Ivina mladá rodina žije v Banátu, v podhůří  rumunských Karpat. Bez telefonu, na vesnici, v přírodě. Mají stádečko krav, pěstují obiloviny, luštěniny a zeleninu. Rekonstruují 100 let starý dům a neumějí si představit, že by se vrátili do ČR. Nelíbil se jim život v tomto systému. Touží po maximální nezávislosti. Žijí prostě a šťastně. Umíte si to představit?

Banát je mi souzený

Jsme mladá rodinka se dvěma dětmi (3 a 1 rok). Manžel pochází z jedné z českých vesnice v rumunském Banátu, z malebného podhůří Karpat. Já jsem z Brna, ale do Banátu jsem se zamilovala už když jsem tam byla poprvé se svými rodiči v devíti letech. Od té doby jsme neustále toužila se tam vrátit. Podařilo se mi to ovšem až po deseti letech, když jsem se během vysokoškolských studií přihlásila na dobrovolnický výjezd hnutí Brontosaurus. A do Banátu jsem se zamilovala podruhé. Místo původních 14 dní jsem zůstala celé léto a za stravu a nocleh na seně jsem pomáhala místním s pracemi na poli. A tak jsem také poznala svého manžela, který byl nepřehlédnutelný, když drandil po vesnici na doma vyrobené čtyřkolce 🙂 A pochopila jsem, že Banát je mi opravdu souzený.

Nemohli jsme žít v tomhle systému

Vzhledem k tomu, že já měla čerstvě dostudovanou školu a chtěla jsem si udělat aspoň nějakou praxi v oboru, rozhodli jsme se jít žít aspoň 2 roky v ČR a pak se rozhodnout, co dál. A měli jsme jasno velmi rychle. Já pracovala jako fyzioterapeutka v lázních. Musela jsem přihlížet tomu, jak se upřednostňují v podstatě zdraví lidé, kteří si lázně sami platí jako wellness pobyt, před těmi skutečně nemocnými, kterým platí pobyt pojišťovny. A k tomu se neustále usmívat a tvářit se, že procedury, které pacientům poskytuji jsou pro ně ty nejlepší a určitě jim pomůžou, i když jsem věděla, že to není pravda.

Manžel si zase vyzkoušel práci ve fabrice, kde (jak byl zvyklí z domova) pracoval na 110% a neustále se snažil něco vylepšovat a vymýšlet. Za což byl samozřejmě po zásluze potrestán. Navíc jsme si čím dál víc uvědomovali, že jsme nuceni zapadat do systému, se kterým nesouhlasíme a využívat/podporovat věci, které nechceme – energie, potraviny – vše pochybného původu.

Na záchod s rýčem a pro vodu s kýblem

Takže když jsem otěhotněla, měli jsme jasno. Naše děťátko bude vyrůstat v Banátu. Je to tedy 3 roky, co žijeme na Gerniku, v krásném podhůří rumunských Karpat. Není to vždy jednoduché. První měsíce jsme chodili na záchod s rýčem do zahrady a pro vodu s kýblema ke studánce. A do toho miminko, látkové plíny…Člověk si ale postupně uvědomí, jak strašně moc se může oproti běžnému standartu omezit a přitom žít pořád pohodlný spokojený život.

Zrušila jsem všechnu drogerii a kosmetiku

V době, kdy jsem chodila takhle s kýblema ke studánce, jsem si uvědomila, jak neuvěřitelně se vodou plýtvá a jak málo jí ve skutečnosti potřebujeme. Vzhledem k tomu, že ve vesnici není kanalizace, naprosto radikálně jsem zrušila veškerou kosmetiku a drogerii a světe div se, vůbec mi to nechybí. S domácím mýdlem, sodou a octem si naprosto vystačím.

Chceme být nezávislí

Topíme dřevem, v kamnech uplácaných z místní hlíny a je to úžasné. Člověk vytopí pokoj, ohřeje vodu a uvaří jídlo, všechno na pár polínkách dřeva.

Máme stádečko krav, které jsou celoročně venku na pastvinách a obděláváme několik hektarů půdy, kde si pěstujeme obilí, luštěniny a zeleninu. Naším cílem je maximální potravinová a časem třeba i energetická nezávislost. Máme před sebou ještě dlouhou cestu a neustále se učíme a chybujeme.

Ale baví nás to a hlavně v tom vidíme smysl. Rádi bychom naše zkušenosti jednou předávali dál. Dalším mladým lidem, kterým není budoucnost naší planety lhostejná.

Děkuju, dám to kozám

Naše strava je cca z 90% rostlinná. Živočišné produkty zásadně nekupujeme. Když ale od sousedů nebo od tchýně dostaneme domácí vajíčka, maso nebo sýr, tak si je s chutí dáme. Jen teda sladkosti neustále tvrdohlavě odmítáme a neustále zbytečně. Darovanými laskominami tedy většinou přilepšujeme kozičkám, které nám spásají zahradu (pravda, že to pro ně asi taky není nejlepší). Už tak vznikla nejedna vtipná situace, kdy naše dcera Rozárka dostala sladkosti od turistů, kteří se jali zachraňovat chudáka strádající dítě a řekla jim “děkuju, já to dám kozám”.

Všechno je, jak má být

Někdy je život tady pořádně těžký. Někdy si sednu do koutku a brečím, že už dál nemůžu. Zpravidla ale vzápětí přijde záblesk z nebe a já naprosto jistě vím, že je všechno přesně tak, jak má být a že sem patříme. A že všechno, co se děje, i když je to někdy pořádně těžký, má svůj smysl.

Před rokem k nám připlulo druhé miminko. Toníček, který se narodil doma do mých rukou. Nejkrásnější chvíle v mém životě, kterou už asi nikdy nic nepřekoná. A tak dennodenně děkuju Bohu, že mě přivedl na toto krásné místo, dal mi skvělého muže a dvě nádherné děti. Že můžeme žít takhle blízko přírodě a prožívat spolu všechno to, co tu prožíváme. A moc si přeju, aby co nejvíce lidí mohlo žít takto prostě a šťastně, jako my.

 

ZDARMA: Seriál "Hubneme do plavek"

Měníme jídelníček a hubneme do plavek

Tipy na hubnutí, strava během dovolené, vliv léta na naše tělo, jak na letní jídelníček, nejčastější letní chyby, VIDEO:Hubneme do plavek (vidělo už 3 000 lidí)

 

Zjistit více

24 komentářů. Jak to vidíte vy? Napište komentář.

  1. Fandím vám, uvažuji stejně jako vy. Nicméně žiju na konci světa v ČR v přímém sousedství Rumunů a 100 ,procent z nich se nikdy do Rumunska nechtějí vrátit, to co popisují a jsou šťastní, že se přestěhovali do ČR. Jsou tady už celou generaci, někteří už mají ceske občanství. Zase nedokáží pochopit mě, co mě tam láká

  2. Paráda, držím moc palce a ať se vám daří. V Banátu jsme jednou zabloudili s mojí přítelkyní a na tu celodenní túru dodnes nadšeně vzpomínáme.

  3. Krasny clanek. Snad to neni troufale, ale pani je tedy doma s detmi na materske a pan? Cim se zivi? Nekde pracuje, nebo rodina zije z hospodarstvi? Nedovedu si dnes predstavit, zda se da zit jen tak, ze nepotrebujete vydelavat penize, kdyz si skoro vse vypestujete☺

    • Ano, já jsem zatím na mateřské, která už mi ale brzo bude končit. Teď už to bude jen na nás a jsem sama zvědavá, jak to budeme zvládat. Manžel dělá práci hlavně kolem dobytku – i když je celoročně venku je neustále nutné je kontrolovat a opravovat ohradníky a chystat seno na zimu. Já v rámci možností vyrábím všemožné domácí produkty – pesta, sušené bylinky, sirupy – prodáváme turistům přebytky ze dvora. Doufáme, že jak děti porostou, budeme toho zvládat čím dál víc 🙂

      • Každý půlrok u dětí vidím jako veliký pokrok. I když práce je při našem způsobu života spousta a u vás nejspíš ještě více té fyzické, tak se to pořád jen zlepšuje, děti jsou víc samostatné a nejen,že potřebují méně péče a pozornosti, ale už jsou fakt pomocníci. Takže ano, bude lépe! 🙂

      • Dobrý den, moc vám závidím tento způsob života..samozřejmě v dobrém. Snažím se žít podobně, ale v ČR to dost dobře nejde. Také mám hospodářství, kozí farmu, vyrábím sýr, prodávám mléko, ale musela jsem splnit náročné legislativní požadavky…schválená výrobna, rozbory atd. Je s tím spojená kupa stresu a financí, které bylo třeba vložit a které se pravděpodobně nikdy nevrátí. Nakonec to tedy plní účel jen částečně..jsme částečně soběstační, ale o poklidném životě se moc mluvit nedá. Jsou v Banátu požadavky na prodej ze dvora mírnější nebo vůbec žádné? Jednou bych se tam moc ráda podívala…

    • Já takových lidí pár znám, skutečně to jde. A protože mají nadbytky svých výpěstků nebo produktů (třeba místní farmář s krávama produkuje sýr), tak zbude i na nějakou tu dovolenou apod. Záleží, jaký kdo vede životní styl, kolik spotřebuje peněz. Nám náklady po přesunu z města a přechodu na tenhle jídelníček rapidně klesly. Ale některé věci už nekupuju, například nosím stejnou bundu a kalhoty několik let do roztrhání. Nemusím se předvádět na schůzkách v módním oblečení, všechno nosím do roztrhání, takže vlastně výdaje za oblečení a boty jsou za rok minimální. U dětí si to posíláme sem a tam s kamarádkama, občas něco dokoupíme, ani tady tedy nejde o velké výdaje. Za jídlo dáme půlka čím víc si vypěstujeme, tím ještě víc klesají náklady na zeleninu. Žít z hospodaření se dá, ale nemůžete chtít každý půlrok nový mobil a novou kabelku :-)))

      • U nas zijeme bohuze jiz ve fasisticke EU totalite, pomalu zacina byt trestny cin jist neco jineho nez ze supermarketu… (kalhty deni natrhnute? ->socialka, mistni farmar nema sanci plnit sikanu z EU , tak bud skonci nebo opravdu brutalne ryskuje…)… Chapadla EU bohuzel nezadrzitelne rostou, a jednou dojde i na Vas v Banatu… preji Vam aby to bylo co nejpozdeji…

    • Hezký den, jsem bývalá učitelka z Gerniku. Rodinu dobře znám a držim jim palce, bude jim tam daleko lépe než v téhle pokřivené zemi. Moc přeju jen úspěch, který určitě bude.

  4. Takové články se krásně čtou. Taky mám k obyčejnějšímu životu blízko, ale není to určitě jednoduché žít najednou jinak, když jsme zvyklí na komfort. Více takovýchto lidí.

  5. Moc Vám fandím 🙂 je to paráda, ale musí to být neskutečná dřina, málokdo má na toto povahu…ale pro děti úplný ráj, a věřím, že i pro dospělé 🙂 držím Vám palce!

    • Ty děti budou mít úplně jiné hodnoty než běžné dnešní děti. Těším se, že tam za nimi jednou vyrazíme na výlet a uvidíme to na vlastní oči 🙂

  6. Ivo, jste můj člověk. Kdybych byla mladší, zdravá a měla k sobě partnera, který by byl stejně naladěný jako já, žila bych nezávisle na čemkoliv a byla soběstačná, jen co by to šlo. Podobných rodin jako je ta Vaše, jsou díky bohu už i u nás.

  7. Zajimavy pribeh. Preju hodne stesti pri nove zivotni ceste🍀…jen jednu malou poznamku. Asi bych nesoudila zle lidi, kteri si plati lazne. Moji rodice, napr., jsou dost nemocni, ale ne natolik, aby prosli ceskou byrokracii a tabulkami a behali pul roku s papiry a tak jim radsi kazdy rok lazne jako darek zaplatim, nebot sami by si to nemohli dovolit…takze netreba vsechny platici hosty lazni davat do jednoho pytle.

    • Nepochopily jsme se 🙂 Nikdy bych si nedovolila soudit lidi, co si lázně platí. Naopak my to přijde skvělé, že je někdo ochotný do vlastního zdraví sám investovat. Takoví pacienti pak mají často aktivnější přístup, za což je každý fyzioterapeut rád. Co my vadilo byl přístup vedení lázní, které tlačilo na to, aby se předepisovaly procedury tak, aby se na tom co nejvíce vydělalo, nikoliv tak, aby to bylo pro pacienty co nejpřínosnjší.

      • Musím potvrdit Ivina slova, dvě mé blízké kamarádky pracují v lázních, jedna v ČR a jedna na Moravě a obě trpí tím, co Iva píše. Jedna z nich, která je ještě mladá, si proto vyběhává papíry a chce se udělat pro sebe, aby mohla dělat to nejlepší pro lidi a ne pro papír či firmu. Ta druhá už má vnoučata a chce to doklepat do důchodu, tak nadává, ale drží.

      • zdravím,škoda že nejsem mladší,šel bych do toho taky,do Banátu se chystám podívat.jinak se dost zabývám pěstováním rajčat,pokud by jste měli zájem o semena divokých rajčat nebo i jiných,třeba do chladnějšího podnebí,mohu zaslat.

  8. Dcerka donesla ze školy knižní katalog a byla tam minirecenze na knihu-
    Češi v Banátu-říkala jsem si, že by stálo za to si ji přečíst a šup, už je na jj někdo z Banátu 🙂

  9. Ivo, děkuji za váš příběh, za vaše zkušenosti z jiného světa a zcela jiného života. Pro mnohé to bude hotové sci-fi, mnozí nepochopí, že se vám tento styl života líbí. Ale se mnou rezonuje vše, co píšete. I vaše komentáře, které už v minulosti dávaly znát, že vidíme věci hodně podobně a mnoho jich také stejně děláme u nás doma. Moc díky, že jste se s námi podělila o kus svého soukromí!

  10. Zobrazit všech 24 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

SDÍLEJTE PŘÍSPĚVKY - získejte členství v Klubu JJ nebo jeho prodloužení. Jak to funguje?
Autorem článku je Eva
Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh