V poslední době téměř všude čtu, kolik „zla“ na nás napáchali rodiče, když jsme byli malí. Kolik špatných vzorců si (v dobré vůli) dovolili nám implantovat. Nijak to nezpochybňuju, ale snad mi prominete, pokud tomu dodám i druhou stranu mince.

Poděkovat, pozdravit,…přeci samozřejmost

Když se na to podívám z druhé strany, je toho tolik dobrého, co nám, střední generaci, rodiče vštípili. Například, že se chodí vpravo – hlavně na přechodu pro chodce. Usnadní to cestu oběma stranám. Že se nejprve vychází, teprve pak vchází. Opět ze zdravého rozumu vyplývá, že vycházející uvolní místo vcházejícímu. Že je opravdu dobré se rozhlédnout vlevo, vpravo, vlevo a teprve pak vstoupit na silnici. Že když jsem mladší a čipernější, automaticky pustím sednout někoho staršího a pomyslím si, že by to mohla být moje babi, děda. O pozdravení při vstupu do místnosti (čekárna u lékaře atp) ani nemusíme diskutovat. Poděkování, poprosení byla samozřejmost od doby, co jsme se naučili mluvit.

Nebo už ne?

Proč o tom píšu? Dnes a denně se setkávám ne s pamětí (národa), ale spíše s otupením a ignorací. Blikne zelená a maminka s kočárkem vám přejede nohy, když se řítí jak tank hlava nehlava – opravdu bezhlavě vlevo i s capartem za ruku. Dáma ve značkovém oblečku s mobilem na uchu i její dcerka se budou cpát do autobusu hned po zastavení. Protože vystupující senior je brzda v jejich rozjetém životě. Přebíhající stádečko třeťáků s vůdcem, který pokřikuje „Kašli na ně, oni zastaví, protože máme přednost“. Varianta, že auto nemusí stačit zastavit tu nejspíš nebyla naimplantována. Příkladů jistě denně vidíte spoustu i vy.

Rodina je základ státu

Prosím, zvolněte. Naučte své děti i přátele zpátky to, co nás v dobré víře učila maminka s tatínkem. Že slušnost je v pořádku. Opatrnost na místě. Že spěchat se má pomalu. Dnes v médiích často omílaná paměť národa, to nejsou jen zvěrstva páchaná režimem. Jsou to i momenty láskyplné péče posílané dál. Protože jak říkal starý pan Homolka v Ecce Homo Homolka – Rodina je základ státu. A tak držte pohromadě, zachovejte si zdravý rozum. Vypněte televizi a běžte společně sledovat TopStar na noční oblohu, National geographic do vaší zahrady a věřte, že nejlepší TalkShow je ta opravdová. Doma s rodinou a přáteli.

Jo…. a choďte vpravo 🙂

S láskou, Andrea

Děkuji, jak se o nás krásně staráte

Tereza: Tak já také ještě jednou díky! Krásně se...

Přidala se ke mně i kolegyně z práce

Hanina515: Nemám ani extra chutě, když dětem peču klasickou buchtu,...

Manžel na této stravě cukrovku vyléčil

Metodej: Určitě je, manžel na této stravě v podstatě...

Podzimní detox nemá chybu! Samé dobroty, které mě léčí

Pavlína M.: Již 9 měsíců jsem s Jíme Jinak...

Vaření dle JJ je zábava a rychlovka a navíc s dobrým pocitem

Spenito: Klasické konvenční vaření mně v poslední době přestávalo...

Děkuji za celý rok v Klubu

Dobrý den, Evo a Heleno, chtěla bych vám poděkovat za...

Můj přítel – masožrout a sladkomil – vyjedl talíř pomalu i s glazurou

Vendtechman: Dneska pokus o ryzove nudle a seitan se...

Vaření dle JJ je jednoduché a nejsem unavená, takže to jde samo

Jana: Těch informací je hodně, ale strašně mě to...

Jídlo je výborné, rychlé a léčí a navíc ušetřím na nákupech

Vherm: Ahoj všem, jsem 12. den v hubnutí do...

Klesl mi cholesterol, glykemie i další hodnoty v krvi

Jana P.: Dobrý den, chtěla jsem vám poděkovat, za...

Mám ohromnou radost, že hubnu

Kateřina: Začátkem ledna jsem se přihlásila do kurzu "hubneme...

Obdivuji vaše recepty a úžasné nápady

Lenka M.: Nejsem ortodoxní JJ, ale tuto stravu mám...

Roky jsem bojovala se zácpou a únavou – konečně jsou pryč!

Marcela: Ahoj, chtěla jsem vám poděkovat za super kurz...

Óda na jara a jarní očistu (Marek)

Postit se dá i s radostí a humorem, jak...

Celý kurz shrnu jedním slovem: DĚKUJI

Alenka: Milá Evi, celý kurz bych shrnula jedním slovem,...

Moc mě to baví!

Libenk: Děkuji za výborný recept 🙂 Dnes upečeno a...

Seriál: Jak na jaro

materiály
  • Stáhněte si jej a upravte jídelníček.
  • Vyhněte se nemocem a jarní únavě.
  • Jídelníček ke stažení!
  1. Bože, dnes a denně se s tím setkávám a zastavuje se mi rozum. Toto vše v článku nás neučili jen rodiče, ale i škola. U nás v domě, kde je pouze 8 bytů, bydlí paní vychovatelka. Její asi 11 syn, mě ovšem ještě ani jednou nepozdravil. A to, ani v její přítomnosti, kdy ona mi řekne ahoj. Co na to říct?

    • Naprosto s Vámi souhlasím. Ale možná to není chyba paní vychovatelky. Mám také jedenáctiletého syna, bydlíme v paneláku se čtyřiadvaceti byty. Od malička ho učím zdravit, když nepozdraví, vždycky si to slízne. Přesto někdy zdraví, někdy ne. Nevím, čím to je. Pubertou? Nepozorností? Studem? Nebo je to málo, když ho to učím jen já?Fakt nevím. Vím jen to, že sama za sebe dělám, co můžu.

      • Děti jsou někdy zasněné, to vidím i na našich holkách. Když zrovna jsou uprostřed nějakého vyprávění nebo svých vlastních myšlenek, taky nepozdraví, i když já ano. Pak ale jdeme na Sněžku a děti zdraví všechny Čechy, Poláky a Němce, které potkáváme a kteří nestíhají reagovat. Tak to mě uklidňuje 🙂

      • To není pubertou. Myslela jsem to tak, že mě nepozdravil ještě v životě, ani co byl malé dítě.

      • Aha, tak to je jiná.
        Když čtu Evin příspěvek, musím se smát. Připomíná mi to mého syna, když mu byly tak čtyři, pět let. Seděl na balkóně na parapetu a zdravil každého, kdo šel po ulici. S leckým si i popovídal. Dodneška se červenám, když vidím jednu paní, s níž se můj syn jednou také zdravil a to takto: Syn – dobrý den! Paní – dobrý den! Syn – bába letí komínem! Naštěstí je to tolerantní žena, má stejně starého vnuka a ví, že malé děti jsou prostořeké.

        • To mi připomnělo čekání ve frontě s dvouapůlletou dcerkou, která si zrovna uvědomila, že kluci mají jiné pohlaví než holčičky a frontu nahlas přepočítavala podle toho, jak si tipla, kdo je muž a kdo žena: „Pindík, pipinka, pipinka, pindík, pipinka,…“ :-))

    • No, mě teď zrovna napomínal muž, když jsem zdravila po cestě v lese chlapy, že už by měli zdravit oni mě jako první…Nějak se nám to asi vytrácí z kultury a nejsou to jen děti, kdo zapomíná zdravit. Lidé jsou ve svých bublinách a moc nevnímají, co se kolem děje. My zdravíme i cizí lidi na výletech a často je to úplně vyvede z míry, že nestihnou ani zareagovat nebo se na nás aspoň podívat. Chybí obyčejný lidský oční kontakt.

  2. No jakkoliv je článek pravdivý a dejme tomu i krásný a hovořící mi z duše, musím autorku opravit.
    Choďte vpravo – ano, ale snad jen na chodníku!!! Po silnici snad chodci chodí vlevo, aby viděli dobře protijedoucí auta a mohli zareagovat! Jak může jít chodec vpravo po silnici a za zády mu sviští auta! To vídávám v poslední době velice často – hlavně mladí lidé, ještě se sluchátky v uších.
    A při přecházení vpravo, vlevo? Snad nejdřív vlevo, pak vpravo a znovu vlevo, jestli se něco nepřiřítilo! Copak jsme v Anglii, abychom to dělali opačně?
    Článek napsaný v dobrém duchu, ovšem s chybami, které bijí do očí. A pak se ty děti mají něco, byť z internetu naučit!

    • Hani, já myslím, že Andrea myslela všechny aktivity chodců mimo vozovku – chodníky, schody, uličky v obchodech apod. Aspoň tak jsem si to představovala při čtení. Sama totiž stále narážím na zmatené chodce a návštěvníky obchodů, kteří lítají zleva doprava a rvou se skrz lidi. Bohužel na silnicích potkávám jako řidička taky spoustou špatně se promenádujících chodců. Vůbec nejhorší jsou večerní chodci a cyklisti v tmavém oblečení. Hotoví sebevrazi. No a to rozhlížení jsem opravila, to si asi neuvědomila a nebudeme dětem dělat v rozhlížení zmatek, že? Takže hezky vlevo, vpravo a zase vlevo. V Anglii jsem teď byla a za celý týden jsem si nemohla zvyknout na obrácený směr. Měla jsem při přecházení potíže jako po požití většího množství alkoholu 🙂

    • Milá Hanko, název mne napadl při přecházení jednoho velkého přechodu pro chodce. Cedule s tímto nápisem bila do očí a přesto … stádo.
      A co když můžeme hledat mezi řádky? A co když to je právě „jen“ o tom, co vše dlužíme dětem?
      A co když je to hlavně o tom, že se vytrácí zdravý rozum, soudnost, nadhled?
      Měj krásný den <3

  3. Zobrazit všech 13 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

SDÍLEJTE PŘÍSPĚVKY - získejte členství v Klubu JJ nebo jeho prodloužení. Jak to funguje?
Andrea
Autorem článku je Andrea
Jsem nevyléčitelný optimista. Razím heslo, že i malí lidé dokážou dělat velké věci. A že vše začíná i končí v kuchyni. Že vše souvisí se vším, že na každou bolest existuje lék. Že všechno je správně. Moje oblíbené citáty jsou dva. On Ivana Hlinky - Hlavně se z toho nepos... a Daina Heera - Všechno je volba. Cestujeme a posloucháme jazz, blues a starý fláky z dob, kdy světu vládl beat a poctivé jídlo. Kdy vše bylo doopravdy a bez selfie.
Předchozí článekJulie už nebere léky na epilepsii
Další článekZdravý jídelníček snižuje vodní stopu a šetří životní prostředí