Domů > Magazín > Blog

Dobrý skutek

Příběh, který vám chci vyprávět  se odehrál docela dávno. Je tomu jistě více než dvacet let. Bydlel jsem tehdy na kolejích v Porubě. Z jisté pohnutky mysli vykonat dobrý skutek jsem se rozhodl zachránit lidský život a darovat krev.

To tedy pěkně začíná

Kontaktoval jsem tedy krevní centrum, vyplnil nezbytné formuláře a odpověděl spoustu otázek. ,,Ještě si vezmu kapičku krve jako vzorek“, řekla sestřička. “Auuu, sakra ženská, však i píchnout do prstu se snad dá s citem, ne?“, pomyslel jsem si v duchu, když mi sestřička vymačkávala z prstu kapky krve. No, to to pěkně začíná…

Proboha, to není jehla, to je potrubí!

Nakonec jsem se uložil do křesla v odběrové místnosti. Se mnou tam byla taková fortelná sestřička. Práce jí šla hezky od ruky. Nestihl jsem ani vznést protesty, že jsem si to přece jenom rozmyslel. Vyděsila mě ta jehla. Cítil jsem, jak se mi napíná kůže pod tlakem hrotu té tlusté jehly. Proboha, to není jehla, to je potrubí! Jehla kůži prorazila a sestra ji sunula hluboko do žíly. Při pohledu na krev, která začala stékat hadičkou do toho sáčku, se mě začal zmocňovat neúprosný pocit, že tohle nemůže dobře dopadnout. Krev plnila sáček, převalovala se sem a tam. Zavřel jsem oči. Nepomohlo to. Bylo mi stále hůř. Chtěl jsem říct sestřičce, že mi není dobře, ale nešlo to. Zkusil jsem naznačit rukou či jinak, nepovedlo se. Už se to nedalo snést. Regulérně jsem omdlel.

Ještě neumíráte, mladíku :-)

Sestra otevřela okno dokořán, zvedla mi nohy nahoru a já jsem pomalu přicházel k sobě. Najednou jsem uviděl, jak se nade mnou sklání a první co mě napadlo, trochu si z ní vystřelit. ,,To už umírám?“, zeptal jsem se .  “Ne mladíku, ještě to s vámi není tak zlé. Na tu přednášku už ale nechoďte. Raději zůstaňte ležet doma.“ Jasně, že jsem šel rovnou cestou do školy .

Raději tisíc jehel ledových

Od té doby nejsme s jehlami kamarádi. Prostě je nemám rád. Raději tisíc ledových jehel v bazénu než jedno potrubí v žíle! Nakonec všechno dobře dopadlo. Dostal jsem odznáček a čaj. Lidský život byl zachráněn (ten můj ) a dobrý skutek byl na světě.

Příště vám, milí otužilci a otu-ženy povím, jak jsem se stal jehelníčkem .

Chladu ZDAR !!! a slunce na talíři

Martin Rychlý

Buďte první, kdo poděkuje za tento článek.

Buďte první, kdo napíše komentář

Čtěte více na toho téma

Vyzkoušejte také

Voda si tě zavolá

Dva dny jsem jako na trní. Končí mi dvoutýdenní pracovní turnus. Těším se domů. Těším se na své blízké, na svou postel, na své věci.

V kraťasech až na vrchol

Tihle moji kamarádi už se mnou v zimě na horách byli. Proto je příliš nepřekvapilo, že už u auta jsem odhodil svršky a ve svých oblíbených modrých kraťasec...
14

Spravedlnost neexistuje

Dnes jsem se probudil opět velmi brzy. Přestože mám volno, nemusím do práce, nemám žádné povinnosti ani jsem si tedy budíka nenastavil, vstal jsem ve 4:20....

Kámoš

Přes noc napadlo trochu sněhu. Docela mrzne, teploměr ukazuje -6°C. Jdu se po ránu zase proběhnout, jak je mým zvykem. K mé radosti potkávám stejně „postiž...

Fandím svému klubu

Pokud jsem zrovna doma a hraje se hokej, rád zajdu na zimák a svými hlasivkami ženu kluky za vítězstvím. Tenhle zápas s Kladnem v čele s Jardou Jágrem sice...

Loučení

Když se podíváte chladu do tváře, když ochutnáte prstíčkem jeho sílu a když ucítíte jeho dech z blízka, teprve pak poznáte, co je to respekt. Ještě před ro...