Kdosi mi vyprávěl příběh o malém chlapci, který byl houbařit se svým otcem. Houby je zavedly až k státní hranici, kde se před nimi objevil vysoký plot s ostnatým drátem. ,,Tati, co je za tím plotem?" Táta jen pokýval hlavou a odpověděl: "My. To my jsme za plotem, chlapče."

Nejtěžší to bylo doma

Ano, jistě. My všichni, kteří jsme se odlišili nebo se o to pokoušíme, jsme se setkali s nepochopením i odsouzením. Znáte ty pohledy, úsměvy pod „fousy“. To jsou ty příjemnější projevy našeho okolí na naši jinakost.

Když jsem se já rozhodl odlišit a přijal principy Jíme Jinak, nebylo to jiné. Nejtěžší to bylo přímo doma. Manželka nám všem roky vařila každý den velmi chutná jídla. A najednou jsem je odmítl. Ihned se dostavily rozpaky a neporozumění. Nebylo a není to jednoduché.

Začal jsem vařit sám

Pokoušel jsem se tedy vařit sám. A jelikož jsem do té doby zvládl uvařit tak vaječinu a čaj, tak ani mé první pokusy nestály za moc.

Byly 3 tři dny před vánoci 2018, všude spousta „dobrot“ a já se pokoušel dělat své první instantní kaše. Nechutnaly mi. Ani nijak hezky nevypadaly. Ale konvenční jídlo už jsem nechtěl, žena kategoricky odmítla vařit jinak a já neuměl vůbec vařit. Natož podle Jíme Jinak. Tehdy ještě nebyl kurz Jak začít , Podzimní detox“ právě skončil a v receptech bylo až příliš mě neznámých slov. Zkrátka, španělská vesnice.

Nezbylo než začít číst, hledat, zkoušet a učit se. A tak jsem se začal pokoušet o svou první miso polévku, kompletní talíř a třeba i něco „na zub“. Dozvěděl jsem se, jak chutná první palec nahoru ve FB skupině i jak dokáže negativní komentář zacloumat sebevědomím a především odhodláním pokračovat. Komentář: „Fuj!!!“ se pevně vryje do paměti, takže si dodnes jasně pamatuji okolnosti, za kterých jsem tohle hodnocení získal :-)

Styděl jsem se, že jsem jiný

Rovněž jsem se za to styděl. Jak asi zapadnu v novém zaměstnání, v cizím městě, když jsem „jiný“? Když jsem šel s kolegy na první společný oběd do místního bufetu, hned ve dveřích mě přivítal pach přepáleného oleje a obrovská tabule s názvy jídel menu běžného bufetu. Slibovaná dvě bezmasá jídla opravdu nebyla zrovna to pravé. Co si asi vyberu? Nejschůdnější mi přišla čočka s klobásou a chlebem. Když jsem se dlouhou frontou propracoval konečně na řadu, požádal jsem obsluhu, jestli by mi mohla dát místo klobásy kopeček rýže a místo chleba zeleninovou oblohu.

Lunch story

Obsluha, což byla taková košatá kuchařka v létech, jen naklonila hlavu na stranu a upřeně se na mě dívala. Fronta se zastavila a já cítil, jak mi začínají hořet tváře. Raději jsem se ani neohlížel, abych neviděl ty překvapené tváře, smějící se oči atp. Po téhle dramatické pauze košatá paní úplně klidným hlasem řekla: „Prosím! Můžete mi to zopakovat?“ Zopakoval jsem tedy svůj výběr obědového menu. Košatá paní zvedla obočí, nadechla se jakoby chtěla něco říct, ale otočila se a okénkem do kuchyně zařvala: „Jednou čočka! A pán si přeje místo klobásy žufan rýže.“ „Cože?“ „Pán si přeje místo klobásy žufan rýže!“ „To jako fakt?“ „Áááno! A zeleninovou oblohu.“ Takže to musel slyšet nejenom ten poslední ve frontě, ale i všichni ve vedlejší místnosti u stolů nad svými obědy. Mno, tak to bychom měli :-)

Tím ale mé „lunch story“ ještě neskončilo. Konečně byl můj talíř připraven. Košatá paní mi jej podala přes pult, říkaje: „Ale vypadá to docela dobře“. Zmohl jsem se pouze na chabý náznak úsměvu a už jsem se posunul dál pultem až k pokladně. Za pokladnou seděla taky košatá paní v letech, ale jiná. A hned na mě spustila: ,“Prosím vás, co mi to děláte? Jak to mám teď namarkovat?“ „Já klidně zaplatím plnou cenu,“ řekl jsem, jen ať už mám tohleto za sebou.  „Tak to teda ne, panáčku. Takhle by to nešlo!“ A tak počítala jednotlivé položky na talíři, fronta musela ještě chvíli vydržet a já též. Měl jsem to asi o 10 Kč levnější než s klobásou. Brzy jsem se dopátral veganského bistra, ale tam už nebyla taková sranda :-)

Tak to nedám

Styděl jsem se i za facebook, když jsem zjistil, že mé příspěvky ve veřejné skupině vidí a mohou komentovat „přátelé“, kteří se tak postupně dozvídali o tom, co jsem jim ještě nebyl připraven sdělit. A to dokonce tak, že jsem napsal Romanovi o radu, jak by se to dalo ošetřit. Nešlo to :-) Eva dokonce natočila video na tohle téma s výzvou ať jsme na svou jinakost hrdí. Tak to nedám….

Kdo je tady vlastně jiný

Dnes už je všechno jinak. Leccos dokážu uvařit i upéct. Jsem spokojený a nestydím se. Beru to s nadhledem. Jím jinak, ale kdo tady je vlastně „jiný“?

Díky svému povolání bývám týden mimo domov a pak se zase vracím na týden domů za rodinou. Potkávám tak spoustu lidí, spolupracovníků, kolegů, spolubydlících. Navzájem si „koukáme do talíře“ a nutně se tak vždy rozproudí vášnivá debata, především tedy nad mým talířem. Těší mě množství otázek, projevený zájem a uznání, kterého se mi teď dostává.

Už nejsem morous s 30 kg nadváhy

Ti, kdo mě potkají opět po létech, aniž by tušili, že patřím k Jíme Jinak, už na první pohled poznají, že je jednoduše „něco jinak“. A to je fajn. Dávno je pryč ten stresem zbořený morous s nadváhou takřka 30 kilo.

Už si to dokonce připustili i první posměváčkové. „Dávám ti měsíc. Maximálně dva!“ :-) Ovšem měsíců mezitím uplynulo 16 a mnozí z posměváčků dnes listují stránkami Jíme Jinak, někdo se zastaví pro kvásek, jiný si třeba řekne o radu. Je příjemné sledovat, jak se věci mění k lepšímu a že to jde.

Přelez jsem plot

A proč vám to všechno vlastně píšu? Protože jsem to zvládnul a chci se s váma o to podělit. Přelezl jsem plot. Kalhoty i rukávy mám roztržené o ostnatý drát, ale stojím na té správné straně. A protože vy můžete taky!

Martin Rychlý

P.S. A jak to vlastně poznáte, že jste to zvládli? Snadno. Přijde to samo časem. Třeba za rok.

❤

  1. Martine, jak jsem mohla tak hezký, vtipně napsaný článek ještě nečíst a to tady lovím moudrosti stále… Jste obdivuhodný a zaslouženě si užíváte plody svého úsilí. Vrátím se k Vašim slovům vždy, když mě budou opouštět síly a motivace… Děkuji ♥ :-)!

  2. „Jsem vděčný všem, kteří mi řekli NE. Díky nim jsem to totiž zvládl sám.“ – Albert Einstein
    Martine, tohle se tak krásně čte, díky za sdílení. Fandím Vám, buďte zdravý a veselý!

  3. Martine, jste FRAJER! O to víc, že jste ten týden někde mimo domov, takže asi žádná nuda, co… a teda klobouk dolů, jak jste začal – 3 dny do Vánoc, kdy všude kole vás samý „dobroty“, to musíte mít hodně pevnou vůli, když jste si začátek ještě takhle ztížil.
    You are the champiooooooon 🏆😉

  4. Martine, tleskám! Když jsem před lety přestala jíst maso, protože mi přestalo chutnat a začala jíst „divné věci“, taky jsem byla všude za exota. O to víc, že už je mi 57 a tyhle výstřelky jsou přece vhodné tak akorát pro mladé a nezkušené. Před rokem a půl jsem nastoupila do nové práce a tam také kolegyně kroutily hlavou, co že to do sebe soukám za nesmysly. Je nás tam 5 a minulý týden si už druhá zaplatila kurz JJ. :))

  5. Teda Martine, přesně Váš článek jsem potřebovala přečíst. Jídlo jsem si vždycky hlídala a vždy jen vařila doma. Žádné závodní stravování. Kolegové vždycky záviděli a loudili moje krásně barevné a naaranžované pokrmy. Musela jsem ale kvůli zdraví začít jíst jinak a i váha už potřebovala pořešit. Pro mně osobně žádný problém. Jsem zvyklá vařit i 3 jídla denně. JENŽE – máme jet na 3 dny na teambilding a samozřejmě řeším jídlo. Jak si před tou skvadrou alfasamců a barbín, které jídlo zatím řešit nemusí mám obhájit svoje JJ? Stačí že jsem pro všechny divná proto, že nepiju. Za 1. nechutná mi to. Za 2. mám naprostou intoleranci na alkohol. Stačí opravdu jen ochutnat cokoliv s alkoholem a jdu pod stůl. A nikomu to nevysvětlím. A víte co? Já do toho skočím stejně po hlavě jako Vy:-)
    Díky a ať se nám všem daří.
    Sylva

        • Mě taky, dokonce tvůj příběh vyprávím jako historku různě známým. Na posledy jsem pobavila kosmetičku, která mi líčila, jak by chtěla začít, že ví, že to potřebuje, ale jak neví, jak do toho, jak začít…Mooc se jí to líbilo.

  6. Hezký příběh:) většinou to byva opacne, ze muž nechce změnit stravování, jsem mile překvapena, že je tomu i jinak. Držím palce v dalším jiném vareni:)

    • Začínají se nám na Jíme Jinak množit osvícení muži, co se nebojí vařečky. Překvapivě se to dost často míjí se zájmem partnerky, což mě překvapuje ještě víc. Co by naše čtenářky za takové muže daly, že???

  7. Martine nemohu než zatleskat, máš můj obdiv. Většina průběhů je o ženách jež převádějí členy rodiny na novou cestu. O to víc je tvůj příběh inspirativnější. Jak píšeš moc internetových sítí je až neuvěřitelná a mnoho lidí neumí než kritizovat a schazovat druhé. Bohužel s jakoukoliv jinakostí je těžké žít do doby, než změníš pohled a vidíš sebe jako jedinečnou bytost, která má sílu a chuť žít skutečně po svém a nenechat se ovlivnit středním proudem= davem. Kdyby Evča s Romanem vyhlašovali příběh měsíce, roku….. Máš za mě 👍 .

  8. Obdivuhodné,krásně se to čte a myslím,že všechny tady ujišťuje,že jsme na správné cestě.Martine moje poklona a velké dík za napsání článku.

  9. Obdivuhodné, ste vzor pre nás všetkých.
    Tiež by som bola zvedavá či manželka ešte odoláva, alebo ste ju výsledkami presvedčil o správnosti vašej voľby?

    • Elen, Nad’o: má žena je velmi vytrvalá. Skutečně „tvrdý OŘECH“🙂
      Děkuji vám všem za krásné komentáře. Moc si toho vážím.

  10. Kdysi jsem byla v divadle na představení s panem Duškem Čtyři dohody….tenkrat mi došlo, že kdyby se všichni těmi dohodami řídili, svět by byl ještě krásnější než je teď….utkvelo mi v hlavě především toto:Nevytvářej si domněnky, vše co jsem udělal jsem v tu chvíli udělal nejlíp, jak to v danou chvíli bylo možné a to,ze nikdo nemá právo soudit mě a já nemám právo soudit ostatní….a to všechno by se dalo použít i když třeba jen JÍME JINAK…..lidé si bez osobní zkušenosti vytvářejí domněnku o tom,co si dáváme na talíř, podle svého dojmu nás pak posuzují a my bychom se za to, co a jak jíme neměli nikdy stydět a nebo se to snažit před někým obhajovat….je to naše volba,náš způsob života a ostatní to tak musí prostě brát (tedy měli by 😉😉😉)…..Martine, držím vám pěsti, jste fakt dobrej 👍👍👍👍👍👍.

  11. To je naprosto úžasné! Moc gratuluji. To odhodlání a hlavně vytrvalost – to je obdivuhodné!!! Uměla jsem normálně vařit a i tak jsem z všech těch změn byla překvapená. A když jsi neuměl vůbec nic… VELIKÝ OBDIV A KLOBOUK DOLŮ! Ta proměna je úžasná :-)

  12. Skvělé, vážím si každého kdo přejde na jj, hlavně mužů. Martine, můžu se zeptat? Přidala se k Vám již Vaše žena?

  13. Úžasné, moc gratuluji a děkuji za sdílení. Moc inspirativní příběh, klobouk dolů! A zírám na tu nádhernou vánočku, bábovku, chleby,… Stal se z tebe mistr ;-)

  14. Zobrazit všech 36 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

SDÍLEJTE PŘÍSPĚVKY - získejte členství v Klubu JJ nebo jeho prodloužení. Jak to funguje?
Autorem článku je Eva Cikrytová
Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh
Předchozí článekNádivka v županu
Další článekMimořádná sleva 35% na varné sklo a skleněné nádobí