 25.12. nejím...

Bez zmenšování porcí mám 1,6 kg dole!

Anička: Musím pochlubit, že i bez zmenšování porcí a se...

Jídelníček z kurzu si můj muž velmi chválil, i když podobně vařím už 10 let

Evakostrnova: Jedlá sú fantastické, klobúk dole, varím podobné už...

9 kilo dole, odběr krve super, bez pilulek

Mirka: Vaše stránky jsem okukovala delší dobu,ale až v únoru...

Z maroda jsem zase činorodá!

Jarka: Ahoj Evi a Heli a všichni klubáci ♥...

Chuťové orgie díky kurzu Jarní očista

Dudysek: Zdravím moc do JJ a musím vyjádřit velké...

Už si nedovedu představit talíř bez zeleniny

Marie: Jídla mi moc a moc chutnají! Dole 2...

Obdivuji pestrost ve vašich receptech

Romana: Prozatím se rozkoukávám, obdivuji pestrost, s kterou je...

Každý nový článek je obrovským přínosem

Martina: Díky moc za celý "seriál" o cestování, který...

Cítím z klubu tu lásku a pečlivost, s jakou k nám přistupujete

Lenka W.: Dobrý den, Evi, je mi hodně dobře,...

Není nic, co by mi z vašich jídel nechutalo

Alena: Milá děvčata! Moc Vám fandím! Od počátku, kdy jsem byla...

Anna: Objevila jsem vás díky České televizi

Anna: Dobrý den, jsem na těchto stránkách poprvé díky...

Kurz mi pomohl mnohé si uvědomit

Slechtova777: Kurz mi velmi pomohl si uvědomit, že někdy...

Seriál: Jak na jaro

materiály
  • Stáhněte si jej a upravte jídelníček.
  • Vyhněte se nemocem a jarní únavě.
  • Jídelníček ke stažení!
  1. Úžasně napsané!! Dojalo mě to! I já si myslím, že nejen já vychovávala svou dceru, a možná, že ona mě ještě víc! A to trvá dodnes, kdy je sama matkou. Myslím ,že právě to nám pomohlo mít naprosto nadstandartně krásný vztah!

  2. Jajko, krásný příběh. Díky za sdílení.
    Ano, je to tak jak píšeš. Co je vlastně normální?
    Já sama jsem si od mala připadala, že jsem tady snad musela přistát, tak moc jiná jsem vždy byla. Nepochopená, ale ani já nechápala ostatní.
    Ted to vidím na svých dětech – mám tři a ani jedno není to „davové“. Každé něčím vybočuje, a každý něčím jiným. Ve škole mají vztahové problémy s kamarády, protože prostě vidí svět jinak a klidně to nahlas pojmenují. To se nesetkává s úspěchem ani u učitelů, byť jedno z dětí je nadprůměrně inteligentní a extrovertní. Její sestra dvojče je zase tichý introvert, který ještě pořád potřebuje mámina záda, má srdce na dlani a intriky spolužaček jsou ji cizí. Syn – no to je jiná kapitola…pankáč s vyhraněnými názory – které taky říká nahlas, což se moc nenosí a ještě má zvláštní druh humoru.
    Někdy si tak postesknu, že kdyby byli „normální“ tak mají život jednodušší- ale pak mi dojde, že takový být nemůžou, protože i já jsem tady přistála:-) Naučila jsem se brát každého takového jaký je, a ke každému mám individuální přístup.
    Ať mi někdo popíše definici normálnosti! 🙂

  3. Zobrazit 3 komentáře

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

Předchozí článekSleva na celý sortiment v eshopu Country Life
Další článekFialkový čaj