Nebudu po této stravě tlustá? Obilí a luštěniny mají mnoho kalorií, můžu je jíst denně? Kolik toho můžu sníst, abych nepřibrala? Mohli byste k receptům přidat počet kalorií? Takové a podobné otázky zazněly v mnoha vašich emailech po té, co jsme vás vyzvaly, abyste nám napsali, jak se vám daří jíst jinak a co vás zajímá. Dnes vám tedy napíšu svoji zkušenost s kaloriemi.

S radostí můžu napsat, že kalorie nepočítáme už řadu let. Od té doby, co jíme jinak, vidíme, že čísla, která jsme dřív pečlivě zkoumaly, vůbec nepotřebujeme sledovat. Jaká úleva! 

Diety fungovaly jen chvíli

Protože nadváha nás trápila více či méně celý život, vyzkoušely jsme s Helčou řadu diet. Vydalo by to na slušnou knihu, kdybychom měly sepsat všechny ty hokusy pokusy, co jsme od puberty do 32 (Eva) a 37 let (Helena) vyzkoušely. Ve většině z nich se musely počítat kalorie nebo vážit porce, aby šla váha řízeně dolů nebo alespoň nešla stále nahoru. Nemůžu říct, že by to nefungovalo. Každá dieta alespoň chvíli fungovala, protože člověk prostě víc hlídal, co jí. Navíc žádná z našich diet nebyla postavená na pečivu či sladkostech, takže když tyto se na chvíli vynechaly, váha šla automaticky dolů. Dokud člověk byl schopen dietu držet. Jenže všechny se dříve či později ukázaly jako dlouhodobě nedržitelné. Buď nám z nich bylo zle fyzicky, nebo se daný jídelníček brzy přejedl. Některé byly chuťově příšerné, jiné finančně náročné. Škoda, že jsme se v těch letech neznaly a nemohly svoje zkušenosti sdílet. Ušetřily bychom si moře marných pokusů o zhubnutí.

Dieta s počítáním kalorií

 

Počítání kalorií se zdálo být zpočátku funkční. Jenže člověk z toho byl po chvíli umořený. Před každým jídlem jsem počítala, kolik si čeho vlastně můžu dát a různě handlovala s potravinami v tabulce podle toho, na co jsem měla chuť. Když jsem si chtěla dát něco dobrého na oběd, už jsem si nemohla dát nic dobrého na večeři, protože to na počet kalorií nevycházelo. Když jsem dodržela kalorie na snídani a oběd, do večera už jsem byla tak hladová, že jsem to večer vzdala a snědla na co jsem přišla. “Zítra začnu znova a tentokrát to vydržím”, to byla moje každovečerní mantra nad krupicovou kaší v deset večer či jinými dietními zvrhlostmi.

Kalorické kolečko

 

Pamatuji se, jak jsem jednu dobu nosila v kabelce kalorické kolečko. Byla na něm napsaná kolem dokola jídla s kalorickými hodnotami. V první linii byla normální strava typu brambory, mléko, maso, rýže, jogurt, ovoce, zelenina atd. V dalším řádku pak různé nezdravosti jako zmrzlina, čipsy, čokoláda apod. Pak tam ještě byl řádek s různými fyzickými úkony v minutách od žehlení, přes milování až po běh. Uměla jsem ty hodnoty nazpaměť a navíc znala jídelní lístky všech restaurací v okolí, kam jsem v té době chodila na obědy. Už cestou na oběd jsem projížděla v duchu menu blížící se stravovny a plánovala, co si dám a kolik mi tedy zbude kalorií na večeři a případnou svačinu. Jídlo pro mě znamenalo vlastně tak trochu nepřítele, kterého je potřeba hlídat a držet na uzdě, aby z toho nebyl ještě větší zadek než už byl.

Není kalorie jako kalorie

Protože jsem vždycky byla mlsná, měla jsem obrovský problém s vynecháním pečiva, sušenek a jiných sladkostí spíš než s vynecháním masa, brambor a knedlíků. A tak jsem byla v krajní chuťové nouzi schopná vynechat část hlavního jídla, abych ušetřila pár kalorií na nezbytnou sladkost. Případně jsem se hnala po práci celá zbrchaná ještě na hodinu aerobiku, abych snědené kalorie zase vyskákala. Jasně, že to nefungovalo. Tedy dokud jsem byla mladá, bezdětná a stíhala trávit každý druhý večer někde cvičením, dala se váha jakžtakž udržet. Ale zdraví bylo horší a horší. Není totiž kalorie jako kalorie. Vejít se do tabulek pomocí zeleninových salátů, bílých jogurtů, ovoce, kávy s mlékem a sladkostí nebylo rozhodně řešení. A nepomohlo ani, když jsem vyměnila saláty, jogurty a ovoce za “pořádné jídlo”.

Alespoň nepřibírat

Asi vám na sebe neřeknu nic nového, když napíšu, že za ty váhou utrápené roky se zdálo, že na mě prostě nefunguje nic. Včetně počítání kalorií. Dávalo to sice největší smysl, že příjem nemůže převýšit výdej, ale nešlo mi dlouhodobě se vejít do daných čísel. Když jsem dodržela počet kalorií na den (s ohledem na svou výšku a věk), byla jsem hladová, nervní a chuťově neuspokojená. A to jsem se držela počtu kalorií, které mi měly pomoci nepřibírat. Po pár dnech odříkání jsem byla jak utržená ze řetězu a veškerá snaha přišla vniveč, když jsem doháněla chutě a hlad takřka čímkoli. Počet kalorií přidělených na den při redukci váhy byl zcela mimo moje možnosti. Už jsem se smířila s tím, že ženské v naší rodině jsou prdelaté a břichaté, že to nejde vycvičit a že holt já nebudu výjimka. Že nikdy nebudu vážit svých vysněných 60 kg déle než ten jeden týden po hladovce. Ale přála jsem si alespoň nepřibírat!Eva Vanoce 2005

Výčitky a pocity viny

Navzdory počítání kalorií jsem totiž první rok v prvním zaměstnání přibrala 14 kg. Už dříve jsem měla potíže s udržením váhy, ale tohle byl mazec. Zkoušela jsem pak všechny možné další způsoby hubnutí, ale nic nefungovalo dlouhodobě. Ke kaloriím jsem se ještě párkrát vrátila, dávalo mi smysl, že nemůžu sníst víc než spotřebuju, ale prostě jsem to neuměla dodržet. Kila jdoucí směrem nahoru jsem kompenzovala stále častějším cvičením a neustálým zakazováním si sladkého, což se dařilo vždy jen pár dnů. Výčitky a pocity viny z toho, co jsem to zase snědla a jak vypadám, byly na denním pořádku. Jídlo mi vždycky chutnalo, ale neměla jsem z něj radost. Byla jsem bezmocná. Věděla jsem, že strava je důležitá, věděla jsem, co všechno bych jíst neměla, ale nevěděla jsem, co jíst mám, aby mi bylo dobře a netloustla jsem víc a víc. Tohle dovede pochopit asi jen ten, kdo si něčím podobným prošel. Doufám, že se mezi vámi najde nějaká spřízněná duše, která ví, o čem to píšu, až tuhle moji zpověď bude číst.

Fotka je lepší než tisíc slov

Abych vám víc přiblížila ten tehdejší boj, zalovila jsem ve fotkách. Vybrala jsem různé fotografie z let 2004 až 2006 (bylo mi 27 až 29 let), kdy jsem byla svobodná, bezdětná, měla relativně čas počítat kalorie a sportovat. Netvrdím, že to jsou mé nejtlustější fotky, mám rozhodně lepší kousky ve sbírce, jak jste si možná všimli ve starších článcích nebo v kurzech. Tam mám o 20 kilo víc než po změně jídelníčku. V tomto článku vidíte rozdíl jen nějakých 5 až 10 kg, podle toho které fotky ze které doby budeme zrovna porovnávat. Ale když se podíváte dole do galerie pod článkem, kde jsou fotky z let 2012 až 2016, kde je mi 36 až 39 let, najdete jistě pár rozdílů u mě i u manžela. (Pokud nás chcete vidět celé včetně hlavy, stačí rozkliknout jakoukoli fotku a pak už jen pomocí šipky na boku fotky listovat tam či zpět.)

Povšimněte si některých detailů. Třeba moje rýsující se druhá brada na některých fotkách. To se týká i mého tehdy ještě ne manžela. Na fotce z Tater je vidět, že jsem tehdy ty kalorie a racionální stravu vážně řešila – do hor jsem šla s jogurtem, nikoli s řízkem jako moji kamarádi. Na fotce z Vánoc možná postřehnete, že už tehdy, když už jsem něco vařila, tak jsem se snažila vařit to zdravě – na talíři je rýže se zeleninou zapečená se sýrem. Na fotce ze stěhování do našeho prvního bytu je vidět, jaký mám zadek (a na uchu nezbytné hands free – pořád jsem pracovala). Rozhodně jsem nebyla v naší rodině nejštíhlejší. Udržet si tuhle postavu mě stálo hodně námahy! A taky počítání kalorií.

Nebe na zemi

Když jsem přestala řešit kalorie, nutriční hodnoty či jiné údaje v potravinách a soustředila se místo toho na složení talíře, stal se zázrak. Mohla jsem se najíst dosyta a kila šla dolů úplně sama. Dokonce jsme se první roky spíš permanentně přejídali než normálně jedli. Já, Helča i můj muž, který doma jedl od začátku snídaně a večeže se mnou doma, jsme se cpali, protože nám to většinou moc chutnalo. Eva a Roman2005Nemohli jsme se nabažit polévek, omáček, luštěnin na všechny způsoby a nových druhů zeleniny. Stáli jsme nad hrncem s obilím a lžícemi bagrovali po obědě zbytky rýže, krup či jahel tak dlouho, dokud v nich něco bylo. To jídlo bylo tak uspokojivé! Měla jsem pocit, že jsem se ocitla v potravinovém nebi na zemi. Můžu se najíst, nemám hlad a stále hubnu! Po tolika letech trápení jsem najednou měla vytouženou váhu a mnohem lepší postavu než kdy předtím zcela bezpracně a s plným břichem.

Čekala jsem zradu

Nemohla jsem tomu uvěřit a pořád čekala, kdy přijde nějaký zlom, nějaký háček, nějaké “ale”. Eva a Roman Tatry 2005Místo toho jsem se začala zbavovat postupně celoroční rýmy, akné, bolesti hlavy, gynekologických potíží, zánětů močových cest, pískání v uších, bolestech v zádech,….však náš příběh z našich stránek moc dobře znáte. Výsledky byly tak překvapivé, tak viditelné a tak jasné, že jsem přestala mít strach z recidivy a záhy pochopila a poskládala střípky všech dřívějších informací do uceleného obrázku. Došlo mi, jak marné a zbytečné bylo počítání kalorií. Kolik jsem tím ztratila času a energie. Helča, ještě větší dietářka než já, nevěřila, že to takhle zůstane a nezačneme přibírat, mnohem déle. Pamatuji si, jak po každém společném jídle první rok říkala: “Já pořád nevěřím, že to takhle zůstane.” 

Kalorie prostě neřešíme

Stejnou zkušenost pak měli další a další kamarádi, známí a účastníci kurzů, kteří se vydali stejným směrem. Ačkoli kaloricky to nedávalo smysl! Kolikrát jsme s Helčou nad naším jídlem v duchu odhadly kalorie, zakroutily hlavami nad hausnumerem, které by to dalo, pojedli a shodily další deko.

Uměla jsem tehdy z hlavy kalorie na 100 g jídla. Pro příklad 100 g okurky dělá 14 kalorií, stejné množství bílého jogurtu 70 kalorií a ovesné kaše vařená ve vodě 140 kalorií. Nepřejte si vidět ty hodnoty u takové čočky nebo jahel! Tam se pohybuje počet kalorií na 100 g od 300 do 1500 kalorií podle typu obilí či luštěniny. Matematicky to tedy vůbec nevycházelo, ale to jsem už neřešila.Důležitý pro mě byl výsledek. Konečně jsem měla energii, zbavila se únavy, 20 kg nadváhy a letitých chronických nemocí.

Rozhodně se tedy nevejdu do kalorických tabulek, ale konečně se můžu dobře najíst, nemusím se omezovat a je mi dobře ve vlastní kůžiEva a Roman 2006Helča neměla až tolik zdravotních problémů. Ke štěstí ji stačilo, že se zbavila letitého problému s váhou, když shodila 15 kg. Takže jsme po čase přestaly na kalorie myslet a v duchu je počítat.  To byl konec kalorií v našem životě.

Pro pořádek

Pro úplnost musím napsat, že samozřejmě není možné se dlouhodobě nějak šíleně přejídat, byť zdravého jídla, a doufat ve zhubnutí. Rozhodně bych nechtěla, aby to vyznělo, že se máte začít přejídat a začnete hubnout. Kdepak. Jen popisuji, jak to bylo u nás.

I my jsme se po čase přirozeně umírnili, já, Helča i můj muž, když se naše trávení srovnalo, chutě uspokojily a tělo dostalo, po čem léta toužilo. Vyhovuje nám jíst do polo syta. Už nám není příjemné mít narvané břicho. Ne vždy to však vyjde. Nicméně moc dobře víme, kolik je moc i bez nějakých počtů.

DoEva leto 2005konce si myslím, že bychom mohli my s manželem jíst i méně a bylo by to pro nás ještě lepší. Jenže já tu vařím pro 6 až 7 lidí, takže to neošidím, máme krásné voňavé jídlo denně na stole, těžko odolat… Zkrátka občas se to sejde a když se hooodně cpeme, jíme ve špatnou dobu nebo odbočíme z našeho domácího jídelníčku víc než je zdrávo, okamžitě se nám udělá neestetický špíček nad pasem a zvětší se nám zadnice a stehna. Oběma. Ale stačí se vrátit k osvědčeným principům, které vám radíme na těchto stránkách a je rázem všechno na svém místě.

Jak to máte vy?

Tak takhle to mám s kaloriemi já a Helča. Myslím, že jsem toho napsala nakonec víc, než jsem původně měla v plánu, ale třeba to někomu z vás přijde vhod.

Kdybyste k tématu kalorie měli ještě nějaké otázky, neváhejte a napište je ideálně do komentáře pod tento článek nebo na eva@jimejinak.cz. Jak to půjde, odpovíme.

 

 

 

 

 

 

 

První vyzkoušený salátek z kurzu a naprosto výborný!

Iva: Teda mňam, mňam, mňam, první vyzkoušený salátek z...

Členství v klubu JJ je cesta, jak si užít život na tomto světě

Jajabre: Klub JJ - dává mi radost z jídla,...

Kojené dceři se rapidně zlepšil ekzém

Veronbak: Následkem jídla dle JJ se mé 0,75 kojené...

S manželem jsme dohromady zhubli 15 kg!

Zdeňka B.: Kurz i přes zdravotní obtíže, které mě...

Hubnutí jde samo

Iva1: Dobrý den, pořád se bavím a pořád hubnu,...

Kamarádky mě chválí, jak dobře vypadám a zářím

Ikminka: Ahoj všichni! Minulý rok jsem začala jíst jinak,...

Díky kurzu mám najednou více času na důležité věci

Monimar: Milá Evičko, utíká to a ve vánočním programu...

Děkuji, že je tady vše na jednom místě přehledně a srozumitelně

Dobrevpet: Jsem moc ráda, že jsem narazila na vaše...

Roky jsem bojovala se zácpou a únavou – konečně jsou pryč!

Marcela: Ahoj, chtěla jsem vám poděkovat za super kurz...

Děkuji, jak se o nás krásně staráte

Tereza: Tak já také ještě jednou díky? Krásně se...

Vaříte super

Moc děkuji za recepty. Vyzkouším. Určitě budou výborné, vaříte...

Dcera díky vám měla svůj první štrůdl a byla nadšená

Stramis: Včera jsem zkoušela bezlepkové těsto z jahel a...

Děkuji a držím palce!

Jindra: Pěkný den 🙂 Už více než 20 let...

Recepty v kurzu jsou perfektně připravené

Dudkoa: Jste super, zatím mám za sebou 10. den...

Óda na jara a jarní očistu (Marek)

Postit se dá i s radostí a humorem, jak...

Přestala mi být konečně zima

Ilona L.: Evi a Helenko, hlásim úspěchy po odezněni...

Neuvěřitelných 71 komentářů. Jak to vidíte vy? Napište komentář.

  1. Dobrý den,nevím kde se optat,tak to zkusím sem. 🙂 Je možné naopak podle JJ přibírat na váze? S JJ jsem začala tak na 80% před dvěma lety, bylo to na podzim a přes zimu jsem poprvé přibrala asi 5 kg. Brala jsem,že na zimu je to pro tělo přirozené. Nicméně přes léto jsem zhubla max 2kg…před nabráním jsem byla normálně štíhlá akorát. 5kg navíc je prostě navíc. Uvažovala jsem i o tom,zda tělo nehladový a neschovává si na horší časy. Ale po pravidelném jedení pěti jídel denně se dostavilo další kilo za týden nahoru. Tak jsem se chtěla zeptat,jak z tohoto kruhu ven? Jiná strava mi chutná, ale opravdu už nevím co jíst. Děkuji za odpověď Jana 🙂

      • děkuji,bohužel nejsem členem klubu a článek není k vidění…jinak mé přibrání nebylo žádané…chtěla jsem jen začít jíst lépe…5 kg je navíc je na těle cítit a není to ono..je tam prostě něco navíc…:)

    • Jani a opravdu potřebujete jíst 5 jídel denně? Není to na vás moc? My jsme se časem dopracovaly ke 2-3 jídlům za den a stačí nám to. U nás to bylo přesně naopak, tělo konečně uvěřilo, že nebude hladovět a zásoby začalo pouštět. Také záleží, jak jste jídelníček pojala, jestli máte opravdu čerstvě tepelně upravenou zeleninu denně, jestli střídáte druhy úprav, konzistence jídla, jestli je jídelníček pestrý apod.

      • Dva měsíce jsem měla jen tři jídla denně. Tepelně upravenou zeleninu mám čerstvou každý den. vařím každé ráno i čerstvý oběd do školy.Kompletní talíř min. 2x denně. Problém byl,že když jsem se dostala k jídlu měla jsem pocit nedostatku a hladu a měla potřebu to dohánět. takže jsem třeba jedla dvě jídla menší porci(jen to co jsem měla s sebou do školy) a pak jsem doma dojedla jednu velkou večeři. naznala jsem,že asi hladovím,tak jsem zařadila i svačinky. Pocitově je to super,po týdnu jsem neměla potřebu myslet na jídlo a dohánět ho. Ale váha šla nahoru..

  2. Krásný den Evi, chtěla jsem se zeptat, ale nevím, kam jinam to napsat než sem, když nejsem členkou a přímo u kurzu žádná diskuze není. Chtěla bych se zúčastnit kurzu Hubneme do plavek, ale teď jedeme na týden na dovolenou a pak celý další víkend máme zase výlet, tak jsem se chtěla zeptat, jak to udělat, jestli to nechat až na pak, protože nevím jak bych to zvládla o tom víkendu dodržovat, protože nevím vůbec, co mě čeká nebo jestli by nevadilo, že začnu po této dovolené a ten víkend nedám na 100%? Jinak když jsem četla tvůj příběh, tak jsem se až zalekla, jak je podobný tomu mému, jenom já jsem zatím pořád jenom zaseklá na tom, že se snažím a ještě navíc, když se řídím kaloriemi, tak už to se mnou nic nedělá, kromě toho, že mám hlad a nestačí mi jídlo, mám tak zpomalený metabolismus, že i když jím málo, tak stejně nehubnu, takže s tím chci pořádně zatočit, ale zase po těch všech zkusenostech jsem ke všemu strašně skeptická. Díky za radu 🙂

    • Ahoj Evi, klidně začni až po návratu. Není třeba si kazit výlety a dovolonenou vymýšlením toho, jak dodržet jídelníček apod. Jediný výhoda koupě teď by bylo, že jsou ještě volné kupóny na Fitshaker, takže bys měla domácí cvičení v ceně 🙂 Není ani problém koupit kurz teď a začít po návratu, protože od zaplacení máš 60 dní přístup do kurzu, kde jídelníček jak takový je na 14 dní. To mám radost, že to někdo zná – pomalý metabolismus, kdy člověk nabere jen se na nějakou dobrotu podívá. Tedy, ne že bych Ti to přála, ale těší mě, že víš, o čem píšu. Já už byla taky skeptická ke všemu. Myslela jsem, že prostě už budu tlustá po dětech jako všechny ženské v naší rodině,že to fakt asi máme v genech 🙂 Já vlastně ani nečekala, že tohle všechno se díky jídlu změní. Já prostě chtěla zdravé jídlo pro dítě a naštěstí jsem to jedla taky! 🙂 Tak jestli se rozhodneš přidat, budeme rády za zprávu,jak se Ti daří a zda se metabolismus nechal přesvědčit k lepšímu spalování! Počítej ale, že 14 dní to bude začátek, pak bude potřeba se dobře stravovat, aby Ti tělo uvěřilo i nadále. Neznamená to, že už si nikdy nic nedáš mimo jídelníček, ale že základ jídla budeš mít jiný, že prostě změníš životosprávu. Ale rozhodně to stojí za to!

  3. Díky za vaše komentáře. Beru si z nich inspiraci a těší mě vaše porozumění sobě, jídlu. Ano, je krásné, jak se život postará o zvraty. O to, aby byl stále vzrušující, nepředvídající, překvapující. Jak se díky tomu stále učíme. Ono se dá říct, že u mě makrobiotika přesně splnila to, co měla. Vyčistila mi tělo i duši a díky tomu lépe chápu, co už nechci a co bych naopak ráda a hlavně si to dokážu přiznat a netrvám na setrvání v něčem, co mi nevyhovuje. A učím se pojmenovávat věci pravými jmény. Svůj příspěvek jsem napsala kvůli sdílení zkušenosti s váhou, protože vím, že spousta žen to má podobně jako já. Je to popis mojí zkušenosti, která se odvíjí od toho, že úplně základní touhou, která mě k JJ přivedla, bylo zhubnutí a já nekoukala napravo nalevo. Tak moc jsem viděla jen úbytek kil. Diety mi nic neříkaly a ani jsem netušila, že JJ je vlastně makrobiotika. A teď jsem si musela najít na netu, co je to GAPS 🙂 No a zpočátku jsem skutečně výrazně zhubla, ale existuje tolik dalších zkušeností, které si potřebujeme a musíme prožít! A tak jsem znovu přibrala. Třeba proto, abych si uvědomila, že mě jídlo s příběhem a složitý systém už nenaplňují a nevyživují, ale oslabují a vyčerpávají. Nebo proto, abych pochopila, že zázraky se stále dějí a pokud jsem v souladu sama se sebou, můžu být spokojená a zdravá téměř po jakémkoliv jídle. A nebo abych přijala svůj věk a to, co s ním souvisí. Mně většina jídel ze zdejších receptů chutná a stále tvoří a pravděpodobně budou tvořit část našeho jídelníčku. Stalo se ale, že po období, kdy jsem “neřešila”, jsem řešit začít musela, a to protože jsem měla hlad, resp. moje tělo mělo hlad. Dostala jsem se do bodu, kdy ani extrémní porce nestačily k výživě a tělo se vzbouřilo. Pevná vůle byla v takových chvílích k ničemu (což jsem v závěru brala jako selhání) a psychologie taky selhávala. Jakože málo lásky k sobě a od druhých a traumata z prenatálu a tak 😉 Dostala do okamžiku, kdy jsem byla po “mé” vydatné snídani, obědu a večeři schopná sníst pár krajíců chleba s pomazánkou, půl plechu “zdravého” perníku, nanuka, k tomu misku mandlí a rozinek a protože já potřebuji věci pochopit, začala hledat odpovědi. Nechtěla jsem bojovat, to už dělám málokdy, jestli vůbec. Konečně mi doopravdy docházelo, že to, co si přečtu nebo slyším, může a nemusí to být pravda a hlavně – pro mě to může a nemusí platit. Já vlastně začínám jíst opravdu jinak až teď. Podle sebe. Nevztahujte to, co se stalo mně, na sebe. Když dokážete brát JJ jako inspiraci a ne jako něco, co se musí dodržovat, když s lehkostí, radostí a beze stresu zkoušíte recepty a je vám šumafuk, jestli máte o pět kilo méně nebo více, je to super a užívejte si to. Pokud cítíte, že vás trápí každé “zhřešení” a řešíte dvě kila navíc (a nebo to zdánlivě neřešíte, ale pěkně vás to skrytě štve, což se pozná třeba tak, že pořád lezete na váhu a nedokážete si představit, že ji vyhodíte), když padáte vyčerpáním při vaření a občas máte pocit, že vás to všechno zavalí, když máte hlad anebo jste upnuté k myšlence, že až budete jíst “vzorně” a budete štíhlé, tak se vyřeší celý váš život, zbystřete. A nebo nebystřete a jděte do toho a zkoušejte a třeba dojdete k tomu, co já. Nebo k něčemu úplně jinému. Protože všechno kolem vás je jen inspirace, nejste to vy. Na vás nemusí platit vůbec nic z toho, co platí u někoho jiného. Já jsem za tu zkušenost vlastně vděčná, protože mě přivedla zase o kus víc k sobě. Mějte se moc krásně a užijte si léto bez ohledu na to, kolik vážíte nebo jak zrovna teď jíte!

    • Jani, moc držím palce a fandím ti. Taky hledám, které “jinak” je to moje “jinak” a neměla jsem z toho vůbec radost, než jsem na základě toho pochopila, že neexistují univerzální recepty a rady, protože pokaždé v tom je minimálně jeden odlišný vstup (ingredience, prvek či energie) a to je JÁ každého z nás… takže zase nic snadno, zadarmo nebo jednoduše ;-D

  4. Dobrý den,
    taky napíšu krátce svou „zkušenost“. Také mám snad odjakživa problémy s trávením. 🙁 Prošla jsem loňskou jarní očistou – něco jsem zhubla, trávení tak nějak pořád stejné, pak přišlo občasné letní grilování, mamka upekla něco z ovoce ze zahrady, atd, nějaké oslavy a postupně do Vánoc, i když jsem jedla MB, jsem nabrala asi 4 kg. Byla jsem poprvé na podzim u paní Strnadelové, doporučila mi jíst bez lepku, takže od nového roku jsem najela na MB bez lepku s jejími bylinami. Těžké to bylo, striktní byly hlavně ty první 3 týdny, ale snažila jsem se i potom, pak kontrola, prý nějaké zlepšení, další byliny a pokračovat, ale zase jsem tak postupně začala ve striktnosti polevovat a teďka s občasným hřešením (pečivo – to si neumím odpustit, šunka, párkrát jsem měla maso) asi další 4 kg nahoře. Mé poznání – jakmile se poruší MB, kila okamžitě i občasným zhřešením letí nahoru – aspoň u mě. 🙁 Přitom jak tady píšete, nechci být tak striktní, chci si občas dát i něco „normálního“!! Mám často akce s přáteli – jsem pivař, takže pivo bývá často, bude grilovací sezona, občas koláč od mamky… Jenže i loni jsem poznala, že jakmile se ujede z MB, kila letí směrem vzhůru. 🙁 V zásadě JJ držím, jen ty akce, když si někde něco dám (a to vybírám tu nejméně zatěžující variantu) mé postavě absolutně nesvědčí. Nechci to jídlo tak řešit jako loni (už mi to lezlo na mozek), systém jsem si za ten víc než rok našla, a tak si chci občas dát i něco ne podle JJ. Ale daň za to, že mám váhu nejvyšší jakou jsem kdy měla. 🙁

    • Zuzko, úplně vám rozumím v tom nabírání, když odbočíte. To jsem přesně já, já prostě celý život jen nabírala kilčo ke kilču, až to bylo moc. Dietou jsem to srazila o 10 kg, abych zase rychle došla na původní nadváhu a vesele pokračovala v nabírání dál. Toto jídlo pro mě bylo vysvobození, protože už se nemusím hlídat, umořit cvičením a přesto mám váhu pořád stejnou. Když jsou akce, jak píšete, taky hned naberu a samozřejmě vůbec ne tam, kde bych to potřebovala 🙂 Ale stačí se vrátit domů ke svému osvědčenému stravování a jsem zase tam, kde jsem byla. Podle mých zkušeností není vůbec problém, když si občas člověk dá, co má rád (pokud se zrovna neléčí z něčeho a tím by si proces léčby pokazil), ale není to zrovna hit pro zdraví. Zdravé tělo něco vydrží 🙂 Moc však nechápu tu poslední větu – máte teď největší váhu, co jste kdy měla, protože jíte normálně nebo naopak zdravě?

      • Dobrý den, omlouvám se, že jsem to špatně napsala. 🙂 Jím jinak od loňské jarní očisty, a když jsem to držela poctivě, podle Vás, šly kila dolů, ale jakmile občas něco jiného, sem tam něco, tak do Vánoc to šlo nahoru, i když jsem jedla víceméně podle JJ, teďka tak ze 70%”, jen to prostě bez lepku, jak jsem měla jíst dle paní dr.Strnadelové, nedávám, nemám teď tolik času vařit, takže tam bude ten zakopaný pes, proč kila letí vzhůru. 🙂 Já jsem si toho vědoma, a i když vím, že mi nějaké jídlo neudělá dobře, bude mě bolet břicho apod, stejně si ho dám.:-( Nemůžu si pomoct. To je něco v hlavě. 🙂 Podle dr. Strnadelové mám plísně ve střevech.

        • Zuzko, to se neomlouvejte, já jsem jen chtěla lépe porozumět. A teď už víc chápu. Dodržet nějaké omezení je samozřejmě těžké, ale když jsou zdravotní potíže, rozhodně se vyplatí se jimi do uzdravení řídit co to jen jde. Já třeba vařila bez lepku první tři roky, protože jsem měla miminko a do roka lepek nebyl stejně vhodný, pak se ukázalo, že mě ani dceři nesedí a dneska používám lepkové obiloviny jen jako zpestření jídelníčku a vůbec mi to nepřijde omezující. Jinak ono to samozřejmě může být v hlavě, ale dost pravděpodobně nám ty chutě dělají potvůrky, které jsou v břiše přemnožené a chtějí další cukr či cokoli, co potřebují, aby se mohli množit. A my se na to snažíme jít logicky, ale doženou nás chutě, které vysílají ony ze břicha 🙂 Takže nejlepší je nechat tyhle mršky vyhladovět na snesitelnou skupinu, která už nemá tak silný hlas a nebude nám do jídla tolik kecat 🙂

  5. Dobrý den Evi, podle JJ se stravuji asi tak od září, jsem nadšená i manžel. Strava nám vyhovuje, zhubli jsme, všichni nás chválí. Ale u mně nastal problém, už asi tak 3 týdny mám průjem, převážně v noci, nebo ráno. Jinak mně to nějak moc neomezuje. Už jsem volala i paní doktorce, ta mi doporučila suchou stravu, bílé rohlíky, omezit zeleninu, přidat jogurty zákysy a tak. Trošku jsem to dodržovala, ale ty bílé rohlíky nic moc!!! Už se to trošku začalo zlepšovat, tak jsem si uvařila miso polévku, na oběd kroupy, tofu a podušenou zeleninu. V noci jsem musela asi 2x a ráno po probuzení 3x. Luštěniny jsem vypustila, jenom včera jsem si dala cizrnovou pomazánku s kváskovým chlebem. Nevím co mám dělat:-).

    • Ifko, potřebovaly bychom vědět mnohem víc o vašem zdravotním stavu a jídelníčku. Může to být něco virového, může to být ze stresu, nějaká slabost střeva, které teď přichází na řadu a jeho slabost se bude projevovat právě průjmem. Může to být nadbytek jinového jídla (dezerty, ovoce, moc zeleniny, moc vody,…), může to být reakce na regeneraci střeva, které se díky vláknině ve stravě začalo pucovat a do střeva se dostávají staré ošklivé zbytky jídla a takto to reaguje. Může to být z nadbytku jangu, kdy se střevo stáhne a přestane dobře pracovat a po nějakém čase se z něj stane “průchozí trubka”, která dobře nezpracuje potravu a pošle ven průjem. Já osobně bych si nasadila na den či více podle potřeby rýžovou dietu, pak bych přidala vařenou/napařenou zeleninu a vařila bych si kuzu. Postupně bych jídelníček dostala na normální s tukem, luštěninami atd. Pokud by to nefungovalo, šla bych k celostní doktorce, protože suchá strava typu bílý rohlík není řešením. Možná nám ztuhne stolice, ale případný problém (třeba zánět ve střevu) nevyřeší.

  6. No a já naopak neochvějně věřila, že to tak zůstane napořád. Když jsem po počátečním odmítání JJ konečně přijala, vůbec jsem si nepřipouštěla opak. Úplně mi to vyhovovalo, nic nevážit, nepočítat, jíst do syta a co chci. Všechna jídla mi chutnala a protože odjakživa upřednostňuji sacharidy (maso jsem nikdy moc nemusela, ale přílohy, pečivo a různé koláče a buchty, to jsem milovala), byla jsem z tohoto typu stravování v sedmém nebi. Jenže po 3 letech jsem zjistila, že jsem sice najedená, ale nenasycená. Břicho nacpané jak sud nebo spíš jak dva sudy a pocit hladu jako bych nesnědla vůbec nic. A tělo se domáhalo velmi razantně svého. Do toho se mi připomenul věk a skutečnost, že můžu být pozitivní jak chci, přát si ve dne v noci a hormonální jógu cvičit od rána do večera, ale na některé přírodní zákonitosti jsem krátká a začala jsem tloustnout. Během 8 měsíců 9 kilo. Dostavila se únava, nespavost, občas dokonce i deprese. Vůbec jsem si nechtěla připustit, že dělám něco špatně, ani na chvilku jsem si nedovolila o „svém“ jídle pochybovat, odmítala jsem si přiznat, že musím přehodnotit všechno, co jsem se naučila. Viníka jsem hledala v psychice, prostudovala jsem všechna ta vnitřní zranění a vnitřní děti, oslabené orgány, málo lásky a sebelásky a spoustu dalšího. Nejtěžší pro mě bylo to říct nahlas a požádat o pomoc. Zkrátím to. V současné době se v podstatě učím znovu jíst. Pracně a s pomocí jedné skvělé terapeutky odstraňuji z hlavy bloky a strachy, které se týkají jídla. Nezanevřela jsem na JJ, jsem vděčná za nové suroviny a postupy, které jsem se naučila. Ale cítím, jak se mi ulevuje, když se mi občas povede jíst bez příběhu. Dřív mě moc netrápilo, že sním něco mimo JJ, netýrala jsem se kvůli tomu. Ale ke každému takovému jídlu mi v hlavě okamžitě vyběhl příběh, scénář. Původ jídla, příprava, energie, co to se mnou udělá teď a co do budoucna. Jediné, co v analýze chybělo, byl vliv na světový mír  Dlouho jsem si toho nevšímala, ale tělo se oklamat nedá. Takže teď jím, spím, medituji, cvičím a hlavně se učím jídlo neřešit, nevěnovat mu větší pozornost než je nutné. Ono na světě je nejkrásnější hlavně to, že každý je jiný. A když si v některých chvílích dovolím být k sobě úplně upřímná, musím přiznat, že těch 55 kg bylo moc fajn, ale ta měkká ženská postava, kterou mám teď, není taky vůbec k zahození 😉

    • Moc děkuju za tento příspěvek! Bylo mi proti srsti sem napsat, že mám taky jinou zkušenost a musela jsem z cesty JJ odbočit, protože to byl neskutečný stres nejen pro mě, ale hlavně pro děti.

      • Moniko, názory a zkušenosti mohou být různé, s tím počítáme a denně jsme s tím konfrontovány. Mě osobně by zajímalo, jaký stres vám naše stravování přineslo. Nám totiž přineslo do rodiny pravý opak – klid, radost, smích, zdraví, žádné lékarny, žádná vyšetření, žádné nemoci, ušetřený majlant za stravu, kosmetiku, drogerii, alternativní medicínu atd. Navíc jsme díky uzdravení těla a posílení psychiky získali odvahu začít žít životy podle našich představ. Zrušili jsme firmy a přestali dávat děti do školy, neumíte si představit, kolika stresu se zaměstnanci, úřady apod. jsme si ušeřili 🙂 Chápu, že změnit stravování může být náročné, zpočátku klidně stresuplné, když se třeba manželé neschodnou nebo dětem nechutná nové jídlo. Vím, že vařit zdravě je náročnější než kupovat hotové jídlo v kelímkách a krabičkách, namazat chleba nebo ohřát pizzu v mikrovlnce, ale nemyslím si, že jíst zdravě nutně znamená pro rodinu nějaký stres. Moje zkušenost je, že pokud to i po počátečním “zaučení se” trvá, pak problém není v jídle. Samozřejmě neznám vaši rodinu, podmínky a detaily, ale vidím to dnes a denně – jídlo je výborná záminka pro naše okolí, partnery i skvělá výmluva pro nás samotné.

        • Mám takový doraz, na který asi neodpovite. Píšete, že jste začali žít podle svých představ, zrušili firmy a děti učíte doma. Z čeho tedy vlastně žijete?

          • Erdeco, zrušit firmu ještě neznamená přestat pracovat 🙂 Nejdřív jsem měla vtipnou myšlenku, že vám napíšu, že žijeme z lásky a ze slunce, ale pak mi došlo, že by moji rozvernou večerní náladu nemusel každý pochopit a byla bych za ještě většího blázna 🙂 Já pracuji doma – dopoledne jako učitelka odpoledne občas někoho učím vařit, občas přijde někdo na konzultaci, občas někde udělám školení pro lidi z bývalé branže, denně se starám se o domácnost, dům a zahradu, mám práce nad hlavu, večer si sedám k počítači a jdu si odpočinout na Jíme jinak. Můj muž je programátor, takže také pracuje doma. Rozdíl je v tom, že jsme si sami sobě šéfem, sami si určujeme pracovní tempo i pracovní dobu a už neřešíme vedení firmy, řízení zaměstnanců a spoustu dalších složitostí. Asi to není pro každého, nám to momentálně už několik let maximálně vyhovuje. Příjem není pochopitelně srovnatelný jako když jsme pracovali ve velkých firmách v Praze, ale my vlastně zdaleka tolik peněz nepotřebujeme jako dřív, byť je nás o dva víc. Díky tomuhle životnímu stylu spoustu věcí nekupujeme, protože je prostě nepotřebujeme. A život mimo město je mnohem levnější než v Praze. No a neposlední řadě ta pohoda, svoboda a pidi stres stojí za tuhle výměnu.

            • Děkuji za odpověď. To máte dobré, že můžete pracovat z domova. Každé povolání to neumožňuje. Nevýhodou teda může být určitá sociální izolace, ale to se dá také různě řešit. Ona je otázka, co je hodně peněz. Na některých diskuzích čtu, že v Praze je 40 tis. Kč čistého na rodinu bydlící v nájmu nebo s hypotékou na živoření. Ta IT profese manžela je výhodou, je jich nedostatek, platy vysoké a dá se dělat odkudkoli, takže i mimo velká města v přírodě. Také by se mi to líbilo.

              • Moje práce by se třeba z domova dělat nedala, změnila jsem profesi i obor 🙂 A manžel nemá plat, je ičař, dělá na sebe a zákazníky si vybírá, pro korporace už dělat nechce. To je právě ono – co je hodně, co je málo. Deset tisíc v Praze je sotva na jídlo, tady je to balík. Kolik potřebujete oblečení a bot, když jste doma s dětmi a chodíte ven do lesa? Není tu za co utrácet 🙂 Bydleli jsme tři roky v domku s pidi úložnými prostory a tak většina našich věcí zůstala po přestěhování z bytu zabalena roky v krabicích ve skladu. KDyž jsme se pak stěhovali a ty věci rozbalili, abychom je nějak vyřešili, divili jsme se, co toho máme a vůbec to nepotřebujeme 🙂 Mnoho žen ve vaší situaci začne dělat něco úplně jiného než původně dělaly. Sociální izolace je podle mě otázka rozhodnutí. V naší vesnici bydlí lidé, kteří jsou sociálně odříznutí a taky my, kteří jsme pořád někde s lidmi, na výletech, na akcích, doma věčně návštěvy a setkání. Spíš si pracně hledám chvilku samoty pro sebe třeba s knížkou 🙂

      • Co vyhovuje jednomu, nemusí vyhovat druhému. Chce to zkoušet a neupínat se na jeden směr. K vrcholu vede spousta cest 😉 Zdravé stravování (nejen) pro děti prezentuje třeba i projekt Skutečně zdravá škola a takové stravování je velmi reálné nejen v podmínkách MŠ a ZŠ, ale i doma.

        • Ano, jsme každý jiný, tuto jinakost si musíme přiměřeně hlídat a vše nové testovat a přijímat s citem. Cokoliv jiného může být snadno i cestou do pekel…
          Jukla jsem na uvedený web, líbí se mi, díky za tip. Smysluplně sepsaná doporučení, která skutečně mohou být v reálu do zančné míry akceptována většinou zúčastněných.
          Po přečtení reakcí na Evin článek se mi hlavou začalo honit spousta myšlenek, které bych měla chuť (leckteré již opakovaně) zde sdělit. Ale nějak zatím nejsem schopná si to přijatelně sesumírovat ani v hlavě, natož to sepsat tak, abych myšlenky vyjádřila přesně a zároveň to nebylo na román. Možná se mi to ještě podaří, zatím se omezím na přání dobrých výsledků a hlavně zdraví a pohody! 🙂

          • Ahoj Bibi a Janino – nedá mi to a přidám tedy svůj příběh v kostce, narychlo a bez kvalitních myšlenek. Celý život mám dost špatné trávení, a proto řeším jídlo. Narazila jsem při řešení akutních obtíží na tyto skvělé stránky. Jedla jsem jinak cca 3 roky, prošla jsem si obdobím hubnutí, přívalu energie, ale pak únavou, padáním vlasů, vysadila jsem HA, odešla mi pravidelná MS a po roce se to víceméně upravilo. Byla jsem do věci zapálená a odhodlaná vydržet vše…časem jsem pochopila, že moje tělo nejspíš potřebuje občas živočišnou stravu, jinak strádá. Bohužel před půlrokem po dlouhodobých střevních potížích (myslela jsem, že jde o kvasinky) jsem zkusila GAPS dietu a neopatrností při manipulaci se surovinami jsem se nakazila salmonelou, které jsem se dlouho nemohla zbavit…tedy jak se říká z bláta do louže. Po ukončení této diety (vydržela jsem poctivě cca 3 měsíce) jsem pochopila, že mé tělo pouze na proteinech nemůže být (obrovská únava a otupělost ani po měsících neodcházela – tělo se nedokázalo adaptovat). Na druhou stranu, menstruace byla silnější a bolestivější, ženské křivky ožily 😉 Bylo zřejmé, že tělo si užívalo hojnost tuků a bílkovin…ale životní energie byla na bodě nula. Kdyby mne nezklátila nemoc, jedu v tom dál, tak silné bylo mé přesvědčení. Z hrůzou jsem zjistila, že jdu hlavou proti zdi…jako slepá či šílená…uvěřím a to i navzdory všem jasným signálům těla. Přitom je to jasné – každý jsme jiný a potřebujeme jiné věci pro svůj život. Dosud se mi však nepodařilo nalézt ideální jídelníček – je to běh na dlouhou trať. Jsem opět na bodě nula – vím že nic nevím…je těžké najít rovnováhu a oprostit se od naučených dogmat.

            • Tak se taky zkusím rozepsat podrobněji 🙂 Jinak než většinová populace jím kvůli špatnému trávení prakticky celý život. Zdejší JJ jsem začala zkoušet loni v létě kvůli zdravotním problémům, které mne donutily vypustit kompletně lepek a téměř veškeré mléčné výrobky. Bezlepkové pečivo má krom neúnosné ceny také povětšinou příšerné složení, takže tou cestou jsem nechtěla jít, po pufovaných chlebících mi bylo opět těžko (doporučil mi je přitom velmi známý MB poradce – jen jsem pak žasla, jak to vůbec mohl udělat, když jsem zde četla o extrudátech). Tak jsem se zde začala inspirovat tipy na úpravu celistvých obilovin bez pečení, to mi dávalo smysl. Vyzkoušela jsem přitom i další tipy. Skvěle se mi např. osvědčily ranní kaše na slano, přídavky mořských řas při vaření luštěnin. Naopak jiné vyzkoušené potraviny jsem musela v podstatě zcela opustit – miso, tempeh, ale i tofu, které jsem konzumovala léta a nevadilo mi (zdánlivě?). A po několika měsících téměř bez živočišných potravin jsem se patrně dostala do stavu, kdy jsem měla nedostatek bílkovin, přesněji některých aminokyselin. V práci jsme byli v jednom kole a nebylo snadné se vegansky najíst opravdu dostatečně. Byla jsem totálně vyčerpaná, vrátily se bolesti zad – neměla jsem sílu dostatečně cvičit. Zařadila jsem tedy občas opět živočišnou stravu – ryby, drůbež, vajíčko – a bylo to jako mávnutí kouzelného proutku. Energie se vrátila, byla síla dostát pracovním povinnostem i odcvičit potřebné minimum, aby se záda zase vylepšila. Netvrdím, že považuji svoji aktuální stravu za absolutní optimum, které by mé tělo doopravdy potřebovalo, ale tak nějak jsem aktuálně dospěla k jakémusi “momentálnímu optimu”. Nějaké potíže mám, přemýšlím, jak to zase o kousek vylepšit, a též se snažím nabrat zpět pár kilo svalů, o které jsem při téměř veganském pokusu přišla – a bohužel to po přechodu jde opravdu těžko, to mi věřte… Tak si držme palce, ať se nám na tom našem běhu na dlouhou trať daří 🙂

              • Bibi, moc děkujeme za popsání zkušeností! Osobně bych byla moc ráda za bližší informace, jak se nedostatek některých aminokyselin zjistil (klidně na email eva@jimejinak.cz). To je perfektní, že jste našla svoje momentální optimum. To je to, co se snažíme (a jak čtu některé komentáře, tak vidím, že asi ne dostatečně 🙂 říkat: “Jezte tak, aby vám bylo dobře.” Nikdo neříká, že musejí být všichni vegani, ryba či masový vývar jsou jednou z prvních věcí, které radíme při potřebě zvednout bílkoviny. Jinak myslím, že většina žen vám závidí – po přechodu mají většinou velikánský problém nabrat. Tak to vezměte pozitivně z této stránky 🙂 Může v tom hrát roli ta bezlepková dieta. Mám takovou zkušenost, že při té se někdy hůř daří budovat svaly. Nevím, zda máte alergii či celiakii a zda byste nemohla přidat třeba kroupy či oves. Každopádně doporučuji koupit byť dražší bezlepkové vločky od Country lifu a perličkový ječmen (neboli slzovku či hago mugi), ty jsou velmi výživné a mohli by pomoci.

                • Odpověděla jsem na večerní mejlík – byť pravda na tam položenou otázku a ne na otázky položené zde. Třebas se zadaří později. Jen jsem ještě chtěla připsat, že nemám problém tykat si 🙂

                • Na tykání jsem taky myslela, když jsem odpovídala,ale nechtěla jsem být drzá. Já mám kolikrát dojem, že se bavím s mladou ženskou a ona mi pak napíše, že je už babičkou, tak jsem opatrná 🙂 Na mejlíka mrknu, díky!

              • moje zkusenost jidla jsou chutna ale necitim z toho moc sily a tak jsem take zaradila maso 2 krat v tydnu bez toho to nejde a ze sladkeho jim na svacinu 1 ks ovoce nejvic me ale trapi neustale virosy a 3 roky zanet nosohltanu k pani dr strnadelove chodim rok nema nekdo zkusenost?asi jeste vydrzet nevim ale za rok uz to mohlo neco udelat diky

                • Evi, obrovskou roli v tom vsem hraje psychika a taky nas pristup. Necekejme, ze Strnadelova nebo mrkev neco udela za nas. Myslim, ze primarni pri lecbe je myslenka, ze si za to stojim, chci si dobre varit, dobre jist a informace, ktere potrebuju, dostanu. Najednou to pak vsechno jde, neni to tezke a vysledky jsou take. Nekteri lide se zdaji, ze delaji pro zdravi vsechno, ale pritom vlastne podvedome ty svoje nemoce hyckaji, protoze jim to dava bud litost a pozornost okoli, vymluvu, ze neco nemuzou nebo neco podobneho. Nerikam, ze je to vas pristup, ale stava se to casto. Pokud jste cetla u nas rozhovor s Klarou Jichovou, tak vite, ze ona treba lezela jak troska dva roky, ale dnes ma ctyri zdrave deti, je multifunkcni a multivykonna v mnoha oblastech a zpetne pochopila, ze uz byla jednou nohou v hrobe. Proto byla i pri zmene jidelnicku dlouho na hromade (ale skutecne lezela, ani chodit nemohla) a zdanlive to nebralo konce. Ale ji se museli zregenerovat vsechny organy (a to velmi bolestive), protoze nejspis uz mela leukemii. Sama rika, ze slezla hrobnikovi z lopaty a tato strava ji zachranila. Nicmene jejimu okoli se dva roky zdalo, ze ji to nepomaha, ale silne ublizuje. Zanet nosohltanu neni prijemny, ale neni to jeste tak zle. Ja verim, ze dobra zivotosprava potavena na dobrem jidle, vztazich, spokojenosti, odpocinku a primerene aktivite museji drive ci pozdeji prinest zdraveho a spokojeneho cloveka. Doufam, ze to bude i vas pripad a ze se brzy ozvete s tim, ze uz se to deje nebo jeste prisla na to, proc se to nedeje, co tomu brani.

            • Ještě doplněk k té GAPS dietě, Jano. Narazila jsem na ni na podzim na netu v nějakém rozhovoru s dr Elekovou – uváděla ji jako vhodný postup pro zahojení střev. Proto mne to zaujalo, vyhledala si a prostudovala. Že je masozeleninový vývar velký životabudič jsem měla vyzkoušeno z dřívějška, nicméně na dlouhodobější použití mi uváděńa doporučení přišla také příliš extrémní. A Tvůj komentář to potvrzuje. Ale některé tamější postřehy ladí s obecnými doporučeními i s mými osobními zkušenostmi – např. že živočišné bílkoviny se nejlépe tráví se zeleninou a s minimem sacharidů.

              • Je to přesně tak, když maso, tak kvalitní a se zeleninou, pak se to lépe stráví a zelenina vyváží překyselení, které by jinak maso udělalo.

                • evi ja to s pocitacem teda moc neumim jak jste mi psala hodit to do komentaru taksnad to tam bude

              • Ahoj Bibi, já jsem na tom tak, že maso se zeleninou mne neuspokojí – nedodá mi energii…jen mi trvalo, než jsem si to připustila. Při dodržování GAPS jsem zjistila, že čím víc jím zeleniny (samozřejmě vařené) s vývarem a masem – tím paradoxně horší mám průjem. Konzultovala jsem to s „odborníky“ a stejně mi nikdo neporadil – jen vytrvat dokud se neobnoví střevní výstelka…
                Vrátila jsem se k obilo-luštěninové stravě se zeleninou. Jednou-či dvakrát týdně trochu masa z vývaru nebo na návštěvě u rodičů pečené kuře s rýží. Sem tam nějaká domácí vajíčka. Z mléčných výrobků konzumuji pouze máslo, někdy ochutnám trošičku lučiny. Dopoledne jím ovoce a salát.
                Vypustila jsem miso, fermentovanou zeleninu i mořské řasy – prostě mi to nedělá dobře, ani mi to nechutná – proč jíst něco z čeho nemám požitek – jen pro to, že se říká – je to „zdravé“? Ryby taky nejím, několikrát mi z nich bylo zle, jedině že by byla čerstvá – což se dá sehnat pouze na vánoce.
                Dlouhodobé dodržování striktních stravovacích doporučení typu makrobiotika apod. mi fakt neprospívá…akorát mi to trvalo, než mi to došlo 😉

                • Netroufám si samozřejmě nějak fest radit, ale připomíná mi to histaminovou intoleranci. Ta může být klidně dočasná jako následek poškození střevní výstelky zánětem či léky, ale i dlouhodobého charakteru. Prvně jsem se s tímto pojmem setkala loni na jaře u dcery jedné známé, a protože mé tehdejší problémy také nesly řadu obdobných příznaků, tak jsem si to také prostudovala. U mne se pak vše začalo dramticky zlepšovat po vysazení lepku – patrně automaticky s vylepšováním střeva. Pěkné stránky, kde se lze dovědět více nejen o histaminu, jsou histaminovakasulka.com V zásadě je to myslím zajímavé pro každého, kdo hledá cestu ven ze střevních problémů – třeba tam nějakou inspiraci také najdeš 🙂

              • Ahoj Bibi, děkuji za radu – co se týče histaminové intolerance, zrovna nedávno jsem na to “náhodou” narazila 😉 …kašulku fakt “žeru” – její blog je skvost – pomalu se v tom prokousávám a dává mi to smysl.

            • Jani, jak čtu váš komentář, jsem moc ráda, že tuhle etapu (včetně bílkovinné diety) mám za sebou. Myslím, že je nesmysl hledat ideální jídelníček a ten držet celý rok nebo dokonce roky. Kouzlo je právě v tom, že se jídelníček proměňuje v čase kvůli ročním obdobím, naší náladě, našim chutím a potřebám. Když potřebujeme, něco si přidáme. Někdo víc zeleniny, někdo víc obilí, jiný luštěninu, jiný ovoce, někdo dezerty někdo rybu, vejce nebo maso. Důležité je si najít a vyzkoušet, co mi kdy pomáhá, co mi kdy škodí a kolik si toho můžu dát. Můj muž si může dát občas pizzu a maximálně se mu udělá pupínek a do hodiny prdí jak o život. A jemu to za to stojí a sem tam si nějakou zeleninovo houbovou dá. Když je to ale častěji, potíží je víc, jemu to vadí a sám říká “dneska si teda pizzu nedám”. Mě by to sice chutnalo, ale krom větrů a pupínků bych se týden nevyprázdnila, a tak by mi bylo zle i jinak kvůli odpadu v těle (hlava, spaní, únava, otrávená nálada, bolení břicha). Není to dogma, není to předpis, nikde jsem to nevyčetla – ověřila jsem si to přímo na sobě. Několikrát 🙂 Takže když já si dávám rizoto a můj muž mi vodní pod nosem pizzou, vezmu si od něj jeden dílek, užiju si ho a potíže nemám žádné. Dogma by bylo “Nikdy nikdo nesmí jíst pizzu.” My na Jíme Jinak říkáme: “Pizza je pečená bílá mouka s droždím a cukrem, dělá to v břiše to a to, každý si musí rozmyslet, jestli to chce a jak často to může udělat.” Tomuhle já říkám najít rovnováhu 🙂

              • Milá Evi, krásně jsi to napsala…ano! Měla jsem na mysli to, že není dobré se příliš upínat k názorům a zkušenostem ostatních. Je dobré testovat na sobě nové věci opatrně a nečekat zázraky.
                Děkuji za popsané zkušenosti s jídlem. Mně někdy i tolerované jídlo udělá velké problémy…jenže na vině může být psychika, hormony apod…
                Takže už toho mám někdy dost a říkám si – potřebuji naučit se žít tak, aby to nebylo jen o vaření, jídle a o dietě 😉

                • Jani, děkuju 🙂 Rozumíme si. Já se jen obávám, že valná většina žen prostě sama sobě nevěří a tak se upíná k čemukoli a komukoli a pak zažívá zklamání, protože “jim to funguje a mě ne” 🙂 Podle mě nechtějí převzít za svá rozhodnutí odpovědnost a je snazší to hodit na někoho druhého. A je jedno, jestli na doktorku, na blbou dietu nebo na nás. Postoj “já jsem chudinka, vy mi poraďte a já si pak budu stěžovat, že to nefunguje, je bohužel běžný. 🙂 Víc takových žen v naší zemi, které si umí najít své místo na slunci a berou se i s těmi nedokonalostmi a jsou ochotné na své psychice a hormonech pracovat! 🙂

          • Také teď nedokážu vyjádřit svoje myšlenky přesně, ale jsem moc ráda, že čtu obě zkušenosti, Evy i Janiny. Protože to je přesně to, čemu věřím a co už tu zaznělo – každému sedí něco jiného, každý jsme jiný. Věřím, že když budu poctivěji jíst jj, budu se uzdravovat, ale to neznamená, že někdy později nezažiju něco, co Janina. Anebo ne a bude mi to tak krásně sedět, jako Evě.
            Mně jj sedí hodně tak nějak “od přírody”, zeleninu bytostně potřebuju, zbytek mi taky chutná, čokoládu, buchty a kafíčko se snažím s mírou, což se mi moc nedaří. Na maso mám chuť tak jednou za 14 dní a tak si ho dám a pak ho dalších 14 dní nemusím. Teď jsem se snažila několikrát po sobě dodržet jj hodně poctivě a ano, cítím se vždy lehčí, zdravější, ale zhruba po těch 14 dnech se musím vždy “dojíst” něčím pořádně hutným (takže se přecpu). U mě se neprojevuje na váze, jako spíš na nemocnosti a teď mám zkušenost, že když hodně vybočím, bolí mě klouby, cítím nachlazení, apod. Možná je tělo v očistě a reaguje blbě na větší zátěž (tohle tvrzení miluje můj manžel :). Ale vnímám to jako věc v mé hlavě – už jsem docela dlouho s dětma doma a už bych ráda “něco dělala” i jinýho, ale zatím to moc nejde, což mě štve, řeším to jídlem, atd.. Takže když si najdu přes den prostor pro nedětskou, sebenaplňující práci, či jinou činnost, budu spokojenější a nebudu to jídlo tak řešit. Zároveň chápu, že jsou lidé, kterým takhle “lehký” jídelníček nemusí “bytostně” sedět. A taky mi přijde, že “vařit podle jj nebo mb” a “vařit podle jj/mb” může být u každého úplně jiná věc. Přeju všem hodně trpělivosti a radosti v hledání i nacházení!

            • Díky moc za váš komentář Petro, řekla bych, že jste uhodila mnoho hřebíčků na hlavičku 🙂 Jednak má mnoho žen tendenci sklouzávat k jakési fiktivní dokonalosti, kterou nedokáží zařídit ani udržet a pak lamentují, že takhle jíst nejde, protože když si dají někde kafe a dezert, mají pocit, že už vlastně vůbec nedodržují svůj “dietní plán”, je to moc těžké to vydržet apod. Druhak vyčištěnému tělu se vrací schopnost věci rychle eliminovat, proto my cítíme “prohřešky” ve stravě hned formou, o jaké píšete, ale také hned víme, jak se dát obratem do cajku. Lehkost jídelníčku je podle mě velmi diskutabilní, třeba moje rodina má pocit, že je to jídlo strašně syté a těžké :-))) Teda ne moji nejbližší, ale všichni ostatní, kdo se nebáli ochutnat – po obědě nemají do večeře hlad 🙂 Jiní naši kamarádi jsou zpočátku hladoví jako jsme byli my – my, co máme vlastně rozbité trávení a chvíli trvalo než se spravilo. Obrovskou roli v celém stravování hraje naše psychika a vztahy, které žijeme. Máme někdy tendenci všechno svádět na jídlo, ale když pak mám možnost s takovými lidmi mluvit, problém bývá v komunikaci v rodině, ve stresuplné práci, která nepřináší radost (a mnohdy ani užitek) a vlastní nevyzrálé hlavě, která má najednou rodinu aniž se naučila žít sama se sebou. Když čtu, jaký máte postoj k jídlu vy, jak to řešíte a co jíte, přijde mi to jako ideál. A když budete cítit, že je potřeba někdy přidat nebo ubrat, tak to uděláte a bude to zase ideál i když s jiným složením 🙂 To je ono!

              • Ahojte, pridám aj ja svoju skúsenosť. JJ som objavila už dávno a pomaly. Príbehy ma nadchli a chcela som meniť ihneď a všetko a zažiť obraty o ktorých sa písalo….samozrejme, že to nešlo…ale spustilo to zaujímavú lavínu. Začala som navštevovať psychologičku a pomaly som prišla na to, že roky riešim všetky svoje nálday stravou. Samozrejme potom nasledovali výčitky a veľa ďalšieho jedal…. Prišla som na to, že sama k sebe nemám žiadny vzťah a teda ani nemôžem vnímať to, že toto a toto mi robí dobre a ostať pri tom…neviem či píšem zrozumiteľne …ale hádam niekto pochopí. Ja som Vašej stránke JJ vďačná. Naučila som seba a aj mamku používať mnoho nových druhov obilnín, strukovín, rias, sojovku, umeocot…..JJ mi dáva zmysel . Odkedy nejem jogurty, mlieko, syry prestali mi stekať hlieny. Mäso mi nechutí a tak sa snažím aj doma vymýšlať obedy , večer tak aby chutili …ale tiež sa učím to neprežívať ak to nejde. Pointa neschudla som…ale to nebude chyba stravy ale moje nastavenie a vzťah k jedlu…a odpoveď na Evinu otázku prečo nás strava dáva do stresu….to nie strava , ale ja sama. Ďakujem za stránky JJ veľa som sa naučila nielen o jedel, ale aj o sebe. 🙂

                • Milá Mimcamala, váš komentář mě moc potěšil. To je totiž to, co si málokdo přizná. Je tak snadné hledat chybu jinde, v něčem, někom, nebo třeba v jídelníčku…je tak těžké nastavit sama sobě zrcadlo a říct si, co vlastně chci, co jsem ochotná pro sebe udělat a co už ne. A víc se s tím netrápit. Nelhat sama sobě do kapsy a nenaříkat. Dělat jen to, co mi vyhovuje a na co aktuálně mám. A na co nemám, to neřešit, ale taky si nestěžovat, že nejsem tak štíhlá a tak zdravá, když nejsem sto na tom pořádně zapracovat. No, rozumíme si 🙂 Moc děkuji za vaše zkušenosti, určitě pomohou ostatním ženám si to trochu ujasnit.

              • Evo, děkuju za povzbuzení! A dodávám, že vaše stránky jsou mi velkou inspirací a podporou a vnímám je jako nabídku, žádné vámi předkládané a hotové dogma – a myslím, že to z vašich článku vyčíst jde :). Možná někomu vyskočí víc to “dodržování” něčeho, co mu je ve skutečnosti proti srsti; však jak píšete vy i ostatní, jde o vnitřní přístup. Obecně bych řekla, že se (my, kdo se snažíme o nějakou změnu v jídle) nevracíme k nějakému ideálnímu, prastarému způsobu stravování, který tu kdysi fungoval, ale hledáme nový, který nám vyhovuje tady a teď, kdy maso už není maso a mléko už není mléko, atd… Prostě výzva. A díky!, že k hledání takhle (moc) přispíváte!!

                • Petro, díky za milý mejlík. To je velké povzbuzení pro naší tvorbu. Mám radost, že se to dá z těch článků vyčíst 🙂 Je to tak, hledáme stravu pro současný život v současném bláznivém světě se spoustou toxických zátěží. Musíme na to jít chytře 🙂

          • Jo Bibi, to je můj každovečerní problém – jak odpovědět jasně, stručně a natolik srozumitelně, aby z toho vyšlo jen to, co bylo myšleno 🙂

          • Bibi váš komentář mě rozesmál 🙂 …a proto svůj připíši sem…napíšu jen doušku…jsem všem moc vděčná za příspěvky a sdílení :-), jsou skvělé! Snad jen…zalíbila se mi jedna Janina věta v jiném článku…že potřebuje jídlo přijmout na psychické i fyzické úrovni. Ta věta mi Janino pomohla, děkuji :-). To je pro mě přesně ta věta, která u mě brání případným pocitům provinilosti, strachu nebo neurvalému jednání s jídlem. Vrací mě k pokoře, vděčnosti. A naučit se neprožívat příběhy…no jéje 🙂 Přeju tedy všem radostné uvolněné a všemi smysly vnímané hledání celkové pohody, rovnováhy a harmonie, neb přílišné úsilí víří vodu kolem tonoucího :-)…a sama si to budu připomínat 🙂

        • Janino, projekt Skutečně zdravá škola se nějak nedostává do Ostravy a okolí. Jelikož jsme řešili školku pro mou vnučku, pídila jsem se,v které školce vaří alespoň částečně zdravě, bohužel taková u nás neexistuje ani jedna. Spojila jsem se tedy s koordinátorkou Skutečně zdravé školy pro Moravskoslezský kraj, a dozvěděla jsem se, že školky se musejí do programu přihlásit samy atd. Ale jak, když o tomto programu nevědí? Požádala jsem paní koordinátorku, zda by mohla některé MŠ oslovit, poslala jsem ji kontakty, ale zda se něco děje nevím, jelikož v seznamu regionu stále nejsou. Zato tam jsou školky, které vaří klasiku-2x denně chleba, denně maso, pomazánky z godhajského salámu, brumíky apod. Takže každý pod pojmem zdravá školka si představuje něco jiného.

        • My jsme je zpočátku hodně podporovali, rodina zakladatele baští makrobiotiku, ale oni narazili na brutální odpor z ministesrtva, dokonce takovou jako protikampaň a museli zřejmě hodně ubrat z původního plánu, aby tady něčím hnuli. Odvádějí ohromnou práci, mají náš obdiv. Bohužel mnoho lidí naráží v praxi na to, že i pod toutou hlavičkou jsou školky schopné dál dávat dětem do jídla uzené maso a používat sypké směsy šíleného složení na přípravu polévek, omáček apod. Některé jídelníčky, co jsme dostaly emailem by se nemusely stydět za řád zlaté vařečky někdy za totáče 🙂

        • Milá Janino, také vás sleduju celou dobu, co jsem členem JJ. Váš nejaktuálnější příspěvek mě velmi překvapil. Přemýšlím o něm. Byla jste vždy tahounem a takovou zárukou pozitiv makrobiotického stravování a stravování JJ. Ukazuje se, že dynamika nebo proměnlivost života a vlastně nás samotných nezná mezí. I já jsem za tu dobu leccos přehodnotila. Opět jste mě však obohatila a navedla mě ke Skutečně zdravému stravování… děkuji 🙂

    • A tak co teda jíš? 🙂 Původní stravu? Raw? Nebo ještě něco jiného?
      Je to zajímavé. Pamatuju si články, kde jsi psala o tom, jak tě JJ “osvobodilo.”

      • Makrobiotika byla pro mě skvělá zkušenost a skvělý detox a pomohla mi k jinému nahlížení na sebe, na vztahy, na svět… Pak mi tělo dalo najevo, že touto cestou jít nechce. Jím tak, aby mi bylo dobře na těle a duchu 🙂 Čerstvé, lokální potraviny, s láskou k sobě a svým chutím a specifikům a někdy podle hesla našich prababiček: Doma jez, co máš, jinde, co ti dají 🙂 Článek Evy jsem si přečetla v ten den, kdy jsem zkusila vyplnit poprvé v životě denní kalorickou tabulku (kvůli sacharidům, které mi přestaly dělat dobře), takže mi to přišlo jako skvělá nahrávka Vesmíru 🙂

        • To je vážně vtipné, jak se ta naše témata už několik let potkávají, Janino! 🙂 A co Ti vyšlo v tabulkách? My jsme s Helčou zrovna plánovaly, že uděláme taky ukázkové kalorie na ty naše talíře, aby bylo srovnání s klasickým zdravým jídelníčkem ala fitko 🙂

    • To je ono – jíst, radovat se, neřešit. Jídlo dávno není u nás doma žádné téma na řešení. Řešilo se před sedmi lety, když se narodila Markétka, co ano, co ne a proč. Krátce, věcně, prakticky. Manžel dal na mě a na výsledky, které hned přišly pro nás pro oba. Časem se všechno zaběhlo, ustálilo a jen se rozvíjelo o vylepšovalo. Vyzkoušeli jsme si mnohokrát, co nám sedí a co ne, kdy můžeme jak odbočit, a tak už se roky doma o jídle nebavíme. Nemít tenhle web, nemám si s kým o jídle povídat 🙂 Nemá smysl dělat si z jídla modlu ani strašáka, snažit se o nedostižný ideál v podobě vlastnoručně vypěstovanách bio potravin, jak to občas kolem sebe vidím. Děláme,co umíme, co nás baví a na co momentálně máme kapacitu. Nic víc, nic míň. Chce to jen znát základy, pochopit principy a projít si začátečnickými procesy. Pak je jídlo dané, neřeší se víc, než je nutné (u malých dětí se řeší hodně)a žijí se jiné aktuální radosti. A to Janina umí naprosto perfektně 🙂

    • Janino, váš příspěvek mi vyrazil dech. Svým obsahem i formou, tou upřímností a pojmenováním věcí. “Jíst bez příběhu” je velmi výstižný popis. Znám vás od loňské jarní očisty a je neuvěřitelné, jaké veletoče se v životě mohou odehrávat, před rokem byste asi neuvěřila, co sem teď napíšete. Život je zkrátka zajímavý a nikdy nevíme, co nám přinese, kam nás zavede. Moc ráda vás čtu a doufám, že vás tu budu číst dál.

  7. mila evo dekuji za clanek ja jsem po jime jinak zhubla 6 kg a pak se mi to rozhodilo mela jsem strevni chripku jedla jenom ryzi a zase mi vaha splha nahoru ted 2 kg plus take mam stale virosy po peti dnech prijde dalsi a dalsi k tomu zanet nosohltanu 3 roky prosim o nazor dekuji predem eva

    • Evo, pokud vás roky trápí virosa a záněty, bude potřeba dojít k celostnímu lékaři a podívat se, co se kde v těle porouchalo a kde je potřeba začít. Všechno souvisí se vším, ale já bych začala dobrý jídelníčkem s cílem upravit střeva. Když začnu fungovat střeva, začnou se dobře vstřebávat živiny, na které je naše strava bohatá, a vylučovat staré odpadní látky. Jakmile začne tělem kolovat lepší krev, začnou se uzdravovat i orgány a sliznice, které třeba doposud trpěli překyselením (ze stravy, stresu, kouření, prostředí apod.) či jinou zátěží. Krátké zhoršení stavu by mohlo ukazovat na detoxikační projevy, kdy se tělo čistí od starých nánosů. Pokud to ale trvá roky, je někde problém a je potřeba ho najít. To my na dálku nedokážeme posoudit. Chce to někoho, kdo vás zkontroluje od hlavy po paty celostním okem.

  8. Evi, mám podobnou zkušenost..
    Myslím, že jsem všemožných diet vyzkoušela opravdu hodně, nicméně bez dlouhodobého efektu. Při počítání kalorií a omezování se jsem sice vždy zhubla, třeba i 12kg, které jsem postupně nabrala vždy zase zpátky, většinou s přídavkem. V průběhu diety jsem byla ale pořád hladová, myslela jen na jídlo, byla jsem slabá a s náladou to fakt nebylo nic moc.
    S JJ je to opravdu změna. Od února mám dole 10kg, váhu asi jako na střední (ve 30letech konečně :))), všechno bez námahy, odříkání, bez hladu, naopak s nadšením. Zjistila jsem, že mi stačí asi tak polovina jídla, než dříve.
    Díky za všechno! 🙂

    • Martino, díky moc za vaši zprávu. Gratuluji k těm deseti kilům a váze jako na střední! 🙂 Vítejte v klubu šťastných žen, které si nemusejí odříkat, nemají hlad a srší podivným nadšením 🙂

  9. Já mám, bohužel, úplně jinou zkušenost. Jinak se stravujeme již půl roku. První měsíc jsem zhubla asi dvě kila, ale pak najednou šla kila zase nahoru a to jsem jedla stále stejně. Dřív jsem neměla s váhou problémy. Vůbec jsem nemusela řešit kalorie, jen jsem jedla pravidelně,tzv. zdravá jídla a sportovala jsem. Nyní, pokaždé, když vlezu na váhu, mám o pár deka víc. Už jsou to za tu dobu celkem 4 kila. Začínám bojovat sama se sebou a vážně přemýšlím, že se vrátím k původnímu stravování. Je to těžké, rozum mi říká, neblázni, konečně jsi si vyčistila organismus a teď si ho chceš znovu zanést? Ale když se na sebe podívám do zrcadla, je to hrůza. Necítím se a jsem z toho dost nesvá. Napadlo mě, jestli to nemůže být tím, že mám velké porce? Ráno sním někdy i 4 talíře polévky, vždy mám dopo svačinku v podobě rozvařených ,semínkem posypaných ( mistička )či pečených jablíček, hruštiček apod. Oběd je kompletní talíř, ale je plný, svačinka nějaký dezert podle jíme jinak, ale pravda je, že si dám třeba i tři kousky perníku a večeře obilovina s teplou a kvašenou zeleninou. Tam už celý talíř ani nesním. Pomozte, prosím, nechci se vrátit k mléčným výrobkům, ale chci být v pohodě a mít se zase ráda. Děkuji moc.

    • Milá Dagi, děkujeme za dotaz. Máme zkušenost, že takto postavená strava dostane člověka na pro něj ideální váhu – vychrtlíci se zakulatí na normální proporce a tlušťoši oplasknou na vzhlednější jedince. Toto je zvláštní, někde bude chyba. Pokud do toho ještě nepřišlo něco jako konec s kouřením, změna v užívání léků (nějaké hormony na štítnou žlázu, antikoncepce) nebo něco podobného, pak to hledejme v jídle. Jak čtu o těch 4 polévkách po ránu, tuším, že asi toho jídla bude prostě moc. Nejste jedinná, kdo nám poslal email s dotazem na upřesnění porcí. Vzaly jsme to jako výzvu a začaly jsme vařit a vážit, uděláme na to nějaký vzorový jídelníček. K mléčným výrobkům bych se tedy nevracela, to je vážně škoda.

    • Dobrý den, moje zkušenost je podobná.S rozdílem,že si nemyslím,že mé porce by byli velké.Jím tak akorát. Chtěla bych se zeptat, zda už se přišlo na to,v čem to vězí?

  10. Já mám podobnou zkušenost. S váhou jsem ani po dětech zásadní problém neměla, ale denně jsem si počítala množství bílkovin, sacharidů a tuků, odvažovala jsem jednotlivé porce přesně na gramy a cvičila jsem pravidelně. Špatně jsem ale spala (děti se často budily), trápily mě časté migrény (mám je od dětství), celkově jsem se necítila dobře. Pak jsem najela na makrobiotickou stravu a najednou bylo vše jinak. Únava byla pryč, migrény prakticky jen při úplňku, pleť se vyčistila, i každoroční pylovou sezónou jsem proplula celkem v pohodě. Nemluvě o tom, když děti přinesou jakékoli nemoci ze školky, tak já jediná z celé rodiny to ustojím bez problémů. Cvičím už jen lehce, pro radost z pohybu, nehoním se tak jako dřív a víc vnímám signály svého těla. A konečně se netrápím odvažováním porcí a počítáním příjmu. I když se nacpu k prasknutí, nejsem unavená, naopak plná energie a váha je pořád stejná. Je to velká úleva. A ten pocit euforie po kompletním jídle je pro mě skoro jako droga 🙂 Akorát letos mě hodně potrápily různé eliminace, kdy i při 100% jiné stravě mi bylo stále hůř a hůř, až jsem zhubla pod 47 kg a částečně jsem se vrátila k původnímu stravování (nebyla síla vařit dvoje jídla). Teď už to mám opět pod kontrolou, tak snad ty kilogramy brzy doženu 🙂

    • Díky za vaše zkušenosti, Jitko. To je změna, že? Nezasvěcení si musí myslet, že jsme všichni blázni, když si to tak chválíme 🙂 Já měla taky jedno hodně hubené období, byla to legrace, když se na váze objevila 4 na začátku číslice. Mě se tedy váha zastavila na 49 kg a zase se to srovnalo časem samo. Někdy na tu váhu nostalgicky vzpomínám 🙂 Zdá se, že každý, kdo měl zdraví poškozené, si projde nějakou takovou epizodou, kdy zhubne víc než vlastně chtěl, ale zase se to dožene. Tak hlavně, že už jste zase na vzestupu a je vám dobře. Přejeme tu správou váhu a radost ze života.

  11. Dobry den Evi, báječný příspěvek, když jsem jej četla, měla jsem pocit, že je psaný i o mě, taky jsem prošla několika různými dietami a přesně tak, za svobodna jsem hodně cvičila, tak se ta váha nějakým způsobem držela v normě. Také jsem byla nějakou dobu vegetariánka, to bylo nejlepší období, občas jsem jedla ryby. Ale začala jsem chodit do posilovny a “osobní trenér” mi řekl, že pokud nebudu jíst maso, bílkoviny, že se mi nebudou tvořit svaly, tak jsem se z vegetariána stala zase masožravcem. Váha mi zase kolísala, nahoru dolů. Před 8 lety mi diagnostikovali sníženou funkci štítné žlázy a já z 65 kg přibrala během 3 měsíců 10-12 kg, bylo to strašné. Celou dobu až do letošní jarní očisty jsem měla stále problémy s váhou, přibírala jsem i jen z vody. Teď během jarní očisty jsem dala dolů 5 kg a stále dodržuji a stravuji se podle JJ, tak dobře a chutně jsem nikdy nejedla a právě, jím i větší porce než předtím, jím 2-3x denně.. přestala jsem pít i kávu a vůbec mi nechybí. Cítím se neuvěřitelně lehká a stále svěží a plná energie i když jsem ve vyšším věku. Moc vám Evi a Helenko děkuji za vaše skvělé stránky, za skvělé příspěvky a za to, že jste se do toho pustily a pomáháte ostatním stravovat se Jinak a lépe. P.

    • Pavli, děkujeme za Vaše zkušenosti. To nás těší, že si taky jídlo užíváte a cítíte se lehká. To se nedá vyprávět, že? To se musí zažít 🙂 Moc děkujeme za milá slova, Pavlo. Pro takové príma ženské je radost psát recepty a články. Rády to s bezva lidmi sdílíme.

  12. parádní článek, díky za něj… já jela dietetické kolečko taky několik let a počítání kalorií mne štvalo nejvíc, i když mi můj manžel udělal program kam sem si jen napsala druh potraviny a váhu a samo mi to spočítalo kolik to má kalorií 😀
    Zhubla sem 25 kg za 5 měsíců pomocí ketodiety a do dvou let to měla zpět i s dalšími 5 kg navrh… pak jsem zkusila jíst jinak před vánoci a teď na jaře, mám dole 15 kg. Bohužel jsem hrozný lenoch a práce mi ne vždy umožňuje jíst v pravý čas (hodně času trávím v autě a vyrážím už před sedmou ranní) Od Velikonoc sem přestala jíst jinak a mám zase 5kg nahoře, minulé pondělí jsem vyházela všechny nezdravé suroviny z lednice a zase snídám miso polévku, večeřím kompletní talíř, jen obědy jsou dost hrůza (zakázala bych prodávání jídel do auta!!!) i tak se za ten týden cítím zase líp!
    Nevím jestli můj příspěvek dává nějaký smysl, ale mě JJ smysl dává, jen to vydržet a necpat se čokoládou nebo nalívat pivem pokaždé, když mám nervy z práce!
    Krásný den všem a Vám H+E velký díky za tyto stránky! BB

    • Tak to jsem se nasmála, BB 🙂 Vypadá to, že tu máme další spřízněnou duši. Já tomu teda naprosto rozumím, mě to smysl dává. Měla jsem to v lecčems podobně a právě tahle strava je pro mě cesta z toho jídlového a kilogramového blázince. Já si zase říkala, jestli můj článek bude dávat smysl čtenářům 🙂

  13. Zobrazit všech 71 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

SDÍLEJTE PŘÍSPĚVKY - získejte členství v Klubu JJ nebo jeho prodloužení. Jak to funguje?
Autorem článku je Eva Cikrytová
Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh
Předchozí článekMiso polévka z květáku, řapíkatého celeru a mrkve
Další článekHerbicid Roundup pravděpodobně způsobuje rakovinu