Domů > Magazín > Blog

Spravedlnost neexistuje

Dnes jsem se probudil opět velmi brzy. Přestože mám volno, nemusím do práce, nemám žádné povinnosti ani jsem si tedy budíka nenastavil, vstal jsem ve 4:20. Prostě jsem musel. Vím, že za okny na mě čeká to, co mě nutí vyběhnout ven.

Další krásné ráno

Je vážně mrazivé ráno. Měsíc jasně svítí a teploměr ukazuje více než mínus devět. V takovém mrazu jsem ještě neběžel. Omotám si kolem pasu triko s dlouhým rukávem a pro sichr si beru ještě tenké pletené rukavice. V čepici a kraťasech vybíhám na ulici. Je tak jasné ráno, že i čelovku jsem zapomněl doma. Vracet už se nebudu.  Celá trasa je osvětlená pouličními lampami a v tuto dobu nejspíš stejně nikoho nepotkám. Zmrzlý sníh křupe pod nohama a já si dávám majzla, abych neuklouznul. Venku je krásně, cítím se komfortně, tak běžím dál. Potkávám nějakou paní zachumlanou do zimní bundy. Přes hlavu má kapuci s kožichem po obvodě. Vypadá jak eskymák. Co si asi myslí, nechme stranou :-)

Je to tady pro nás všechny a nic to nestojí

Po prvním okruhu řežou žiletky do konečku prstů až příliš. Kašlu na hrdinství a nasazuji si pletené rukavice. Protože je mi jinak velmi hezky, dám si ještě jeden okruh. Miluju tu atmosféru. Pokaždé má jiný náboj. Někdy je obloha zalitá červánky, to jak se po obloze honí beránci a do toho svítá, jindy je mlha, že není vidět na krok a dnes je jasné mrazivé ráno. Všechna tahle rána jsou úžasná. Naplňují mě pocitem štěstí. Přeji i vám tohle zažívat. Je to tady pro nás pro všechny a nic to nestojí.

Městští kluci a pan Karas

Dnešní ráno jsem si vzpomněl na pana Karase. Pan Jiří Karas byl muž důchodového věku a byl nám představen jako náš vychovatel ve škole v přírodě. Bylo to někde v Beskydech. Se základní školou, asi třetí třída, možná pátá. Už se nepamatuji přesně. Byli s námi naši učitelé, ale pana Karase jsme do té doby neznali. Byl to dobře stavěný muž s prošedivělými kudrnatými vlasy. Jelikož budíček byl v 7:00, ale pro kluky pan Karas vyhlásil budíček už v 6:30, hned první den si od nás vysloužil několik nelichotivých přezdívek. A tak zatímco holky mohly klidně dál chrápat ve svých vyhřátých postýlkách, my kluci jsme museli vstávat. To jsme ještě netušili jaké překvapení pro nás pan Karas přichystal. Už na nás čekal v umývárně. Vysvlečený do půl těla a plný odhodlání. ,, Tak chlapci, opláchněte se studenou vodou (jiná stejně netekla) do půl těla a za mnou!” “Si snad dělá srandu, dědek!” Šeptem padlo několik nevybíravých slov, jako návdavkem i další přezdívka, ale nic naplat. Městští kluci, otuženi studenou vodou u plechového koryta místní umývárny vyběhli ven následujíc svého nového vychovatele. Vydali jsme se po asfaltce podél potoka směrem k horám. Bylo dost chladno. Funěli jsme do kopce povzbuzováni vychovatelem.  Proklínali jsme ho. Proklínali jsme tohle ráno i celou školu v přírodě. Co tohle jako je? Takhle jsme si to teda nepředstavovali.

Takhle to teď bude každý den

Nakonec jsme se doplahočili na malou mýtinu. Nemohl jsem popadnout dech. Bylo mi zima a chtěl jsem domů. ,,Teď si dáme rozcvičku.”, řekl pan Karas a začal nám předcvičovat. Cože? To se mi snad jenom zdá. Koukali jsme po sobě, ale popadajíc dech jsme cvičili. Jenže panu Karasovi to nestačilo. Dorazil nás hláškou, že takhle to teď bude každý den. No tě pic! S každým ránem bylo vstávání snazší. I ten kopec se zdál být menší. Dokonce jsem si všiml, jak zurčí horský potok a že zpívají ptáci. Ani zima mi nebyla. Ke konci školy v přírodě jsem předběhl pana Karase a čekal na něj na mýtince. Dneska mám výsadu předcvičovat ostatním. Byl jsem totiž nahoře první. Po rozcvičce jsme si zahráli na honěnou a běželi zase zpátky.

Pane Karasi, myslím, že to tenkrát nebylo vůči holkám spravedlivé. Která z nich si dnes vzpomene, jak se jí chrápalo v posteli?

Chladu ZDAR!!! a slunce na talíři ;-)

Martin Rychlý

2 lidi už poděkovali za článek. Oceňte práci autora také.

Komentáře

Pobavilo:)
Jinak holky možná na ten pobyt vzpomínaj taky, ale po svým: “Pamatujete si na tu školu v přírodě, jak kluci museli polonahý běhat do hor jak magoři, zatímco jsme měli chvíli v klidu pro sebe?”

Super článok, veľmi inšpirujúci :)))
Teším sa na ďalší “Loučení” :))

Ukázat další komentáře

Vyzkoušejte také

1
9

Voda si tě zavolá

Dva dny jsem jako na trní. Končí mi dvoutýdenní pracovní turnus. Těším se domů. Těším se na své blízké, na svou postel, na své věci.

Jak se žije v jiném světě

Čas běží neúprosným tempem a dny volna vyhrazené k vánočnímu odpočinku jsou ty tam. Připravuji a balím si vše potřebné ke 14-ti dennímu pracovnímu pobytu. ...

Jak jsem se stal jehelníčkem

Když si myslíš, že jsi zdravý, zajdi k doktorovi. Vyvede tě z omylu. I já si myslel, že jsem zdravý. Delší dobu mě bolelo rameno, což nepovažuji za nemoc. ...

Dobrý skutek

Příběh, který vám chci vyprávět  se odehrál docela dávno. Je tomu jistě více než dvacet let. Bydlel jsem tehdy na kolejích v Porubě. Z jisté pohnutky mysli...

Jak nezmrznout na horách

Chystáte se do hor a chcete vědět, co potřebujete znát, co nesmíte nechat doma?
1
2

Otužilcův recept na krásný den

Kdo začne krásným ránem, má krásný celý den! A jak si takový krásný den uvařit? Jaké “ingredience” zvolit, když to vypadá, že náš den nezačíná ...