Ekzém a štítnou žlázu jsem si vyléčila sama. (Magda, 30 let)

Ekzém jsem brala jako součást sebe

Od narození jsem měla ekzém. Byla období, kdy byl nechutně škaredý, kdy jen otravný a kdy nebyl. Přítomnost ekzému byla různá během toho, jak jsem rostla a v obdobích, kdy tu byl, se v zimě ještě zhoršil a v létě třeba zmizel. A protože mi na něj nic nepomáhalo, přijala jsem, že tu se mnou prostě je.

V 17 letech mi pak zjistili hypofunkci štítné žlázy a nasadili Letrox. Opět jsem přijala, že to tak teď je, ale vnitřně jsem věděla, že to tak nechci napořád. Zkoušela jsem různé doplňky stravy nebo masti, ale stav byl stejný. Skoro při každé kontrole mi Letrox trošku zvedli a ekzém se v zimě objevil a na jaře se se sluníčkem vytrácel.

ZÁZNAM Jarní výzvy ZDARMA
Odhal skutečné příčiny jarní únavy, detox potraviny a skryté překážky pro tvůj rozkvět! Jen do 17.2. Pak začínáme Jarní očistu.
PŘEJÍT NA ZÁZNAM

Co mě nakoplo udělat změnu?

V lednu 2021 po prodělání covidu se mi ekzém začal rozbíhat po těle mnohem rychleji, než kdy dřív. Když už lezl na prsa, byl to pro mě vykřičník. Kojila jsem a nechtěla s tím jen tak přestávat. Kontaktovala jsem celostní lékařku, která mi dala nějaká doporučení a tip na stránky Jíme Jinak. Řídila jsem se jejími radami a občas něco uvařila podle zásad Jíme Jinak. Než jsem ale jídelníček během jara překopala, ekzém byl všude, bradavky úplně popraskané a každé kojení bylo pro mě utrpením. V červnu jsem si pak nechala udělat testy na potravinové alergie a vyšel mi tam lepek a kravské mléko. Tento papír od klasické doktorky mi pomohl hlavně psychicky, kdy jsem najednou měla v ruce svoji „omluvenku pro rodinu a přátele“. Vždy jsem totiž jedla všechno a docela si zakládala na tom, že nejsem vybíravá. Tohle bylo (a stále ještě je) pro mě celkem téma.

Já jsem to dokázala! Sama a bez léků!

Naštěstí trochu jiný jídelníček už za těch pár měsíců začal dělat změny, kojení bylo v pohodě (hurááá!), já se cítila skvěle a co ještě, pořád jsem pomaličku hubla. Myslela jsem, že ještě stále shazuji těhotenská kila (nabrala jsem asi 20 kg), ale na podzim jsem už měla míň než před otěhotněním. Tajně jsem doufala, že tu váhu už shazuji nadbytečným Letroxem, kdy mám hormonu v těle moc.
V polovině prosince 2021 jsem byla na endokrinologii. Stokrát hurá, Letrox mi byl po více jak 13 letech snížen! Hodnota TSH se změnila od poslední kontroly na 0,17. Doktorka vypadala nejistě a já měla nepředstavitelnou radost. V duchu jsem si říkala: „Tak to vidíš! JÁ jsem to dokázala. SAMA. Bez nějakých tvých prášků, které mě stejně nevyléčí!“. Tolikrát jsem tam chodila s odporem a myšlenkami, jak jsou všichni ti doktoři blbí, když je baví lidi jen léčit ale ne uzdravovat. Kolikrát jsem brečela bezmocí, že to takhle nechci, jen nevím, co s tím dělat…

Vím, že odpověď je v jídle

Teď už ale vím, že jídlo je moje cesta. Když jsem nad tím nedávno přemýšlela, uvnitř jsem vždycky cítila, že moje odpověď bude v jídle. Jen jsem nevěděla, jak na to. Měla jsem strach, co na to okolí. Myslela jsem si, že to nezvládnu. Po té prosincové kontrole na endokrinologii už ale vím, že to zvládnu. Jen se zase potřebuji posunout o kus dál.
V lednu 2022 jsem si zaplatila členství v Klubu Jíme Jinak. Konečně se mi daří vařit chutněji, sžívám se díky receptům se všemi těmi novými surovinami a chutěmi. Vyměnila jsem snídaňové sladké kaše za ranní miso polévku. Cítím se ve svém těle šťastně a jsem na sebe hrdá, že jsem tyto změny dokázala uskutečnit.

A co na to říkají doma?

Jelikož se u nás i před Jíme Jinak jedlo relativně zdravě, nemáme s přechodem na jiné vaření až takový problém. Manželovi nenutím své postoje a on mi do toho taky nemluví. Někdy mu uvařím, co si přeje, někdy si vezme něco sám, ale většinou jí doma moje jídlo s něčím svým konvenčním. Párkrát se i stalo, že si to nijak nevylepšoval a chutnalo mu. Z tohohle mám pak největší radost! Děláme si hlavně srandu, že u nás doma „jíme jinak“ – jinak, než ten druhý. ☺ No a dcera (1 a ¾ roku) jí ode mě téměř všechno, nechávám ji ochutnávat i jiné chutě z manželova talíře. Na nějaké nemoci vůbec netrpí. Tak se mi zdá, že to prostě funguje. A kdo ví, třeba jednou budeme jíst všichni „stejně jinak“ ☺

Nemám v plánu teď dělat další velké změny, i teď už vidím pozitivní dopady stravování se podle Jíme Jinak. Takže pomaličku budu pokračovat, budu se dál učit a budu si tuhle svoji cestičku, pro mé nitro tak drahou, prošlapávat dál a dál… Děkuji. ♥

Magda