Čas běží neúprosným tempem a dny volna vyhrazené k vánočnímu odpočinku jsou ty tam. Připravuji a balím si vše potřebné ke 14-ti dennímu pracovnímu pobytu. Zatímco u nás se najde sotva vločka, na Benešovsku, kam mám namířeno, leží zimní peřina, jak se na leden sluší a patří. Mám to z první ruky. Běžkaři tam prý mají ráj na Zemi. Tak se těším, že si sněhu rovněž trochu užiji.

Cesta do jiného světa

Najíždím na dálnici a po pár kilometrech za Ostravou začíná sněžit. Sněžení už pak neustane po celou jízdu. Časem se na dálnici objevuje souvislá vrstva sněhu, hustě sněží, padá tma a vítr se zvedne. V takové chumelenici mám pocit, že takhle nějak musí vypadat cesta do pekla. Z dálnice sjíždím na Pelhřimov, kde na silnici co kousek odpočívá kamion. Každou chvíli jsou k vidění blikající výstražná světla a štosující se auta. Konečně se přibližuji k místu mého pobytu. Připadám si jako v jiném světě. Na úzkých cestičkách je slušná vrstva neodhrnutého sněhu, na stromech i polích leží nádherná zimní peřina. Ráno se ale nepůjdu proběhnout v kraťasech po vsi, říkám si. Akorát bych si nabral do tenisek.

A nebo že by?

Jsou čtyři ráno a já slyším projíždějící traktor s pluhem. Už neusnu. Hm,  cesta je prohrnutá, do tenisek bych si nenabral. Začíná se mi potají vkrádat myšlenka na malé zimní dobrodružství. Ale ne, už včera jsem si přece říkal, že dnes ne. Mám už jiný plán. Nicméně jdu otevřít okno, abych vyvětral v místnosti. Páni, to je ale nádhera. Pouliční lampa rozsvítí sněhové vločky, které se třpytí jako drahokamy. Jen je sebrat. Vracím se z koupelny a otevřené okno mě zase přitáhne. Nasaju do plic noční mrazivý vzduch… je rozhodnuto.
Váháním jsem promarnil nějaký čas, takže to na
můj oblíbený okruh nebude, ale kdo říká, že musím zrovna kroužit. V minutě jsem venku. Jen tak, v kraťasech a čepici. Bez trička si to mířím na opačnou stranu. Doběhnu, až kam je odhrnut sníh. Tady cesta končí. Musím si alespoň sáhnout. Dělám malou sněhovou kouli, chvíli se pomazlíme a běžím zase zpátky. Všude je nádherná tma, tady žádné pouliční lampy nejsou. Přes cestu mi přebíhá několik kusů vysoké. Vracím se, dám si chladivou spršku a krásně otužen můžu vyrazit za svým prvním pracovním dnem v novém roce.

Příště se s vámi budu těšit na epizodu nazvanou Voda si tě zavolá. Do té doby, milí otužilci a otu-ženy, vyražte do přírody. Užijte si sněhové nadílky, těšte se z té nádhery všude kolem nás a hlavně se nezapomeňte otužovat. Je to čistá radost. 

Takže, chladu ZDAR !!!slunce na talíři

Martin Rychlý

Seriál: Jak na jaro

materiály
  • Stáhněte si jej a upravte jídelníček.
  • Vyhněte se nemocem a jarní únavě.
  • Jídelníček ke stažení!
  1. Martine máš můj obdiv. Nejen za to otužování, ale i za vnímavost detailů v přírodě a schopnost si tyty pocity udržet. Neznám moc chlapů kteří to umí a ještě o tom mluví. Ve tvém případě píší😊 A moje otužování je pouze na úrovni postupného ochlazování vody při sprchování. Nevím jestli je to správně, ale cítím se dobře. Budu se těšit na tvůj příští příspěvek. 😆👍

    • Mila Marcelo, diky za poklonu. Pokud se u toho otuzka takto citis dobre, potom to delas spravne. Porad mam na pameti slova otuzileckeho matadora Libora Mattuše:,,Pokud mas pocit, ze to jde snadno, pak to delas dobre“.😉

  2. Zobrazit všech 8 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

Předchozí článekProč nemůžu zhubnout?
Další článekVěděli jste tohle o česneku?