Vyskočte z gauče

Stařešina rozhodl, půjde se na Emu

Venku jsme sice bez sněhu, ale teplota kolem nuly nikoho ven zrovna neláká. Manželka rozpozná můj dobrý úmysl a podpoří mě návrhem výletu na Prašivou. Dlouho jsme tam nebyli a mají tam v hospodě vycpaného medvěda. Posledního v Beskydech. Taky už je hodně vypelichaný. Holky se přidávají s nápady, až nakonec musí zasednout rada starších, jinak se nedohodnem. Volba padla na Emu, stařešina rozhodl. „Vyskočte z gauče. Oblíkat. Vyrážíme!“  Beru si batoh na záda a v něm termosku s čajem. Překvapení se mi v hlavě zrodilo už s návrhem na výšlap ☺. 

Zase dělá ostudu

Nemáme to daleko, do Ostravy je to kousek. Cesta trvá možná 15 minut. Parkujeme u Ostravského hradu. Odtud pokračujeme pěšky kolem hřbitova směrem k ZOO. Tady musí být ta odbočka do lesa, ujala se navigace mamka. Tak ne, byla to ta další ☺. Jen co jsme se ocitli v lese, mimo „civilizaci“, nadešla chvíle na překvápko. Zastavil jsem a začal se svlékat. Holky i manželka nevěřícně koukaly. „ No tati?“, ozvala se jedna. „Mami!“, druhá. „No, zase dělá ostudu“, přidala se mamka. „Ale no tak holky, podívejte, vždyť tu nikdo není. A řekl bych, že v té zimě, vodě a blátě tu ani nikoho jiného nepotkáme“. Ženská část (což jsou všichni ostatní ☺ teda až na Montyho) ač nerada, smířila se s ostudou, kterou jsem jim připravil. Jsem plný očekávání, neboť nikdy předtím jsem v zimě na výlet v kraťasech nešel.

Snový start pro otužilce

Ema je halda na okraji Ostravy, kterou tvoří miliony tun vytěžené hlušiny z ostravských dolů. Nachází se v oblasti Slezské Ostravy na pravém břehu Ostravice. Zajímavé na ní je to, že je stále aktivní. Proto z ní vyvěrají obláčky plynů. Hlušina totiž obsahuje i zbytky uhlí, proto je povrch haldy neustále zahříván vnitřními procesy, kdy teplota uvnitř dosahuje až 1500 °C. Pro začínajícího otužilce přímo snový start ☺.

Co se kromě čtení taky potkat živě na kurzu vaření?
14. října 2026 · 15:00–20:00 · Praha Laboratorio
Rezervovat místo

Dechberoucí výhled

Když jsme se přiblížili k Emě, bylo zřejmé, že osiřelí zde nebudeme. V půlce kopce si vykračovala jiná rodinka. Všichni oblečení, všichni slušní! Výstup na haldu byl pohodový. Pouhých 324 m.n.m jsme zdolali jedna radost. I cesta na samotnou Emu byla bez vody a bláta. Nahoře nás krom několika dalších návštěvníků čekal výhled na Slezskou Ostravu s její radnicí, která také slouží turistům jako vyhlídková věž a dechberoucí (to doslova ☺) panorama jež tvoří zdejší ocelárna.

Cesta zpět byla mnohem příjemnější. Žádné bláto, žádná voda. Kupodivu se nikdo nepohoršoval nad mým outfitem, aspoň to nedávali najevo. Až teda na ty moje čtyři lásky!

Příští epizoda našeho seriálu povídání o otužování a jiných neřestech se bude jmenovat Wima nedohoníš. 

Budu se těšit zase někdy na počtenou a proto

Chladu ZDAR!!! a slunce na talíři  ☺

Martin Rychlý