Topila jsem se v depresích (Monika)

17

Monika měla velmi těžké období po porodu. Syn se nevyvíjel, každé kojení zvracel. Nemohla se pořádně najíst, protože ho po všem bolelo břicho. Byla zoufalá, unavená, depresivní a nakonec i agresivní. Manžel ji chtěl odvést na psychiatrii, protože se bál, že dítěti ublíží. Zásadní změna přišla se změnou jídelníčku.

„Pomohli jste mi zachránit maminku. Měla deprese a kolikrát na mě i dost zoufale křičela. Díky stravě v Jíme Jinak jsme oba dva už v pohodě a užíváme si čas spolu v kuchyni i nad plným talířem. A maminka má hezkou postavu. Pátik 5 let.“

Tenhle komentář mi nedal spát a oslovila jsem jeho autorku, aby mi řekla, co se u nich stalo po změně jídelníčku a co tomu vlastně předcházelo. A tady je v kostce sepsaný příběh během jedné pauzy na svačinu v práci. Jsem jí moc vděčná, že měla odvahu se o svoje těžké zkušenosti podělit. Znám totiž víc maminek v podobné situaci a vím, že i jim by změna jídelníčku mohla pomoci, tak jako pomohla Monice. Je mi jasné, že kdo podobný stav nezažil, ten ho nepochopí a bude ji odsuzovat. Věřím však, že je potřeba sdílet i ty ne tak veselé příběhy a ukázat lidem, kteří prožívají něco podobného, možné řešení a dát jim naději. Eva, zakladatelka Jíme Jinak

Syn od narození zvracel a nevyvíjel se jako ostatní děti

Začalo to tím že jsem otěhotněla, podotýkám po 3 letech. Hrozně jsem se těšila na miminko. Věděla jsem, že budu ta nejlepší máma na světě. Jenže po porodu to bylo vše úplně jinak, jako ze zlýho snu. Malej pořád zvracel, každé kojení až do 16 měsíců. Navíc mi v roce ještě ani neseděl a chodit začal až v 19 měsících. Z toho jsem šílela, protože kamarádky už dávno všechny běhaly za dětmi. Špatně jsem jedla, protože mi po všem trpěl na bolesti břicha. Takže moje strava se stáhla jen na ovocné šťávy a brambory se zeleninou a večer zeleninový salát. Neznala jsem Jíme Jinak, ale už před porodem jsem se snažila jíst „zdravě“. Jen celozrnné pečivo, vše bez cukru, bez barviv. Malej se nevyvíjel a já šla ke dnu.

Nesnášela jsem život, byla jsem agresivní

Byla jsem unavená, brečela jsem doma, že je to horor a několikrát jsem synovi říkala, že ho nesnáším, že furt jen řve a zvrací. Nesnášela jsem život. Kolikrát jsem po něm hodila i flaškou že měl až modřinku. 😭Začala jsem mu i v afektu ubližovat. Manžel mě chtěl dát k psychiatričce, ale já nechtěla. Věděla jsem, že to zvládnu. Divím se vůbec, že to se mnou ustál. Nebýt jeho a jeho láskyplné náruče ve všech situacích, tak nevím jak by to dopadlo. Malému jsem začala až v 9. měsíci dávat zeleninu a brambory. Myslela jsem, že se musíme kojit co nejdéle. Dnes vím, že jestli budu mít někdy další miminko, tak bude jíst podle Jíme Jinak. Od jeho roka a půl (kdy si konečně poprvé sednul) jsem se začla pátrat po informacích o jídle. Hrozně mi padaly vlasy a to mě taky vadilo. Já prožívala doma stavy vzteku, únavy, deprese a začala jsem být agresivní i na manžela. Nekolikrát si pamatuji, že jsem do něho bušila hlava nehlava. Druhý den jako by mě někdo vyměnil a já byla zpomalená, smutná, lítostivá a pořád si jen stěžovala. Třetí den to bylo zase vše jinak. Vyčítala jsem dokonce manželovi, že chodí do práce a vůbec neví, jaké to je se pořád dokola starat o dítě. Že nemám víkend jako on atd…..vůbec jsem nechápala, co se se mnou děje. Nesnášela jsem sebe, nesnášela jsem svoje dítě.

Změna jídelníčku nám pomohla

Od synových dvou let jsme začali jíst Jinak. Je to už teď tři roky, co se snažíme tak se stravovat. Nejíme 100pro. Někdy si dám klidně i smažák s hranolkami a tatarkou, ale vím že druhý den budeme zase na svém. Začli jsme oba navštěvovat p. Strnadelovou. Všechno se postupně změnilo k lepšímu. Ještě pořád mě pořád trápí padání vlasů, bývám nafouklá a stále někdy mívám únavu z ničeho nic. Ale děláme krůčky dopředu. Malej je nejlepší dítě na světě. Denně si dopřáváme tolik lásky, milujeme se neuvěřitelným způsobem. Jsem klidná, prožívám vnitřní klid, což po třech letech vnitřního napětí je úplně úžasné. Jsem psychicky vyrovnaná a místo toho, abych dostala záchvat vzteku, z ničeho nic se usmívám a jdu si třeba odpočinout.

Drobné úspěchy

Začíná nám teď období vysvětlování kvůli jídlu. A nese to výsledky. Třeba dnes mi malej udělal radost. Byl ve skautským kroužku a jeden kluk tam rozdával bonbóny. On si nevzal a řekl učitelce, že nechce aby neměl zkažený zuby :-) Ta mě to pak říkala a nechápala. On ví ,že když si nevezme, tak doma za to má jinou odměnu v podobě našeho bonbonu. Například datlového nebo kousek křížal a nebo oříšků. Tak jsem měla radost a chválila ho. Jinak manžel už začal snídat miso polívku a přestal salámovat. Takže taky malej úspěch.

Stydím se, ale mám se ráda

Začala jsem sama sebe mít ráda a stydím se za vše co jsem svému synovi kdy řekla a kolikrát křičela až ječela. Malej prospívá, vše to dohnal. A dokonce i on je klidné dítě. Sám si vše uklidí, poslouchá a na všem se v klidu domluvíme. Vidím to třeba když k nám přijdou jeho bratranci. Je to obrovský rozdíl. Neposlouchají, nesoustředí se, jsou jak vystřelený na Mars. Nic nejedí, jen maso a sladký jogurty a náš vedle nich křoupe napařenou zeleninu a obilí a říká jim, že budou nemocný :-). Máme ten nejhezčí vztah se synem a vím, že v tom budu pokračovat. Doufám, že se ještě zbavíme těch menších zdravotních problémů a bude to dokonalý.

Snad můj příběh někomu pomůže, myslím, že je takových matek hooodně. Jen se každá za to stydí, jako já.

Monika

 

Nikdy jsem tak ráda nevařila… až teď!

Jana: Nikdy jsem tak ráda nevařila jako nyní s...

Kalhoty mi padají i zapnuté (Veve)

Veve: Ahoj Evi, dnes jsem tě viděla v pořadu...

Nemám hlad, nehoní mě mlsná a mám lepší náladu (Renáta)

Renáta: Dobrý den paní Evo, jsem dnes den před...

S vámi je očista vždy příjemnější

Iva: Každý rok si říkám, že budu šetřit a...

Vaše stránky mě nadchly

Agatha: Vaše stránky mě nadchly a hodně inspirovaly. Už...

Hubnu a přitom nemám pocit, že se v něčem omezuji (Andrea)

Andrea: Jsem v kurzu Hubneme do plavek už dva...

Stačí chvíli brouzdat na vašem webu a hned je všechno fajn (Marcela)

Marcela: Jste velmi inspirativní a z vašich stránek přímo...

Jsem ráda, že jsem se do klubu JJ přihlásila

Katka: moc, moc děkuji za klub JJ, jsem z toho...

Eva: „Jím jinak“ a jsem nadšená!

Eva: "Jím jinak" už podle vás vařím měsíc a...

JJ je pro mě hodnotným zdrojem věrohodných informací

Katka: Ačkoliv maso a vajíčka mám moc ráda, články...

Som plná energie (Viera)

Viera: Jedlo mi veľmi chutí, som plná energie, je...

Jsem moc ráda, že jsem do sebe za kurz investovala

Giana: Váš kurz se mi moc líbí. Jídla jsou...

Jsem na vašich stránkách závislá

Miluše: Miluji Jíme Jinak! Jsem na vašich stránkách závislá...

Úspěch – chutná i příteli

Iveta: Co mám uvařeno, nabízím i příteli a nezdráhá...

Faldy na břiše jsou pryč, zálibně se dívám do zrcadla

Lucka: Tak činím nyní bilancování mé  Jarní očisty. Jelikož...

Jsem v klubu již 3. rokem a je k nezaplacení!

Marie J: děkuji za Váš úžasný web. V klubu...
  1. Moňulko,
    kdybyste věděla, jak moc jste mi teď pomohla!
    Mám taky takového kostlivce ve skříni, byla jsem se třemi kluky sama, nemocná, bez peněz, bez výživného, děs… opravdu jsem se snažila, ale ta hrozná únava a zároveň boj, jsem lvice a a vždycky jsem se znovu stavěla na nohy (víckrát vstaň, než kolikrát jsi spad´ na prdel)… a kluci ty moje zoufalý stavy hodněkrát odnesli 😥 Dneska jsou dospělí, 21, 25 a 26 let a mně je líto promarněných let.
    Kéž bych znala, co znám teď!!! Dneska se snažím, co to jde, k tomu doporučuju tyhle stránky všem, kteří i jen trochu projeví zájem. Já prostě na naši Evičku nedám dopustit a moc jí fandím a přeju jí, vám, Moni, a vám všem jenom to nejlepší!
    Z celého ♥️ Jana

    • Jani, ty máš tedy za sebe těžké časy! A přitom rozdáváš radost a smích na každém kroku (komentáři)! 😍

      • Nevím, co na to říct, Evičko, děkuju ti! Vždycky tvrdím, že si za to můžu sama, vždyť mám možnost volby. Na druhou stranu je tu ta nevědomost a zkušenosti získávané až časem a někdy bohužel později, než bychom si přáli. Buďme si všichni vědomi toho, že každý den můžeme začínat znovu a líp, ale netrestejme se za to, co jsme udělali včera. Moc se mi líbí Moničino přijetí sebe sama a moc jí fandím ✌

      • Evi, včera nebo spíš dnes v noci jsem odpověděla docela dlouhou zprávou a nikde tu není, přísahala bych, že se uložila a objevila, a to i v náhledu vpravo. Tak nevím. Už to znovu dohromady nedám, ale chtěla jsem říct, že se nesmíme soudit, děláme v dané době to nejlepší, co můžeme, asi tohle tam bylo… a taky, že jsi úžasná ženská!

        • Já ji tu stále vidím! Tady je kopie textu: Nevím, co na to říct, Evičko, děkuju ti! Vždycky tvrdím, že si za to můžu sama, vždyť mám možnost volby. Na druhou stranu je tu ta nevědomost a zkušenosti získávané až časem a někdy bohužel později, než bychom si přáli. Buďme si všichni vědomi toho, že každý den můžeme začínat znovu a líp, ale netrestejme se za to, co jsme udělali včera. Moc se mi líbí Moničino přijetí sebe sama a moc jí fandím ✌
          Za sebe jen dodávám, že moc děkuji a že to vidím úplně stejně ❤

  2. Drahá Moniko, po přečtení Vašeho článku jsem dalších 15 min. jen brečela. Ne z lítosti, ale z procítění, čím jste si musela projít. Mým záměrem bylo přitom se podívat na podzimní detox a Váš článek si mě sám našel. Jinak si to neumím vysvětlit. Je mi 37 let a v této chvíli bojuji s tělem. Prostě mi energeticky úplně vyplo. Mám 20 měsíčního syna a v jeho 7 měsících jsme se přestěhovali do Anglie s manželem, kde začal můj nejhorší rok. Je neuvěřitelné, že kdybych se k Vašemu článku dostala právě před rokem, možná by se mi se sebou žilo líp a necítila bych se v tom tak strašně sama. Chtěla bych Vám vyjádřit obrovský obdiv za statečnost a sílu, s kterou jste popsala naprosto upřímně, jak to bylo. Můj příběh je velmi podobný a v něčem úplně stejný. Co jsem však netušila až do této doby je, že bych se na těchto stánkách mohla dočíst o problému, který mě samotnou tak tížil a ještě dodnes to považuji za trauma. Chtěla jsem zde vyřešit svůj problém s vyčerpáním a netušila jsem, že se mi tím otevřely dveře k vyléčení této bolístky. Strašně moc Vám, a komentářům dalších maminek, děkuji! Teď už se bez váhání jdu přihlásit na ten podzimní detox:)

  3. Ty jo, tak tenhle příběh je fakt mazec. Děkuji za vaši odvahu jej sdílet, protože každý by to nedokázal. A jsem štastná za vás, že jste to zvládla a jste krásným obrázkem toho, jak nás strava může uzdravit a zlepšit život. Ať se vám daří!!!

    • To je síla, viď? Já jsem taky moc ráda, že to Monika pustila ven a že to může pomoci dalším holkám, co se trápí.

  4. Milá Moniko, jste s manželem skvělí, že jste to dokázali uchopit a řešit. Nejste v tom sama, kolem mě (včetně mě) jsme něco podobného zažily 4 matky, já byla první, která o tom mluvila, takže vím o těch ostatních, protože si za mnou přišly pro radu, neměly to komu přiznat, a to mluvím jen o svém úzkém okruhu v jedné „pětiletce“ matek se stejně starými dětmi. Jste bojovníci a víte, co je pro vás všechny (vás, manžela i malého) důležité a dokážete společně zdolávat překážky. Bravo! Ať jste šťastní a zdraví!

  5. Jsem ráda že můj příběh třeba někomu pomohl .Jak čtu bude nás tu takových maminek asi víc. Kdyby přeci jenom si některá maminka chtěla se mnou psát v soukromí a trochu třeba “ povzbudit “ tak tady přidávám svůj email moninka.bal@seznam.cz . Já bych třeba tenkrát byla hrozně šťastná za spřízněnou duši. Protože manželovi jsem se ti styděla říct .

  6. Před 13lety se mi narodil syn, hned od 2. měsiců těžký atop. ekzém. 2roky jsme zaživali hrozně psychicky vyčerpávající období. Přidalo se astma a postupem času se přišlo na alergie lepku, mléka, vajec atd, atd. Alergie snad na všechno.
    Kdybych tenkrát věděla diky JJ, to co dnes, všechno by bylo jinak.
    Děkuji za příběh, krásně to zvládáte. 🌞

    • Díky za další důležitou zkušenost, Dagmar. No jo, holt jsme asi nebyly u těch prvních dětí ještě připravené. A tyhle krušné zkušenosti taky pomáhají si vážit toho, že máme dítě bez záchvatů, bez ekzému, že máme své skvělé fungující jídlo. Děkujeme!

  7. Dámy, velmi si vás vážím za upřímnost. V dnešní době se to moc nenosí, všude čteme a vidíme jak jsou všichni dokonalí a my se pak trápíme že to tak nemáme.. Jste úžasné :-)

  8. Uff, jsem ráda, že se paní Monika svěřila se svým příběhem. Já mám roční holčičku. Je naštěstí zdravá, vyvíjí se dobře. Přesto mívám občas depresivní nálady, vztekám se… První 2 měsíce byla hodně uplakaná=uřvaná. Téměř celý den jsem ji měla u prsou. No, nebýt manžela, tak bych to asi nedala. Všude okolo jsou samé spokojené maminky s hodnými miminky a to člověku „nepřidá“. Říkám si co je špatně, že to mám (občas) jinak :-(.
    Já jsem začala s JJ dávno před otěhotněním, ale běhěm těhotenství, po porodu jsem to začal hodně flákat. A proto jsem se přihlásila do kurzu Vánoce jinak :-). Čekám, že mě to zase „nakopne“ správným směrem a bude mi líp a hlavně půjdu vzorem své holčičce :-).
    Děkuji za sdílení, Lucie

    • Myslím, že v dnešní době, kdy jsou mamky samy doma s dítětem, je to těžké pro všechny mámy a zvlášť, když se k tomu přidají potíže s miminkem, nedostatek spánku apod. Kamarádky, co se nudily nad spícím kojencem a chtěly si dopisovat a scházet se na kafe, mě přiváděly k šílenství :-)) Vánoce jinak si užijeme, určitě vás to dobře naladí a bude zase lépe a radostněji. Bude skvělá parta, vždycky se to tak zatím stalo, že se sešly krásné ženy s krásnými příběhy. Díky i za vaši zkušenost, Lucko.

  9. Zobrazit všech 17 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

Předchozí článekNejlepší pečené křupavé tofu – do salátů, omáček i polévek
Další článekDíky JJ se mi běhá lehčeji a déle vydržím – je to tak jednoduché!