Topila jsem se v depresích (Monika)

9

Monika měla velmi těžké období po porodu. Syn se nevyvíjel, každé kojení zvracel. Nemohla se pořádně najíst, protože ho po všem bolelo břicho. Byla zoufalá, unavená, depresivní a nakonec i agresivní. Manžel ji chtěl odvést na psychiatrii, protože se bál, že dítěti ublíží. Zásadní změna přišla se změnou jídelníčku.

„Pomohli jste mi zachránit maminku. Měla deprese a kolikrát na mě i dost zoufale křičela. Díky stravě v Jíme Jinak jsme oba dva už v pohodě a užíváme si čas spolu v kuchyni i nad plným talířem. A maminka má hezkou postavu. Pátik 5 let.“

Tenhle komentář mi nedal spát a oslovila jsem jeho autorku, aby mi řekla, co se u nich stalo po změně jídelníčku a co tomu vlastně předcházelo. A tady je v kostce sepsaný příběh během jedné pauzy na svačinu v práci. Jsem jí moc vděčná, že měla odvahu se o svoje těžké zkušenosti podělit. Znám totiž víc maminek v podobné situaci a vím, že i jim by změna jídelníčku mohla pomoci, tak jako pomohla Monice. Je mi jasné, že kdo podobný stav nezažil, ten ho nepochopí a bude ji odsuzovat. Věřím však, že je potřeba sdílet i ty ne tak veselé příběhy a ukázat lidem, kteří prožívají něco podobného, možné řešení a dát jim naději. Eva, zakladatelka Jíme Jinak

Syn od narození zvracel a nevyvíjel se jako ostatní děti

Začalo to tím že jsem otěhotněla, podotýkám po 3 letech. Hrozně jsem se těšila na miminko. Věděla jsem, že budu ta nejlepší máma na světě. Jenže po porodu to bylo vše úplně jinak, jako ze zlýho snu. Malej pořád zvracel, každé kojení až do 16 měsíců. Navíc mi v roce ještě ani neseděl a chodit začal až v 19 měsících. Z toho jsem šílela, protože kamarádky už dávno všechny běhaly za dětmi. Špatně jsem jedla, protože mi po všem trpěl na bolesti břicha. Takže moje strava se stáhla jen na ovocné šťávy a brambory se zeleninou a večer zeleninový salát. Neznala jsem Jíme Jinak, ale už před porodem jsem se snažila jíst „zdravě“. Jen celozrnné pečivo, vše bez cukru, bez barviv. Malej se nevyvíjel a já šla ke dnu.

Nesnášela jsem život, byla jsem agresivní

Byla jsem unavená, brečela jsem doma, že je to horor a několikrát jsem synovi říkala, že ho nesnáším, že furt jen řve a zvrací. Nesnášela jsem život. Kolikrát jsem po něm hodila i flaškou že měl až modřinku. 😭Začala jsem mu i v afektu ubližovat. Manžel mě chtěl dát k psychiatričce, ale já nechtěla. Věděla jsem, že to zvládnu. Divím se vůbec, že to se mnou ustál. Nebýt jeho a jeho láskyplné náruče ve všech situacích, tak nevím jak by to dopadlo. Malému jsem začala až v 9. měsíci dávat zeleninu a brambory. Myslela jsem, že se musíme kojit co nejdéle. Dnes vím, že jestli budu mít někdy další miminko, tak bude jíst podle Jíme Jinak. Od jeho roka a půl (kdy si konečně poprvé sednul) jsem se začla pátrat po informacích o jídle. Hrozně mi padaly vlasy a to mě taky vadilo. Já prožívala doma stavy vzteku, únavy, deprese a začala jsem být agresivní i na manžela. Nekolikrát si pamatuji, že jsem do něho bušila hlava nehlava. Druhý den jako by mě někdo vyměnil a já byla zpomalená, smutná, lítostivá a pořád si jen stěžovala. Třetí den to bylo zase vše jinak. Vyčítala jsem dokonce manželovi, že chodí do práce a vůbec neví, jaké to je se pořád dokola starat o dítě. Že nemám víkend jako on atd…..vůbec jsem nechápala, co se se mnou děje. Nesnášela jsem sebe, nesnášela jsem svoje dítě.

Změna jídelníčku nám pomohla

Od synových dvou let jsme začali jíst Jinak. Je to už teď tři roky, co se snažíme tak se stravovat. Nejíme 100pro. Někdy si dám klidně i smažák s hranolkami a tatarkou, ale vím že druhý den budeme zase na svém. Začli jsme oba navštěvovat p. Strnadelovou. Všechno se postupně změnilo k lepšímu. Ještě pořád mě pořád trápí padání vlasů, bývám nafouklá a stále někdy mívám únavu z ničeho nic. Ale děláme krůčky dopředu. Malej je nejlepší dítě na světě. Denně si dopřáváme tolik lásky, milujeme se neuvěřitelným způsobem. Jsem klidná, prožívám vnitřní klid, což po třech letech vnitřního napětí je úplně úžasné. Jsem psychicky vyrovnaná a místo toho, abych dostala záchvat vzteku, z ničeho nic se usmívám a jdu si třeba odpočinout.

Drobné úspěchy

Začíná nám teď období vysvětlování kvůli jídlu. A nese to výsledky. Třeba dnes mi malej udělal radost. Byl ve skautským kroužku a jeden kluk tam rozdával bonbóny. On si nevzal a řekl učitelce, že nechce aby neměl zkažený zuby :-) Ta mě to pak říkala a nechápala. On ví ,že když si nevezme, tak doma za to má jinou odměnu v podobě našeho bonbonu. Například datlového nebo kousek křížal a nebo oříšků. Tak jsem měla radost a chválila ho. Jinak manžel už začal snídat miso polívku a přestal salámovat. Takže taky malej úspěch.

Stydím se, ale mám se ráda

Začala jsem sama sebe mít ráda a stydím se za vše co jsem svému synovi kdy řekla a kolikrát křičela až ječela. Malej prospívá, vše to dohnal. A dokonce i on je klidné dítě. Sám si vše uklidí, poslouchá a na všem se v klidu domluvíme. Vidím to třeba když k nám přijdou jeho bratranci. Je to obrovský rozdíl. Neposlouchají, nesoustředí se, jsou jak vystřelený na Mars. Nic nejedí, jen maso a sladký jogurty a náš vedle nich křoupe napařenou zeleninu a obilí a říká jim, že budou nemocný :-). Máme ten nejhezčí vztah se synem a vím, že v tom budu pokračovat. Doufám, že se ještě zbavíme těch menších zdravotních problémů a bude to dokonalý.

Snad můj příběh někomu pomůže, myslím, že je takových matek hooodně. Jen se každá za to stydí, jako já.

Monika

 

Hubneme do plavek online: Shoďte 5 kg za 14 dnů

JJ má pro mě kouzlo, které nejde ani popsat

Miluše: JJ má pro mě kouzlo, které nejde ani...

Děkuji, jak se o nás krásně staráte

Tereza: Tak já také ještě jednou díky! Krásně se...

Děkuji za vaši osvětu ohledně jídla a kurz zdarma

Andrea A.: Ráda bych Vám, vám všem, moc poděkovala...

Dostávám pochvaly, jak dobře vypadám. A polévku už jí i manžel

Lenka: Tak se Vám musím pochlubit, dnes jsem dostala...

Pořád je tu něco zajímavého a nového, ani nestíhám sledovat!

Katka: Ahoj holky, moc děkuju za stránky, čerpám z...

Shodila jsem 7 kg a vysadila prášky na spaní

Hanka: Dobrý den, chtěla bych Vám napsat pár řádek...

Velký dík za kurz

Jana: Paní Evičko a Heleno, velký dík za kurz vánoce...

Stojí to za to!

Pařízková: Ahoj všichni, jsem ráda, že jsem s jj...

Díky vašim receptům nemám chuť ani na brambůrky

Inka: Teda...Pár dní s vámi baštím (zatím jako začátečník), ale...

Kurz mě nakopl a konečně přemýšlím o tom, co jím

Lucka: Ahoj Evi a Helí, byly jste úžasné a...

Můj přítel – masožrout a sladkomil – vyjedl talíř pomalu i s glazurou

Vendtechman: Dneska pokus o ryzove nudle a seitan se...

Roky jsem bojovala se zácpou a únavou – konečně jsou pryč!

Marcela: Ahoj, chtěla jsem vám poděkovat za super kurz...

Naučili jste mě, že jídlo není jen o obživě, ale také o radosti a potěšení

Lenka: Jsem přesvědčená, že člověku se dostávají informace, které...

Syn zahodil instantní polévku, aby si dal moji

Dagbri: Mám dobré zprávy. Když starší syn ochutnal tuto...

Měníte mi život k lepšímu

Pája: Ahoj, moc díky, v 50 mi měníte život...

Sladkosti už mi nechutnají

Jendula.cerna: Chci moc poděkovat za skvěle připravený kurz a...
  1. Ty jo, tak tenhle příběh je fakt mazec. Děkuji za vaši odvahu jej sdílet, protože každý by to nedokázal. A jsem štastná za vás, že jste to zvládla a jste krásným obrázkem toho, jak nás strava může uzdravit a zlepšit život. Ať se vám daří!!!

    • To je síla, viď? Já jsem taky moc ráda, že to Monika pustila ven a že to může pomoci dalším holkám, co se trápí.

  2. Milá Moniko, jste s manželem skvělí, že jste to dokázali uchopit a řešit. Nejste v tom sama, kolem mě (včetně mě) jsme něco podobného zažily 4 matky, já byla první, která o tom mluvila, takže vím o těch ostatních, protože si za mnou přišly pro radu, neměly to komu přiznat, a to mluvím jen o svém úzkém okruhu v jedné „pětiletce“ matek se stejně starými dětmi. Jste bojovníci a víte, co je pro vás všechny (vás, manžela i malého) důležité a dokážete společně zdolávat překážky. Bravo! Ať jste šťastní a zdraví!

  3. Jsem ráda že můj příběh třeba někomu pomohl .Jak čtu bude nás tu takových maminek asi víc. Kdyby přeci jenom si některá maminka chtěla se mnou psát v soukromí a trochu třeba “ povzbudit “ tak tady přidávám svůj email moninka.bal@seznam.cz . Já bych třeba tenkrát byla hrozně šťastná za spřízněnou duši. Protože manželovi jsem se ti styděla říct .

  4. Před 13lety se mi narodil syn, hned od 2. měsiců těžký atop. ekzém. 2roky jsme zaživali hrozně psychicky vyčerpávající období. Přidalo se astma a postupem času se přišlo na alergie lepku, mléka, vajec atd, atd. Alergie snad na všechno.
    Kdybych tenkrát věděla diky JJ, to co dnes, všechno by bylo jinak.
    Děkuji za příběh, krásně to zvládáte. 🌞

    • Díky za další důležitou zkušenost, Dagmar. No jo, holt jsme asi nebyly u těch prvních dětí ještě připravené. A tyhle krušné zkušenosti taky pomáhají si vážit toho, že máme dítě bez záchvatů, bez ekzému, že máme své skvělé fungující jídlo. Děkujeme!

  5. Dámy, velmi si vás vážím za upřímnost. V dnešní době se to moc nenosí, všude čteme a vidíme jak jsou všichni dokonalí a my se pak trápíme že to tak nemáme.. Jste úžasné :-)

  6. Uff, jsem ráda, že se paní Monika svěřila se svým příběhem. Já mám roční holčičku. Je naštěstí zdravá, vyvíjí se dobře. Přesto mívám občas depresivní nálady, vztekám se… První 2 měsíce byla hodně uplakaná=uřvaná. Téměř celý den jsem ji měla u prsou. No, nebýt manžela, tak bych to asi nedala. Všude okolo jsou samé spokojené maminky s hodnými miminky a to člověku „nepřidá“. Říkám si co je špatně, že to mám (občas) jinak :-(.
    Já jsem začala s JJ dávno před otěhotněním, ale běhěm těhotenství, po porodu jsem to začal hodně flákat. A proto jsem se přihlásila do kurzu Vánoce jinak :-). Čekám, že mě to zase „nakopne“ správným směrem a bude mi líp a hlavně půjdu vzorem své holčičce :-).
    Děkuji za sdílení, Lucie

    • Myslím, že v dnešní době, kdy jsou mamky samy doma s dítětem, je to těžké pro všechny mámy a zvlášť, když se k tomu přidají potíže s miminkem, nedostatek spánku apod. Kamarádky, co se nudily nad spícím kojencem a chtěly si dopisovat a scházet se na kafe, mě přiváděly k šílenství :-)) Vánoce jinak si užijeme, určitě vás to dobře naladí a bude zase lépe a radostněji. Bude skvělá parta, vždycky se to tak zatím stalo, že se sešly krásné ženy s krásnými příběhy. Díky i za vaši zkušenost, Lucko.

  7. Zobrazit všech 9 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

Předchozí článek4 tipy, jak si naplno užít podzim
Další článekDíky JJ se mi běhá lehčeji a déle vydržím – je to tak jednoduché!