Naše domácí mini školka 

Když bylo synovi něco málo přes dva roky, upadl na hlavu. Nikdo dodnes nevíme, jak se to přesně stalo. Naštěstí to není vůbec podstatné, vše je v pořádku. Museli jsme však docházet na sledování na neurologii. Při jedné z našich prvních návštěv paní doktorka pozorovala syna a mladší dceru (roční) jak si hrají a jak spolu komunikují. A mě samozřejmě pozorovala také. Paní doktorce se komunikace mezi dětmi moc líbila. Ptala se, jestli jsem s nimi doma. Řekla jsem, že ne, v té době jsem pracovala 5 hod. denně a děti byly po tu dobu se skvělou chůvou – byla darem z nebes, skutečně. Mladá dívka, která chtěla být učitelkou v mateřské školce s individuálním přístupem, byla 4 roky chůvou našich dětí. Pořídili jsme jí vlastní mateřskou školku se 3 dětmi. ;-)

To má z vás, maminko

Paní doktorka to shledala jako skvělé řešení. (Rozdávání úkolů a řízení lidí jsem si odbyla v zaměstnání.) Když jsem jí tedy vyprávěla o tom, že má syn tiky (občas mrkal), řekla mi: “Víte, já jsem se ještě nikdy nesetkala s takovým přívalem energie, jako máte vy. On mrká z vás, maminko. To je dobře, že chodíte do práce. On tolik vaší energie neunese.” A bylo to přesně tak a správně. Všimla jsem si, že byly momenty, kdy na mě upřeně hleděl a začal mrkat (já mluvila, nemusela jsem ani křičet). Musela jsem přehodnotit svůj přístup a dělat to jinak.

3 děti a každé jiné

Žádné jiné z dětí to nemělo. A tak je to ve všem. Co je dobré pro jednoho, nemusí být dobré pro druhého. Každé z těch 3 dětí bylo úplně jiné i ve výchově. Neexistuje žádný recept. Na nejmladší dceru jsem nesměla zvýšit hlas, protože mi už ve dvou letech řekla: “Já ti rozumím, ale proto přece nemusíš křičet?” (Její talent – vyjadřovací schopnost – byl patrný od 1. roku.) Nesměli jsme ji ani jako malinkou plácnout přes ručičku nebo přes zadeček, protože ji to velice ponižovalo, a stejně jsme tím ničeho nedosáhli. Jen jsme se cítili špatně my. Úplně se zasekla a zmrazila. Vychovala si nás, že takto se ani s dětmi nejedná.

Vychovávali jsme se navzájem

Nemyslím si, že jsme my, rodiče, vychovávali děti. Spíš jsme se všichni vychovávali navzájem. Kdekdo nás kritizoval a nechápal, že dětem “takové” chování tolerujeme a také mě mnozí odsuzovali za to, že chodím do práce, že mi (ale ne nám) nějaká cizí holka vychovává děti. My jsme však s manželem věděli, i bez paní doktorky neuroložky, že je to takto pro všechny z nás nejlepší a byli jsme spokojeni a šťastni. S chůvou jsme zůstali v dobrém kontaktu. Pro nás i naše děti je to důležitý člověk. (Už mají s manželem své 3 holčičky.)

Nebuďte sami proti sobě kvůli okolí

Jen proto, abyste zapadli a vydrželi s ostatními, nebuďte sami proti sobě, když cítíte, že je to takto pro vás správně. I když to bude 99 lidí ze 100 dělat jinak a budou vám dávat najevo, že takto je to takzvaně standardně. Všechny 3 děti si ve (standardní) škole prošly šikanou. Když byla terčem ta nejmladší ve třetí třídě, její o čtyři roky starší bratr jí řekl: „Neměň se kvůli nim, u nich ti to nepomůže a sobě ublížíš.“ Takže to dcera vyřešila tak, že jednoho dne nám s naprostým klidem v hlase a mírem v srdci řekla: „Já vím, že ta škola je asi dobrá, ta třída je normální a ty děti také, ale JÁ tam nepatřím.“ Bylo jí 8,5 let a šli jsme a bez řečí jí změnili školu. A přišla do prostředí, kde byly děti moc rády, že k nim přibyla taková bezva holka a dokonce jí to říkaly a neubližovaly jí.

Věci a situace mnohdy nejsou tím, čím se zdají. Jako na obrázku se srnkou, mám ho moc ráda. Ta srnka nejde přes silnici, ta silnice jde přes les.

V restauraci jsem si nedávno objednávala jídlo. Vždy potřebuji od číšníka vědět, jak je uvařené a co je v něm obsažené, jinak velmi riskuji. Tak jsem se zeptala na podrobnosti a vysvětlila mu, že tam nesmí být nic z másla nebo mléka. On mi odpověděl: „To je mi vás líto, že jste takhle omezená.“ S manželem jsme se zasmáli. No, trošku jsme pochybovali, kdo je tady omezený. Minimálně je velmi omezený výběr jídel v mnohé restauraci.  ;-)
Jajka

P.S. Jsme doma 3 leváci a 2 praváci, těžko nám povídati o tom, co je „normální“.

S JJ mám zaručenou jak pestrost, tak i že si pochutnáme

Martina: Tak když už je ta neděle, dopřála jsem...

Po 3 týdnech detoxu se cítím báječně (Věra)

Věra: Evi, opět naprosto úžasný oběd. Dcera se cpala...

I v 67 letech lze jíst zdravě!

Zachoptik: Dobrý den, 14 dní je za mnou. Je...

Meditace pro mě je, když si stoupnu ke sporáku a vařím dle JJ

Sidonia: Pro mě meditace je, když přijdu z práce...

Hubnutí jde samo

Iva1: Dobrý den, pořád se bavím a pořád hubnu,...

Cukroví bylo šup šup hotové

Magdalena: Tohle univerzální těsto je super svou variabilitou. Použila...

Jde to krásně a jednoduše (Zdenka)

Zdenka: Ahoj Evi, stáhla jsem si a pročetla e-book...

Pořád je tu něco zajímavého a nového, ani nestíhám sledovat!

Katka: Ahoj holky, moc děkuju za stránky, čerpám z...

Poděkování

Dobrý den, vaše stránky jsem objevila cca před měsícem....

Všichni mi říkají, že jsem nějaká mladá babička – díky JJ mládnu :-)

Vlaty: Cítím se úplně super, mám dole asi 6kg....

Cítím se mnohem více v pohodě

Avka: Zase mě začalo bavit vařit a zjišťuji, jak...

Věřím, že to půjde (Olga)

Olga: Zdravím a připojuji se ke všem, co děkují,...

Všechna jídla jsou vynikající a jejich příprava je hračka (Lenka)

Lenka: Všechna jídla jsou vynikající a moooc mi chutnají....

Kamarádka jde do toho se mnou (Růžena)

Růžena: Ahoj mlsné hubičky ( jako já :-) )...

Z jídelníčku je nadšená celá rodina

Beagil: Varím podla Vaších receptov a celá rodinka je...

Zdravotní problémy i kila jsou pryč, mám energie na rozdávání (Jitka)

Jitka: Ahoj děvčata, v březnu chřipka doprovázená zahleněným kašlem,...
  1. Ahoj Jajko, ve Tvém velmi stručném příběhu je hluboká pravda. Mám dvě dcery – každá naprosto jiná a obě vždycky trochu vybočovaly z davu. Přestože jsou obě velmi empatické, milé a ochotné, nevyhledávají společnost vrstevníků a užívají si svoji existenci každá ve svém vlastním světě. Starší dcera studuje arboristiku a dendrologii a příroda, les, zahrada, to je její všechno. Mladší dcera studuje design oděvu. Ta měla odjakživa svůj svět. Je velmi citlivá – jako všichni umělci – a jak píšeš, nesmělo a nesmí se na ni zakřičet a už vůbec ne plácnout. To nechápe především moje mamka, která si nikdy nešla daleko pro ostré slovo nebo pro ránu:-( A právě od této mladší dcery jsem se naučila, že ani na mně nebude nikdo křičet. V práci se už dokážu ohradit a vyžaduji si slušné zacházení.
    No nejsou ty děti zázrak?:-)
    Přeji krásné dny
    Sylva

    • Sylvo, děkuji za krásnou reakci. Ano, děti jsou zázrak! A můžeme se od nich hodně naučit, přesně jak píšeš, když to umožníme. Také se od dětí učím, zrovna teď, tak za měsíc či dva to opět sepíšu. Zrovna dělám něco jako ony (už pár týdnů) a zatím je to výborné! Také přeji krásné dny

  2. Katty, to je skvělé, že svým dětem tak rozumíte a jste jim oporou a dáváte jim prostor být svůj / svá. A je krásné, jak si to přes sebe uvědomujete. Myslím, že byste byla dobrý pedagog. Ať se vám všem daří!

  3. Úžasně napsané!! Dojalo mě to! I já si myslím, že nejen já vychovávala svou dceru, a možná, že ona mě ještě víc! A to trvá dodnes, kdy je sama matkou. Myslím ,že právě to nám pomohlo mít naprosto nadstandartně krásný vztah!

  4. Jajko, krásný příběh. Díky za sdílení.
    Ano, je to tak jak píšeš. Co je vlastně normální?
    Já sama jsem si od mala připadala, že jsem tady snad musela přistát, tak moc jiná jsem vždy byla. Nepochopená, ale ani já nechápala ostatní.
    Ted to vidím na svých dětech – mám tři a ani jedno není to „davové“. Každé něčím vybočuje, a každý něčím jiným. Ve škole mají vztahové problémy s kamarády, protože prostě vidí svět jinak a klidně to nahlas pojmenují. To se nesetkává s úspěchem ani u učitelů, byť jedno z dětí je nadprůměrně inteligentní a extrovertní. Její sestra dvojče je zase tichý introvert, který ještě pořád potřebuje mámina záda, má srdce na dlani a intriky spolužaček jsou ji cizí. Syn – no to je jiná kapitola…pankáč s vyhraněnými názory – které taky říká nahlas, což se moc nenosí a ještě má zvláštní druh humoru.
    Někdy si tak postesknu, že kdyby byli „normální“ tak mají život jednodušší- ale pak mi dojde, že takový být nemůžou, protože i já jsem tady přistála:-) Naučila jsem se brát každého takového jaký je, a ke každému mám individuální přístup.
    Ať mi někdo popíše definici normálnosti! :-)

  5. Zobrazit všech 7 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

Předchozí článekSleva na celý sortiment v eshopu Country Life
Další článekFialkový čaj