Wima nedohoníš

Na Václavák ne

Lysá hora je velmi profláknutým místem v Beskydech, nejen mnoha otužilci, ale i běžnými turisty hojně navštěvovaná. V takovéto dny, jako je ten dnešní, tam jistě proudí celé zástupy lidí dychtících po své dávce štěstí v podobě krásné přírody, radosti z pohybu, výhledů a selfíček na FB. Pro svou dávku štěstí si musím vybrat něco méně exponovaného, než je tahle modla Beskyd. To můžu jít rovnou na Václavák.

Míříme na Trávný

Na smluveném místě se potkáváme s přáteli. Nastupují ke mně do auta a společně pokračujeme vstříc dnešnímu dobrodružství. Přijíždíme do obce Morávka, kde parkuji auto před uzavřenou restaurací. Zelená turistická trasa nás zavede až na vrcholek kopce Trávný do výšky 1203 m.n.m. Jako jediný kopec na dohled je pokrytý sněhem. Vrchol Trávného se svými zasněženými stromy jasně svítí do krajiny. Mezi ostatními zelenými kopci je jako maják na moři. Tahle podívaná je jedna velká nádhera. Celí natěšení se vydáváme na cestu. Od samého začátku v tom mám jasno. Půjdu zase v kraťasech. Není nad to spojit příjemné s užitečným, a tak se po odpoutání z obydlené zástavby Morávky zastavuji u hromady klád. Přátelé jistě pomysleli na zcela jiný důvod mé zastávky, proto pomalu pokračují k lesu až mi zmizí v nedaleké zatáčce. Nacpu všechny nepotřebné svršky do batohu a s úsměvem si vykračuji za svými kamarády. Ti jen co mě zahlédnou, vytahují mobily z kapes a cvakají jednu fotku za druhou. Musím se smát. Oni se taky smějí a v dobré náladě pokračujeme směrem k vrcholu. Podle mapy to znamená 6 km tam a totéž zpět. Měla by to být příjemná procházka a než padne tma, budeme dávno doma. Všechno jde zatím dobře a pomalu se pouštíme do diskuzí, načeš kamarád povídá, že se mu vybavuje, jak četl o tom, že na Trávném vznikla nějaká rezervace a jestli tam náhodou není zákaz vstupu. Nikdo z nás o něčem takovém nic neslyšel.

My tu odbočku najdeme

Pokračujeme v cestě dál a podezřele dlouhou dobu jsme nezaznamenali žádnou zelenou značku, která by nám ukazovala správný směr. Kamarád vytahuje mobil a zapíná malou nápovědu. Podle navigace jdeme správně. Tak bezva. Pokračujeme dál. Ale proč jdeme z kopce? Neměli bychom pořád stoupat? ,,Však to tak občas je i na hřebeni, že chvíli jdeš z kopce.“, ozval se pan „všechnovímnejlíp“. O.K. Dáme tomu šanci po tu zatáčku. Za zatáčkou cesta pokračuje pořád dolů z kopce, ale potkáváme mladý pár. „Ahoj, dojdeme tudy na Trávný?“, zeptal se kamarád. „Ne, do Vyšních Lhot. My jdeme na Trávný.“ Jdeme proti sobě a všichni na Trávný. Hm, nový známý nám ukazuje svou navigaci a podle ní jsme měli dávno zahnout doleva. „Jestli chcete, můžete jít s náma.“, navrhoval mladík. S díky jsem odmítl, protože my jsme mnohem pomalejší, jenom bychom je brzdili. Navíc, taky máme navigaci! Vydali jsme se tedy nazpět a podle navigace se zdálo být vše jasné, že ani křišťál nemůže být křišťálovější. Žádná zelená značka v dohledu, zato naši dva noví přátelé jdou opět proti nám. A hele, zase se potkáváme. „My jsme tu odbočku nenašli, ale podle mapy by měla být cesta nahoru támhle, kousek zpátky“, povídá mladík. Cože, to se jako zase máme vracet? No to ne. Jsou to kopyta. My tu odbočku najdeme. Tak se zase rozdělujeme každý na opačnou stranu s tím, že se třeba nahoře potkáme. Vyšli jsme z tempa a mě přepadl hrozný zimotřas. Už jsem bez trička 2 hodiny. Ve spěchu na sebe házím celý obsah batohu.

Jako srnky na vrchol

Tak fajn, tady by ta odbočka měla být. „ Hele, to bude určitě ona.“, povídám. Sice je o něco jinde, než mapa v navigaci ukazuje, ale žádná lepší tu zkrátka není. „Marťo, to vypadá jak nějaká srnčí stezka.” “To sice vypadá, ale chceš se zase vracet? Ne. Tak vidíš.“ Vezmeme to teda tou srnčí stezkou. Za prvním malým smrčkem stezka končí a ve sněhu do půl kolen nacházíme opravdu jenom srnčí stopy a bobky. Tak a co teď? Tady je každá rada drahá. „Podle mapy je nad námi slušná cesta. Když půjdeme přímo zprudka do kopce, nemůžeme jí minout a pak už budeme pokračovat po ní až na vrchol.“ Můj plán měl svou logiku a tak jsme vyrazili přímo zprudka do kopce. Občas po čtyřech jsme se plahočili sněhem pěknou chvíli do kopce. Najednou mi je takové vedro, ale svlíkat už se proto nebudu. Musíme vydržet. „Koukejte, támhle někdo jde!“, volá kamarád. A skutečně, přímo nad námi jdou dva lidé po cestě, kterou jsme hledali.

Oběd v tetřeví rezervaci

Tak, máme vyhráno. Ještě pár metrů a jsme na slušné cestě. Konečně. Lapeme po dechu a chvíli se dohadujeme, jestli se vydat doleva nebo doprava. Nakonec jsme se dohodli, že za „A“ je správně a pokračujeme v naší “expedici Trávný“. Věřte nebo ne, cesta nás dovedla na rozcestník, kde nám informační tabule říkala, že se nacházíme v místě nové přírodní rezervace vzniklé pro ochranu tetřeva hlušce. Proto také Klub českých turistů odstranil z trasy značení, aby si tetřev užil trochu klidu. Jenže na ten to tady rozhodně nevypadalo. Mnozí narušitelé klidu se škrábali do kopce na vrchol Trávného, jiní už klouzali a klopýtali po kluzké cestě dolů. Tak teda jdeme dál, času jsme už ztratili víc než dost. V prudkém kopci se trochu rozdělujeme. Přicházím na místo, kde by se dalo v klidu pojíst a počkat na ostatní. Vytahuji z batohu svou esbitku a svou druhou porci ranní miso polévky si dám k obědu.

Vrcholové překvapení v duchu Jíme Jinak

Akorát dojídám, když se objevují na dohled ostatní členové výpravy. Rozhodují se, že oni s obědem počkají až na vrchol. No to se podívejme, proti nám si to kloužou naši dva staří noví známí. Tak přece se tu potkáváme. „Už to není daleko.“ povídá slečna. To jsem opravdu rád. Však už toho začínám mít plné kecky. Po chvíli skutečně přicházíme na samotný vrchol Trávného. Není tu nic zajímavého. Ani žádný výhled. Jen všude smrky dokola. Ale krásně zasněžené, jako v pohádce. Kamarádi vytahují svačinu. Doslova mi vyrazili dech. Doma upečený celozrný chléb ze špaldovky a v krabičce pomazánka z červené řepy s křenem podle Jíme Jinak. Tomu se říká „překvápko jako blázen“. Jsem nadšený a s chutí přijímám jeden krajíc. Tuhle pomazánku jsem sám ještě nedělal. Chutná moc dobře. No teda. Cha. Tak jo, na překvápka je to dneska 1:1. Můžeme se vydat na cestu dolů. K autu jsme dorazili akorát před setměním. Za 10 minut byla regulérní tma. Místo 12 km měřil celý výlet kilometrů 18, ale všechno dobře dopadlo. Tetřeva jsme, doufám, moc nevyplašili a příště… příště už to určitě zvládnu jako Wim. V kraťasech až na vrchol!

Chladu ZDAR!!! a slunce na talíři ☺

Martin Rychlý

Pozn.: Značení trasy na horu Trávný bylo odstraněno 1. května 2020. Území se stalo přírodní rezervací pro ochranu tetřeva hlušce, ovšem nadále je tam možno chodit legálně, viz. https://cs.wikipedia.org/wiki/Travn%C3%BD