Dřív by mě vůbec nenapadlo, že bych zrovna JÁ kdy klíčil zrní na parapetu, vařil ráno polévku, pekl chleba, pletl vánočku a lepil vánoční linecké podle Jíme Jinak. Rovněž by mě ve snu nenapadlo, že budu ráno běhat v mraze po vsi, lézt do ledové vody, meditovat... Kdepak, Jíme Jinak není zdaleka jen o jídle!

Dnes ráno jsem se zase narodil

Otevírám oči, fosforeskující ručičky na hodinkách slibují ještě 15 minut. Pokládám hlavu znova na polštář a představuji si, jaký asi bude dneska den, co mě čeká, co dřív, co potom? Jedno je jasné, ve 4:35 se rozezní známá melodie budíku a za pět šest budou kolegové čekat v autě před domem. Pojede se do práce. Ranní hygiena je známou rutinou, oblékání mi moc času nezabere. Stačí mi jen boty, kraťasy, čepice a čelovka. Ještě si na paži nasadím reflexní pásku a už scházím ze schodů do přízemí starého stavení. S každým schodem je citelně chladněji. Je čas zapnout čelovku, otevřu dveře na dvůr a dovnitř se začne valit hustá mlha. Chvíli váhám, kouknu na teploměr,  ukazuje -4°C a pak už vybíhám do tmy umocněné hustou mlhou. Cítím chlad a lovím v paměti, kde po trase bývají v asfaltu neopravené díry. Kapičky  vlhkosti mi mrznou na těle a mění se v ledové kapky. Svítící oči ve tmě podél cesty prozrazují, že přeci jen tu mám společnost. Vybíhám z lesa do táhlého kopce a konečně se zahřívám. Je mi fajn, mám úsměv na tváři a vychutnávám si tu úžasnou atmosféru, pohyb a pocit svobody i štěstí najednou. Jejda, už se blížím k našemu starému stavení. Okruh měří 4,3 km. Pokradmu mizím v domě, sprchu pouštím jen lehce, nechci vzbudit spolubydlící kolegy. Otočím kohoutkem úplně doprava a na mé tělo začnou dopadat řetízky studené studniční vody. Nepříjemný pocit po chvíli mizí. Tak to by stačilo. Kouknu na hodinky, ještě stihnu jednoho dva Wimy. 30 nádechů a výdechů, zadržet dech, hmmm jenom minuta, nádech, zadržet dech a pak znovu. Představuji si v hrudi hořící kouli, z které mi sálá teplo do celého těla. Kupodivu to funguje, je mi příjemně. Zase jsem se dneska narodil :-). Je za pět šest, nastupuji do auta. Včas, ale poslední, jako každý den.

Užiju si to do poslední vteřiny

Pořád nemám dost. V práci mě pronásledují myšlenky na bazén před domem. Je po 19. hodině a já podlehnu tomu volání. Beru si ručník, čelovku, plavky potřebovat nebudu. Jenže v bazénu už je led. „Na co čekáš? Vždyť o tom jsi od jara snil. „Tvrdě jsi trénoval a teď přišla tvoje chvíle“ našeptával mi rohatej. Rozbíjím rukou led, má asi 1,5 cm. Voda mi nepřijde tak strašná. „No tak. Do toho“. „Dej pokoj rohatej, musím to rozdýchat“. Sestupuji pomalu po schůdkách do vody. Je to mazec, ale už jsem se rozhodl. Nořím se až po bradu. Tisíc ledových jehel mi prostupuje tělem, chvíli lapám po dechu. Zavřu oči a vidím svou kámošku hořící kouli. „Díky, přišla jsi v pravý čas“. Začnu klidně dýchat. Silně mě bolí prsty na rukou i na nohou, ale jinak mi je celkem fajn. Jsem zcela uvolněný. Přijímám tu gigantickou ledovou energii v celé kráse její surovosti. Kontroluji hodinky. Vím, že tu nesmím být déle než 2 minuty. Užiju si to do poslední sekundy a šťastný i hrdý zároveň vystupuji z vody ven.

Vstupenka do nového života

Tak jako dřív by mě vůbec nenapadlo, že bych zrovna JÁ kdy klíčil zrní na parapetu, vařil ráno polévku, pekl chleba, pletl vánočku a lepil vánoční linecké podle Jíme Jinak, tak by mě rovněž nenapadlo, že budu ráno běhat v mraze po vsi, lézt do ledové vody, zajímat se o mindfulness, biohacking, meditaci – už mám i kámošku hořící kouli :-), zvedat činky, potit se v sauně, pátrat po rovnováze energií a číst knihy o osobním rozvoji.  Kdepak, Jíme Jinak není zdaleka jen o jídle, není to jenom nějaká bláznivá dieta, která náhodou funguje. Že člověk zhubne, vyřeší kdejakou zdravotní patálii, získá více energie, to všechno už víme. Jenže pro mě Jíme Jinak znamená víc. Mnohem víc. Pro mě je to vstupenka do celkové změny životního stylu. Je tolik oblastí, které mám najednou chuť prozkoumat. Přitom také zjišťuji, že se jinak chovám, jinak přemýšlím, mění se mi vztahy s lidmi k lepšímu a celkově mám spokojenější život, než dříve. Postupně se mi odkrývá jedno milé překvapení za druhým. Kdo ví, co mi změna jídelníčku ještě přichystá?

Martin Rychlý

P.S. Už jste četli můj první článek? Je to legrace a jmenuje se poeticky Plot.

A pokud jste členy klubu, můžete si také přečíst článek nazvaný Když chlap hubne do plavek.

 

  1. Martine, opět skvělý článek od Vás. Mám přečtené oba předchozí a když jsem ho včera zahlédla, těšila jsem se, až si dnes najdu chvilku na jeho přečtení. Já chodím do ledové vody už několik let a můžu potvrdit, že ty pocity jsou úžasné. Zrovna dnes jsem z jednoho koupání přišla a Váš článek mě moc hezky zahřál 😉
    Moc Vám přeju, ať se Vám daří ve Vašem dalším progresu a určitě o tom nezapomínejte psát 👍

  2. Martine udělal jsi teda parádní pokrok po všech směrech :) Je opravdu až neuvěřitelné co všechno změna stravy nastartuje. Prostě se v těle namíchá úplně jiná energie která člověka posouvá někam do vyšších levelů života :) paráda :)

  3. Martine, obrovský respekt! To je obdivuhodné co vše jste dokázal, včetně zvládnutí Wim Hofovi metody. Moc mě těší, že mám možnost číst, tak skvělé příběhy zde na webu, že když se chce, tak to jde. Naprosto s Vámi souhlasím, že to není jen o nějaké dietě 😀 Je prostě moc fajn, jaké se Vám najednou otevřeli možnosti. Moc děkuji za skvělý příběh, nejen motivačního charakteru. Přeji hodně štěstí na Vaší úžasné cestě 😀

  4. Jste úžasný, úplně se mi tajil dech když jsem to četla. Jsem v JJ od června, spadlo že mě 25kg, ale na vás teda nemám. Ráno si zacvicčím cca 1/2 h, ale běh a ledová voda to nedávám. Ale hlavně ta pohodička co z vás sálá, to mě nabilo energií. Potřebovala bych ty meditace jo, jo. Děkuji za inspiraci, mějte se krásně Vendula

  5. Zobrazit všech 13 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

Předchozí článekPikantní krémové celozrnné rizoto s brokolicí
Další článekBezlepkový pečený jáhlový burger