K Jíme Jinak mě přivedla snaha udělat něco se svým zdravím. I když mojí motivací nebylo hubnutí, výsledky na postavě byly patrné během pár týdnů, a to nejsem žádný aktivní sportovec. Díky Jíme Jinak jsem pochopila, co je důležité, přestala jsem se stresovat a jídlo i vaření si užívám.

Nechtěla jsem být závislá na nosních kapkách


Věřte nebo ne, ale prvotním a hlavním důvodem pro mě nebylo to, abych nějak drasticky zhubla, ale abych si pomohla po zdravotní stránce. Od počátku září roku 2020 přišla rýma. Na časté rýmy jsem trpěla jako mladá dívka, nejvíc v pubertě, kdy jsem kouřila jednu cigaretu za druhou. V průběhu života, tak nějak běžně, asi jako každý normálně se stravující člověk, jsem chytla rýmu několikrát do roka. Tentokrát to ale nebyla ta běžná rýma, která za týden odešla. Vlastně jsem měla typické Covid příznaky, tj. ucpané dutiny, bolest hlavy, ztráta energie, ztráta chuti a čichu. Je mi ale v podstatě jedno, čeho to byly příznaky. Spíš jsem byla zoufalá z toho, že to mělo delší trvání – do konce prosince 2020. Zkoušela jsem si všemožně pomoct, ale nic z toho nepřinášelo extra výsledky. Moje poslední volba byly nosní kapky se slabou dávkou kortikoidů, které mi předepsal doktor na ORL. Tam jsem šla už z totálního vyčerpání, že nevím, co jiného. No, není divu, když jsem měla ucpaný nos třeba i celý den, nemohla jsem dýchat nosem a kolikrát se mi i motala hlava. Musela jsem dýchat ústy a už to zavánělo chronickou rýmou či něčím podobným. Kapičky jsem si vyzvedla v lékárně a užívala jsem je cca 5 dní. Dá se říct, že zabraly, ale těžko říct, na jak dlouho a jak by to bylo z dlouhodobého hlediska. To bych je jako užívala už pořád? Běžné nosní kapky jsou návykové, tyto slabé kortikoidy se ale mohou prý užívat kdykoliv a pořád. Ale já nechtěla skončit jako závislák na nosních kapkách. Nehledě na to, že by mi tu sliznici mohly úplně zničit. Potřebovala jsem přijít na důvod, proč se mi to děje. Nechtěla jsem jen zabít příčinu a přehlížet ji, jako by se nic nedělo. A k tomu člověk samozřejmě tíhne. Jakmile něco rychle zabere, není přece důvod se tím dál zaobírat, že? Stačí pokračovat v užívání léku a problém vlastně rádoby „zmizí“. Ale on zmizí, bohužel, jen na oko, bez vyřešení příčiny a zamyšlení se nad tím, proč to tělo vlastně takhle reaguje. Co ho k tomu vede a co teda potřebuje, abych mu pomohla?
Ke stravě Jíme Jinak jsem se dostala defacto náhodou. Já na náhody ale nevěřím. Prvně mi o tomto způsobu stravování řekla prodavačka ve zdravé výživě a následně, o pár dní později, zraková terapeutka mého syna, která měla zase problémy se žaludkem.

Co mě nastartovalo opravdu začít?

Přestalo mi chutnat běžné jídlo (omáčky, knedlíky, těstoviny, maso, pečivo – pořád dokola). Doslova jsem na něj přestala mít chuť a náladu a pociťovala jsem potřebu něco změnit. A to nejen ve stravě, ale i v popíjení alkoholu. Úplně v klidu jsem zvládla 3-4x týdně pár malých piv, občas večer vínko atd. Bohužel, většinou po požití alkoholu se mi druhý den rýma a dutiny ještě několikrát zhoršily a já jsem řekla DOST!!! Od září 2020 jsem byla i tak zvláštně zahleněná, nejspíš ve mě dřímalo zánětlivé prostředí a záněty milují kyselé prostředí a velké množství cukru, které v alkoholu je. Tahle informace mě hodně nakopla a začalo mi svítat.
Před 3,5 lety jsem přestala kouřit, a tak jsem se teď vydala na novou cestu a udělala další krok ke svému zdraví. Co bych nezvládla, když za tím stojí moje zdraví? Nemá smysl něco dělat jen tak nebo že to vidím u někoho kolem sebe nebo formou zkoušky. Musí za tím být dávka uvědomění a velké PROČ, jinak to prostě nemůže fungovat. Jsem sice začátečník, ale musím říct, že mi tato strava dělá radost. Je to jiný pocit, než kdy předtím.

Zkoušela jsem různé diety

Několikrát v životě jsem zkoušela různé formy diet a jídelníčků (raw strava, keto dieta, výživa dle specialistky apod.), omezovala se a snažila se jíst „lépe“. Jenže nic mi tolik nesedlo a u všeho jsem vydržela jen chvíli. Vlastně mě to moc nebavilo, neměla jsem z toho dobrý pocit a nevěděla jsem pořádně jak na to.

Co je teď jinak

Toto jídlo mě zároveň baví a chutná mi a tak nemám pocit, že bych se musela do něčeho neustále nutit nebo mermomocí vydržet. Věřte nebo ne, já i můj syn a budoucí manžel jsme milovníci masa, sýrů, pečiva a prostě labužníci v tom ne úplně zdravém slova smyslu. Ale i přesto mi teď, po 6 týdnech jiné stravy, nedělá problém si dát maso jen o víkendu nebo si, když mě to přepadne, dopřát malý kousek sýru nebo něčeho, na co jsem byla zvyklá. Tedy prozatím dodržuji tento způsob stravování 70:30. A přesto, světe div se, nejen, že můžu dýchat a odešlo mi z 90% zahlenění, ale užívám si i ten bonus, že jsem zhubla a moje tělo vypadá vitálně. Mám více energie, na jídlo se těším a vychutnávám si i vaření a zkoušení nových receptů. Řeším hlavně základ, a to ten, že se snažím správně doplňovat vše, co tělo potřebuje, aby nestrádalo a večer jím ideálně do 18, max. 19 hodin. Jinak se najím kdy chci a potřebuji. Dodržuji zásady Jíme Jinak, vařím podle Jíme Jinak a i když jsem začátečník a teprve mě čeká se vše správně naučit, nemám pocit, že bych nějak strádala nebo něco nezvládala. Webové stránky jsou plné velmi cenných informací, které si nejsem jistá, že bych někde jinde jen tak našla. Mám je prozkoumané prozatím tak na 20%, takže mám ještě spoustu postupného čtení a učení před sebou.

Chválím se za každý krůček

Co byl vždy můj problém, je tlak. Tlak na sebe, mnohdy i na druhé. Všechno hned, ideálně na 100%, přesvědčování druhých o tom, jak to, co dělám, je to nejlepší. Vyvíjela jsem tak velký tlak nejen na sebe, ale i na druhé, zbytečně jsem byla vystresovaná a mnohdy jsem působila jako bláznivá fanatička. Tak bych jen ráda zdůraznila, jako zdůrazňuje Evička (zakladatelka webu Jíme Jinak), že jídlo opravdu není závod a ani k němu nepatří stres. Ze začátku jsem měla podobné tendence jako kdysi, ale dnes už se poučuji z minulých chyb a tak se nebičuji za to, že si dám o víkendu kousek masa, ale naopak se chválím za každý krůček, který jsem udělala. Jedla jsem ho celý život skoro každý den, takže mi teď kousek o víkendu ublíží mnohem méně, než kdybych se vrátila k tehdejší stravě, která absolutně postrádá výživu. S větší pohodou a radostí je mi mnohem lépe a mine mě to, co kdysi – SYNDROM VYHOŘENÍ. A kdo ví, nikde není psáno, že nepřestanu jít i maso a sýry. Třeba na to přestanu mít chuť úplně, třeba si ho jednou za čas dopřeju v rozumné kvalitě, třeba si ho dám jednou za týden. Ale víte, co je nejdůležitější? Že se cítím skvěle a hlavně jednám podle svých vlastních pocitů. A o tom to je.

Jsme to, co trávíme

To důležité, co mi díky tomuto webu dochází, je to, že opravdu nejsme to, co jíme, ale co trávíme. Tato věta ve mně zakotvila a mně se v tu chvíli zdálo, jako by se ve mně něco zlomilo. To, že jsou střeva malý mozek a když jsou čistší, je i psychika lepší, jsem věděla už dříve. Ale tato věta transformovala moje vědomí a už pro mě není tak snadné do sebe cpát něco, co vím, že mému organismu neprospívá. Takže prozatím to občasné zamlsání beru jako odměnu za své úspěchy v krátké době a uspokojení chuti, na kterou jsem byla x let zvyklá. Ale je jí rozhodně mnohem méně.

Každý máme svoji jedinečnou cestu

Moji kluci si dopřávají vše. Můj manžel si se mnou občas dá zdravější jídlo, ale můj malý syn je na něco navyklý a je po mně holt tvrdá hlavička. Takže vyžaduje běžnou stravu. Já tu ale nejsem od toho, abych někoho do něčeho nutila. Ubíralo by mi to spoustu energie. Takže se mohou oba inspirovat a přidat a nebo také nemusí. Každý máme svoji jedinečnou cestu a tak to beru. 

Hubnu bez cvičení

A co se týká postavy? Ne, opravdu nejsem žádný aktivní sportovec. Možná kdysi, to jsem byla ve sportu hodně dobrá. Ale v současné době určitě necvičím každý den, neběhám (to není vůbec můj šálek) ani se neprocházím kilometry daleko s aplikací v telefonu. 3x týdně si dopřeju klidnou jógu, abych protáhla tělo a posílila svalstvo a to je tak vše. Tudíž největší práci udělala pouhá změna toho, co jím a jak jídlo upravuji.

Opravdu STOJÍ ZA TO zamyslet se nad svým zdravím a nad tím, co a v jaké formě jíme. Zdraví máme jen jedno. A s lepším pocitem jde všechno lépe.

Na závěr chci poděkovat Evičce a celému jejímu týmu za úžasnou práci na projektu Jíme Jinak, inspiraci a poskytování cenných receptíků a informací. Jsem vděčná a chci vyjádřit svůj velký DÍK neboť váš projekt má nemalou zásluhu na tom, jak se dnes cítím. 

Vaše nadšená členka Verča.

Hubneme do plavek online: Shoďte 5 kg za 14 dnů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

Předchozí článekRýže Nerone se zimní zeleninou
Další článekCenzura rostlinných výrobků přitvrzuje