Byla jsem vyčerpaná a bezradná (Anna, 33 let)

Vzbudila jsem se vyspaná a měla chuť něco dělat

Chtěla bych se podělit o zajímavý zážitek. Tuším, že změna stravy by na tom mohla mít minimálně významný podíl. V sobotu ráno mě děti vzbudily zase v půl 6 a já místo obvyklého nevyspání, únavy a frustrace cítila, že už jsem vyspalá a měla chuť vstávat a něco dělat. Než se vzbudil manžel, měla jsem už před 8 h umyté nádobí z večera, prádlo jelo v pračce, suché poskládané, chleba v troubě, děti nakrmené, oblečené, zuby vyčištěné, ještě jsem si s nimi stihla chvíli stavět ledovou horu z Lega a ještě jsem měla chuť dělat něco dalšího.

Ta energie mi vydržela, i když jsme dojeli na návštěvu k mamince. Bez přemáhání jsem jí mohla nabídnout , že jí ráda pomůžu s úklidem domu (3 patrová bytovka), protože jsem na to tu sílu, energii a chuť prostě měla.To se mi za posledních 6 let na mateřské mockrát nestalo, jestli vůbec někdy. Snad to povzbudí ty, kteří na příliv energie teprve čekají. Byl to super pocit, nemuset den přežít ale moct si ho užít. Společně s kilem a půl dole je to pro mě super motivace. 

Cítila jsem se vyčerpaná, unavená a bezradná

Do očisty jsem se dlouho odhodlávala, především z finančních důvodů. O tom, že je to dobrý program, jsem měla jasno. Teď se to všechno nějak nakupilo: 15 let špatných stravovacích návyků, strava složená převážně z cukrů, bílkoviny vzhledem k mému vegetariánství a neumění vařit luštěniny, aby pohledal, do toho dvě pro mě zatěžující těhotenství a ne zrovna snadné porody, břišní kýla, 20 kg nadváha, artróza v kyčlích, velká kazivost zubů….
K domácnosti a dvěma akčním klukům ještě dálkové studium. A k tomu již rok vaření bez lepku, cukru, mléka a některých druhů ovoce a zeleniny z důvodů léčby synova atopického ekzému. K tomu neschopnost odpočívat a nutkání se pořád honit za povinnostmi. Prostě jsem se cítila tak vyčerpaná a unavená, frustrovaná, bezradná a zdravotní potíže se ozývaly stále markantněji….

Atopický ekzém syna si žádá svoje

Co pořád vařit, aby to synek mohl, ale aby to chutnalo i manželovi, dospělému chlapovi, co potřebuje sílu na celý den do práce? Vařím po nocích, aby měl synek na zítra do školky oběd a svačinku. Ráno nahřívání termosky, napařuji jídla, mažu chlebíky s sebou ještě kromě běžného vaření snídaně. Na každou návštěvu je potřeba s sebou připravit a vzít něco slaného, něco sladkého. První dovolená pod stanem byla noční můra.
Vždycky, když jsem byla úplně uštvaná, jsem si to vyčítala, že bych měla být šťastná, že zrovna naše zdravotní potíže se dají řešit jen jídlem, zdravým způsobem bez chemie a léků.

Nákupy dají někdy zabrat víc než přespolní běh

Ale ta bezradnost co zase dneska vařit… To bloudění v obchodě a čekání až mě něco osvítí… V obchodě, kde v každé blbé marmeládě, kečupu, šunce, pizze, koláči, sušence, těstovinách apod. je vždycky buď lepek, cukr nebo mléko, nebo minimálně aspoň malá sbírka “éček“. Ale ono neosvítí a už máme potřetí  v týdnu kukuřičné špagety s žampiony nebo pohankové palačinky se špenátem, protože to je u nás tutovka. Už vím, že do Billy  musím pro bezlepkové špagety, do Alberta zase pro tofu a tempeh, v Lidlu mívají větší výběr zeleniny, dochucovadla zase mají jen v Bioobchůdku… Nákupy dají někdy zabrat víc než přespolní běh.

Našla jsem si cestu

Právě za pomoci serverů, jako je ten váš, jsem si pomalu hledala informace, recepty, cestičky… Četla si příběhy lidí, kteří to měli ještě mnohem těžší a byla vděčná, že se mám vlastně moc dobře. Mám v odlišném stravování velkou podporu babiček, jedna dokonce vyrábí i raw tyčinky a bezlepkové moučníky vždycky, když přijedeme na návštěvu.

Manžel je ochotný i večer doběhnout do krámu pro suroviny aby měl synek zítra něco podobného jako ostatní. S tím rozdílem, že nás to stojí ještě hromadu patlání a vaření do noci.

Největší hrdina je náš 6letý syn

Ale stojí to za to a největší hrdina v naší domácnosti je synek (6 let), který vzal odpovědnost za své zdraví na sebe. V dietě je naprosto disciplinovaný, sám si hlídá, aby cokoliv, co mu někdo nabídne, neobsahovalo nic z toho, co mu nedělá dobře. A vždycky, když mu někdo něco nabídne, tak řekne, že nemůže, že mu maminka udělá “domácí”.

Za poslední rok jsme takhle dělali už domácí: sušenky, čokoládu, perníčky, vánoční cukroví (to jsem přišla spolu s datlovými kuličkami dělat s dětmi do školky, aby si synek mohl pro jednou užít pečení ve školce i s ujídáním), zmrzlinu, gumové medvídky, pizzu….

Přes občasné počáteční slzičky lítosti, že nemůže to, co ostatní, se naučil spoléhat na to, že já mu vždycky něco dobrého udělám. I když to někdy vypadá i chutná jinak, vždycky mu to chutná, protože je můj vrchní ochutnavač a pomahač již při přípravě jídel. Sám je také už autorem dvou vlastních receptů na sušenky.

Nedávno jsem se ho ptala, když mu kamarád nabízel bonbon, jestli mu to nebylo líto, že si ho nemůže vzít. Řekl mi: “Ne, nebylo. Mně už tyhlety věci (bonbony z cukru) ani nechutnají. Mně už chutnají jenom ty naše.” V tu chvíli jsem si říkala, že tak daleko bych už taky chtěla být, aby mi cukr ani nechutnal.

Zkouškové období na kafi a na cukru

Ale já bohužel celý rok diety, kdy jsem přes den loajálně jedla všechno zdravé, tajně večer pokračovala ve svých čokoládových a sušenkových orgiích. Hlavně u nočního vaření a psaní seminárek do ranních hodin, jsem měla pocit, že nemám jinou volbu než tunu cukru a kofeinu, jinak bych nevydržela naživu. Letos poprvé to zkusím o zkouškovém bez kafe a cukru a zkusím energii dodat tělu zdravým vyváženým jídlem. Asi občas ulítnu. Ale pokud by mi pilné vaření kvalitního jídla dodávalo pravidelné porce energie, kterou jsem zažila v sobotu, mám naději, že to všechno nějak zvládnu i bez těch drog.

Před rokem to bylo všechno jinak

Tím spíš, že se chystám brzy po mateřské do skvělé práce, kam se moc těším a ráda bych tam dobře fungovala. A kde dokonce vaří bez cukru a bílé mouky :-). Ani jsem se nechtěla tak rozepsat, jen mám radost, že se mi to nové stravování daří a že se to pomalinku krůček po krůčku začíná dát jíst. Před rokem spoustu jídel skončilo v záchodě nebo psí misce, teď se stává stále častěji, že to všichni v rodině s chutí sní.
Já jsem před rokem také četla dopisy nejistých začátečníků a utěšovala se, že v tom nejsem sama. Takže zveřejněte, co chcete, když budete cítit, že by mohlo někomu pomoci. Je mi 33 let. Foto je z naší letní dovolené.

Anička