10 týdnů s Jíme Jinak mi vrátilo svobodu (Marie, 50 let)

Mám takové svoje jídlo

Máte úžasnou kamarádku, se kterou se nevídáte tak často a přesto máte vždycky pocit, že to bylo včera? Já ano. Navštívila jsem ji po několika měsících.„Majký, máš hlad? Dáš si se mnou? Mám takové svoje jídlo.“ „Jo jo, dám si moc ráda, děkuju.“ Dostala jsem plný talíř zapečeného bulguru s kukuřičnou krupicí, tofu a zeleninou a k tomu salát z okurek a rajčat ze zahrádky. „Klidně si přidej, jestli TO potřebuješ.“ 😊
Chvíli jsme si povídaly a několikrát zaznělo „Jíme Jinak, jarní detox, peču chleba, je mi skvěle, chci mít klid..“ Probraly jsme za dvě hodiny kdeco okolo rodiny, práce… Nechtělo se mi odjíždět, ostatně jako pokaždé 😊
A tak to začalo.

Je to nádherná baba

Cesta trvala dvě hodiny a mně se v hlavě honil celý den. Jak to říkala? Jíme Jinak…nějaký klub, co se platí… že ji nepřestává udivovat, jak velké množství jídla je z obilovin po uvaření, že by nakrmila regiment 😊… že to dělá pro sebe… že při jarním detoxu zhubla až moc, ale už se to srovnalo a je spokojená… že je to rychlé vaření… že nemusí, ale dělá jí to dobře.Říkala „takové svoje jídlo“, neřekla „JENOM takové“, takže se za to nestydí, neomlouvá… že prý je hlavní rovnováha…že jí, když má hlad, někdy víc a častěji, jindy tělo nechce… že na stránkách je spousta zajímavého čtení … líp než miso polévka k snídani jí dělá dobře kaše…
Já kaši s ovocem a hořkou čokoládou jím k snídani už pár let, to nebude žádná změna a polévky miluju. Večer jí do 18. hodiny a v létě do 18.30. Hmm, to tedy nevím, zda dokážu. Jí

m mnohem později a spát chodím dlouho. V týdnu spím míň, o víkendu si ráno polenoším.
Až dorazím domů, musím jí ještě jednou říct, že je nádherná baba a sálá z ní vnitřní energie, vypadá báječně, působí sebevědomě a vyrovnaně.

Diety jsem zkoušela kvůli váze

„A proč bych nemohla i já? Co ona může a já ne?“  Nenašla jsem jediný pádný důvod, proč to nezkusit. Tedy až na to, že každé ráno v 5:15 přemlouvám budík, aby byl můj kámoš a mlčel.
Některé suroviny používám, s některými to neumím, některé nové poznám a třeba se je naučím i správně používat. Kávu téměř nepiju, mléčné výrobky nejím asi rok a půl, uzeniny nemusím (jen v létě špekáček na ohni si dám s chutí) a třeba zhubnu, přestanou mě bolet kotníky a budu moct zase chodit na podpatkách.
S váhou je to jako na houpačce +- 20 kg, nejrůznější diety, přísný režim jídel, hlídání času, výčitky z porušení daných pravidel, sebeobviňování, nadměrné cvičení, strhané koleno, rameno, stále nafouklé břicho.

Ještě ten večer jsem se rozhodla

Ještě ten den večer jsem prohlédla stránky Jíme Jinak, poslechla Evin milý hlas a rozhodla jsem se. S okamžitou platností. 😊 Zakoupila členství a získala nespočet stejně naladěných lidiček.
První, co jsem uvařila podle Jíme Jinak, byla fazolová pomazánka s česnekem.  Můj tatínek po ochutnání nabádal maminku, aby si ode mě vzala recept. Připadalo mi to vtipné.
Postupně jsem dokoupila suroviny, objevila jsem ume ocet, posunula budík na pátou a uvařila první miso polévku do termosky do práce. Měla jsem strach, že budu mít hlad, tak jsem první týden přidávala lžíci obilí a lžíci luštěnin. Božská manna! Kdysi jsem tuhle polévku zkoušela, ale misa jsem dala jednak moc a jednak se mi špatně rozmíchalo na knedlíčky, protože mi nikdo nedal radu, jak se správně s ním pracovat.
Termoska s úzkým hrdlem byla nepraktická, tak jsem využila benefitu a koupila od firmy Lurch jinou (velmi praktický a hezký  „mazlík“).

Manžel ochutnal a na mě už nezbylo

Večeři jsem nabídla k ochutnání manželovi. Ochutnal a na mě jaksi nezbylo. Rychle jsem si udělala další porci. Další dny už jsem vařila porce dvě. Manžel si jen podle svého dokořenil. Udiveně se mě ptal, jestli to takhle bude pořád, že budu ráno vstávat a vařit (ví, jak nerada vstávám). „Ano, bude.“ 😊
Přišla hrůza, že budu mít hlad pozdě večer. Hlad se nekonal, nepřišly ani chutě na sladké.

Zkusila jsem švestkový koláč s drobenkou. Tak jestli tohle bude držet dohromady?! Drželo a já rozhodně nesnědla jeden kousek. Výčitky jsem si nepřipustila. Přece takovou děsnou dobrotu nenechám osychat 😊 Dobrá výmluva, že? Za každé jídlo děkuju, chválím recept a děkuju i sama sobě, že jsem si tak dobře uvařila.

Jím Jinak i na dovolené

Můžu potvrdit, že i na dovolené se dá bez problémů jíst dobře. Ostatní jsem předem požádala, aby respektovali, že si oddělím v určité fázi vaření třeba rýži, zeleninu a doplním si podle svého. S alkoholem to samé. Někdo mi nabídl ještě podruhé, ale tím to skončilo. Na kola jsem si vezla kromě zeleniny uvařenou čočku a ječmen, opražená semínka a ořechy, ume ocet a sójovku. Pak už stačila jen horká voda. Pod Bezdězem v hospodě měli výtečné pohankové rizoto.

10 týdnů a 9 kg dole, nebolí kotníky, břicho splasklo

Budík jsem vrátila na 5.15, ale budím se před jeho zvoněním jako rybička. S nachystanou zeleninou zvládám uvařit polévku rychle. V 5.40 odcházím z domu. O víkendu mám slané kaše nebo žitný chleba s pomazánkou. Podle chuti. Nepřestane mě udivovat, že si labužíruji a kila mizí.
Za 10 týdnů jsem ztratila 9 kg, přestaly mě bolet kotníky, břicho oplasklo.

Vůně polévky v práci láká kolegyňky, jedna už Jíme Jinak taky propadla.
Oprašuju oblečení, které se mi ve skříni „srazilo“ a jsem vděčná za nabytou svobodu. Svobodu, že nic nemusím, ale chci. Svobodu, že když zhřeším, nemám výčitky. Děkuji za zjištění, že ovoce je vlastně dezert a záleží na tom, co jím běžně. Raduji se z barev při vaření a nejraději bych vařila a ochutnávala jedno jídlo za druhým. Jenže proč, když teď nemám hlad?