Domů > Magazín > Vaše příběhy

Plot (Martin, 45 let)

Kdosi mi vyprávěl příběh o malém chlapci, který byl houbařit se svým otcem. Houby je zavedly až k státní hranici, kde se před nimi objevil vysoký plot s ostnatým drátem. ,,Tati, co je za tím plotem?” Táta jen pokýval hlavou a odpověděl: “My. To my jsme za plotem, chlapče.”

Nejtěžší to bylo doma

Ano, jistě. My všichni, kteří jsme se odlišili nebo se o to pokoušíme, jsme se setkali s nepochopením i odsouzením. Znáte ty pohledy, úsměvy pod “fousy”. To jsou ty příjemnější projevy našeho okolí na naši jinakost.

Když jsem se já rozhodl odlišit a přijal principy Jíme Jinak, nebylo to jiné. Nejtěžší to bylo přímo doma. Manželka nám všem roky vařila každý den velmi chutná jídla. A najednou jsem je odmítl. Ihned se dostavily rozpaky a neporozumění. Nebylo a není to jednoduché.

Začal jsem vařit sám

Pokoušel jsem se tedy vařit sám. A jelikož jsem do té doby zvládl uvařit tak vaječinu a čaj, tak ani mé první pokusy nestály za moc.

Byly 3 tři dny před vánoci 2018, všude spousta “dobrot” a já se pokoušel dělat své první instantní kaše. Nechutnaly mi. Ani nijak hezky nevypadaly. Ale konvenční jídlo už jsem nechtěl, žena kategoricky odmítla vařit jinak a já neuměl vůbec vařit. Natož podle Jíme Jinak. Tehdy ještě nebyl kurz Jak začít , Podzimní detox” právě skončil a v receptech bylo až příliš mě neznámých slov. Zkrátka, španělská vesnice.

Nezbylo než začít číst, hledat, zkoušet a učit se. A tak jsem se začal pokoušet o svou první miso polévku, kompletní talíř a třeba i něco “na zub”. Dozvěděl jsem se, jak chutná první palec nahoru ve FB skupině i jak dokáže negativní komentář zacloumat sebevědomím a především odhodláním pokračovat. Komentář: “Fuj!!!” se pevně vryje do paměti, takže si dodnes jasně pamatuji okolnosti, za kterých jsem tohle hodnocení získal :-)

Styděl jsem se, že jsem jiný

Rovněž jsem se za to styděl. Jak asi zapadnu v novém zaměstnání, v cizím městě, když jsem “jiný”? Když jsem šel s kolegy na první společný oběd do místního bufetu, hned ve dveřích mě přivítal pach přepáleného oleje a obrovská tabule s názvy jídel menu běžného bufetu. Slibovaná dvě bezmasá jídla opravdu nebyla zrovna to pravé. Co si asi vyberu? Nejschůdnější mi přišla čočka s klobásou a chlebem. Když jsem se dlouhou frontou propracoval konečně na řadu, požádal jsem obsluhu, jestli by mi mohla dát místo klobásy kopeček rýže a místo chleba zeleninovou oblohu.

Lunch story

Obsluha, což byla taková košatá kuchařka v létech, jen naklonila hlavu na stranu a upřeně se na mě dívala. Fronta se zastavila a já cítil, jak mi začínají hořet tváře. Raději jsem se ani neohlížel, abych neviděl ty překvapené tváře, smějící se oči atp. Po téhle dramatické pauze košatá paní úplně klidným hlasem řekla: “Prosím! Můžete mi to zopakovat?” Zopakoval jsem tedy svůj výběr obědového menu. Košatá paní zvedla obočí, nadechla se jakoby chtěla něco říct, ale otočila se a okénkem do kuchyně zařvala: “Jednou čočka! A pán si přeje místo klobásy žufan rýže.” “Cože?” “Pán si přeje místo klobásy žufan rýže!” “To jako fakt?” “Áááno! A zeleninovou oblohu.” Takže to musel slyšet nejenom ten poslední ve frontě, ale i všichni ve vedlejší místnosti u stolů nad svými obědy. Mno, tak to bychom měli :-)

Tím ale mé “lunch story” ještě neskončilo. Konečně byl můj talíř připraven. Košatá paní mi jej podala přes pult, říkaje: “Ale vypadá to docela dobře”. Zmohl jsem se pouze na chabý náznak úsměvu a už jsem se posunul dál pultem až k pokladně. Za pokladnou seděla taky košatá paní v letech, ale jiná. A hned na mě spustila: ,”Prosím vás, co mi to děláte? Jak to mám teď namarkovat?” “Já klidně zaplatím plnou cenu,” řekl jsem, jen ať už mám tohleto za sebou.  “Tak to teda ne, panáčku. Takhle by to nešlo!” A tak počítala jednotlivé položky na talíři, fronta musela ještě chvíli vydržet a já též. Měl jsem to asi o 10 Kč levnější než s klobásou. Brzy jsem se dopátral veganského bistra, ale tam už nebyla taková sranda :-)

Tak to nedám

Styděl jsem se i za facebook, když jsem zjistil, že mé příspěvky ve veřejné skupině vidí a mohou komentovat “přátelé”, kteří se tak postupně dozvídali o tom, co jsem jim ještě nebyl připraven sdělit. A to dokonce tak, že jsem napsal Romanovi o radu, jak by se to dalo ošetřit. Nešlo to :-) Eva dokonce natočila video na tohle téma s výzvou ať jsme na svou jinakost hrdí. Tak to nedám….

Kdo je tady vlastně jiný

Dnes už je všechno jinak. Leccos dokážu uvařit i upéct. Jsem spokojený a nestydím se. Beru to s nadhledem. Jím jinak, ale kdo tady je vlastně “jiný”?

Díky svému povolání bývám týden mimo domov a pak se zase vracím na týden domů za rodinou. Potkávám tak spoustu lidí, spolupracovníků, kolegů, spolubydlících. Navzájem si “koukáme do talíře” a nutně se tak vždy rozproudí vášnivá debata, především tedy nad mým talířem. Těší mě množství otázek, projevený zájem a uznání, kterého se mi teď dostává.

Už nejsem morous s 30 kg nadváhy

Ti, kdo mě potkají opět po létech, aniž by tušili, že patřím k Jíme Jinak, už na první pohled poznají, že je jednoduše “něco jinak”. A to je fajn. Dávno je pryč ten stresem zbořený morous s nadváhou takřka 30 kilo.

Už si to dokonce připustili i první posměváčkové. “Dávám ti měsíc. Maximálně dva!” :-) Ovšem měsíců mezitím uplynulo 16 a mnozí z posměváčků dnes listují stránkami Jíme Jinak, někdo se zastaví pro kvásek, jiný si třeba řekne o radu. Je příjemné sledovat, jak se věci mění k lepšímu a že to jde.

Přelez jsem plot

A proč vám to všechno vlastně píšu? Protože jsem to zvládnul a chci se s váma o to podělit. Přelezl jsem plot. Kalhoty i rukávy mám roztržené o ostnatý drát, ale stojím na té správné straně. A protože vy můžete taky!

Martin Rychlý

P.S. A jak to vlastně poznáte, že jste to zvládli? Snadno. Přijde to samo časem. Třeba za rok.

❤

PS: Začínáme Jarní očistu!

Únava, blbá nálada a kila navíc? Nenecháme vás v tom! 😊 Pojďte s tím zatočit. Začínáme 8 týdenní Jarní očistu. Pročistíme tělo, zlepšíme jídelníček i postavu a zase bude dobře.

Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh

15 lidí už poděkovalo za článek.

Komentáře

Skvělá změna, Martine. Fotka na mostu vyjadřuje stav mysli před změnou stravy? ; ) S posměchem mám zkušenost v restauraci, která je vedle našich kanceláři. Je to nejblíž, tak proč chodit jinam, že? Moje objednávky musely nejdřív projít schvalovacím procesem u kuchaře, před tím ještě posměšek servírek. O kolezích v práci můžu napsat to samé. Jít dál i přes to všechno, věřit sám sobě a ne “radám” od těch, kteří se nevědomě bojí, že jim dosvědčíme jejich vlastní omyly svou zdravotní pohodou. Akutálně si stravu do práce už chystám doma.

Martine, jak jsem mohla tak hezký, vtipně napsaný článek ještě nečíst a to tady lovím moudrosti stále… Jste obdivuhodný a zaslouženě si užíváte plody svého úsilí. Vrátím se k Vašim slovům vždy, když mě budou opouštět síly a motivace… Děkuji ♥ :-)!

Ukázat další komentáře

Mohlo by se vám líbit

144
70

Videopřání Jíme Jinak 2022 – Uspořádejme si myšlenky

Čtěte více na toho téma

Vyzkoušejte také

3
3

Kámoš

Přes noc napadlo trochu sněhu. Docela mrzne, teploměr ukazuje -6°C. Jdu se po ránu zase proběhnout, jak je mým zvykem. K mé radosti potkávám stejně „postiž...

Fandím svému klubu

Pokud jsem zrovna doma a hraje se hokej, rád zajdu na zimák a svými hlasivkami ženu kluky za vítězstvím. Tenhle zápas s Kladnem v čele s Jardou Jágrem sice...

Loučení

Když se podíváte chladu do tváře, když ochutnáte prstíčkem jeho sílu a když ucítíte jeho dech z blízka, teprve pak poznáte, co je to respekt. Ještě před ro...
2
8

Vcházím jako muž, vycházím jako dáma

Jaro je úžasné. Nejenom, že všechno ožívá, voní a kvete, ale i přírodní voda má stále co nabídnout. Je chladem přímo nabitá. Byla by veliká škoda si nechat...
1
2

Tabu

Máme je všichni a ,,jen“ skoro všichni s nimi máme potíže. Ženy dokonce ve větší  míře než muži, ale prý je to způsobeno tím, že ženy jsou jednoduše stateč...
2
5

Ti nejchudší nosili v kornoutu rozinky, křížaly a jablka

Čtenářka Renáta pochází ze sudetské oblasti Čech, kde jsou kornouty do školy tradicí. Babička dodnes vzpomíná na to, jak kdysi šla ona se svou babičkou prv...