Domů > Magazín > Vaše příběhy

Po 14 dnech o velikost menší (Bára, 42 let)

Bára nebyla žádný tlouštík, přesto se raduje ze shozených 8 kg a zmizelých 11 cm v pase a přes boky. Prošla s námi postupně 3 kurzy a poslala nám krásný vzkaz s poděkováním.  V jejím příběhu se dočtete, že za neschopností zhubnout nemusí být vždy jen slabá vůle. Že máme různé vnitřní sabotáže, které nám nedovolují realizovat to, co jsme si předsevzali. A to nemusí být jen hubnutí.

Několik let jsem si přála zhubnout

Ale nešlo mi to a nikdy jsem pořádně nezačala. Dokonce, když jsem pomyslela na to, že bych se začala omezovat v jídle, měla jsem tendenci jíst ještě víc. Tak jsem to pro určitý čas vzdala. Zkusila jsem si pak nechat udělat jídelníček na míru a pokoušela se ho dodržovat, ale nechutnalo mi to, otravovalo mě pořád myslet na to kdy, co a kolik mám sníst a velmi záhy jsem toho frustrovaná a otrávená nechala. Když jsem ale později šla hlouběji, začala jsem odhalovat svoje skryté sabotáže a postupně se z nich vymaňovat.

Po 14 dnech o velikost menší

Vůbec si nepamatuji, jak jsem na vás přišla. Jen vím, že jsem se už modlila, abych konečně našla něco, co bude fungovat. A druhý den jsem našla váš kurz Hubneme do plavek a šla do něj. Vlastně jsem ani nevěděla, co budu jíst a jak to bude probíhat. Ale oslovilo mě to. A dobře jsem udělala. Byla to fuška a bylo potřeba věnovat tomu dost intenzivních 14 dní, ale po těch 14 dnech jsem byla o velikost menší. Malý zázrak. :-) Neváhala jsem proto při spuštění podzimního programu Vánoce jinak a přidala se i do Jarní očisty. Milé dámy, díky za vaše kurzy. Jsem z nich nadšená. Od loňského června mám přes boky a v pase o 11 cm méně a 8 kilo dole. Jsem malá, takže je to hodně.

Začít být pro sebe důležitá

Nebylo potřeba se omezovat, ani věčně hlídat co a jak jíst. Bylo potřeba začít být pro sebe důležitá a mít se ráda ještě trochu víc. Být ochotná dělat pro sebe to nejlepší, co mohu a přitom být uvolněná a nestresovat se, když třeba zrovna nejsem doma a to pro mne nejlepší si dát nemůžu. Chtělo to skutečnou motivaci, opravdu chtít, protože pak nejste líní začít dělat to, co je pro váš záměr potřeba. Taky se necítíte omezení, i když z jídelníčku vyhážete skoro všechno, co jste dosud jedli.

Okolí občas komentuje

Občas slyším komentáře “Jo, ty si nedáš, ty držíš tu dietu.” To by bylo omezující a nepříjemné, ale já to vnímám tak, že jím cokoliv, na co mám chuť. Jen mi teď dělá dobře jíst to, co je pro mě a moje tělo to nejlepší. Samozřejmě taky to, co mi chutná a co si užiju, bez toho by to nešlo. Když jsem týden na dovolené a jím naprosto standardně, tak to prostě beru jako fakt a užiju si to, co je a neomezuju se. Váha zůstává stejná! 

Spravila jsem si vztah k jídlu

Na vašich kurzech se mi líbí, že v nich není žádný tlak. Že jsou vedeny klidně a s láskou k dobrému jídlu. Mě osobně pomohla tahle změna jídelníčku i napravit můj vztah k jídlu. Líbí se mi, že se můžu bez omezení dobře najíst a je mi z toho dobře a nepřibírám. V průběhu času jsem našla různé vlastní skryté sabotáže a vidím je i u svých klientek. Ony si často myslí, že mají slabou vůli, ale bývá to trochu jinak.

Máme slabou vůli?

Setkávám se ženami, které chtějí něco změnit, ale z neznámého důvodu nejsou schopny pro to něco udělat nebo vytrvat. Pokoušely se třeba zhubnout, jíst zdravě, učit se jazyk apod., ale vždycky selhaly. Pak obvykle více nebo méně zahanbeně říkají: “Prostě mám slabou vůli.” Jenže tohle není o vůli, ale o tom, že se nutíte dělat něco, co vlastně vůbec nechcete.

Na jedné straně je rozum a ten například říká, že potřebujete zhubnout. Na druhé straně jsou ale emoce a ty říkají něco úplně jiného. Třeba že být hubená je nebezpečné. Že to není racionální? Asi ne, ale emoce jsou vždycky silnější než rozum, a proto pak nevědomě budete stávkovat a budete selhávat v tom, co by vám k hubnutí pomohlo.

Jak je možné domnívat se, že být hubená je nebezpečné

Třeba proto, že v sobě máte zakořeněný vzorec nedostatku. Takže kdo má nějaké to kilo navíc, má zásobu na horší časy. Může se cítit bezpečněji. Přece se říká, že tlustý budou hubený a hubený budou studený. Nebo být hubená je nebezpečné, protože za štíhlou ženou se muži více otáčí a co kdyby mezi nimi byl někdo, kdo by mi chtěl ublížit? Nebo maminka i babička byly trochu oplácané a já se bojím být jiná, protože bych mohla přijít o jejich podporu. Žádný z těchto důvodů nedává našemu rozumu smysl, ale tyto skryté emoce mají přesto větší sílu než racionální rozhodnutí “Chci zhubnout.” To je s čím se setkávám při své praxi.

Co tedy s tím

Jako úplně první si připusťte, že ve skutečnosti nechcete. Zkuste si všímat, jak se u toho cítíte. Je to úleva? Když si připustíte, že nechcete, mohou se objevovat důvody, proč nechcete a vy můžete svoje postoje začít zkoumat, případně měnit. Mohou tam být i takové důvody, že pro sebe nejste tak důležití, abyste věnovali čas tomu, že si začnete vařit nebo že se vůbec nejprve naučíte vařit zdravě a chutně. Můžete mít pocit, že to je příliš mnoho času a úsilí a vy za to nestojíte. Překvapivé, ne? Těch sabotážní programů může být celá řada a u každého jsou trochu jiné.

Chcete-li něčeho dosáhnout a selháváte, zkuste se místo odsuzování prostě jen podívat na to, proč to vlastně nechcete. Možná zjistíte, že to byl skutečně zbytečný cíl, který měl jen posloužit vašemu egu (např. budu umět víc jazyků než moje sestra, tak budu lepší, ale jazyky mě vlastně nebaví.) nebo zjistíte, že jste jen potřebovali přehodnotit některé limitující postoje, abyste mohli začít skutečně chtít a můžete si být jistí, že se skutečnou motivací vám to půjde snadno a budete si to užívat.

Přeji vám, ať se vám daří být v souladu sami se sebou, protože pak i vaše záměry budou autentické a bude snadné jich dosáhnout.

Bára Zumotová

PS: Z práce do práce, život letí a vy nic nestíháte?

Pokud před sebou stále jen hrnete všechny ty povinnosti, které život přináší, je čas se zastavit. 🛑 Je tohle život, který chcete? O tomto jste snili? Asi ne. V přírodě začíná nový biologický rok, nový začátek a i my to letos můžeme udělat jinak. Právě tomu se v Jarní Očistě také věnujeme a máme dokonce připravený silný závěrečný aktivační rituál, aby se vaše záměry mohly uskutečit. Zdaleka v očistě nejde jen o vyvážený jídelníček. Pojďte si ujasnit touhy, naberte zas energii a pojďte se cítit ve svém těle lépe. Začněte s námi 8 týdenní Jarní očistu. Pročistíme tělo, zlepšíme jídelníček, postavu i psychiku.

Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh

11 lidí už poděkovalo za článek.

Komentáře

Lucie Bob
25. 2. 2023

Báro, dobrý večer. Tak tohle je přesné. (Třeba proto, že v sobě máte zakořeněný vzorec nedostatku). Od dětství říkali: nežer, si tlustá a jídlo mi dávali na příděl. Na druhou stranu zakazovali jakýkoli pohyb venku, že se mohu zranit, protože jsem pytel ,,sra..k,, a když jsem ,,neposlechla,, a přišla zpocená…. 😢

Teď jsem v Jarní očistě.
Ale mám jet k rodičům za cca 14 dní. Začínám být ve stresu a váha je vyšší každý den od doby, co se ,,stanovilo datum,,.. 🤔 Už teď ,,slyším,,, co mi zase říkají… 🙄😔
Poslední jídlo co dokážu pozřít je malá svačinka po 15h.

A na třetí stranu: večeře v dětství až do odchodu z domova byla klidně v 19.30h, vždy sytá a bohatá, ale odmítnout či i vzít jen trochu ,,nebylo možné,,, protože strašili, že budu mít hlad, že nebudu moci hlady spát, nepůjdeš od stolu, dokud to nesníš…

A na čtvrtou stranu: každý rok byly na základní škole ty pravidelné prohlídky u dětského lékaře, když se postoupilo do vyššího ročníku. Pamatuji si 6. třídu, kdy jsem vyrostla o 3cm, ale přibrala 10kg za rok. Mamička mi řekla, že dělám rodině jen ostudu, že jsem nejtlustější z celé školy a že se na mě zaměří, abych něco zhubla. Jely jsem pak do ,,vedlejší vsi,,, kde byla paní, co dělala akupunkturu. Napíchala mi do uší a snad i do rukou jehličky (kam jinam už nevím) a to mi mělo vzít chuť k jídlu. Stálo to podle mami balík, a když to ,,nefungovalo, protože ,,jídelní výchova zůstala stejná-nežer,, – a jídla jsem dostávala ještě méně, tak vyčítala, že to byly kvůli mě vyhozené peníze, které mohla použít pro bratry či jinak.
Je zajímavé, na co si člověk vzpomene, když si přečte nějaký článek.
Vím, že tuto již bylo.
Vím, že tuto již nechci. Ani poslouchat, ani žít.
Vím, že to dokážu pochopit a tím i změnit.
Jdu na to, děkuji.
L.

Gratulace. Moje cesta byla podobná a pomohla mi i hormonální jóga, práce na sobě s Lucií Kolaříkovou a Terezou Kramerovou. Je to někdy těžké, ale stojí to za to:)

Ukázat další komentáře

Vyzkoušejte také

12
3

Rodiče pozor – počet obézních dětí roste i u nás

Každé čtvrté dítě v ČR trpí nadváhou, každé sedmé obezitou a přibývá i dětí s monstrózní obezitou. Kde to všechno začíná a co všechno může váhu dítěte ovli...