Konečně dobře ve vlastní kůži

197

Milujte své tělo a budete štíhlá a krásná. Mějte ráda sebe samu a budete zdravá. Vaše tělo je chrám, o který je potřeba se s láskou pečovat. Takové a podobné rady jsem četla či slyšela z úst různých terapeutů už před lety. Přeříkávala jsem si různé formulky před spaním, po probuzení i přes den. Zkoušela jsem si vyznat lásku do zrcadla napsala jsem si dopis. Ale mějte rádi tlusté a bolavé tělo! Měla jsem i o 20 kg víc než dnes a od rána do večera nebyla ve své kůži.

Vědět není cítit

Já věděla, že těžko budu zdravá, když se vlastně vůbec nemám ráda. Sama sobě jsem se nelíbila a sama se sebou nebyla spokojená. Ale ani usilovná práce na tom, abych se brala takovou, jaká jsem po všech stránkách, tedy jak vypadám i jaký jsem člověk, nevedla k mé spokojenosti. Vždycky jsem se cítila lépe po cvičení nebo nějaké péči o sebe. Když jsem šla zrovna od kadeřníka, z pedikúry nebo z masáže, na chvíli jsem se cítila docela normálně. Ale že bych se ráno probudila a připadala si alespoň v pořádku, když už ne krásná, tak to tedy opravdu nehrozilo. A tak jsem na tom pracovala hlavou, podstoupila i kdejaký rituál, ale z hloubi duše mi ta sebeláska prostě nešla. Věděla jsem, jak by to mělo být, ale necítila jsem to tak.Podzim 2009

Neposlušné tělo

Vlastně jsem spíš měla od rána se svým tělem jeden problém za druhým. Bylo pro mě těžké mít ráda tělo, které neustále bolelo nebo nějakým způsobem překáželo. Jak jsem nebyla nikdy úplně fit, tak jsem byla permanentně více nebo méně unavená. Bolest byla první, co mě probouzelo. Večer jsem špatně usínala, v noci mizerně spala a ráno mě budila bolest v kříži. Kvůli bolesti v zádech jsem si nemohla pořádně ani sednout na záchod, ani umýt obličej. Než jsem se rozhýbala, nemohla jsem se předklonit. Ráno jsem trávila odstraňováním pupínků, které se mi udělaly přes noc, abych vůbec mohla před lidi. Měla jsem prostě urputné akné a ukrutně mastnou pleť i vlasy, takže jsem přes den tyhle nedostatky různě maskovala a připadala si stále jako špinavá.

Postava taky nic moc

Od brzké puberty jsem měla trochu problémy s váhou, akné, popraskanými žilkami na nohách, striemi na stehnech. Měla jsem velký zadek a malá prsa. Vypoulené břicho, ohnutá ramena a vždycky pár kilo navíc. Navíc zcela nesymetricky uložených. Být někde v plavkách bylo pro mě vyloženě za trest. Milovala jsem teplo a léto, zároveň jsem ho ale nesnášela, protože bylo těžší zamaskovat všechny nedostatky a neuvařit se v těch vrstvách oblečení, kterými jsem jizvy, strie, metličky a akné maskovala. Nenosila jsem šaty ani trička na ramínka, nenosila jsem krátké sukně a kraťasy, všude bylo něco nepatřičného, co jsem nechtěla vystavovat. A jak mi přibývaly roky, přibývala i kila a za nějaký čas jsem při výšce 174 cm vážila přes 70 kilo. Žádná tragédie, řekne si možná leckdo, ale já si dobře nepřipadala. Nic jsem neuběhla, nic jsem nevydržela. Supěla jsem do schodů i na tramvaj. Trpěla jsem při všech sportech, nenáviděla běh. Připadala jsem se nemotorná, tlustá, ošklivá a nemožná. Tvářit se, že to tak není a být aspoň trochu v pohodě, stálo veeeelkou námahu.

Průtokový ohřívač

Léta letoucí jsem trpěla na celoroční rýmu, na výtok, na bolest v krku a kolem uzlin, na pískání v uchu, na bolesti v podbřišku a zádech. Běhala jsem na záchod jako koroptvička. Časem přibyly migrény a výčet různých potíží by mohl ještě dlouho pokračovat, ale pro vaši představu to jistě postačí. Připadala jsem si jako nefunkční model, ze kterého pořád něco teče. Horem, spodem. Připadala jsem si jako průtokový ohřívač. Špinavá, mokrá, mastná, nečistá. Bylo těžké mít ráda takové tělo. Ale snažila jsem se. Pracovala jsem na tom.

15 let klasické medicíny

První část života jsem se potkávala s lékaři. Začalo to v miminkovském věku operacemi ledvin a močových cest. Na záněty, které mě trápily, jsem dostávala léky a časem se ukázalo, že to nikam nevede. Nepomohly ani zákroky typu odstranění nosních a krčních mandlí. Věčně mi lékaři někam zaváděli nějaké cévky, hadičky, trubičky a snažili se spravit můj urologický a gynekologický systém. Snad nejhorší bylo nafukování močového měchýře za účelem zjištění jeho kapacity. Ještě horší bylo snad jen píchání ucha při zánětu. Lékaři sami vždy po nějaké době léčby konstatovali, že lepší už to nebude a že mohu být ráda, že funguju aspoň tak, jak funguju. To mi ale ke spokojenosti nestačilo. Lékaři konstatovali už v kojeneckém věku, že ze mě asi ani nevyroste holka, že nebudu moci mít děti a tak jsem vyrůstala s tím, že mě žádný chlap nebude chtít, protože jsem prostě nepoužitelná.  Přes všechnu svoji snahu být šťastná, zdravá a spokojená,  jsem vyrůstala s títmo komplexem méněcennosti a řekněme ženské nedostatečnosti.

20 let alternativní medicínyTěsně před změnou jídelníčku

Po revoluci jsem proto začala spolupracovat s různými léčiteli a terapeuty. Za těch zhruba dvacet let to bylo mnoho různých lidí a nepřeberně technik a způsobů léčby. Všechno pomáhalo, ale vždy jen na krátkou chvíli. Pro pořádek nutno uvést, že jsem pracovala nejen na svém fyzickém těle, ale i na své duši. Že jsem pracovala s velmi jemnými energiemi, se svou psychikou, se starými bloky z rodiny,…. Co vás jen napadne, to jsem nejspíš vyzkoušela. Nejvíc jsem nechápala věty: „Buď ráda za ty pupínky/výtok, aspoň to leze ven. Horší by bylo, kdyby to zůstalo vevnitř.“ No, to je prima, že to leze ven, ale z ostatních nic neleze! Proč já mám vypadat jak strašidlo a cítit se pořád špinavá? Snažila jsem se přijmout svůj úděl, ale šťastná jsem nebyla.

Rady kamarádek

Blízké kamarádky věděly, že se trápím pro svoji váhu a pleť. Nejlepší rady byly třeba: „Víš, nesmíš to tak řešit.“ nebo “Hele, ty nehubneš, protože na to pořád myslíš.” Samozřejmě mi to radily kamarádky štíhlé a krásné, které nikdy neřešily váhu, pleť měly jak z alabastru, štíhlé jak proutek a  slušelo jim to i v teplácích a mikině. Jenže ono se to nedalo neřešit. Musela jsem denně čelit všem těm trablům a byl problém se obléknout tak, aby mi bylo příjemně a nemusela jsem se stydět. Bylo mi v mém těle děsně nepohodlně.

Změna jídelníčku

To byl pro mě životní zlom. Bez přehánění. Naté fotce sedím na gauči se starší dcerou na klíně. To bylo těsně před začátkem jejích příkrmů a tedy mého začátku nového jídelníčku. Bolavá od hlavy po paty, smířená  s tím, že jsem teď matka a štíhlá už asi nikdy nebudu….Netušila jsem, co všechno se jídelníčkem změní. Původně jsem chtěla jen shodit pár kilo, ostatní potíže už jsem brala jako svůj úděl. A ony se děly přímo zázraky” O tom jsme koneckonců natočily s Helčou takřka všeříkající video. Bez sebemenší námahy jsem shodila všechnu nadváhu a dostala se o čase dokonce na váhu z dob, kdy jsem maturovala. Pleť přestala produkovat boláky a pupínky. Zmizela rýmy, migrény, bolesti zad i podbřišku, přestalo mi pískat v uchu, přestaly se mi mastit vlasy, přestala jsem se potit. Přestalo mi téct z nosu i odjinud. Najednou jsem štíhlá čistá ženská. Mám své jizvičky, je na čem pracovat. Moc dobře vidím rezervy na těle i na duši. Ale pro ty se vůbec netrápím. Jsem ráda, že jsem se dožila tohoto stavu a je mi konečně dobře ve vlastní kůži.

Nejsem dokonalá, ale můžu vyjít mezi lidi bez velkých příprav. Sáhnu po tričku a kraťasech a jdu nakupovat. Žádné dlouhé česání, maskování pupínků, hledání vhodného trička, ve kterém bych neměla tak velké břicho a které by schovalo zadek. Vyrážím bez nalíčení a nepřipadám si jako špína neupravená. Jasně, že když jdu do společnosti, přijde na řadu hřeben, řasenka a jiné ženské zbraně.Teď už nosím v létě tílka

Je tak úlevné prostě jen být! Po přestěhování na Sázavu jsem byla půl roku bez zrcadla, ve kterém bych se viděla celá. A víte co? Vůbec mi nechybělo. V létě jsem si musela nakoupit nový šatník, protože jsem ještě trochu zhubnula a nic mi nebylo. Teprve tehdy jsem se začala shánět po zrcadle, protože jsem si chtěla vyzkoušet, jak jdou nakoupené svršky a spodky k sobě. Zrcadlo tedy už přes půl roku mám, ale jediný, kdo se v něm vzhlíží, jsou naše holky. Já ho nakonec nepotřebuju. Občas jen pro kontrolu, zda k sobě jdou kalhoty a košile nebo něco podobného. Ale v tom našem lese je všem srnkám docela jedno, jestli to ladí nebo ne. Takže zrcadlo moc nevídám. A že jsem dřív před ním strávila času! Kdo má problémy s váhou, dá mi za pravdu, že je těžké najít vhodné oblečení, že člověk před schůzkou i dvě hodiny (a někdy zcela marně) vytahoval věci ze skříně a zkoušel a zkoušel…

Přestala jsem řešit, jak vypadám, když jsem se takhle ozdravila a zeštíhlela. Netrávila jsem moc času před zrcadlem a neměla moc představu, jak vlastně vypadám. V hlavě jsem měla nahraný starší obraz svého já.  Šlo to až tak daleko, že jednou v rámci úklidu zrcadlo čistila od dětských tlapiček a tlamiček našich holčiček a najednou jsem se na sebe podívala jako na úplně jiného člověka. Skoro jsem se lekla, kdo to na mě kouká. Vůbec ji neznám, ani od vidění,  tuhle ženskou, proběhlo mi v hlavě. A tak jsem si ji tam s hadrem v ruce chvíli prohlížela a zjistila, že je mi milá. Že se mi i přes drobné nedostatky líbí a usmála jsem se na ni. Vrátila mi úsměv a bylo to jako zamilování.

A tehdy jsem si to uvědomila. Mám se ráda! Mám ráda své tělo! Ještě ten večer jsem si před něj stoupla nahá a zjistila, že už mu nemám co vytknout. Že to sice bude chtít po dvou dětech a roce a půl necvičení začít něco dělat, ale že můžu předstoupit před svého muže zcela nahá za bílého dne bez pocitu, že je třeba něco maskovat.

Tohle poznání přišlo někdy v létě. To jsem nenosila nic jiného než tílka, sukně a kraťasy, jaké jsem si sotva mohla dovolit nosit na střední škole. Nikde mi totiž nekoukají žádné faldíky, po akné už mám jen jizvičky a moje tělo mě nebolí. Je to taková svoboda, když se člověk nemusí řešit, sáhne do šuplíku pro tričko a jde! Je tak příjemné, když se tělo nepřipomíná neustálými potížemi a tak o něm vlastně nevím. Běhám po domě nahoru a dolů po schodech a vůbec mi to nevadí. Běhám s radostí a venku jsem se docela nedávno sama rozběhla jen tak z radosti. Já, která ze všeho nejvíc nenáviděla běh! Žije se mi tak nějak lehčeji. Však taky vážím sotva 55 kg. S takovým tělem se to túruje, běhá a skáče! Když šla na svět Markétka, vážila jsem 82 Kg. Umíte si představit ten rozdíl? Tu lehkost?

Dřív jsem byla na své tělo naštvaná, protože mě neposlouchalo. Dělalo si, co chtělo, zdálo se, že na to nemám vůbec vliv. Když jsem změnila stravu a když mi došlo, co všechno už tohle tělo zažilo a muselo vydržet, začala jsem ho mít ráda už i proto, že mi neodešlo úplně. Zázrak, že vůbec šlo tolik věcí dát do pořádku. Je dokonalé naše tělo. Když se mu dá šance, využije jí a opraví, co může. Pochopila jsem konečně i slova léčitelů, že mám být ráda, že to leze ven a že to nezůstává vevnitř. Konečně ho nekrmím něčím, co musí lézt ven. Tak nic neleze, nic nikde netlačí, nebublá, všechno se zklidnilo. Moje tělo i moje mysl. Jupíí!

Cítit a nemuset mysletOba vypadáme a cítíme se jinak

Už chápu, co tím kamarádka myslela, když mi radila, že se nemám tak řešit. Už vím, že je dobře mít ráda své tělo a vážit si ho jako chrámu, o který s láskou pečujeme. Věděla jsem to i předtím. Jenže se nešlo neřešit, nešlo jen tak být a mít se hezky. Bolelo to, tlačilo to, nebyl na to hezký pohled. Je snadné mít se ráda, když jsem štíhlá a nic mě nebolí. Je to přesně ten stav, kdy vaši hlavu nezaměstnávají potíže vašeho těla. Vlastně se máte rádi tak nějak automaticky. Nemusíte na to myslet, soustředit se, přemlouvat se.

Dávno už si nepřeříkávám formulky. Prostě to tak cítím. Jsem vděčná svému tělu, že to vydrželo. Jsem vděčná za to, že jsem dostala informace a šanci svoje tělo opravit.  Kdo nezažil nepochopí. Proto mě třeba nechápe většina příbuzných 🙂 Zřejmě jim připadám dogmatická, umanutá a co já vím, co ještě. Výhoda je, že je mi to jedno.  Se změnou jídelníčku přišel i životní postoj nezávislý na mínění ostatních.

Všem, co jsou na začátku cesty a mají trable s váhou, zdravím či vlastním sebevědomím přeji, aby došli až do stavu, kdy jim bude fajn a jejich tělo se stane jejich kamarádem. My už se docela přátelíme.

Eva a její tělesná schránka

 

Neuvěřitelných 197 komentářů. Jak to vidíte vy? Napište komentář.

  1. nooo, tak opět jsem náhodou objevila přesně takový článek, jako jsem potřebovala. A tentokrát jde zejména o ty komentáře pod ním. Momentálně jsem opět krůček od toho to vzdát. Jsem už strašně hubená, vypadám fakt skoro jak z koncentráku. Viděla jsem se na nějakém videu a úplně se sama sebe lekla, jak jsem vychrtlá. Trápí mě šílené akné -na obličeji nemám jen pupínky, ale přímo velehory, na očním víčku mám velmi nepříjemný suchý a svědící exém, který nehce ustoupit, a to jsem s exémem nikdy problémy neměla a akné se taky po mnoha letech docela nedávno podařilo dostat pod kontrolu a teď zas tohle. Vlasy mi padají po trsech (už se skoro bojím česat). Navíc mě pravidelně honí chutě a já čím dál častěji nedovedu odolat, i když mi po tom jídle pak zdaleka není tak dobře, jak od toho člověk čeká, když se na to vrhá. Stejně mě neodolatelně lákají všechny ty sladkosti, maso, atd. A tenhle článek, ač již starší, mě trochu povzbudil, zejména zkušenosti všech s podobnými projevy. Evčo, skoro Vám závidím, že jste měla vlastně od počátku tak pozitivní výsledky a tedy i jasný důkaz a přesvědčení o pozitivním efektu. I ldyž fakticky rozhodně není co závidět, pokud jde o ten výchozí stav, který tu popisujete – chápu, že Vám tak dobře nebylo. Všichni kolem mi zarytě tvrdí, že určitě nemůžu být zdravotně v pořádku, když tak strašně hubnu, zkazila se mi pleť , stejně jsem zase nachlazená (přestože je venku kráně) atd. Mám teď po dvou měsících pauzy opět nějakou virózu a malá zase i když to vypadalo, že to ustojíme, dostala střevní virózu, která tu teď lítá všude kolem, a má chudinka už víc než týden průjem. Nechce moc jíst ani pít, měla horečku 39, je totoálně bez nálady a zhubla už 1,3 kila 🙁 což je v roce a půl skoro dost. Tak jen doufám, že moje tělo opravdu uklízí a není to tak, že mu něco podstatného chybí. Někdy je ta cesta za zdravím a větší fyzickou i duševní pohodou, kterou popisujete ve svém příspěvku asi pěkně trnitá 🙂 ale vidím, že v tom nejsem sama, tak zkusíme nějak proplout do cíle s co nejméně šrámy…

    • Verunuro, jak vám rozumím. S váhou mám stejný problém. A zdravotní peripetie taky nechodí obloukem. A jak psala Eva, jak se mít rád když tělo bolí, odevšad teče…. Kdyby jste měla chuť, ozvěte se mi 🙂 lebell@seznam.cz

    • jen jak jsi mluvila o hubnutí (z té diety), tak chtěl bych říct, že ocet má pozitivní vliv, samozřejmě jablečný ocet, na to přibrání. Nejlépe na lačno s vodou vypít, kyselina v žaludku se tím zlepšuje, a tím nedochází k tomu že je člověk extrémně vychudlý (nevím jaké slovo použít). Většina lidí tam nemá tu kyselinu (mají špatné PH, a vařené jídlo to ještě zhoršuje), a proto mají problémy bud větší váha nebo menší, ale to tělo má pořád hlad, protože žaludek nefunguje tak jak má. Tělo nedostává nutrienty i když pořád jí.(myslím tím jak tam není ta správná PH) Má to vliv i na bacily, když člověk požije bacily, tak ta kyselina je zabije, takže to má vliv na imunitu, velký vliv na imunitu.

      • aha, to slyším poprvé 😉 Díky za tip, vyzkouším – existuje nějaký doporučený poměr/ dávkování, jak se to má konzumovat?

        • na lačno : dva nebo 3 dl vody a do toho se přidá jedna nebo dvě polévkové lžíce jablečného octa. A pak půl hodiny nejíst a nepít. Osobně jsem dával (nebo dávám) do 3 dl vody asi 1,5-2 cm jablečného octa (naleju nejprve do sklenice )a ještě jsem tam zamíchaval 1 malou lžičku kajenského pepře (zamíchá se nejprve s tím octem, kajenský pepř mimo jiné také zlepší chuť toho nápoje). Nejlépe vypít za pomocí brčka a pak ještě mít připravenou malou skelnici s vodou a ihned vypláchnout pusu připravenou vodou a nebo ji taky vypít. Brčko se používá k tomu aby se zachovávala zubní sklovina (a taky proto i ta navíc voda), protože tak jak i citron, nebo jablečný ocet, tak obě tyto složky mají nižší ph, což není ideální na zuby :-)) Ale i tak se nic nestane, není s tím zase takový problém, akorát je dobré to vědět :-))) Na místo octa se může používat taky šťáva z citronu (samozřejmě ne kupovaná-chemická, ale doma vyrobená šťáva).

          • kayenský pepř – to zní jako neera 🙂 a tu fakt nedám… nicméně asi je to teda podobné jako když se v čínské medicíně doporučuje vlažná voda s citronem každé ráno na nastartování metabolismu. Každopádně jdu do toho, železná zásoba jablečného octa a dceřiných brček se bude konečně hodit. Díky za tip.

            • super… :-)) no já mám doma vždycky alespoń 10 sklenek jabl. octa v zásobě :-))) a po určité době jak jsem jedl méně a měl jsem z toho octa žaludek na dobrém PH (to už se pak stabilizuje a nemusí člověk samozřejmě pít ocet pokud nejí hodně kyselou stravu) tak jsem po puse znatelně přibral, a celkově třeba jsem držel půst dva dny (ale pil jsem čaj, což se prý nemá, jen čistá voda se prý může pít) a nezhubl jsem ani půl kila. Dlouho jdem ted nepraktikoval ten ocet, ale zase jsi mi to připoměla, tak jsem si před chvíli dal :-)))

  2. Na tento web jsem se dostala poměrně nedávno a občas jsem si říkala, kdo asi je ta Eva a Helča, na fotce vypadají tak krásně, mladě (teď se omlouvám, ale možná trochu namyšleně…ale poté, co jsem vás viděla na ČT2, tento dojem naprosto zmizel…jste fajn holky)… takový příběh jsem teda nečekala…moc by mě zajímalo, jak jste se Evi dostala k této stravě? Já třeba od kamarádky přes knihu MUDr. Strnadelové-Radost ze zdravých dětí (cca před 5 lety)…vy jste si prostě svoje zdraví vybojovala a máte vše úžasně zasloužené…je to krásné, že můžete být sama ssebou… nebylo určitě snadné najít tu správnou cestu a i teď určitě kolikrát člověk pochybuje, ale touha, která Vás hnala kupředu Vám pomohla (nebo pomáhá) zvítězit…jste krásný člověk s krásným příběhem…

    • Vlaďko díky moc 🙂 Váhám, jak jsme to na vás v tom ČT zapůsobily :-))) To byla dlouhá cesta plná slepých uliček, ve které se míhalo mnoho lékařů, léčitelů, terapeutů a nejrůznějších léčebných a odblokovávacích metod. Jen to jídlo prostě nebylo pořád to ono..a stejná kniha mě dala základ pro vaření prvorozené dcery a když jsem s ní začala jíst, najednou se zcela nečekaně uzdravilo i to, v co jsem po třiceti letech ani nedoufala. Co se týče jídla, tak já pochyby neměla snad od samého začátku. Maximálně jsem neznala odpově´d na každou otázku, ale bylo mi od začátku jasné, že to je ta správná komnbinace surovin a stačilo deset dní, abych měla neoddiskutovatelné výsledky na svém těle. Když jsem viděla, co 10 dní na téhle stravě udělalo po tolika letech marnosti, nebylo nad čím pochybovat. Takže já neměla pochyby ani takhle začít jíst, ani krmit dítě. Což neznamená, že nesním někdy něco mimo pásmo zdraví 🙂 Ale to nejsou pochyby. Tam bezpečně vím, co je dobré a co ne a důkazy na sebe nenechají čekat déle než do druhého dne :-)) Moc děkuji za milá slova. Jak tu vídám vaše komentáře, je mi jasné, že jste také krásný člověk a máte ostatním co nabídnout!

      • Jejda, já to myslela tak, že na té fotce na webu vypadáte krásně, štíhle, dokonale…pro nezasvěceného nedostupně (použila jsem nesprávný výrok namyšleně, za což se omlouvám)…když jsem vás zhlédla v TV, zjistila jsem, že jste uplně normální, tím myslím, naprosto správné, nenamyšlené holky, kterým nejde o to se před někým předvádět, ale které dělají dobře svoji “práci”…

  3. Milá Evi, moc děkuji za vyznání. Tohle jsem potřebovala, vrátilo mi to chuť nevzdat to. PŘIZNÁNÍ: Já jsem s Vámi vydržela první 2 týdny, byla jsem odhodlaná. Pak příšla krize. Víte, i já zkouším celý život uzdravit svoje tělo. Je mi špatně po každém jídle a dopracovala jsem se až k fobii z jídla. Na tento web jsem se dostala díky Helče, která mě sem “navedla” a já věděla, že ne náhodou, na náhody totiž nevěřím. Věděla jsem, že tohle by mi pomohlo. Jenomže já si to neustála. Představa, že celý život se budu lišit od svého muže, syna, rodičů, známých, že budu tou divnou, už několikrát jsem si to zažila, když jsem chtěla být vegetariánkou…. Tento týden mi bylo zle a já nevěděla kudykam. Koupila jsem si dokonce knížkou se “Zdravou výživou”. Když jsem to otevřela, udělala se mi špatně a zatočila hlava. Každý den maso, někdy i 2x denně, brambory…. Prvních pět minut jsem přesvědčovala sama sebe – tak bys mohla podle toho vařit rodině a sobě tam dát jen rostliné maso. Přiznám se, že poslední 2 měsíce řeším jen jídlo, mám již trvalé bolesti břicha, jsem strašně unavená. Dušičku jsem si teď hodně pořešila a ta by se chtěla radovat ze života a dělat spoustu věcí a hlavně ví, co by chtěla v životě. Ale jak mám uskutečňovat své sny s nemocným a zesláblým tělem. Zamilovala jsem si powejogu, ale nemám energii cvičit. A tak jsem si včera večer pustila záznam z webináře a začalo mi to všechno do sebe zapadat. A dnes ráno jsem si přečetla, Evi, Váš článek. Děkuji za něj, jakobyste psala částečně můj život, tolik terapií mám za sebou, abych začala přijímat sama sebe a neřešila tělo a abych vyléčila všechny ty nemoci, i když proti tomu, čím jste prošla Vy, jsem ještě docela zdravá 🙂 Já už nebyla několik let u moře, přesto, že ho miluju, protože představa, že tam budu chodit v plavkách nebo kraťasech je pro mne naprosto strašná, mám celulitidu, křečové žilky, povadlé tělo, které vypadá docela dobře v oblečení, ale když se mám svléknout…. A rady od manžela: Prosím Tě, kašli na to, vždyť jsi štíhlá a co Ti je do druhých lidí, podívej se, jak vypadají ostaní, mi vážně nepomáhají. Vím, že to myslí dobře a má mě rád takovou, jaká jsem. Ale já ne. Jakoby to mé tělo ke mně nepatřilo, jakoby nebylo moje. Ale je. A já mu musím pomoct, vydrželo toho tolik. Díky všem těm dietám a stresu jsem své tělo přivedla do stavu, kdy je stále nemocné, unavené a bolí. Jste pro mne Evi a Helčo velikánskou inspirací. A tak s pokorou začínám od zítřejšího rána znovu. Budu už “chytřejší”. Dnes si plánuji pozvolný přechod, ne ze dne na den – to je můj problém, vždycky jsem k sobě nekompromisní a pak to nevydržím. A tak dnes plánuji – reálné cíle. Plánuji si i, že tentokrát si vezmu i pár dní dovolenou v době, kdy přijde krize, zalezu do postýlky, uvařím čaj a pustím si své oblíbené filmy. A budu pravidelně tady s Vámi všemi, protože člověk tu získává sílu a motivaci. Nechci to brát jako prohru. Z prvního neuúspěchu se chci poučit, říct si, “aha, tak tohle je potřeba jinak”, “aha, a tohle je normální, nelekej se, bude to zase dobrý”. Děkuju Evi, za článek, děkuji Evi a Helčo za to, co děláte a jak to děláte a děkuji všem, co tu jste, za příspěvky a diskusi, člověk ví, že v tom není sám. A já jdu na to, od začátku.

    • Zdeňko je skvělé že jste to nevzdala, i malé krůčky se počítají a přeci nevadí začínat několikrát. Já také začínala hodně krát a mockrát jsem měla 100 chutí se na to kvůli rodině vykašlat, ale měla jsem podporu a neuvěřitelný příklad v Evče. A nakonec se hrany v rodině obrousily a dokonce po 5 letech moji rodiče jí na 50% jinak, což j 70 letech považuji za úspěch! Mamka mi umí uvařit po našem a manžel si vaří sám a jí s námi jen snídaně, polévky, zeleninu a saláty, prostě to nějak kombinujeme, hledáme jídla, která nám chutnají oběma nebo se jeden trochu přizpůsobí. Kde je chuť, tak to vždy nějak jde i když to třeba nebude na 100%.

      • Jé, Helčo, moc děkuju za podporu, je to moc příjemné, nejsem na to takhle sama. Řekla jsem si, že na to opravdu půjdu pomalu, dnes ráno a v poledne jsem “jela” ukázkově podle jídelníčku – polévka s rýži, aby mě zasytila a k obědu rýže s kroupami a seitan v cibulové omáčce, dokonce k tomu i kysané zelí a napařený květák. No a k večeři jsem si dala chleba s Lučinou, přece jen toho na jeden den bylo až až včetně toho ranního vaření v půl šesté ráno do práce 🙂 Ale už ten chleba “cítím”, že je to škoda po zdravé snídani a večeři, nějak mi do toho “nezapadl” 🙂 tak si zítra koupím aspoň kváskový a tofu pomazánku, abych měla k večeři a ve středu zkusím ukázkově celý den. Ale plánuji aspoň zdravý zákusek, jinak budu mít velký absťák a vrhnu se po první čokoládové tyčince v Bile 🙂 A ve čtvrtek si zase v jednom jídle trochu polevím, ale bez masa samozřejmně. Nepoženu se do toho hned na 100% nebo zase nevydržím. Ne náhodou i Váš program je postupný. Já naštěstí mám pochopení u manžela i syna, tak to určitě nějak vymyslíme, jak to udělat a třeba si časem dají něco i občas se mnou, až se to naučím pořádně všechno vařit. Péťa už si se mnou dnes dal ráno polévku, přišel za mnou sám, že to chce zkusit, když viděl, že si budu dělat polévku, ale moc mu ráno nejela, říkal, že to je takový divný po ránu. Tak si pak ještě zakousl chleba. Tak jsem říkala, ať se hlavně nenutí, že může zkusit polévku třeba i k večeři, že já sama s tím mám také ještě problém, že je to o zvyk. Helčo, ještě jednou děkuji a přeji Vám, ať pro sebe najdete také trochu volného času 🙂 Krásné dny

  4. Děkuju za upřímný článek a nekončící inspiraci, vždy mě utvrdí v tom, že je to správná cesta. S JJ teprve začínám, vyřadila jsem maso, mléko, cukr, tropické ovoce a je mi čím dál tím lépe. Cítím se lehčí, štíhlejší a hezčí, při včerejší powerjóze jsem byla nabitá energií a skoro jsem se vznášela. Cesta je cíl a já se na tuto cestu plnou změn moc těším.

  5. Dobry den, chtela jsem se zeptat, co delat, kdyz rok a pul stara holcicka ma strevni chripku. Stale zvraci. Teploty nastesti nema ani prujem. Jak se ma stravovat? Moc dkeuji za odpoved.

    • Dejte jí bancha čaj po lžičkách, je nutné hlídat tekutiny, pokud byste do ní nic nedostala nebo vše vyzvracela je nutné jít okamžitě k lékaři, přeci jen je to malé dítě a ty se rychle dehydratují. Pokud se vám do ní podaří dostat uvařené kuzu s rozetřeným kouskem umebošky nebo kapkou Shoyu, tak to také pomáhá. Může to být i jarní očista. Den bych jí pokud to nebude vyžadovat nedávala k jídlu nic, jen pití a po lžičkách kuzu a další den jen vařenou bílou rýží max s napařenou mrkví.

  6. Dobry den, chtela bych reagovat na diskuzi ohledne kokosoveho oleje, ktery se pouziva mimojine i na plet. Ja jej zacala pouzivat asi pred dvema tydny a mam pocit, ze mi plet stahuje. Prestala jsem pouzivat i jeleni luj na rty a mazu si je jenom kokosovym olejem. Rty jsou ovsem dost suche a popraskane. Spravi se to casem? Nevite jaky je rozdil mezi sezamovym olejem a kokosovym? Slysela jsem, ze v nasem podnebnem pasmu je lepsi uzivat ten sezamovy, co si o tom myslite vy? Dekuji za odpoved.

    • Kokosový olej může být vnímán jako stahující. pokud to překáží, namíchala bych ho s jiným nebo vyměnila za jiný. Co se týče rtů – popraskané rty nejsou známkou nedostatečného promaštění, ale známkou špatného “vodního hospodářství”. Schválně nepíšu pitného režimu, protože vypít denně 2-3 litry vody to neřeší. 2x denně polévka, dostatek omáček, kaše, v tom všem je voda pro nás daleko lépe využitelná. Jako ochrana před mrazem je obyčejný jelenní lůj lepší. Na vaření používat kokosový olej přiměřeně přiměřeně 🙂 Není na základní používání, na to je je sezamový opravdu vhodnější. Kokosový je fajn na smažení nebo drobenku nebo občas do moučníků. Mně třeba sezamový olej v moučnících nechutná, takže občas použiji právě kokosový olej.

      • Janino, dekuji za odpoved. A je mozne pouzivat sezamovy olej prave na plet misto toho kokosoveho oleje? Dekuji

        • Jeste bych chtela doplnit, ze se lecim u pani doktorky Strnadelove od dubna minuleho roku, takze se stravuji jinak necely rok, polevky dva krat denne jim a kase taky, tudiz si nemyslim, ze by to byl duvod mych popraskanych rtu. Ja mam spis pocit, ze kdyz jsem rty mazala skoro porad nejakym lujem, 30 let, tak ted jsou v soku, kdyz nedostavaji zadny maz a neumi si ho ted samy vytvorit, apson tak si to vysvetluju 🙂 i kdyz nevim, kde tkvi pravda…

          • No špatné vodní hospodářství nemusí být jen, že je málo vody, ale že organizmus neumí správně vodu využívat, distribuovat, vylučovat… Mně je taky příjemné občas balzám na rty použít 🙂

        • Úplně klidně, všechny panenské přírodní oleje je možné používat zevně. Je to o tom, co komu vyhovuje a voní 🙂

    • Přesně tak, v našem podnebném pásmu je mnohem lepší používat sezamový nebo slunečnicový olej. Kokosový moc vhodný není, nechala bych si ho na slavnostní příležitost.

  7. Zobrazit další komentáře mě nenapadlo 🙁 Teď se mi rozšířily obzory na tomto webu 🙂 Děvčata, děkuji vám…

  8. Holky k tomu exému – nikdy jsem na něj netrpěla, ale po přestání kojení se mi udělalo “cosi” jako atopický exém na rukách, mezi prsty. Trochu mě to mrzelo, protože se dobře – tzn. vegetariánsky, bez cukru, více méně i mlíka a lepku, stravuji velmi dlouho (15 let jsem vegetariánka), nyní jsem téměř veganka. Nicméně jsem vyzkoušela pít každé ráno sklenici vody s jednou sodou (ovšem ve velmi malém množství) – tak čtvrtinku čajové lžičky na 3 dcl vody – a po cca třech týdnech exém zmizel. Možná Vám to někomu pomůže, možná máte podobné zkušenosti … soda je zásaditá, odkyseluje.

  9. Evi, musím ti složit také poklonu. Jsi pro mě velkou inspirací a vždy, když začnu váhat (přitahujemě raw strava), tak mi přijdeš na mysl ty a všichni ostatní lidičky z vašeho webu, kterým tato strava pomohla a dále pomáhá, ať už od kil, nemocí či ke změně a rozšíření vědomí. Každý má svou cestu, ale je dobré se někde odpíchnout a to jde krásně pod vaším vedením. Jste s Helčou strašně obětavé, trpělivé a je cítit, že web máte jako svoje další dítko. Jen tak dál. V poslední době sleduju, že se diskuze pěkně rozproudila a přibylo dalších dobrých duší. Moc nám to všem přeju. Sdílení nás všechny posiluje a nabíjí energií. Za to děkuju všem. A jen pro Evičku ,,Jsi krásná žena uvnitř i navenek, která se nechá vést svou intuicí”.

    • Makki, mně nedá nereagovat na raw stravu. Pokud bys váhala a vadilo ti to a dělalo zmatek v hlavě, doporučuji navštívit některý z kurzů Honzy Jíchy. Ve Františkovkách nám to tak krásně vysvětlil, že od té doby mě veškeré pochybnosti přešly. Jenom tolik – jsou jedinci, kterým (když mají štěstí) dělá raw strava dobře. Nelze ale říct, že trvale, protože neexistují lidé, kteří takhle jedí třeba 20 a více let. Není to univerzál pro všechny. Myslím v našem podnebném pásmu. I zarytí vitariáni nejsou schopní vyjmenovat víc než pár “zářivých a věčně mladých” lidiček, kteří ovšem žijí na Tahiti, Hawaji či v Karibiku. No a tam je to o něčem jiném, tomu nelze než rozumět. To je na dlouhou debatu 🙂

      • Jani, díky za tvou reakci. Docela mě uklidnila 🙂 Já znám ve svém okolí 2 ženy na raw stravě a září vitalitou a zdravím. Taky mě zmátly ty enzymy, které se varem zničí, a že na obilí je stejná závislost jako na cukru…Jíst jinak mi zatím náramně vyhovuje, začala jsem radikálně v těhotenství, i když vím, že by se to nemělo kvůli eliminacím, ale já to tak cítila a bylo mi dobře. Celej život jsem hledala ideální stravu, zkusila jsem kde co a výsledek, jen nešťastná, usportovaná a stále se sebou nespokojená osoba. Jakej to byl pro mě zázrak, že jsem po porodu měla stejnou váhu jako předtím a bříško úplně zmizelo snad do týdne a teď rok po porodu mám dokonce ještě o 7 kilo míň 🙂 a ,,žeru jako prase (v rámci jj):-)” Slabší povahy prominou :-), ale jinak to napsat nemůžu 🙂 Konečně si jídlo s radostí užívám!!! hurááááááá…ale není to zdaleka jen o jídle.

        • No právě, Makki. Raduj se z toho, že jsi našla jídlo, které ti vyhovuje a baví tě. A souhlasím – není to jen o jídle. Na mě působíš jako krásná pohodová ženská a na pochybnosti a váhání bych tě teda netipla 🙂 Blíží se jaro a tak bude v jídle čerstvého zase víc a v létě si klidně melounový den dáme 😉 Já už mám v tomhle jasno, ale fakt je, že já byla na JJ ideální kandidát. I když jsem to odmítala přijmout. Ovoce jsem nikdy moc nejedla (vlastně jsem jedla jen banány), musela jsem se do něj nutit (protože se to přece má) a na zeleninovém salátu jsem si opravdu pochutnala tak 2x ročně, jinak mi naskakovala husí kůže jen při pohledu. Co jsem oželela hodně nerada bylo mléko a vajíčka a takové ty klasické sladké věci – buchty, bábovky, dorty. Toho jsem byla schopná sníst opravdu dost.

          • Jani, děkuju za tvoje slova. Já se z jiného jídla opravdu raduju a vařím s láskou a moc mě to baví. Dříve jsem milovala syrové ovoce, hlavně jablka. To pro mě bylo asi nejhorší omezení :-). Na čokolády jsem nikdy nebyla, maso mi také nedělá problém vynechat. Vlastně trochu mi ze začátku chyběly sýry, jogurty a pečivo, ale všechno plnohodnotně nahradily zdravé dezerty, hlavně obilné krémy s mandlema a kokosem 🙂 a domácí kváskový chléb, mnam. Jeden čas mě přitahovala pránická výživa, proto možná i ty pochybnosti….ale těhotenství mě zas vrátilo do reality a obyčejného života, který mě děsně baví:-)Jani, doufám, že se někdy někde potkáme.

            • Tak to já, Makki, taky doufám. A i se všemi dalšími bych se chtěla vidět. Takový Jíme Jinak slet by to chtělo 😀

                • Teda holky, vy si tady tak pěkně povídáte.. 🙂 Janino vůbec nechápu jak se orientuješ v příspěvcích, někde reaguješ, jinde diskutuješ, máš na to nějaký fígl? Já se ztrácím a nevím, kde jsem četla nějakou informaci a často už jí neumím najít (ztraceno (a) v komentářích). A za nějaký slet JJ bych se také hlásila.. nejlépe v Praze … 😉

                • Vpravo pod sloupečkem Aktuální akce, je možnost rozkliknout si Poslední komentáře, je jich tam posledních pět, nebo pod tím je zobrazit další komentáře a to když si rozkliknete, tak tam je chronologicky pod sebou vše, co se v poslední době diskutovalo.

                • Jani, to není fígl. Jsem na tomhle webu od jeho samého začátku a navíc co mě baví, to si pamatuju. Takže tak nějak přibližně vím, co bylo ve kterém článku a pak taky po pravé straně jsou poslední komentáře a dají se zobrazit ty předchozí… A taky si pamatuju čísla. Na rozdíl třeba od tváří, s tím mám problém. Nebo jo, ale musím s tím člověkem nějakou dobu být, mluvit, o něčem si povídat… Tenhle web má energii, i z příspěvků je znát velké nadšení a posun lidí, kteří začali a vytrvali JJ a ta energie nabíjí 🙂

        • Makki máme to s Evčou úplně stejně, škoda jen, že jsme na to nepřišly dřív, nemusely jsme se tolik let trápit. Jsme nadšené v jakých všech úrovních zdravé jídlo funguje! To jsme ani netušily, že kromě toho, že budeme konečně štíhlé a budeme přitom jíst fakt do syta, jsme ještě mnohem zdravější, psychicky úplně jinde a takové pořád šťastné… Je to jako najít kámen mudrců, ale zase na druhou stranu, ještě že jsme to vůbec objevily!

  10. Holky a zkoušeli jste přírodní kosmetiku http://www.just.cz ?Mám s ní dobré zkušenosti na ekzémy, lupenky, očisty jater,…! Vhodná i pro malé děti.Řídím své tělo podle Pěti Elementů (čínská medicína) a vše funguje tak jak má. Mohu jen doporučit. Míša

    • I já mohu doporučit. Mám taky skvělé zkušenosti. Tymiánový krém je k nezaplacení. Olej z 31 léčivých bylin nám taky pomáhá. Bodlákový olej používám do salátu, je neutrální jako pohanka :-).
      Nicméně koření bych nekoupila, vadí mi složení…..

    • Používám pár věcí od Hádka, ten je skvělý, ale musela jsem to omezit, protože to dost leze do peněz, když si tím mažu celé tělo. Ten Just asi bude celkem pálka, když na www ani nemají uvedené ceny. Preferuju klasický obchod nebo eshop, než si někoho volat na prezentaci..

      • Nezkoušely jste kokosový olej? Nemám zkušenost s ekzémem, ale používám ho zevně i uvnitř 😀 Vlastně od té doby, co jsem zjistila, že existuje, nepotřebuji na kůži vůbec nic jiného. Hezky voní. A výborně bělí i zuby! Teď jsem koupila rovnou kýbl, protože je skvělý třeba na smažení.

        • S kokosovým olejem mám přesně ty samé dobré zkušenosti. Uklidňuje pleť, perfektně se vstřebává, je moc příjemný a nádherně voní. Regeneruje i vlasy. Krém už žádný ani nekupuju. Taky z něj dělám drobenku na koláč a někdy, když vařím třeba něco s kari a tak, tak tam přidám do hotového oříšek ztuhlého oleje a ono to celé krásně provoní.

          • A jak se na ty vlasy používá? Na mokré, na suché? Nechat působit, opláchnout, umýt? Regeneraci bych zrovna teď docela potřebovala. A holky…jaké používáte šampony? Zkouším různé od Alnatury, Lavery, ale nějak to není ono – mám melír a vlasy po nich nevypadají pěkně.

            • Já to dávám na suché vlasy. Někdy, když vím, že už nikam nepůjdu si prostě nanesu trochu dlaněmi a prsty na konečky a na ty horní zničené vlasy a nechám působit do umytí. Nebo důkladnější zábal- mírně zahřátý, tj vlažný olej v trochu větším množství se vetře do vlasů, na to dávám igelit a přes vrch to zateplím ručníkem, a pak nechat, čím dýl tím prý líp, ale aspoň tak 20 minut. A umýt. Šampon jsem taky zkoušela Alnatura a taky mi nějak nesedl, tak jsem se vrátila k Head and Shoulders, i když pořád taky hledám nějakou ekologičtější a lepší možnost. Ale už jsem si aspoň odvykla si mýt hlavu každý den, vlasy si zvykly na 2x týdně a je to lepší

              • Úplně nejekologičtější jsou ovesné otruby 🙂 Ale k těm jsem ještě nedospěla. Moje vlasy jsou teď taky docela hrozný a mám jich asi tak o třetinu méně než dřív. Ale ony dorostou. Alnatura a Lavera mě taky nenadchly. Nejradši mám úplně ty běžné – Wella, Fructis … Kokosák patlám taky na suché. Před umytím. Poprvé jsem je napatlala umyté a ráno šílela,protože jsem vypadala jak mastňák 😀

                • Mně také Alnatura co se týče šamponu na vlasy neoslovila, ani Hádek, vlasy byly mastné a těžké. Stále hledám, až najdu, dám vědět.

                • Holky, se šampony a různými vlasovými přípravky jsem dost experimentovala a nakonec používám a vřele doporučuju vlasový olej od Hádka – zpočátku se mi vlasy také zdály mastné a těžké, jak píše Helča, ale pak jsem přišla na fintu – rozmíchat olej v trošce teplé vody a toto “mléko” pak nalít do vlasů, mnout, opláchnout, hotovo. Mám vlnité vlasy – nahoře se mastí, konce suché a krepaté – obojí se krásně upravilo. Nejsou suché (moje kadeřnoce si totho sama všimla), méně se mastí a pěkně drží tvar. A je to rychlejší, než šampony, kondicionéry a vlasové kůry a ve výsledku taky levnější, protože nic jiného už na vlasy nepotřebuju. Zpočátku jsem nad ním taky lámala hůl, ale nyní fakt vřele doporučju!

                • Dostala jsem se různým zkoušením a hledáním informací k české biokosmetice Bione. Objevila jsem skvělý šampon a přípravky na vlasy. Po dvou letech mám takové vlasy jako dřív a to po dvou aplikacích masky a umytí hlavy. Navíc jsem si mohla umýt hlavu po 4 dnech, což je u mě rekord. Vlasy nelítají a vůbec nepotřebuju lak, ačkoliv jsem si ho koupila taky 🙂 Padání vlasů totiž nepřestávalo a já zjistila, že za vším můžou být parabeny, které jsou v podstatě v každé kosmetice. Přípravky na kůži mám docela vychytané, používám různé oleje a taky Just, na ten nedám dopustit. Ale ta vlasová kosmetika vázla. Takže jsem ráda, že jsem našla 🙂

                • Dobrý den Jani, jaký šampon a masku na vlasy jste si od bione kosmetiky koupila?

                • Jani, z řady Bio Cannabis regenerační šampon a kondicionér, vlasovou masku, lak a tužidlo Keratin & Panthenol. Brala jsem to, co měli u nás v drogerce, na netu je toho daleko víc a míním vyzkoušet i další kosmetiku, protože z té vlasové jsem nadšená a ceny jsou zlomkové oproti jiné biokosmetice. Bez chemie, bez silikonů, bez parabenů.

                • děkuji, určitě taky vyzkouším , vlasy se mi mastí a mám jich málo

            • Já většinou používám kvalitní olivové mýdlo. Nastrouhám si tak lžíci, přihodím k tomu hrst heřmánku nebo kopřivy, zaliju horkou vodou a nechám minimálně 15 minut stát. Pak scedím. Použiji jako šampon (pozor, trvanlivost je jen 2 dny). Je to dost zásadité a vlasy jsou pak “rozježené”, tak je dobré zneutralizovat to octovou vodou. Někdy hned po umytí a uschnutí vlasy vypadají mastnější, ale časem zkrásní. Jsou pevnější než po šamponu. Jo a stačí mi je mýt jen jednou týdně, mastnota se nechytá a hlava nesvědí. Někdo taky doporučuje sodu, ta se mi moc neosvědčila, ale třeba vám bude vyhovovat. Inspirace na blogu delamesitodomasami.

              • Díky za tip, zrovna vlasy potřebují lehkou kyselost nakonec, aby se šupinky uzavřely a nebyly zacuchané, ta octová voda je dobrá i z hlediska lesku vlasů.

                • Když se tady plká o šamponech a vlasech, tak se přidám. Udělalo se mi několik lokálních plešek, nemáte s tím některá zkušenost? Podle kožní to může souviset s očima nebo zuby, může tam být zánět a prý ani nebolet. Každopádně vlasy prý dorostou, ale bude to trvat. Nicméně mi na to předepsala vlasovou vodu a když jsem ji přinesla z lékárny, tak jsem zjistila, že je kortikoidní. Nevíte o nějaké dobré vlasové vodě nebo bylinkách, které by růst podpořily?

              • Janino , díky za tip , vlasy jsou opravdu lepší a rostou, vypadá to , že se vzpamatovaly.Koupila jsem si regenerační šampon a oplachovací kondicioner Bio Cannabis a nakonec ještě vlasovou infuzi Keratin & Panthenol.

        • Jó, kokosák miluju, přidávám ho do svých patlanic na kůži (bambucké+olej) a trochu i na ranní kaší, i když to asi není ideální, ale dodá tolik chuti! Předně se ale musím “zbavit” železných zásob bambuckého, než mi to projde 😀 Jinak samotný kokosák mi přijde, že pleť stahuje a mám pak pocit pnutí. Janino, prozradíš prosím, kde nakupuješ koksák po kyblech?

          • Naposledy z www tecka kokosovy-olej-bio tecka cz 🙂 Je tam spousta jiných olejů. No a k tomu stahování – to já už potřebuju. Stahovat, vyhlazovat, zpevňovat 😀

            • Janino nemám s kokosovým olejem žádnou zkušenost, jen jsem slyšela, že některý hezky voní a jiný zase ne. Kterou značku bys doporučila? Díky

              • Makki, měla jsem různé značky, vždycky beru jen za studena lisované, panenské, ty voní všechny. Teď zrovna mám načatý Rapunzel, ten je hodně kvalitní a voňavý, asi nejlepší, co jsem měla. Taky Lifefood je dobrý. Na jídlo ho používám přiměřeně, přiměřeně 🙂 Na palačinky je bezkonkurenční.

                • Janino díky za tipy. Jinak jsem tenkrát koupila ten mixér Cabero a hned jsem ho posílala na reklamaci, protože se mi vyžvejkaly u struhadla plastový nástavce. Tyčák jako takovej je bez problémů a jsem s ním spokojená. Jó, paní v servisu si povzdechla, že Eta už není, co bývala, že těch reklamací mají fůru.

                • Makki, já tu chválu tenkrát asi přehnala a od té doby byl reklamovaný dvakrát. Mně se zase v té tyči na mixování něco uvnitř uvolnilo a ten nůž dole skoro vypadával. Teď mám třetí a běží úplně jinak než ty předchozí dva. Vibruje a myslím, že dlouho nevydrží 🙁 Každopádně je na něj záruka 5 let, takže dobrý, ale další pokus už riskovat nebudu.

                • Jani, nejde mi odpovědět na tvou reakci níže, tak to frknu sem. Doufám, že ten můj tyčák vydrží. Zatím se tváří v pohodě. Už soyabellu jsem reklamovala 3x, telefon 2x a mixér 1x…tzn., že už by to mohlo být, co se týče reklamací na nule, jestli to má sestupnou tendenci :-)….K tomu kokosáku, nemáš ještě tip, kde ho sehnat za dobrou cenu? Chtěla bych zkusit ten Rapunzel.

              • Makki, dostala jsem ho k Vánocům, takže tip na obchod nemám. Je běžně v e-shopech a určitě ve zdravých výživách. Ono to s těmi cenami bývá podobné – buď nějakých 100-200g za draho nebo 2500g za lepší cenu. Ale jestli mají Rapunzel i v takhle velkém balení fakt nevím.

          • Holky nechci dělat reklamu ale mám tip na levný kvalitní kokosový ojel. V DM s aktuální slevovou knížkou pořídíte 220 ml zn. Alnatura za nějakých 80kč, počítám li dobře. Mám tři a měla jsem vzít víc!!!

        • Jani, jak s tím kokosovým olejem čistíš zuby? Jen samotným nebo tam něco vmícháváš?
          A prosím, nezmiňoval se Honza Jícha také o nízkosacharidové, paleo nebo bezobilné stravě? Na to teď narážím na každém (internetovém) rohu, a spoustě lidí to strašně pomáhá. Zabývá se tím už i strašně moc odborníků a mě to docela děsí.

          • Zdenko, na kartáček dám malý hrášek kokosového tuku (ono když nemáš doma 27 stupňů, tak je celkem tuhý) a čistím. Pak nevyplachuju, krásně voní dech a zuby jsou čisté. A časem bělejší. Ne teda že bych měla Hollywood, ale bělejší jsou. Co se týče diet, tak k tomu jsme se nedostali, na raw jsem se zeptala a Honza to pak včlenil do přednášky. Ale z toho, co už vím, mi paleo strava nepřijde jako dobrá. A teď nemyslím jen to, jak působí na člověka. Stejně jako raw klidně může dočasně někomu dělat dobře. Nevěřím, že dlouhodobě. Doporučovaný podíl bílkovin je moc velký a ustojí ho člověk, který hodně sportuje a je zcela zdravý. Ale i pak jeho ledviny dostávají zabrat. Mně tam hlavně vadí to maso. Čím dál víc je mi blízké neubližování, a to v každé situaci. Ano, zatím jím občas ryby a asi tak 1x za půl roku tak 3 dkg masa (to když neodolám pečenému kuřeti), ale na rovinu přiznávám, že kdybych tu rybu měla zabít, tak ji jíst nebudu. A to mě právě určitě časem přivede k tomu, že nebudu jíst ani ryby. Navíc známý fakt – k uživení zvířat na maso je potřeba několikanásobně větší plocha než k produkci obilovin k uživení lidí. Honza nám říkal, že kdyby národy, které maso nejedí, maso začaly jíst, do 5 let je konec světa. Takže maso je problém. To, že nám chutná je jiná věc. Ale je to sobecké a do budoucna neudržitelné. Ještě dokážu pochopit, že si někdo doma chová králíky, drůbež nebo prase, pak si udělá vraždíjačku a má domácí maso bez antibiotik. Ale proč se lidé cpou 10x týdně masem, které masem ani snad není… Takže je mi srdečně fuk, že někomu pomáhá, že jí maso a vejce. Paleo stravu vyhledávají hodně lidi, kteří chtějí přehnané svaly a o tom JJ není. Navíc kdo zažil Honzu Jíchu, tak okamžitě přestane pochybovat o tom, že makrobiotici nemají svaly a sílu a že nejsou chlapi. S tím, co už jsem se dozvěděla a k čemu se propracovávám a dospívám, jsem spokojená na té cestě, po které jsem se vydala a jdu po ní s vámi všemi. A hlavně – poprvé v životě mi to všechno do sebe zapadá jak kostičky Lega…

            • Díky Jani, kokosový tuk na zuby vyzkouším 🙂
              A paleo, nebo no-grain. Souhlasím s tebou. Mě tedy maso ano nechutná. A ty ekologické důvody jsou mi také jasné. Ale paleo, no-grain, real food apod. nejsou zdaleka jen parketou kulturistů. Je toho plný internet, přechází tam lidi s vegetariánství a celozrnné stravy… uzdravují se s autoimunitních onemocnění, alergií, otylosti…

      • já taky používám věci od Hádka, na první pohled je to drahé, ale ono stačí používat minimum. Třeba sprchové oleje se mají použít tak, že se namočí celé tělo, pak 7 kapek na tělo zepředu, 7 kapek na tělo zezadu, 5 kapek na jednu nohu, 5 na druhou nohu, 3 kapky na jednu ruku, 3 kapky na druhou. Rozmatlat po těle, nechat chvíli působit a spláchnout. Stejně tak vlasový olej – pár kapek do hrnku s vodou a přelít na hlavu.

  11. Po dlouhé době na stránkách JJ, málem mi uniklo něco tak zásadního. Milá Evo, vypadáš tak strašně hrozně extra moc dobře, že jsem Ti dosud fakt nevěřila a kdybys nepřidala fotky “nevěřila” bych Ti dál. Kdyby přišla změna jídelníčku už na střední škole, byla bys se svou postavou, nohama až na zem, nepochybně adeptkou na nějakou modelínu. Možná by ses jí i stala a možná by s tím přišla i standardní životní povrchnost. Všechno si to samo zapadlo, když přišel ten pravý čas, naše drahé děti nám otevřely tu cestu, viď? I mě jste zachránily od věčného boje s otravnýma kilama. Díky, dík, bez Vás bych to nezvládal. PS: samozřejmě i zářivá paní Helena je naší ikonou.

  12. Dobrý večer Evo, i já Vám děkuji za Vaši odvahu sepsat tuto Vaši “zpověd”. Jste statečná, inspirativní, Vaše odhodlání je silně “nakažlivé”.
    Na JJ stránky jsem se dostala přes Tuštičku. Děkuji Vám i Heleně za ně, cca třetí měsíc hltám po chviličkách jeden článek za druhým, spoustu receptů jsem již vyzkoušela, velmi nám chutnají. Dle MB pravidel se stravujeme zatím jen z části, ale již nyní mám dobrý pocit, že jsme změnili, obměnili a obohatili náš jídelníček o cca 50%. Stále trochu bojuji s časem a organizací vaření (máme doma dvě děti – 8 a 6 let – s těžkým kombinovaným postižením a k tomu 18ti měsíční, velmi živé batole:-)…to baští dle MB principů z cca 70%:-), ale opravdu je možné spoustu věcí dostat časem pod kůži. Ještě jednou děkuji za všechny uveřejněné recepty, rady, tipy, nápady.

  13. Evo, také děkuji za otevřený článek a odvahu ukázat vaše dřívější fotky. Měla jste i vy nějaké eliminace, kromě snížení váhy? Jak jste s nimi přápadně bojovala?

    Jinak mě ještě napadlo, že by bylo stejně zajímavé přečíst si tohle z pohledu vašeho manžela. Jaké to bylo pro něj, když se mu před očima jeho žena uzdravila a zkrásněla 🙂

  14. Chodím na stránky JJ alespoň obden, pro povzbuzení a inspiraci. A nedávno jsem objevila Helči blog, takže teď čtu a čtu. Moc hezky mi zapadá vše dohromady, celý váš vývoj a posun v čase. Nad Evinou zpovědí, jsem měla příjemnou husí kůži a slzy na krajíčku. Všem jsem dala odkaz a přes víkend si jí musí přečíst, v pondělí budu klást kontrolní otázky. Mám pocit, že po přečtení si snad každý musí říct “ty jo, tak tohle chci fakt zažít”. Aspoň já to tak cítila a cítím, když zrovna neujíždím na něčem nezdravém. Ale to je vývoj….mám vás ráda holky a děkuju, že jste mi vstoupily do života.

  15. Moc krásné čtení a inspirace. Začaly se mi také dít “věci” se změnou jídelníčku. Je to zatím jen krátce co se snažím najet na JJ, ale přesto to viditelně pozoruji. A to nejen v oblasti fyzické, ale i duševní, v úrovni myšlení, náhledu na problémy atd. Pomalu odchází ta nesebevědomá žena, podřazená a neustále cítící se za vše vinná a nastupuje nová. Ještě nevím úplně jaká, ale ten přerod je tak radostný, že ten zážitek a pozorování toho, řadím hned za zážitky z narozeních mých tří synů. Dnes už plně věřím, že náhody neexistují a kdo slyší “šustění” andělských křídel a jde za tím nemůže se mýlit. Evě a Helče patří má velká úcta a vděk.

    • To je moc hezký komentář, Martino. Myslím, že přivést na svět tři syny je samo o sobě dost odvážné 🙂 Gratuluji k přerodu na báječnou novou ženou a přimlouvám se za příběh od Vás pro nás všechny 🙂

    • Martino, mám slzu v oku, jak jsi mě dojala 😉 mám po roce JJ velice podobné pocity, změna ve mě je skutečně výrazná 🙂 jen jsem s těmi třemi kluky celkem vyčerpaná (noční kojení a nejen to dá zabrat), Takže ještě nejsem tak psychicky v pohodě, jak bych chtěla být 🙁 ale taky se z těch zmen těším, jak se člověk najednou uvolní a umi se nad věci povznést, to je az k nevíře. Co jsem dříve mnohdy řešila, dnes jakoby pozbylo vyznamu a jsou jiné důležitější věci 😉 je to velice příjemné až osvobozující toto zažívat.

  16. Paní Jirsová,
    máte skvělou dceru,díky že ji máte.Něco jsem už tady četla o pomoci se stravou pro Vašeho manžela při onemocnění slinivky,ale Vaše zpověď mi vehnala slzy do očí.Já se také od svých dětí neustále učím,bohužel ne jak JJ.Mnohé z toho připouští,chvílemi i chápou,ale asi to musí uzrát.Zakořeněné zvyklosti v kombinaci s nedostatkem času jim doufám zatím, nedovolí pohnout se z místa.Můžete být na svou dceru náležitě pyšná.
    No a když tu mám vnoučata,tak se jim snažím podstrojovat po našem,rohlíky
    ani sladkosti a mléko nevedeme,maso vyžadují,palačinky dělám po našem,to jí,atd válčíme.Zatím sem jezdí rádi.
    Manžel je kapitola sama pro sebe,tady se mi sem tam podaří něco prosadit.Užívá kopec léků a nechápe,že by to mohlo jít jinak.
    Nějak jsem se pod dojmem Vaší zpovědi příliš rozepsala.Tak si vzájemně držme palce.

  17. Jo a ještě jsem si po shhlédnutí fotek myslela,že Evča vyměnila manžela.Také vypadá docela jinak.Nebo se pletu?

    • Manžel zůstal stejný, ale také se dost změnil, málem jsem ho na fotkách nepoznala :-).

  18. Také se přidávám.Díky za web i za to ,že jste.Jste i pro mne velkou oporou.Každý den se snažím aspoň kousek ze stránek přečíst.S MB laškuju už dva a půl roku.
    Už mám dávno vstřebané proč ne brambory a rajčata,o mléku a cukrech ani nemluvím,jen se divím,že o tom pořád ještě někdo neví.Jsem půl roku v důchodu a mám trošku víc času na vaření,tak s Vaší morální podporou dodržuju vše daleko pečlivěji.Sice nehubnu,což bych si přála,ale nepřibírám.Kolena mě přestala bolet už dávno a teď jsem si uvědomila,že pominulo mrtvění části rukou,které jsem přičítala přeležení a nijak to neřešila.Pravda,trošku nastal problém s ekzémem,ale díky Vám vím proč.Ještě jednou díky,moc.

    • Moc děkujeme a tohle by měly číst naše maminky! Naštěstí ta moje se po kurzu Honz Jíchy zase začala snažit.

      • Snažíme se s tátou průběžně už víc než 2 roky. Jenže v našem věku (bylo nám loni oběma 70) to není zrovna lehké. Nejprve jsme pochybovali, zda je makrobiotika opravdu ten správný směr. Vždy jsem se snažila rodinu živit podle nejnovějších výživových poznatků, které se ovšem v průběhu let dost razantně měnily. Nebyla jsem líná vařit i večer, jedli jsme hodně zeleniny, maso jen libové, uzeniny jen v malém množství a výjimečně, pekla jsem minimálně, tropické ovoce prakticky naštěstí nebylo. Bohužel jsme konsumovali i dost mléčných výrobků (tvaroh, sýry). Také jsme jedli minimálně obilovin – rýže byla jen kulatá, která se rozvářela a ostatní snad ani nebyly v prodeji. Pravidelně jsme ovšem jedli vločkovou polévku. I luštěniny byly na našem jídelníčku často. Mléko samotné jsem naštěstí dětem nikdy nedávala, protože jsem ho od svého dětství z duše nenáviděla (kvůli škraloupům – muselo se převařovat). Nikdy jsme také neměli doma různé sušenky, křupky, brambůrky a pod. – nebo jen výjimečně.
        Až do svých cca 67 let jsme neměli s manželem žádné větší zdravotní problémy. Jen já od mládí problém s kyčlemi, manžel asi 14 let problémy se zády. Jinak 20 let nevíme, co je to chřipka, nachlazení jsme pomocí bylinek a termoforu vyléčili do 2-3 dnů. Byla jsem také pyšná na to, že jsem si až do vysokého věku téměř udržela svoji váhu za svobodna (55 kg při 160 cm). V posledních 2 letech (přestala jsem kouřit) jsem však postupně přibrala 6-7 kg….
        Manžel se ovšem v práci nebo doma večer potají přikrmoval ukrytými sušenkami, tvrdým sýrem nebo kolečky uheráku. Jeho váha postupně stoupala – při našem sňatku vážil 67 kg, ještě nedávno 86 kg (při 180 cm výšky).
        Před 2 lety, po několika vážných dietních prohřešcích , které dovršila konsumace 5 krajíců topinek smažených na tuku v hospodě spolu s několika půllitry piva manžela odvezli rychlou záchrankou s podezřením na infarkt. Nakonec se z toho vyklubal těžký zánět slinivky břišní. Po 14 dnech na přístrojích a kapačkách začal dostávat slinivkovou dietu. Jedno z prvních jídel byly kynuté knedlíky posypané cukrem, rohlík s taveňákem a pod. Naštěstí jsme byli v kontaktu s Helenkou, která obětavě doma vařila pro tátu slinivkovou dietu a vozila mu to v termoskách do nemocnice. Nemocniční jídlo táta potají vyhazoval… Dnes už vím, jak to bylo důležité – Helčo, dodatečně moc děkuji. Když manžela po měsíci pustili z nemocnice, začala jsem vařit 3x denně přísnou slinivkovou dietu. Manžel vážil 72 kg, šoural se chudák po bytě jako stín…. Já jsem pomocí kuchařek a rad Helenky nedělala celý den prakticky nic jiného, než jsem vařila….. Zpočátku se to vážně nedalo jíst, bez tuku a koření, žádné luštěniny, prakticky denně rýže a zelenina na vodě. Až postupem času jsem přidávala trošičku ostatního (luštěniny, olej, koření, tofu a pod.) A hlavně získávala zkušenosti a naučila se různé vychytávky, jak si práci usnadnit.
        Při kontrolách v nemocnici doktoři žasli, jak se manželovi srovnaly jaterní testy a další krevní hodnoty. A má je skvělé dodnes…..
        A záda ho přestala bolet úplně, i když mu před 14 lety po roce pracovní neschopnosti navrhovali operaci…. Byl na tom tak špatně, že byl dva roky v invalidním důchodu….
        Spoustu zásad JJ dodržujeme až dosud, jen jsme je dost často porušovali…. Nejhorší pro nás je nejíst mléčné výrobky a chléb, tak jsme jejich konzumaci jen omezili.
        Od kursu Honzy Jíchy ve Františkových lázních začátkem prosince, kde byla makrobiotická strava a kde jsme se dozvěděli spoustu dalších zajímavých informací pokračujeme ve zdravějším stravování zase razantněji. Nejsme ortodoxní, malé porce masa si občas dopřejeme, ale ráno už výhradně snídáme zeleninové polévky, zcela jsme vyloučili sýry a tvaroh, denně máme obilný talíř s luštěninou, zeleninou tepelně upravenou a kvašenou z vlastní výroby. Používáme řasy, sojovou omáčku, semínka. Ovoce jíme minimálně, prakticky nejíme až na výjimky sladké. Knedlíky vařím rýžové nebo kroupové, na polévky dělám vývary ze zeleniny. Snažíme se večeřet nejpozději do 7, raději dřív. Zatím jsme se nedokázali vzdát chleba, i když jsme zrušili tak oblíbené anglické snídaně a nahradili je polévkami.
        Manžel váží 76 kg, a jak sám říká, cítí se tak skvěle, jako nikdy. Každý mu říká, jak doslova omládl. Já jsem od prosince zhubla na 59 kg, a mnohem méně mne bolí kyčle. Oběma se nám snížil krevní tlak téměř na normu. Já mám však zřejmě eliminace. Nikdy jsem neměla na těle ani pupínek, kromě oparů na rtech, teď mám několik suchých svědivých míst na nohou a ruce.
        Někdy však mám toho denního vaření dost a vzpomínám na časy, kdy jsem polévky i jiná jídla vařila na dva dny a jedli jsme to s malou obměnou ohřívané. Snídaně a večeře byl chléb a něco….
        Evi, znám tě už víc než 2 roky, a i když jsem věděla, že jsi měla kdysi zdravotní potíže, netušila jsem, že až tak strašné. Velmi oceňuji tvůj otevřený článek a odvahu zveřejnit i dost intimní věci. Když porovnám tvoji fotku před pár lety a vidím tě v současnosti, nechci ani uvěřit, jaká se stala proměna. Nejen v tvojí současné krásné postavě, ale i ve výrazu obličeje. Prostě doslova záříš…..
        Myslím, že tvůj příklad pomůže i mnoha ostatním. A mně osobně určitě zase pomůže vytrvat. I když už z nás s manželem zřejmě nikdy ortodoxní makrobiotici nebudou, budeme se dále snažit stravu vylepšovat….

        • Paní Jirsová, moc děkuji za Vaše zkušenosti. Díky Helče je samozřejmě trochu znám. Fotky jsem vybírala ty lepší…Zdravotní problémy byly ještě i mnohem horší. Mnoho let jsem třeba byla sledována na onkologické gynekologii, stále mi operovali nárůstky na děložním čípku, hrozila rakovina a léčit se to prý nedá, jen hlídat a odřezávat…UŽ ZO TAM NENÍ! Jupíííí

        • Paní Hano, vaší snachu (snad se nepletu, že Helena je vaše snacha a ne dcera) vám upřímně závidím, ale přeji.

          • Hanka je moje máma, takže jsem její dcera, asi vás mate příjmení, ale můj muž si vzal kdysi z rodinných důvodů moje jméno.

        • Paní Jirsová, poznala jsem Vás i Vašeho manžela ve Františkovkách a musím říct, že jste obdivuhodní. Jste zářným příkladem toho, že radikální změnu lze udělat v jakémkoli věku a ta změna prospěje v každém případě. Je fajn, že jste svůj názor napsala sem. Pomůže dalším, třeba zatím váhajícím a pochybujícím. Přeji Vám i manželovi moc zdraví a ať se daří!

        • Ach Hani, jak mi mluvite z duše. V mých 24 letech mě záchranka odvezla v Budějovicích také do nemocnice tenkrát s akutním podrážděním slinivky břišní. Sjižděli jsme právě Vltavu a já skončila v Krumlově v nemocnici s diagnozou, že vlastne nesmím nic jist. Ty pokusy uvařit něco byly zcela nemožné – bez tuku, bez chuti, vše jen na vodě nebo v páře, prostě to neslo jist, přesně jak píšete. Ale slinivkovou dietu jsme nakonec s maminkou zvládli a já se dala postupne dohromady. Časem se to hodne srovnalo a tak jsem většinu jídel (konvenčních samozřejmě) mohla. Jen jsem Nejedla nic Tučného, příliš kořeněného nebo ochuceneho a drzela se lehčí úpravy jídla – na vodě nebo na sucho či v páře. Kdyz to neslo (třeba v restauraci či na návštěvě, šel i kompromis), jen jsem to většinou záhy pocítila 🙁 a az po dalších 13 letech jsem se konečně se vší parádou odhodlala začít skutečně zdravě, konkretně makrobioticky. I díky tomu jsem měla ve Františkovkách možnost Vás s manželem poznat a jsem za to velice ráda. Držím Vám palecky, at neubývá chut a elán stále udržet tu vysokou laťku (s vařením, kvalitou jídla a vůbec) a at je Vám porad líp a líp 😉 🙂

  19. Tak tomu říkám svléct se do naha před námi všemi… 🙂 To že nám svítá na lepší časy je potřeba slyšet, číst a utvrzovat se v tom aby jsme vydrželi takže díííky!

  20. Tak tomu říkám vysléct se do naha před námi všemi, ale výsledek na mou duši stojí za to! Ani nevíte v kolika věcech se s Evičkou poznávám, ale pomalu svítá na lepší časy a v tom se musí člověk neustále utvrzovat a tomu nám dopomáhají články od Evi a Helči a samozřejmě i vaše komentáře takže díííííky vám všem!

  21. Evo, to je skvělé, že se dnes cítíte ve svém těle tak spokojená! Moc vám to přeju. Já mám stejně jako Tinka opačnou zkušenost. Takže místo toho, abych řešila, do jakého oblečení se vlezu, řeším co ze mě nespadne… Už jsem psala o mém hubnutí do jiné diskuze a snad se brzy dočkám slibovaného článku pro nás co mají problém přibrat. Snažím se být trpělivá a čekám, až se tělo makrobiotickou stravou zotaví a začnu přibírat. Ale nevím, jak dlouho to vydržím, to mé BMI 14 mě už děsí.

    • Konečně někdo, kdo má stejný problém…všude jen píší jak zhubnout. Já tedy nejím MB ale ať sním cokoliv a kdykoliv, nepřiberu. Místo toho jen poslouchám že jsem čím dál hubenější. Mám při 160 sotva 47kg. Já se cítím docela fajn ale vždy mě odrovnají “chytré ” připomínky okolí. Paradox je, že oni by nějakých těch 10 kg klidně zhubnout mohli ale to se příliš neřeší. Přijde mi, že je normálnější mít nadváhu než o nějaké to kg míň.

      • To máte pravdu. Hubnutí si každý všimne víc a mnohem víc to řeší. Mně také doma pořád říkali, že bych mohla trochu zhubnout a pak když jsem trochu zhubla, tak to najednou bylo prý moc a to zdaleka nejsem hubená. Zajímavé je, že jsem zatím nikdy nebyla akorát :-), přitom mě viděli ve všech váhových stádiích.

    • Holky, já jsem nechutně hubla rok a teď už pomalu přibírám. Na přibrání se doporučuje hodně bílé rýže a omáček zahušťovných kukuřičným škrobem, to asi víte ale kdyby náhodou 😉

      • Je to tak, dokud tělo nevynosí všechen bordel budete hubnout. Bílá rýže a i občas těstoviny, semínka a mandle.

        • Tak doufám, že to hubnutí nebude trvat rok. To bych asi nepřežila!Už od jara/léta jsem se začala stravovat částečně jinak a plně najela na jinou stravy před čtyřmi měsíci a při ní hubnu každý měsíc o kilo. Při mé počáteční nízké váze je to hodně znát. Teď mám při výšce 174cm 42kg.
          Už jsem na webu JJ posbírala všechny informace jak přibírat (sem tam v diskuzích, na nějaký článek/video stále čekám), ale zatím se asi tělo pořád čistí a ani ta bílá rýže, semínka apod. nepomáhají.

          • Může trvat, i déle. Jsem na tom podobně. To “čištění” má nějaké příznaky? Je třeba zvážit, zda je to jen eliminace, nebo projev nemocného orgánu či nějaké potravinové intolerance.

            • Momentálně žádné potíže kromě hubenosti nemám – na podzim jsem prodělala dvakrát “virózu”, což přičítám eliminacím, a začaly mi padat vlasy. Taky jsem měla velké výkyvy nálad, teď je to ale minimální. Potravinovou intoleranci snad nemám – minimálně na gastroenterologii na nic nepřišli. Asi budu muset více zapracovat na psychickém stavu, jak zdůrazňuje paní Lužná v novém videu o hubnutí.

  22. Ahoj Evi,
    aj ja dakujem za Vas clanok i za web. Ja osobne mam skoro opacnu skusenost – vzdy som bola stihla, dokonca v urcitych chvilach, ako druhe tehotenstvo, alebo problemy s helikobakterom, som bola skor podvyzivena. Mala som sa a mam sa asi celkom rada, ale mam s tym stale vacsi problem, lebo po prechode na MB stravu som schudla tak, ze vyzeram ako cira anorekticka. Pri pohlade do zrkladla je mi do placu a cudujem sa, ze to manzel s takou “kostrickou” ako ma obcas vola, vobec vydrzi. Vyzliect sa do plaviek sa hanbim, dokonca mam pocit, ze by mi vo vode asi spadli 🙂
    Inak sa moje zdravie velmi nemeni, stale sa citim ako ten pokazeny model, z ktoreho tecie, aj ked zo mna viac vrchom. Pisem to hlavne preto, ze mozno niektore dalsie z vas maju podobny problem, tak odporucam, aby k zmene stravy este prizvali odbornika, lebo len zmenit ju nie vzdy staci. Ja som navstivila pani Luznu v Olomouci a dufam, ze sa veci pomalicky budu menit k lepsiemu. V tomto stave je to s troma detmi dost zufale…

    • úplně vás chápu, o mě si taky každý myslí že jsem anorektička. Proto se MB obávám, zhubnout ještě jedno kg, tak už snad nevstanu z postele 🙂

  23. To je krásný článek! Já jsem úplně dojatá. I přes to, že už jsem fotky viděla, příběh slyšela, ale motivace do nového roku není nikdy dost! A že tahle je panečku pořádná, a ještě ke všemu tak hezky napsaná. Holky jste úžasný a krásný! Ale to byste byly i s tím zadkem a culíčkem!!!Tenhle web prostě nemá chybu. Díky za něj!

  24. Zdravím dámský spolek. Já začal číst od zadu, tedy od reakcí a těšil se na vlastní článek. Je za vámi kus skvělé práce a jistě to spoustě mamin zvedne sebevědomí. Jen vidím problém v nás, chlapech. Jak čtu ty různé články a reakce a co znám i z mého okolí, nejsme ochotni něco změnit, zvláště né jídelníček a životní styl. Přitom, když na to jsou dva….to se pak úplně jinak cokoli mění. Je mi líto všech, co to tak doma mají. Je to zoufalé, když mamka ví a chce a taťka nevi a nechce. Držím všem palce. Na těchto stránkách jsem dost často, až si ze mě manželka dělá srandu, vlastně o moc častěji nežli ona, která mě na ně vloni navedla. Je fain, že tu jste.

    • A my jsme, Davide, rádi za každého otevřeného chlapa, který se s námi dokáže podělit o svoje zkušenosti. Takže díky za Vás a Vaši otevřenost, Vaše příběhy a Vaše komentáře. Snad se i blízká na lepší časy, ozývá se čím dál tím více mužů a dokonce muži, co přemlouvají své ženy, aby vařily jinak! 🙂 Hurááá!

      • Ano, to Evě potvrzuji. Jsou manželství, kde muž chce, protože ví…..
        a žena nechce, protože neví….V případě, že mají již dítě, je to velký problém. Moc velký.

        • Dobrý den:-), já chci, moc chci – Být zdravá a mít zdravé dětičky bez rýmy a zahlenění. Krom superhořké čokolády si už žádnou sladkost nedopřávám a cítím se o mnoho lépe. Kvůli JJ, mám doma téměř denně napjatou atmosféru:-(. Muž si asi myslí, že syna držím moc zkrátka a že jsem se zbláznila. Už jsem na něj byla i hodně nepříjemná kvůli pivnímu sýru, co ani ne rok a půl starému synovi dával. Je to boj. On neví a myslí si, že ví a já že jsem asi upadla na hlavu…. Kéž by prozřel…

          • Moc dobře vím , o čem tady píšete, když chcete měnit ostatní na vás koukají jak na blázna. Já se snažím jíst co můžu jinak , někdy ujíždím, ale stává se to čím dál tím míň.Dětem se snažím pomalu měnit, když nechcou nenutím.Ale zmínit se o tom , že držím půst a nejím už 4 týdny maso a teď postupně mléčné výrobky a vajíčko tak si o mě taky myslí , že jsem opravdu blázen. Prostě se o tom nezmiňuji, nestojím o ty řeči.

  25. Evi,úžasný motivující článek v kterém se i já poznávám.Chodím se tady každý den inspirovat,ale osobní setkání se stejně naladěnými lidmi a vašimi zkušenostmi je nesrovnatelné,proto se přimlovám taky pro Ostravu a Slunečnice i Burfi je dobrý tip.Skláním poklonu a snad i já dojdu tak daleko.Dík Alena

  26. Myslím si, že všechny ženy, kromě pár vzácných vyjímek, se někdy ve svém životě cítily špatně kvůli tomu jak vypadají oproti ostatním- ať kvůli velikosti postavy, špatné pleti, hustotě vlasů atd. Obávám se, že to tak máme díky zarytě pokrytecké společnosti, která nám neustále předhazuje vychrtlé modelky na titulních stránkách, photoshopem upravené fotky s dokonalou pletí a hustými vlasy apod.. Kdo by si pak nepřipadal méněcenný, že ano…?!
    A jen pro zajímavost – nemyslete si, že modelky to mají v životě jednoduší ba naopak. Je na ně neustále vyvíjen tlak, aby nepřibíraly – a tak drží spousty nesmyslných diet, aby měli co nejlepší pleť bez vrásek nejlépe vyplněnou botoxem a spousty jiných věcí…což se zdravým životním stylem moc dohramady nejde..
    A tak je nejvyšší čas si tohle uvědomit a přestat se trápit tím jak člověk vypadá a vzít všechno do svých rukou. Každý jsme originál a je třeba se zaměřit na naše vnitřní kvality a stavět na nich a to ostatní už přijde samo:) Přesně tak jak to nádherně sepsala Evička.
    Přeji všem spousty pozitivní energie a síly do nového zdravého života, o který se teď snažím i já s těmito úžasnými stránkami 🙂

  27. Evi, vubec nechapu, proc jste vahala se zverejnenim tohoto textu a fotek (hlavne fotek). Vzdyt Vas pribeh je taaak silna motivace se sebou neco udelat.
    Mozna i diky Vasemu pribehu muj manzel podporuje zmenu jidelnicku, protoze proste vidi, ze existuje realny clovek na kterem se udaly neuveritelne zmeny!

    Mne se nejvic libi veta z videa, jak jste se potkaly s Helcou ‘ ja s velikym zadkem a druha s tenouckym culikem’ ;-).
    Takze doufam, ze budu mit peknou plet a vlasy jak Helca ;-), casem…

  28. Článek jako na zavolanou, navíc s velmi příznačným názvem! Ze své kůže bych nejraději hned vyskočila, právě vrcholí vlna eliminací, které mám už rok a půl ve formě úporného ekzému od hlavy k patě. Je to opravdu tězké, mít ráda takové odpudivé tělo, rozškrábané do krve, poklona mému muži!(alespoň teda říká, že mě má rád i takovou 🙂 Já se cítila skvěle do necelých třiceti let ale pak se tělo začalo bouřit (spousta sladkostí, cigarety, alkohol, jinak rádoby zdravá strava – hromada syrové zeleniny, jogurtů, “celozrnného” pečiva…, znáte to 😉 Když si představím, kolika svinstva se tělo teď musí zbavit, říkám si dobře mi tak a jsem ráda, že syn jí od prvních příkrmů jinak! A jak mu šmakuje, nestačíme zírat 🙂 Zkrátka díky za článek, dodal více síly a naděje, že se konečně jednou budu taky cítit ve své kůži zase dobře!

    • Káčo, mně zase pomohl Váš příspěvek. Po 8 měsících eliminací jsem tak dobitá, že občas mám chuť přestat jíst úplně 😀 Nemám ekzém, ale to ostatní úplně stačí. Jsem smířená i se 4 roky, ale občas si říkám, jestli by nebylo lepší o deset let dřív umřít. Jakože tělo má jít do rakve zhuntovaný a tak 😀 Učím se mít ráda sebe, ale i všechny druhé a taky pokoře a vděčnosti. Je to drsná škola. Evi, díky za článek, tlustou jsem tě nezažila, ale věřím, že uvnitř jsi byla stejně skvělá jako jsi teď 🙂

      • Taky mě někdy v horších chvílích přepadají myšlenky, že jsem se radši polonemocná měla nechat dál unášet stádem, ve spárech komerce, lékařského a otravinářského průmyslu 😀 V tupém nevědomí a bez pocitu zodpovědnosti za své zdraví… Teď už není cesty zpět, když víme, jak to je doopravdy! Dobře mi sice ještě není, ale cítím se nějak silnější, sebevědomější a osvobozená od těch lží a zbytečných produktů které do nás cpou horem dolem. Jako že konečně vím co dělám 🙂
        Moc se mi líbí myšlenka, že se má žít vědomě v přítomnosti, tady a teď, ale někdy to nejde, to věčné svědění, škrábání, mastné a zničené oblečení a hlavně ten pohled do zrcadla je na mašli, že bych nejradši posunula čas o rok, dva dopředu, kdyby to šlo. Kvůli malému se snažím vypadat v pohodě, vlastně mi moc pomáhá jen tím že je 🙂 Taky je super vědět, že to takto má být a že v tom člověk není sám! Krásně si tu pomáháme navzájem 🙂

        • Jestli vás to uklidní, první dva roky s nepodporou manžela jsem to měla stejně a několikrát za týden jsem měla chut se na vše vykašlat, ale ONO TO PROSTĚ NEJDE se vrátit k masu, mlíku, cukru a bramborám, když vím, co mi to v těle dělá a jak blbě se po tom cítím. Pro mě už není cesta zpět i když by byl život o hodně krátkodobě jednodušší. Vydržte, ono se to zlepší.

          • Milá Helenko, tohle jsem přesně potřebovala slyšet! 🙂 Poslední dny se nějak ve všem patlám a ne a ne se vynořit zase nahoru. Mám pocit, že mi kaše nechutnají, že jsem všeho přecpaná a tak nějak nenaladěná.. 🙁 Jenže se už taky nemám kam vrátit,protože mi to jiné jídlo prostě nechutná a nedělá dobře. Tatínek s námi občas jí, jsem vděčná za každý jeho vstřícný krok a dokonce mi posledně říkal, že mi dává tak půl roku a nic jiného prý chtít nebude. To jsem fakt zvědavá… 🙂 Jen ještě vydržet ty okolní tlaky a žít pro sebe a mé dva kluky. Domínek má momentálně období nechutenství, nic nejí, jen prsíčko a prsíčko. Že by zase zuby? Nebo reakce na okolí, které si diví tomu, co jí, jako by to byly nějaké “patlaniny” – tak naše jídla nazvala Domínkova prababička…brrr… 🙂 Ale náš tatínek se nás zastal a odvětil, že naše jídlo je mnohem zdravější než jejich svíčková. Navíc my měli omáčku z dýně a červené čočky s těstovinami a oni omáčku s knedlíkem. Vypadalo to dost podobně… :))
            Držím všem maminkám palečky na nové cestě za pohodou a energií, která tolik chybí a která naopak přímo srší z Helenky, Evičky a třeba taky Janinky…

            • Jo, jo, rodina…. 😀
              Nejsem MB, i když jím jinak než konvenčně (podobně jako tu, ale nadobro jsem maso, máslo, cukr, brambory a pečivo nevyloučila. Jen omezila, něco dost). A moje máma, když jsem naposledy u ní na návštěvě pro sebe a syna uvařila zeleninovou polívku s vločkami, tak po ochutnání vyplivla s komentářem, že takový blevajz u nich vařili prasatům….
              Ale že synovi nesmí dávat sladké a citrusy, to naštěstí respektuje, ačkoliv dříve s plno řečmi.

              • Taky dobrý… 🙂 A že se ty prasata tedy měly dobře.. :)))
                U nás nabízím tchýni a ta se vždycky ptá…”To je ta vaše polévka?? Tak tu nechci…” A do Domínka hustí…”A tobě to chutná???? Ty ještě budeš???” To by mě kleplo. Ale prý nic proti MB či JJ nemá… Zato moje máma ta neříká nic, jen si brouká pod nosem a ťuká na čelo. Podpora by se mi hodila… Domínek nám už třetí den téměř nic nejí, tatínek už mu chtěl cpát chleba, aby snědl alespoň něco, protože ve dvou letech mu přeci kojení stačit nemůže. Stále samé zkoušky… Tak hurá na ně… 🙂

                • To by mě dost vadilo, kdyby tchýně nebo mamka měly takové řeči. Nedalo by se s nimi domluvit aby o jídle prostě pomlčely když už ho nechtějí? Děti to vše vnímají a přece nebudou jíst to, o čem se babička zmíní jako o divném, že to sama nechce. Ve 2 letech mu kojení stačí pouze na kratší úsek, když je nemoc ap. ale rozhodně by už mělo dítě mít víc než polovinu spíš 2/3 jídla.

            • Díky Ali, toho tatínka vám závidím, jakmile to jí muž s vámi a hlavně když vám fandí, tak to je obrovská podpora.

              • Uvidíme, jak dlouho mu to vydrží. Cítí se velmi důležitý, když si přečetl mé komentáře. 🙂 Zrovna se ho ptám, zda by nenamočil cizrnu..Za 1. neví, co to je a za 2. ho to uráží… :)))
                Domík už konečně po třech dnech začal jíst, uff…sice menší porce než obvykle, ale pořád lepší než pár lžiček. Pro změnu bojkotuje polévky. 🙂 Prsíčko má jen na přilepšenou a na přitulení, jinak býval žrout.
                A jááá taky pořád říkám, že všechny nepříjemné řeči o našem jídle Domík vnímá. Prý s tím “něco” uděláme. S tchýni jsme se pohádali pekelně o víkendu, tak bude chvíli klid. 🙂

        • Taky bojuju s ekzémem a teď po porodu ještě víc. Zabrala jednoduchá věc – z dobrého jídla vynechat to, co zahřívá – např. oves, pohanku, amarant, sladkou rýži. Taky většinu ryb (vyjma kapra). Dále kafe, i obilné, fenykl, dýně, batáty, meruňky, rozinky, křen, cibuli, česnek, porek, pistáce, vlašské ořechy. Ne že bych byla úplně bez ekzému, ale je to obrovská úleva. Je to sice zvláštní, v zimě se jídlem nezahřívat, ale fakt to pomohlo.

          • Jako nechci dělat reklamu, ale v Léčebném makrobiotickém talíři od paní Lužné je navržený celý týdenní jídelníček spec. na atopický ekzém, nemusí se nic vymýšlet – některé recepty jsou dokonce tak chutné, že je určitě budete chtít vařit i potom :). Můj ekzém, který byl spíš na hospitalizaci a byl neuvěřitelně komplexní záležitostí těla i mysli, tahle jednoduchá jídla pomohla luxusně zvládnout. Za mě z nezdravého nejhorší vliv cukr a mlíko, rajčata a brambory (o bramborech toto dokonce začínají tvrdit už i někteří dermatologové, že by pokrok??) – též jsem několik měsíců nemohla pozřít víc než malý kousek syrové zeleniny nebo ovoce, hned to šlo vidět. Naopak zdravý jang mi nedělal problém. Moc mi pomohla rada jedné zkušenější paní – střídání různých druhů olejů, se kterými jsem nešetřila – to mělo u mě velký vliv na hojení. Přeju všem, ať se s tím poperou, moc dobře si vzpomínám na všechno to svědění, bolest a vyřazení z normálního života. Nicméně když to jde ven kůži, nezůstává to vevnitř (kde by to mohlo udělat horší problém)! Tím jsem se vždycky utěšovala :). Na nejhorší svědění taky zabírala homeopatika Poumon histamine 15/30 CH a to často mnohem líp, než šílenosti typu Xyzal. A taky do budoucna, když třeba pak řeším nějaké to hřešení na cestách apod., tak hlavně pozor na kombinace mléko + ovoce + cukr, to je pro (nejen) ekzematiky známý zabiják :).

            • Díky za tip. Od D.Lužné mám knihu vaření pro děti, ale MB talíř ne. Z mlíka používám jen máslo a oooobčas smetanu. Jenže to nestačí. Brambory teď zkouším vysadit, ale neumím je ještě dost dobře plně nahradit. Syrovou zeleninu (mimo kvašenou) ani ovoce též nejím, též to nestačí.
              Svědění je nepříjemné a děsně, jenže to je jedna fáze, ta druhá – rozbolavělá kůže – je snad ještě horší.
              Už asi začínám chápat, proč po porodu se mi ten AE tak strašně zhorší. Těhotenství vyčerpává a kojení taky. Nevyspím se, oba kluci jsou děsní nespáči, kromě toho v noci pracuju a jak jsem se dočetla v TČM, nevyspání vyčerpává jin. Když to pořádně nekompenzuju ani stravou, tak to asi jinak dopadnout nemůže… Je mi holt moc horko.

        • mastné a zničené oblečení, přesně! kolik takového už mám že… čím ten exzém promazáváte? mně nejvíc pomáhá mast snygerman aqua calcis, za to kdykoli když se namažu konopný olejem, svědí to daleko více.

          • Momentálně mažu modrou indulonou (svědění už byla krize), obvykle stačí jen nějaký olej, ale mastí vše, no…
            Pomáhají taky koupele v ovesných vločkách, nebo oleji Balneum Hermal (z lékárny). Po konopném mě to taky svědí mnohem víc.

    • Kaco, vydrž, jez co nejlépe, nestersuj se, ekzém ošetři podle Strnadelové, aby moc nebolela kůže a nesvědilo to a pak nám napiš, jak jsi se krásně ozdravila a jak je Ti v té nové kůži taky dobře 🙂

    • Děvčata, moc děkuju za reakce, povzbuzení a zajímavé tipy! Určitě vydržím, zatím se zlepšilo trávení, nehty a vlasy, brzo přijde na řadu snad i ta kůže a budu se moct “pochlubit” 🙂
      Tammy, to je opravdu zajímavé, zkusím zahřívací jídla co nejvíc omezit! Jsem ale dost zimomřivá s věčně studenýma nohama (i když i to se zlepšuje) a jídlo bez cibule si snad ani neumím představit 🙂 Ty ořechy se mnou pokaždé zatočí, to je fakt. A ještě jsem nebyla schopná rozloučit se s hořkou čokoládou..
      Anno.D, já jsem zakotvila u Babylove Ultra Sensitiv Korperlotion (někdy přikápnu pár kapek čajovníkového, mátového a eukalyptového oleje, krásně to chladí a pomáhá od svědění) a hutnější Alverde Korperbutter (se žlutým nebo béžovým víčkem, obě jsou dobré ale mohly by méně vonět), všechno DM drogerie za skvělou cenu, oproti chemické komerční kosmetice z lékárny. Po sprše (sprchový olej od Hádka nebo Saloos) mažu ještě vlhkou kůži bambuckým máslem šlehaným s nějakým olejem (olivový, mandlový, konopný…) v poměru cca 6:4. Oleje a masti bez vody mazané nasucho ještě zhoršují, možná proto ten konopný neseděl? Já mám teda ekzém dost suchý i když některé škrábancě mokvají a pak nezbyde než použít peroxid vodíku jinak se to nechce hojit :\ Hodně záleží na kvalitě vody, my máme tvrdou která vysušuje (a taky se mi v ní nevypere to moje slavné oblečení ani s kdejakýma tabletama), tak šetříme na změkčovač. Dále je dobré mléko a krém Leciderm a mléko Panthederm, jen je takové lepkavé ale pomáhá když kůže pálí. Vyhýbám se vazelíně, parafínu, parabenům a tenzidům (sodium laureth sulfate atd), ale to je asi samozřejmost 🙂 Ten synderman asi míchají v lékárně? Nenašla jsem složení… Kdysi jsem používala ambiderman než jsem zjistila že je v něm cosi nekalého.

      • Kaca – řešila jsem ten AE přes TČM. Říkají: nejdříve utlumit horko (=zánět = ekzém), pak teprve posilovat a doplňovat – tedy chybějící energii do oslabených orgánů. Kdyby se doplňovalo ihned, tělo bude mít více síly a AE se ještě zhorší. Tedy podle JJ – eliminace. Jenže mám AE ve stavu, kdy bych už zhoršení fakt nedala. 🙂 Taky mě právě děsí popisy eleminací tady u jných. Radši jíst konvenčně než si přivodit eliminace na kůži. A u mě je kůže nejslabší místo, takže by to nejspíš šlo hlavně tudy.
        To nejdřív zchladit, pak doplnit mám ze dvou zdrojů. Též mi nesedělo, že neposilovat ledviny a slinivku, ….. Nýbrž nejdříve jen tlumit horko. Ale fakt to funguje. Navíc … tady se nemá chladit studeným (což škodí slinivce) – syrovou stravou, studenými nápoji, zmrzlinou. Ale jen vysadit nejvíc zahřívající jídlo.
        Suchý ekzém – kromě horka chybí šťávy, taky se dodávají jídlem.
        Mokvavý ekzém – vlhko v těle (obvykle z mléčných výrobků např.).

        • Tammy, děkujeme za zkušenost a praktické rady. Ekzémy vždycky více čí méně souvisí s psychikou, takže doporučuju hlavně nepanikařit a nebát se předem eliminací. Hodně lidí nikdy žádné nezaznamenalo. Pokud neskočíte rovnou do brutálně přísného léčebného jídelníčku – neslaného nemastného – tak není čeho se bát. Stejně když se nevyčistí tělo teď odlehčeným jídelníčkem, bude se časem čistit až se současný konvenční jídelníček nahromadí a stejně to poleze ven nebo to napak udělá ještě větší neplechu někde vevnitř. Já hlasuji pro mírný a postupný nástup na JJ a zbavit se ekzému 🙂

          • Asi budu podobný případ jako Janina. 🙂 Takže kdo ví, jak to bude za čas. Ale díky tomuto webu jsem prvně vyrobila kvašenou zeleninu, uvařila první miso polívku (a dobrýýýý. Napoprvé teda moc ne, ale od druhého pokusu už “závislost.” A jí mi to i 4letý syn, naprosto bez problémů.), rozšířila sortiment mořských řas (dřív jen Nori), připálila první nishime…(a prý že se nepřipálí..) 🙂

            A strach z eliminací… po dlouhých letech (víc než 30) jsem z takřka nepřetržitého svědění, bolení od AE tak unavená, že představa zhoršení mě fakt děsí. Tedy obzvlášť po přečtení zkušeností např. Jíchových (i když tam to nebyl AE) a toho prvního klubového článku, kde byla fotka dítěte s rudou vyrážkou a že to zvládli bez léků… Tu podstatu chápu, sama léky běžně neužívám (ani u dětí, ani na horečku), ale zrovna u svoji kůže už sílu skoro nemám. Tak uvidíme, jak se to vyvine. 🙂

            Mimochodem…. videorecepty jsou naprosto úžasné. 🙂

        • Tammy, děkuju za vysvětlení, dává to smysl, vyzkouším! Já se léčím pod Strnadelovou a ta se nejdříve zaměřila na odplísnění a pak na jednotlivé orgány. O vynechání zahřívajících nebyla řeč, nesnesitelné eliminace řeší homeopatií. Homeopatie je skvélá, ale někdy trvá trefit se do toho správného léku. Teď experimentuji s autopatií, což je v podstatě homeopatie na míru a lék si připravuje každý sám doma. Teoreticky to, správně provedeno, nemůže nefungovat!
          Také bych tě chtěla povzbudit ke změně jídelníčku, pokud tomu dobře rozumím, jsi stále na konvenční stravě? To je velká škoda, protože právě to klasické jídlo může z velké části za to, jak mizerně se dnes cítíme! Loni touhle dobou jsem se válela polonahá ve sněhu, abych ulevila od svědění, no letos bych měla smůlu 😀 Stav se hodně zlepšil. Eliminace pominou, lepší dva roky trpět a pak si užívat zdravého těla než celý život být jednou nohou ve špitále 😉 Navíc, ty víš jak na to!

          • Ano, nejím jinak. Ale nejím ani úplně konvenčně. Teda podle mě spíš jo (jen omezeně maso, výjimečně mléčné výrobky, žádné polotovary, denně vařím čerstvé jídlo – 2x, na 3x jsem to ještě nedotáhla), ale přesto už teď jsem považavaná svým okolím za divnou. Že jsem cvok. 😀

            Tady se inspiruju a závidím Evě, že jímejinak je pro ni (a nejen pro ni) úžasně pestrá strava. 🙂 Netvrdím, že není. Ale když na pár dní vynechám úplně veškeré pečivo, veškeré maso, tak spolehlivě nejpozději o víkendu na to mám šílenou chuť a nic jiného než právě toto mě neuspokojí. Takže jímejinak je skvělé zpestření běžné už nudy a rozšíření co do pestrosti jídla, ale neumím si to představit jen takto. To, bohužel zatím, přijde nějaké chudé, nebo jak to říct, mně. 🙂 Kdežto v kombinaci se skoro konvenčním jídlem, to je jiná. Tolik nových chutí a druhů, … 🙂

  29. “Mám se ráda, mám ráda svoje tělo, jsem krásná…” Ha ha,taky jsem si to jednu dobu neustále opakovala, ale účinek žádný. Prostě to nešlo. Došlo mi, že je to blbost, že se nemůžu mít ráda, když jsem jedla tak nehezky, že vypadám, tak jak vypadám…Že krásná fakt nejsem. A že když jím pořádně, nezanáším svoje tělo hloupostmi, tím mu dám najevo, že ho mám ráda a že mi na jeho zdraví záleží…

  30. Začala jsem číst tento článek s tím, že je od Evy a o Evě, ale pak mi oko sklouzlo na první fotku a já se zmatená vrátila k titulku a začala hledat, kde je jméno té paní z fotografie a o kom že se to tedy vlastně píše. Je to tak, Evi, já vás nepoznala! Ten rozdíl je obrovský. Máte teď o tolik více energie a světla ve tváři, že si to rozum nechtěl ani srovnat, že jde o jednu a tutéž osobu. Mám velkou radost z vašeho úspěchu, i proto, že vím, že je to takové světýlko v šeru pro náš všechny, důkaz, že to jde a to hrozně pomáhá. Děkuju za to, že jste se tak otevřela a za to, že s Helčou děláte tyto stránky a pomáhate tolika lidem. Přeju hodně štěstí nejen vám ale i celé nádherné rodince, která je jistě za odměnu. Ať se i nadále daří.

    • To jste mě Diano pobavila:-) Manžel když viděl ty starší fotky, tak se divil, že si mě nechal 🙂 Naštěstí jen laškoval, ale když to vidím, ani bych se nedivila, kdyby býval byl padl do náručí nějaké štíhlejší dračici 🙂 ) Děkuji za Vaše krásná slova.

      • Já bych zase řekla, Evi, že cca pět kilo navíc by vám jen prospělo.) Ale proti gustu žádný dišputát.

        • Evi, to by byl i můj ideál, kdybych si mohla váhu naporoučet, přidala bych na prsou a prvně v životě bych brala i větší zadek 🙂 Vždycky jsem se marně rvala na 60 kg, ve kterých mi bylo fyzicky tak akorát, ale nešlo to udržet. V rámci eliminací jsem hooodně shodila a jsem ráda, že mám aspoň těch 55 kg. Až dokojím a dočistím tělo, uvidím, jaká váha bude ta moje správná. nezbývá než s pokorou přijímat, že teď se ve mě uklízí. Že sem hubená mi ale nevadí, užívám si to, co nikdy předtím. Navíc žiju v lese a jsem hlavně máma na mateřské, takže mě nestresuje, jak vypadám. Až se tělo trochu zaobalí, budu si užívat, že mám zase ženské tvary.

  31. Teda Evo, klobouk dolů, smekám..V dnešní době takhle vyjít s kůží na trh. Máte můj obdiv-obě dvě s Helčou, co všechno zvládáte. Je skvělé jakou velkou inspirací jste pro další. Přeji vám, ať vám všechno klape…Díky za všechno Majka

  32. Evo, díky za tvou zpověď. Jsi silná ženská. Máš můj obdiv. U nás je stále co dohánět a ladit.
    Od Strnadelový máme přísnou dietu, hlavně naprosto BEZ lepku, takže už to dostihlo i nás + léky na ozdravení střeva pro Ninušku. Najednou mám zase pocit, že se od té plotny nehnu … musím si to zase vychytat :o)

    A ty tvoje fotky – to je fakt nebe a dudy!!! Měj se ráda, máš mít za co!!! :o)

    • Ten LEPEK, já to říkala…! A jak jinak u Strnadelové?? Já mám taky pocit, že když jsem doma, tak jen vařím a nic jiného :p Ještěže taky chodím na 12tky do práce a stará se tak i někdo jiný a já se z toho mezitím trochu oklepu 😀

    • Já vím, Tuštičko, že když se léčí dítě, tak člověk jen vaří, klohní zdravosti a stará se. Ale když se Ti Nunuška zlepší, uvidíš, že zase ušetříš mraky času a nervů běháním po doktorech a čekárnách, navíc třeba bude zase o kousek lepší a něco se naučí. Jak píšeš, to se vychytá! Naučíš se vařit bez lepku a za rok to bude normálka 🙂

  33. Moc děkuji za sdílný článek. Moc mi to pomáhá vydržet 🙂
    Sice jsem si už jistá, že se ke konvenční stravě vrátit nechci, někdy je opravdu těžké vytrvat. Vždyť vzít rohlík je tak snadné a rychlé. Když mi děti visí na noze, že mají hlad, bylo by to rychlé řešení. Občas po něm ještě sáhnu, přiznávám, ale tělíčko už se ozývá, že tudy teda fakt cesta nevede 🙂 A pro svoje holčičky chci jen to nejlepší a věřím, že jsem na správné cestě 🙂
    Děkuji 🙂

    • Pro tyhle případy mám v ledničce obilný knedlík ze zbytků obilí. Dobře se to prckům drží v ruce a dá se to použít i různě na cestách po úřadech apod. Dokonce bych řekla, že to méně drobí než běžné pečivo. Teda těžko říct, protože to naše holky doma nemají, tak nemám úplně srovnávní, ale prostě občas vypadne zrníčko rýže, jinak to drží pohromadě 🙂

      • Knedlík jsem zatím zkusila vyrobit 1x a teda nebyl to zrovna úspěšný pokus 🙂
        Zkusím to tedy znovu, snad to vyjde lépe 🙂

  34. Jsi úžasná po všech stránkách! Díky, že jsem měla tu čest tě poznat. Také tento web a spousta dalších úžasnných lidiček, co sdílejí stejné myšlenky. děkuji, za to že jste!

    • Nápodobně, Moni, my jsme moc rády, že jsi přišla na setkání a jsi s námi v kontaktu. Moc nás baví Tvoje komentáře a držíme palce, aby se Ti dařilo. Jsi skvělá baba! Pomáháš nám tvořit tehle web tím, že se dělíš o svoje zkušenosti. Díky

  35. Evi, to je úžasný článek! Smekám před Vámi, že jste se o to s námi podělila. Na těch fotkách bych Vás nepoznala, úplně jste se změnila a vyzařuje z Vás pozitivní energie 🙂

    • No váhala jsem, zda chci ukázat i nějaké fotky. Navíc byl problém nějaké najít, protože já se ták nerada fotila 🙂

  36. Evo to je skvely clanek, presne neco takove ho jsem si dneska potrebovala precist.. Mam totiz zanet mocoveho mechyre ( asi po dvacate) a k tomu na zadech svedici ekzemy, ale poprve v zivote to neresim antibiotikama ale azuki vyvarem a tohle mi uplne dodalo odvahu. Jeste jednou moc diky za tenhle clanek!

    • Milá krásná Maria, tak to jsem ráda, že jsem se trefila. Dneska jsem měla takovou sdílnou náladu…a chvíli bez dětí 🙂 Zánět močového měchýře jsem měla tak nějak třicet let, takže cítím s Tebou. Sůl na ledviny, vývar do břicha, brzy spát a odpočívat, odpočívat odpočívat. Ještě není od věci koupit brusinky v tobolce a popíjet přesličkový čaj.

      • Diky Evo, brusinky mam, na ledviny zatim jen elektricky nahrivac ale zitra dam neco dohromady. No a snad sezenu nekde mezi oreganem i tu preslicku;)
        Chtela jsem pridat do seznamky nejake MB restaurace v Milane ale moc mi to nejde:(( treba by to nekomu k necemu bylo..

        • Místo elektrického nahřívače sáhni opravdu raději po té soli nebo alespoň termoforu. Ale ta sůl bude vhodnější, termofor si dej na močák. Možná že by i oregáno pomohlo, bylinkáře píšou, jak je úžasné na kdeco 🙂 Restaurace přidej, to by bylo fajn. Jestli je tam zádrhel, napiš mi, prosím, do emailu, co nejde a já to předám dál k dořešení.

      • Evi já také bojuji sama se sebou.Mám 169cm a 100kg.nedávno sem byla na ultrazvuku a paní doktorka mi řekla jste moc tlustá.Kdyby jste byla hubenější viděla bych lépe.hrkly mi slzy do očí ale říkala sem si já to vím že sem tlustá ale chci s tím něco dělat.Mám velké zdravotní potíže kvůli váze,a hlavně mám potíž s jojo efektem.Zrcadla nenávidím a klopím oči dolů.Bude mi 45let a nemám se ráda.Váš článek mě opravdu dostal je upřímně krásný.děkuji.Petra

        • Petro, tak se do toho pusťte s námi. Život je příliš krásný a krátký než se takhle trápit. I když jsem nikdy nevážila tolik co Vy, vím, jak jsem nenáviděla zrcadla, focení,…Mrkněte na příběh mojí tety Aleny. Ta je po přechodu na tuto stravu konečně schopná po letech dát nohu přes nohu a dosáhne si na zadek, když použije toaletu, což je pro ní životní změna!

        • Já bych ještě přidala – 45 let není žádný věk! A že o tom něco vím! A nemít se ráda takhle dlouho – to je taková škoda… Navíc to jídlo je dobré, uspokojující a co je nejdůležitější – rozhodně nebudete mít hlad. Věřte Borůvko Petro, že to chce jediné – zkusit to. Jestli vám pomůže moje zkušenost – rok a půl jsem tenhle web sledovala a pak si řekla, že to jeden den, JEDEN DEN, zkusím. Bavilo mě to a tak jsem si řekla: Vydržím týden. Po týdnu byl další termín: Měsíc. A pak už to nebylo o tom to VYDRŽET, už se mi zpátky nechtělo, protože tělo velice rychle pochopilo, že se něco děje a tak mi začalo pomáhat. Držím palce!

  37. Evi, moc hezký článek… inspirace pro ostatní. To by si měly přečíst rodiny, ve kterých se spotřebují kvanta buchet a rohlíků… a to je asi většina, bohužel… smetanové omáčky vládnou českým kuchyním…Vaše stránky doporučuji , kde můžu… a ráda bych se zeptala, jestli nebude nějaké setkání i na Moravě, přece jen do Františkových Lázní je to dost z ruky…

    • Určitě to časem spácháme. Teď jak máme ty mrňousky a nemáme hlídání, je pro nás cesta na Moravu s kojenými prcky dost náročná. Ale myslíme na to už dlouho. Kdybyste věděla o nějakém vhodném místě, kde se dá sejít a ještě se třeba i dobře najíst, dejte vědět. Nejvíc jsme pomýšlely na Ostravu a Brno, ale nic jsme zatím nepodnikly.

      • Supr zpověď Evi, jak já vám jen rozumím 🙂
        Co se týče místa, lobbuju za Ostravu! 😉 Napadá mě zdravá jídelna Slunečnice (vaří MB), ale možná by nestačila kapacitně – kolik tak myslíte, že by mohlo dorazit lidí?

        • A co třeba Brno? 🙂 Restaurace Zdravý život – je to MB restaurace + čajovna zároveň. Moc fajn místo! Já bych se taky moc ráda k takovému srazu přidala, ale Ostravu mám z ruky..

        • na setkání chodí tak kolem 20 lidí, ve Slunečnici jsem nikdy nebyla, ale znám ji od ostravských čtenářů

          • A což takhle chalupa (kapacita 30 lidí) v Jeseníkách u Bruntálu (tam bychom si nakoupili sladěnku). Je tam pěkná kuchyň, krásná příroda kolem, hřiště, uvnitř velká jídelna, sál na hraní i na pednášky – idyla! Navíc je to opravdu levné(dospělák si 100 Kč na noc) a chylupa by byla jen pro nás. Pracuju v dobrovolnické organizaci, staráme se o děti, myslím, dokázala bych zajistit i hlídání pro děti, tedy spíš program pro děti. A zkušenější z nás by mohli vařit…

            • Tak to by bylo nejlepší i pro ty, co jsou z daleka. Za Jeseníky se přimlouvám a do vaření se ráda zapojím.

              • Za Jeseniky se primlouvam take. Jsem totiz primo z Bruntalu, ale prevaznou cast roku ziji ve Spanelsku. Takze by spise u mne zalezelo na datu (zacatkem dubna a cervence budu v CR). Pomohu rada s varenim a klidne vsem privezu z Bruntalu sladenky 🙂

                • Holky nejraději bychom udělaly turné po republice, abychom vás všechny mohly poznat, jen ty naše malé kojeňátka nám v tom zatím brání. Jakmile to bude možné, zkusíme něco vymyslet.

      • Setkání na Moravě, to by bylo skvělé! V centru Brna je fajn makrobiotická restaurace http://www.zzbrno.cz a podobné “semináře” se tam občas pořádají.

  38. Nedá mi to nepřidat svou trošku do mlýna… Já ve čtvrťáku vážila 93 kg (při výšce 185cm). Ve svých 33 letech jsem poprvé za celý život na svoje tělo pyšná. Mám něco pod 70 kg. Teprve teď se můžu nadechnout zhluboka do břicha, dřív jsem jej měla neustále zatažené, aby nebylo vidět. Zaráží mne, že moje rodina neřešila, že jsem celý život byla obézní a teď si všímají toho, že jsem zhubla a řeší, co jím či nejím. Nevěřila bych, že mi první příkrmy pro synka otevřou takovou cestu… Pochutnávám si, nic si neodříkám, cítím, že tělo má z jídla radost a já se sebe taky. Změna jídelníčku mne stála ze začátku hodně času nad knížkami a hledáním informací o stravě na internetu, stála a ještě pořád (bohužel) stojí dost energie, abych čelila se svým přístupem k jídlu okolí, ale ten pocit, že jsem to já, že se na sebe ráda podívám ve svojí nové podobě, že se cítím lehce a jím s radostí a ne hlavou plnou hrůzy, že po tomto soustu zase přiberu a jak budu vypadat. A jak mi občas v práci bylo vytýkáno, že jsem málo kreativní, tak v JJ vařením jsem se obav zbavila. Miluji imrovizaci, nebojím se experimentovat, ráda zkouším nové věci. Taková pozitiva jen díky “jinému” stravovaní, no není to úžasné?

    • Venisy, je to úžasné a já tleskám! Naprosto rozumím, cítím to stejně a nadšením nadskakuju na židli, jak to tu čtu. Zvláštní, že lidi neřeší, jak jsme kdo tlustý a ještě nás chlácholí, že není tak zle. Ale běda, když zhubneme,co? 🙂 Šetřte energii na okolí, to nemá cenu, raději ji věnujte sobě nebo synkovi! Držím palce, ať to jde všechno hezky od ruky a pozitiva přibývají.

    • Holky, mluvite mi z duše 😉 taky cítím ty veliké zmeny a obzvlášt ta lehkost spojená se ztrátou váhy je nesmírně výrazná a hlavně mooooc příjemná. Najednou člověk nesupí do schodů a dokonce ma chuť si jentak zazpívat nebo i zatancovat. Evi, jsi velikou inspirací, tím víc čím víc toho o tobě vím ;-))) kdybych neviděla tvé a Helči fotky ve Františkovkách, snad bych nevěřila, že jsi to ty a že je to možné. Tak snad i ze mě jednou přestane stále něco odněkud téci, kdyz půjdu tou správnou cestou, a vidím, že to jde. Moc krásná a pozitivně laděná zpověď 😉

      • Když jsem viděla reakce lidí na kurzu, měla jsem chuť to dát hned na web, Leo. Ale zase jsem se děsně styděla za to, kam až jsem to dotáhla. Tak jsem to chtěla dát jen do klubu, ale přišlo mi líto, že určitě hodně ženských má podobný problém a potřebují vidět výsledek. No váhala jsem váhala a dala sem ty nejnormálnější fotky. Ty s celoupostavou nebo v plavkách dám časem do klubu, až se odhodlám jít opravdu s kůží na trh, jak píše ZMisa 🙂 Věřím, Leo, že Ti bude dobře. Jen si dej na čas, máš tři malé děti, je to masakr. Až dokojíš a pořádně se vyspíš, bude lépe!

  39. Poklona za takovou vnitřní sílu a ještě větší za to, že jste byla ochotná se o to podělit s ostatními. Souhlasím s tím, že by se o tom mělo učit – že není normální být pořád unavená, nafouknutá, usmrkaná, atd. – mně osobně to nikdo nikdy neřekl, myslela jsem si, že to prostě tak je a nejde to změnit.
    Mám ale pocit, že se lidé začínají dělit na ty, co si jídelníček hlídají a přemýšlí o něm a na ty (a těch je většina), kteří to bagatelizují a spoléhají na “všemocné” lékaře a jejich “zázračné” pilulky.
    Shodou okolností jsem byla na praxi na základní škole a figury některých 15letých dětí mi opravdu vyrazily dech a nebylo jich málo.

    • No, holky co chodí do devítky, to je tedy někdy opravdu síla. Ale na druhou stranu – oni fakt nic nevědí, člověk se na ně ani nemůže zlobit. Mámy jim to neřeknou, učitelé taky ne, tak se cpou kolou, brambůrkama, langošema a pak brečej že jsou tlustý a nemají daleko k poruchám příjmu potravy.

  40. Ahoj Evi, jelikož se známe dost dlouho, přesně si pamatuji jak jsi vypadala “před změnou”. Vždy jsi byla milá, sympatická a hezká ženská. Když jsme se posledně viděly (bylo to loni nebo dýl?), tak jsem si nemohla nevšimnout jak jsi zhubla, ale navíc jsem si uvědomila, jak záříš a energie z tebe přímo tryská.
    To je změna, kterou pozoruji u hodně svých klientů, kteří změní svůj jídelníček. Je to zázrak? Kdepak. Je to tak samozřejmé a logické – jsme přece to co jíme!

    Jsi skvělá, že jsi to dokázala a ještě skvělejší je to, že se snažíš “otevřít oči” i ostatním lidem. Držím palec…

    • Marcel, díky moc. Kolikrát si říkám, jak by asi vypadal můj život, kdybych tyhle informace měla třeba už na střední škole… Mělo by se to učit! Mě už to dneska taky přijde všechno tak jasné a logické. No ale všechno má svůj důvod, že 🙂

      • Milá Evo,
        poté co jsem Tě opět viděla na živo, tentokrát na plese, tak musím zkonstatovat, že není větší motivace :). Jsi krásná, zdravá a šťastná žena, která o “tom” nejen mluví, ale i tak očividně žije….což není bohužel u všech samozřejmostí.
        Moc děkuji Tobě i Helče za to co děláte!
        Markéta

        • Markéto, to je moc milé, červenám se tu u počítače 🙂 Ale že ses nepřihlásila? Mohly jsem se pozdravit. My občas s Helčou na někoho koukaly a váhaly, zda ho/ji známe či nikoli,ale bylo nám hloupé chodit a ptát se: “Dobrý den, nejste náhodou člen klubu JJ?” :-o. Kde jsi seděla?

  41. Zobrazit všech 197 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

Autorem článku je Eva Cikrytová
Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh
Předchozí článekSmažené jáhlové placky
Další článekBílé fazole na paprice