Omezená aneb co je normální?

Naše domácí mini školka 

Když bylo synovi něco málo přes dva roky, upadl na hlavu. Nikdo dodnes nevíme, jak se to přesně stalo. Naštěstí to není vůbec podstatné, vše je v pořádku. Museli jsme však docházet na sledování na neurologii. Při jedné z našich prvních návštěv paní doktorka pozorovala syna a mladší dceru (roční) jak si hrají a jak spolu komunikují. A mě samozřejmě pozorovala také. Paní doktorce se komunikace mezi dětmi moc líbila. Ptala se, jestli jsem s nimi doma. Řekla jsem, že ne, v té době jsem pracovala 5 hod. denně a děti byly po tu dobu se skvělou chůvou – byla darem z nebes, skutečně. Mladá dívka, která chtěla být učitelkou v mateřské školce s individuálním přístupem, byla 4 roky chůvou našich dětí. Pořídili jsme jí vlastní mateřskou školku se 3 dětmi. ;-)

To má z vás, maminko

Paní doktorka to shledala jako skvělé řešení. (Rozdávání úkolů a řízení lidí jsem si odbyla v zaměstnání.) Když jsem jí tedy vyprávěla o tom, že má syn tiky (občas mrkal), řekla mi: “Víte, já jsem se ještě nikdy nesetkala s takovým přívalem energie, jako máte vy. On mrká z vás, maminko. To je dobře, že chodíte do práce. On tolik vaší energie neunese.” A bylo to přesně tak a správně. Všimla jsem si, že byly momenty, kdy na mě upřeně hleděl a začal mrkat (já mluvila, nemusela jsem ani křičet). Musela jsem přehodnotit svůj přístup a dělat to jinak.

3 děti a každé jiné

Žádné jiné z dětí to nemělo. A tak je to ve všem. Co je dobré pro jednoho, nemusí být dobré pro druhého. Každé z těch 3 dětí bylo úplně jiné i ve výchově. Neexistuje žádný recept. Na nejmladší dceru jsem nesměla zvýšit hlas, protože mi už ve dvou letech řekla: “Já ti rozumím, ale proto přece nemusíš křičet?” (Její talent – vyjadřovací schopnost – byl patrný od 1. roku.) Nesměli jsme ji ani jako malinkou plácnout přes ručičku nebo přes zadeček, protože ji to velice ponižovalo, a stejně jsme tím ničeho nedosáhli. Jen jsme se cítili špatně my. Úplně se zasekla a zmrazila. Vychovala si nás, že takto se ani s dětmi nejedná.

Vychovávali jsme se navzájem

Nemyslím si, že jsme my, rodiče, vychovávali děti. Spíš jsme se všichni vychovávali navzájem. Kdekdo nás kritizoval a nechápal, že dětem “takové” chování tolerujeme a také mě mnozí odsuzovali za to, že chodím do práce, že mi (ale ne nám) nějaká cizí holka vychovává děti. My jsme však s manželem věděli, i bez paní doktorky neuroložky, že je to takto pro všechny z nás nejlepší a byli jsme spokojeni a šťastni. S chůvou jsme zůstali v dobrém kontaktu. Pro nás i naše děti je to důležitý člověk. (Už mají s manželem své 3 holčičky.)

Nebuďte sami proti sobě kvůli okolí

Jen proto, abyste zapadli a vydrželi s ostatními, nebuďte sami proti sobě, když cítíte, že je to takto pro vás správně. I když to bude 99 lidí ze 100 dělat jinak a budou vám dávat najevo, že takto je to takzvaně standardně. Všechny 3 děti si ve (standardní) škole prošly šikanou. Když byla terčem ta nejmladší ve třetí třídě, její o čtyři roky starší bratr jí řekl: „Neměň se kvůli nim, u nich ti to nepomůže a sobě ublížíš.“ Takže to dcera vyřešila tak, že jednoho dne nám s naprostým klidem v hlase a mírem v srdci řekla: „Já vím, že ta škola je asi dobrá, ta třída je normální a ty děti také, ale JÁ tam nepatřím.“ Bylo jí 8,5 let a šli jsme a bez řečí jí změnili školu. A přišla do prostředí, kde byly děti moc rády, že k nim přibyla taková bezva holka a dokonce jí to říkaly a neubližovaly jí.

Věci a situace mnohdy nejsou tím, čím se zdají. Jako na obrázku se srnkou, mám ho moc ráda. Ta srnka nejde přes silnici, ta silnice jde přes les.

V restauraci jsem si nedávno objednávala jídlo. Vždy potřebuji od číšníka vědět, jak je uvařené a co je v něm obsažené, jinak velmi riskuji. Tak jsem se zeptala na podrobnosti a vysvětlila mu, že tam nesmí být nic z másla nebo mléka. On mi odpověděl: “To je mi vás líto, že jste takhle omezená.” S manželem jsme se zasmáli. No, trošku jsme pochybovali, kdo je tady omezený. Minimálně je velmi omezený výběr jídel v mnohé restauraci.  ;-)
Jajka

P.S. Jsme doma 3 leváci a 2 praváci, těžko nám povídati o tom, co je „normální“.