A pak že Jíme Jinak není pro chlapy a sportovce (František, 44 let)

Změna nebyla lehká

Ahoj Evičko a Romane, jsem z programu Jíme Jinak tak nadšený, že se budu musel malinko krotit, aby má slova nevyzněla jako fanatický náhled někoho, kdo ztratil pojem o realitě. Hned na začátku podotýkám, že má změna nebyla vůbec lehká, ale doslova jsem dozrál a nebylo cesty zpět. Teď jsem za to nesmírně rád a chci se s vámi o své postřehy a zkušenosti z programu Jíme Jinak podělit.

Celý život zápasím s váhou

Je mi 44 let a můj celý život zápasím s váhou a s tím spojenými problémy. Jsem menší podstavy a každý kilogram je na mé postavě hned vidět. Navíc jsem ještě geneticky podědil více svalové hmoty oproti běžné populaci, řádově o 10 % více. Teď si možná řeknete, ale svaly pálí tuky a to by měl být za tolik svalů vděčný. Ale i když mám svalů dostatek, k pálení tuků bohužel nedochází a celkový dojem postavy je veliká koule.
I přes veškeré snahy si udržet váhu a dál už netloustnout jsem se den ode dne, měsíc od měsíce a rok od roka zakulacoval víc a víc. Frustrovaný a nešťastný z tohoto vývoje jsem vyzkoušel snad vše, co nabízí populární směry v otázce výživy a životního stylu. Kalorické tabulky mi neustále ukazovaly nedostatečný příjem a na svůj sportovní a metabolický výdej bych musel sníst trojnásobek toho, co jsem byl schopen pozřít.

Vyzkoušel jsem i nízkosacharidovou dietu

Zkoušel jsem Low carb a přerušovaný půst. Na LC jsem byl něco málo přes rok a ke konci vyzkoušel i přerušované půsty. Na LC jsem se cítil velmi dobře, horší už to bylo při sporu. Jelikož hodně cvičím a běhám, začal jsem pozorovat velikou únavu a opakující se křeče. Tyto vedlejší projevy mé změny stravovacích návyků jsem přisuzoval detoxikaci organismu. Kousnul jsem se a dál trpěl…bohužel i když jsem LC dodržoval opravdu striktně k žádnému úbytku váhy nedošlo. Přišlo zkoumání. Co dělám špatně, čím by to mohlo být…? Samozřejmě, že teď už to díky Klubu Jíme Jinak vím, ale tehdy jsem byl opravdu v koncích a tápal ve tmě, bez pomyslného světla na konci tunelu.

Sportuju a závodím

I přes všechny nezdary v oblasti zmenšit mou kulatou tělesnou schránku jsem dále sportoval a i přes tělesný handicap jsem v roce 2018 vyhrál v kategorii povolání a své věkové kategorii Run Czech. Zvládl tři trifeckta víkendy ze série překážkových závodů Spartan race. Na svém kontě mám již 7 maratonů a nespočet půlek a kratších závodů. OCR závody jsou má láska a i přes skutečnost, že přes všechny překážky musím dostat svou 110 kg maličkost, nemusel jsem nikdy žádný závod vzdát.

Nejdřív přišla kýla

Nicméně láska k sportu a tím spojené neustálé přetěžování mne dostaly za hranu, když už se začalo ozývat zdraví. Je to to 5 měsíců co jsem musel podstoupit operaci pupeční kýly. Operace se zdařila a pacient přežil :-). Horší to bylo až v době, kdy jsem se z tohoto chirurgického zákroku začal oklepávat. Dvouměsíční klid a rehabilitace je pro člověka zvyklého být neustále v pohybu podobný rozsudku být tlustý. Mé obavy se bohužel potvrdili a mé tělo na nedostatek pohybu reagovalo dalším přírůstkem do mých již značně objemných tukových zásob. Odhaduji, že jsem měl minimálně 5 kg navíc, ale nevím to jistě, odvahu postavit se na váhu jsem neměl. Po dvou měsících jsem se začal pomalu dostávat do kondice, ale šlo to velmi těžce a neuvěřitelně bolel každý posun k lepší kondici. Přesto jsem to nevzdal a krok za krokem pokračoval.

Bolest břicha se stala součástí mého života

Velká rána přišla, když jsem po cca třech měsících prodělal nějaký záchvat nebo koliku. Bylo mi opravdu zle, ale přisuzoval jsem to špatnému jídlu. Byl jsem totiž od operace velice choulostivý a z většiny jídel mne pálila žáha a měl jsem každodenní průjmy. Byl jsem ubezpečen, že se to do roka srovná a bylo mi doporučeno, abych papkal probiotika a prebiotika. Můj zdravotní stav v oblasti střev byl jako na houpačce. Jeden den mi bylo dobře a druhý jsem celou noc trávil na záchodě. Bolest břicha po každém jídle už byla součástí mého života.
Dostal jsem se do fáze, kdy jsem věděl co nemám jíst, ale absolutně nevěděl co jíst mohu. Vnitřně jsem cítil, že musím něco změnit a nebude to jen kosmetická změna. Věděl jsem, že budu muset být hodně radikální, jinak skončím opět zklamaný. V mém rozhodnutí mne ubezpečil fakt, že záchvaty se začaly opakovat a jejich intenzita se zvyšovala.

Je to jídlo pro chlapa? Pro sportovce?

A tady konečně na scénu přichází Klub Jíme Jinak. Sledoval jsem je necelý rok a moc se mi jejich práce líbila. Přesto jsem byl plný pochyb a otázek. Nechtěl jsem už ztrácet čas něčím, co se na první pohled jeví jako strava pro nastávající maminky a jejich ratolesti. Jsem přeci chlap a já se toho masa nikdy nevzdám. Na vejcích stojí má vydatná snídaně a vůbec se nebojím dát si je i k večeři. I přes tyto obavy a předsudky, jsem překročil své ego a přihlásil se do Jarní očisty.

Byl jsem v šoku

Vše se v programu sděluje s citem a nenásilnou formou. To byl můj první šok, že nic nemusím a není to závod. Vážně? Opravdu nic nemusím? Ale já přeci chci něco muset, je to do mne vštěpováno už od útlého věku. Když nebudu muset, tak já přeci nebudu chtít. Změna musí bolet, jinak to přeci není změna a já se snadno vrátím k výchozímu stavu…. Jak jsem se, a nejenom v tomhle, pletl. Přitom ve sportu se tímto řídím a po přečtení knížky Tělo mysl a sport jsem nadobro opustil myšlenku, že sport musí bolet a vítězství bez bolesti a sebeobětování nemá cenu.

Začal jsem zdravými snídaněmi a přidal obědy

Kurz mi otevřel oči v mnoha směrech a začínají nějaké dílky zapadat do skládačky, u které jsem už upřímně nevěřil, že ji někdy složím. K mému velkému úžasu již po několika dnech jsem uvedené skládačky nejen složil, ale mohl jsem si je ověřit v praxi. Na obecně uznávaná fakta o výživě jsem začal nahlížet z úplně jiného úhlu. Jsem začátečník, tak jsem se ze začátku soustředil pouze na snídaně a tak nějak mi z toho vyplynulo: Když si ráno v 5h vaříš snídani, proč si neudělat rovnou i oběd? Nenašel jsem důvod, proč to tak neudělat. Smířil jsem se s tím, že oběd už teplý nebude.  Zase jsem se mýlil a díky Jíme Jinak jsem tento problém vyřešil doporučenou termoskou (Klubáci mají 30% slevu) a mám od té doby každé ráno teplou snídani a oběd, i když snídám až v 9 hodin a obědvám ve 12 hodin. Večeře a svačiny jsem na začátku neřešil. Velmi nenásilnou formou jsem začal běžná jídla upravovat tak, aby se co nejvíce přiblížila snídaním a obědům.

Byl jsem zarputilý masožrout

V průběhu kurzu jsem pomalu a jistě vynechal maso, vejce a mléčné výrobky. Nikdy bych nevěřil, že jako zarputilý masožrout budu někdy bez masa a uzenin. Ale světe div se, vůbec mi to nechybí a nemám na to chuť. Neříkám, že už si nikdy nic z těchto potravin nedám, ale sakra si rozmyslím jaké to budou a zda to za to vůbec stojí. Mé rozhodnutí přihlásit se do Klubu a Jarní očisty bylo to nejlepší, co jsem pro své zdraví mohl udělat.

Po 4 týdnech jídelníčku v Jarní očistě

Aktuálně jsem zhubnul 10 kg bez úbytku svalů, ztratil 10 cm přes břicho a 9 cm přes hrudník. Cítím se skvěle a plný energie. Tento stav se promítl i do mého každodenního sportu. Běhá se mi o mnoho lépe a cvičení je o úplně jiném pocitu. Oproti Low Carb nejsem po sportu unavený, regenerace je neuvěřitelně rychlá. I když už neberu hořčík, tak žádné křeče nemám. Odezněl mi dlouholetý zánět v kyčli. Sice cestoval přes koleno až dolů ke kotníkům a to bylo hodně nepříjemné, ale teď už mám klid. Na svém těle pozoruji neuvěřitelné změny, každý den mi projevuje vděk za to, že jsem se rozhodl vyléčit stravou. Mé zažívání se uklidnilo, průjem zmizel hned první týden v očistě a mám energie, že bych ji mohl rozdávat.

Zapomněli jsme na úplné základy

Když se ohlédnu za svým dosavadním životem, jsem nesmírně vděčný za to, že mé tělo vydrželo vše, co jsem mu celé roky dělal, a nevzdalo se mnou. A týmu JJ, Evičce a Romanovi, děkuji, že tu jste pro nás a ukazujete nám velmi jemně životní styl, který nám neškodí a dokonce nás léčí. Přes veškerou složitost dnešního bytí jsme zapomněli na základy a i v jednoduchých principech hledáme složitosti. Vaše práce má smysl a i když je to v mnoha případech boj s větrnými mlýny, nevzdávejte to s námi. Stále věřím, že chce většina lidiček plnohodnotně žít a ne jenom přežívat. Jen jim musíme dopřát čas, aby dozráli a udělali změnu jen na základě své vlastní vůle.

Mějte se moc krásně a přeji vám plno sil a energie

František