Už od dětství jsem měla potíže se spánkem. Nemohla jsem usnout, mimo jiné proto, že mi poslední roky pískalo v uchu. Pak mě taky všechno vzbudilo. Slyšela jsem každé auto v širokém dalekém okolí. A ráno jsem nemohla vstát. Čím jsem byla starší, tím jsem byla unavenější. Ráno bych dala cokoli za pár minut spánku. S narozením první dcery jsem se málem únavou zhroutila. Změna jídelníčku mi naštěstí totálně změnila život. Konečně jsem se vyspala! A zjistila jsem, že mi stačí pět šest hodin spánku a ráno se dobrovolně sama budím bez budíku a chce se mi vstávat.

Začalo to už dávno

Celé dětství jsem špatně spala. Nemohla jsem usnout, musela jsem se v podstatě “učíst” ke spánku, a v noci následovaly noční múry. Snad každou noc mě honilo cosi, čemu nešlo utéct, co nešlo zabít žádnou zbraní a co mi chtělo strašně moc ublížit. Budila jsem se unavená, nevyspaná, ale šťastná, že je den a mám to zase za sebou. Jenže večer se mi nechtělo usnout, věděla jsem, že zase budu celou noc utíkat a bojovat. Když jsem si srovnala vztahy v rodině různými léčebnými procesy, pochopila souvislosti a odpustila, opustily mě i noční múry a začala jsem se na spaní i těšit. Nebála jsem se tedy už usnout, ale zůstal mi spánek jako na vodě. V dětství to mělo logické opodstatnění –  rodiče se rozváděli a já se bála, že si v noci ublíží. Jak se něco šustlo, byla jsem hned vzhůru, srdce jako zvon a čekala jsem, jestli nenajdu mámu s kudlou v těle. A tak jsem slyšela úplně všechno a v polospánku monitorovala, kdo kde zavřel dveře nebo okno, zda někdo přišel nebo odešel z bytu. Bohužel jsem v našem paneláku slyšela každou noc i kdo ze sousedů spláchl a kdo přišel z noční nebo odcházel na raní. A tak to se mnou šlo dalších dvacet let. Věčně napůl vzhůru, věčně unavená. Neměla jsem sílu sportovat, nebavilo mě běhat, neměla jsem na to vůbec energii.

Usnula jsem kde se dalo

Do třiceti jsem se tedy vlastně pořádně nevyspala a měla velký problém neusnout třeba na nudné poradě. Někdy se mi chtělo tak strašně spát, že jsem musela v práci odejít na toaletu, tam na chvíli zavřít oči a odpočinout si před návratem do pracovního procesu.  Mockrát jsem zavřela oči v koloně nebo při čekání na zelenou na semaforu. To mě pak probralo troubení řidičů za mnou. U rodičů na návštěvě mě dokonce stihli vyfotit, jak jsem usnula, když babička s mámou probíraly ceny potravin v místních supermarketech. To nebylo téma pro mě, tak jsem přivřela jedno oko, druhé…a vzbudilo mě, až jak přede mě pokládají se smíchem na stůl mojí fotku pořízenou před pár minutami. Kvůli potížím s váhou a bolavými zády jsem se snažila ve všední dny jezdit před prací cvičit. Ale vstát tak, abych dojela do fitka na sedmou raní byl pro mě nadlidský problém. Jak ráno zazvonil pár minut po šesté budík, bylo veškeré večerní odhodlání pryč. Pravidelně jsem pak psala trenérovi omluvnou sms, že nepřijdu nebo dorazím později, a platila hodiny, na kterých jsem buď vůbec nebyla nebo přišla o půlku. Ráno bych bývala dala celý svůj majetek za pár minut spánku. Jenže jak jsem napsala sms, totálně jsem se probrala a už nemohla usnout. A když jsem nakonec zabrala, málem jsem nestihla být včas ani v práci. Časem jsem to vypracovala tak, že jsem si před spaním připravila omluvnou sms a ráno ji buď  poslala či nikoli, podle množství sil nabraných v noci. Touha po štíhlé postavě však byla silná, takže jsem se většinou třikrát týdně bolestně vykopala z pelíšku a šla mučit tělo. Každé ráno jsem bojovala sama se sebou, únavou lezla po kolenech a skoro plakala, jak se mi chtělo spát. Když jsem se vzmohla a šla si zacvičit, bylo to nakonec vždycky fajn, ale každé ráno nový porod se tam vykopat. A večer jako bych chytla druhý dech, nepotřebovala jsem jít vůbec spát. Myslela jsem léta, že jsem prostě ta sova a ty to takhle mají nastavené. Takže jsem pracovala v noci, abych dohnala svoji raní neschopnost. No prostě děs a bída, co vám budu povídat, třeba se najde někdo, kdo to zná a bude mít pochopení 🙂

A bylo ještě hůř

Myslela jsem, že už to ani nemůže být horší, ale když se nám narodila první dcera, byl i ten zbyteček mého spánku tentam. Noční kojení mě odrovnalo. Dcerka se co dvě hodiny budila na kojení, já pak hodinu usínala, aby ona za další hodinu byla opět připravená se najíst. Vyčerpaná a s pocitem, že mi jde o život, jsem ji odstavila z nočního kojení ještě než ji byl celý jeden rok a doufala, že tím se to vyřeší. Ale nevyřešilo. Spánek už jsem měla tak rozhozený, že jsem nemohla spát ani když malá pokojně dřímala. Kolem domu projelo auto, byla jsem vzhůru. Sousedi přišli domů z večírku, odemkly na chodbě dveře a já byla jsem vzhůru. Sebemenší zvuk mě probudil, tak jako dřív. Jenže teď jsem k tomu nemohla ani zabrat. Takže jsem hodiny usínala, pak někde něco píplo, já se probrala a další hodiny jsem usínala. Nezabíralo nic. Všechny možné i nemožné relaxační metody, cvičení, co vás jen napadne. Navíc mi pískalo posledních pár let v pravém uchu. Lékaři diagnostikovali tinitus a léčit že se to nedá. Rušilo mě to tak, že jsem si začala brát na usnutí sluchátka s monotónní relaxační hudbou. Pomáhalo to přehlušit to protivné pískání, pomohlo to s  usnutím, ale zase mě pak budila bolest v uších od těch sluchátek…hotový blázinec. Jako polomrtvá manažerka jsem se léta těšila, že jednou se na mateřské vyspím, protože budu chodit s dětmi spát po obědě. Bohužel ani to mi nevyšlo. Jediný, komu se chtělo po obědě spát, jsem byla já 🙂

Konečně vyspaná!

Když jsem začala dcerku krmit, začala jsem jíst s ní zcela jinak. A začaly se dít věci. Krom toho, že jsem šmahem zhubla kila, kterých jsem se nemohla zbavit, spravila se mi pleť, zmizela celoroční rýma a ledacos dalšího, přestalo mi taky po nějakém čase pískat v uchu. Vlastně se to stalo v době, kdy jsme si s Helčou daly prvně přísný masopust. To byla úleva sama o sobě obrovská. A za nějaký čas jsem zjistila, že se budím sama před budíkem a vyspaná! Změna jídelníčku mi pomohla ke klidnému a hlubokému spánku. Kolikrát se stalo, že pláč naší malé vzbudil mého muže a mě ne! A po vynechání masa jsem začala ráno vstávat první, v sedm už jsem opravdu neměla v peřinách vůli vydržet, a hnala jsem se do kuchyně postavit na vývar na polévku a v mezičase jsem si zacvičila orgánovou sestavu. Příval energie po vynechání masa byl pro mě ohromujícím zážitkem. A to jsem nebyla žádný významný masožrout. Maso jsem domů koupila tak dvakrát do roka. Už od střední jsem slýchávala od kamarádů, že jsem vegetarián. Masu jsem se vyhýbala a cpala se zeleninou, ovocem, saláty a celozrnným pečivem.  V salátech ale bývalo občas kuřecí, krůtí nebo losos, u rodičů jsem si dávala kuře a na celozrnný rohlík nebo extrudovaný chlebíček přišla občas šunka. Když jsem začala jíst jinak, změnil se mi jídelníček na obilí, luštěniny a zeleninu a maso z něj v podstatě zmizelo. Na cestách nebo v restauracích jsem ale občas měla maso v polévce nebo rizotu. Neřešila jsem to, bylo to zřídka, nečinilo mi to potíže. Ale když jsem ho zcela vynechala….to byl šok!

Zásadní životní proměna

Můj život se kvalitním spánkem zcela proměnil. Ze sovy se stal skřivan. To se nedá ani popsat, to se musí zažít. Tolik energie jsem neměla ani jako malá holčička. Samozřejmě, že moje dobré vyspání mělo vliv i na moji náladu, na komunikaci v rodině, na můj pracovní výkon. Nebýt téhle proměny, těžko by kdy vznikly naše kurzy a tenhle web. Neměla bych sílu vůbec na něčem pracovat. Dřív jsem byla ráda, že vůbec nějak přežiju den a noc. Zpětně nechápu, jak jsem mohla žít tak příšerně nevyspalá a unavená. No, však jsem taky žila tak sotva napůl. Unavená a nemocná.

Druhé miminko mi připomnělo, jak jsem bývala zničená

Jak příšerné to bylo jsem si vzpomněla s naší druhorozenou holčičkou. Podle očí se pozná, jakou mám za sebou noc :-)Noční kojení mě dokáže občas taky pěkně mučit, zvlášť když se prořezávají zoubky nebo něco podobného. To se pak ráno moc neusmívám a nechce se mi vstát tak brzy jako vstávají moje děti. Ale už nemám problém usnout po ulehnutí do postele a po kojení zase rychle usnu. Takže i s několika kojeními za noc se vlastně docela vyspím. Ono mi totiž stačí mnohem méně hodin spánku než když jsem jedla dřív tak nějak normálně. Když jsem změnila jídelníček a nakonec vynechala i to maso, zjistila jsem, že mi stačí spát pět nebo šest hodin spánku denně! Dřív jsem mohla spát osm hodin a stejně lezla ráno po čtyřech. Víkendy jsem častokrát prospala až do obědových hodin a stejně se necítila vyspaná dorůžova. No a teď, coby máma dvou malých dětí, jsem pořád víc vyspaná než kdykoli předtím. Jasně, jsou dny, kdy lezu z postele zmožená a kdy bych dala cokoli za to, aby ráno někdo vstal s dětmi a udělal snídani (naštěstí se mi to občas díky manželovi opravdu stane). Zvlášť když využívám nočního klidu, sedím u našeho webu dlouho do noci, a pak přijde několik budíčků od dětí a v šest ten úplně definitivní, když už se té menší nechce spát. Ale čím je naše menší dcerka větší, tím klidnější jsou noci a já vím, že už to bude jen lepší. Snad se postupně zbavím i těch kruhů pod očima, co jsem si za ta léta vypěstovala. A protože na sobě velmi intenzivně cítím ten rozdíl z noci, kdy se dobře vyspím, a z noci, kdy se moc nevyspím, vzpomněla jsem si na tu příšernou únavu a neschopnost usnout, která mě trápila přes třicet let, a musela jsem se o to s vámi podělit.

Jestli nemůžete spát, zkuste to po našem

Vidím kolem sebe na každém rohu unavené vyčerpané lidi a od známé z lékárny vím, kolik se prodává prášků na spaní. I moji přátelé jsou s věkem viditelně unavenější a uzívanější. Tedy alespoň ti, co zatím jedí “normálně ” 🙂 Jestli někdo máte problém usnout, všechno vás vzbudí, máte zlé sny, ráno lezete z postele po čtyřech a trvá vám hodiny než začnete fungovat, na nic nečekejte. Vyházejte z jídelníčku všechno umělé, konzervované, instantní, plné cukru, chemie  a éček. Začněte vařit čerstvé zdravé jídlo třeba podle našich receptů. A když už jíte jako my a nestačí to, zkuste vynechat i to maso. A uvidíte, že to půjde i bez léků, meditací, počítání oveček a jiných strastí 🙂

Já si jdu lehnout, protože už se zase kvapem blíží půlnoc a spánek do půlnoci je nejdůležitější. Tohle vám musí pro rozhodnutí udělat změnu v jídle prostě stačit.

Dobrou noc

 

24 komentářů. Jak to vidíte vy? Napište komentář.

  1. Tak já se musím připojit s komentářem. Ten článek je pro mě taky, jako bych ho psala sama, neustálá únava, s narozením dětí bych někdy za pár minut spánku vraždila, ale trvá mi dobu, než usnu a často se budím…Začínám s “lepší” stravou, mám různé zdravotní problémy, hodně si od toho slibuju, byť ze strany manžela jaksi není pochopení, natož podpora (přitom jeho stravy, ani dětí-bohužel, se to nedotkne, no někdy, tajně;-)…). Ale co chci hlavně napsat – myslím, že je to určitě důležité – složitou cestou a návštěvou doktora s EAV diagnostikou se mi potrvrdila zátěž na lepek a také jsem vždycky měla hrozné sny, kdy jsem se budila hrůzou. A opravdu zhruba od té doby, co jsem lepek dobrovolně a definitivně vysadila (ze začátku jsem jedla špaldu a žito, které mi údajně neměly vadit, ale nějak to nebylo ono), tak mám sny jako hezké příběhy, žádné hrůzy, někdy je mi i líto, že už musím vstávat a nedozvím se víc, takže to určitě s tím lepkem souvisí!

  2. Změna stravy mi pomohla. Jenže jak se mi ulevilo, tak jsem měla pocit, že můžu hřešit (sýr, rajče, brambora), a došlo zase ke zhoršení:-(

      • Su styri hodiny rano a snad do rana aj zaspim.. Baby ja mam uplne opacny problem-odkedy som zmenila stravu prestala mi uplne chutit kava a nastali u mna obdobie totalnej nespavosti.. Ale mozno za to mozu tieto super debaty od ktorych sa neda odtrhnut.. Este ze tato stranka existuje aspon mam program na noc 🙁

        • Prvního půl roku, co jsem začala JJ, jsem spala tak 4 hodiny denně. A byla jsem jak jaderná elektrárna. Doma mě prosili, abych si sedla, přestala lítat, chystat, plánovat, mluvit… úžasné období. Pak útlum. Ale ono se to zase otočí 🙂 Na jedné přednášce zaznělo, že pokud jí člověk dobře, 4 hodiny spánku stačí. Dobře, je to extrém, ale ono i 6 je fajn, když předtím nestačilo 9 🙂

        • Tak to je přesné 😉 ted uz taky spim daleko méně a i když s občasnými utlumy přes den (vetsinou kdyz sedím a v klidu kojím;) vydržím nyní daleko víc v pohodě. Takže oproti dřívějším (podotýkám nedostačujícím) 9 hodinam spánku je dnešních (sice vetsinou taky ne úplně uspokojujicich) 5 s přestávkami na kojení, prebalovaní a tak celkem slušných. To bych driv za žádných okolností nedala…
          Taky je to zčásti tím, že si tu mám co pročítat a z čeho nacerpavat inspiraci i energii ;-))) to pak cloveku ten spánek chybí nějak míň :0D

          • Kdysi dávali v TV reklamu na krém Nivea a tam taková mladá krásná holka radostně (brzy) ráno sbíhala se schodů a asi si i zpívala a nějaká její ospalá sousedka jí říká: “Hej, dřív ti vstávání vadilo, ne?” A ona jí odpovídala: “Dřív jooo! ” Tak takhle to mám 😀 Akorát nevím, proč si pamatuju takovýhle blbosti 😀 😀 😀

  3. Já jsem jich taky vyzkoušela hodně a všechno dobrý, rsp. lepší než bez nich 🙂 Mým současným “hitem” jsou teď tyto http://www.pomuckyproneslysici.cz/ochrana-sluchu/protihlukove-spunty-do-usi-2ks-251.html Jsou fakt moc příjemné do ucha a nevím o nich.. Taky na hodně hodin nevím ani o sobě, jak se mi dobře spí.. Samozřejmě bych se ráda dopracovala na spánek bez špuntů.. Přeci jenom – Když mi můj drahý v noci vyznává lásku a já mu na to odvětím: “Copak jsi říkal, miláčku?”, tak to není úplně romantika 😉 Jinak přesně jak říkáte s tou obilnou kávou ap.. To moje tělo na noc taky nebere.. Jste skvělá! Moc Vám i Helče fandím a díky za reakci! 🙂

  4. Od narození jsem měla taky bídné spaní.. Nebyla jsem kojená, takže na sunaru a od roka klasická česká kuchyně.. Navíc jsem byla vymodlené dítě, tak možná trochu psycho z mého prenatálního období.. Prostě jsem nikdy přes noc nenaspala víc jak 4h, mám velmi citlivý sluch a můj mozek asi neumí “uši” vypnout :-/ Bylo to peklo, věčná únava, pak depresivní stavy.. Nakonec to před 7 lety skončilo tak, že jsem vyzkoušela špunty do uší a tím se mi naprosto změnil život.. Opravdu život.. Usla jsem za pár minut spala až do rána, tj. 9-10h. Odpočatá, znovuzrozená.. Od dobrého spánku se totiž vše odvíjí.. Druhotné je tedy jídlo a obojí spolu samozřejmě souvisí, ale i přes zdravou stravu prostě bez špuntů neusnu, neboť mě vzbudí každý zvuk.. Tím, že jsem před rokem začala jíst jinak se ale určitě budím více odpočatá a tím odpočatější, čím dříve sním večeři (snažím se do té 18.h). Sice kolem 21.h přichází trochu hladík, ale když se překoná, ráno mám energie na rozdávání a vstávám před sedmou jakoby nic.. Stihnu předpřipravit vše na snídaňovou polévku a kaši, poklidit byt a hurá do nového dne! Díky moc za Vaše příběhy, zkušenosti a inspiraci!

    • Jeee, Baru, špuntů já už vyzkoušela! Nejhorší jsou takové ty uříznuté nezaoblené :)) Se špuntama chodí spát moje máme už dávno, takže to mě napadlo taky, ale bohužel. Ani ta hudba navíc, která přerazila případné zvuky zvenčí nestačila 🙂 Jinak musím souhlasit, i ta včasná večeře je pro mě důležitou podmínkou. jak se najím pozdě, nemůžu usnout, mám těžké sny atd. A nesmí to být nic stahujícího, v mém případě tedy ani obilná káva nebo třeba nějaké ty pufované chlebíčky. Pak ležím našponovaná a nemůžu povolit a usnout 🙂 Díky za tip, pro někoho to může být dost důležitá nápad!

  5. Tak to zni skvele! Verim tomu ze by jste ho srovnala rychle;) no kazdopadne kdyby jste chteli zkusit varit Jinak po italsku tak muzeme naplanovat par dni na Ligurske riviere, mela bych k dispozici ubytovani i s kuchyni primo u more;)

  6. Evo diky za odpoved i za rady, ja se na to zitra zase vrhnu a ono to jednou pujde! u me to jde pomalu i z toho duvodu ze ty recepty musim jeste “poitalstit” aby to doma proslo, takze makrobiotizuji toskanske fazolove polevky apod… no zkuste vysvetlit Italovi ze jidelnicek nestoji na rajcatech, mozarelle a prsutu s melounem jako predkrm a steak s pecenyma bramborama jako hlavni jidlo.. “dyt se ty brambory preci daji udelat s rajcaty a mame hned zeleniny plny talir, ne?;))” Aspon ze tu mame velkou nabidku cerstvych morskych ryb tak to 1-2x tydne zachranim.. Anicka (2 roky)je taky miluje tak budiz..bohuzel tech 15 kg je minimum, spis jde o 20, a to uz je zdravotni problem! Nekdy je mi z toho nanic, clovek se snazi a nakonec to vypada ze jen prudi a nechce doprat dobre jidlo.Ale musim ocenit ze aspon do stravy male mi nemluvi, asi proto ze jeste nikdy nebyla nemocna tak nema argumenty;)

    • Tak to je legrace, ale úplně ho chápu. Měla jsem takové dost italské naladění než jsem se do toho dala taky. Rajčata, mozarella, to bylo moje zdravé jídlo pro každý den :-)) No, tak mi ho pošlete na týden na výkrm na Sázavu. To ho bude stát tak 6 kg dolů. A já pak pojedu na týden k vám a budete vařit Vy mě :-))

  7. To s tym usinanim kdekolvek som mala cele tehotenstva, obe. Ale v noci som spala dobre a dlho. Mamke som raz povedala ze by som najradsej umrela aby som si oddychla, velmi sa na mna hnevala ale to presne popisovalo moju unavu.

  8. Takovéhle a jim podobné články bych zakázal, protože jsou hodně motivující začít se sebou něco dělat 🙂 Já po jeho přečtení dnes snad ani neusnu 😀

    • Jarine, to jsem se zasmála, díky za veselý komentář. Mám v záloze ještě těžší kalibr 🙂

  9. Evo tak to by me vubec nenapadlo cim jste si prosla… Ono na te strave opravdu stoji strasne moc i kdyz se to nezda, me je bez masa, vajec a mlecnych vyrobku take mnohem lepe ale ten zbytek nam jde zatim pomalu… Lusteniny jsou v pohode, ale dostat do manzela cela zrna je skoro nadlidsky vykon… Pry je to pro ptacky, no ale ja se nedam, on totiz musi zhubnout aspon 15 kg, jestli se mi to povede tak vam o tom poslu clanek;)
    Jinak stranky mate skvele, jen dal piste o vsem, strasne dobre se to cte;)

    Jeste jsem se chtela zeptat jestli mate nejaky recept na zdrave susenky pro deti?

    • Maria, ono je toho ještě mnohem víc, ale musím to psát postupně, aby z toho čtenáři neonemocněli 🙂 Strava je důležitý základ, bez té to nejde, to máte pravdu. Zkuste manželovi udělat knedlíky, smažené placky, karbanátky, prejt, nákyp, pořádně okořenit, přidat nějaký dip něco, co má rád, aby mu šmakovalo. Klidně mu k celým zrnům přidávejte něco, co mu nevadí. Většina chlapů bez problémů jí bílou rýži nebo jáhly, tak mu to klidně vařte půl na půl s nimi. Taky pro změnu občas dejte těstoviny, ať ho ty hromádky zrníček pro ptáčky nenudí 🙂 A nejste na něj moc přísná?? 15 kg??? No, to se na ten příběh moc těšíme! Sušenky moc zdravé nejsou, protože jde vždy o pečenou mouku v troubě a to je pro malé děti moc stahující a zahleňující, lepší jsou nepečené dezerty, krémy apod. Ale potěším vás, jeden jednoduchý recept mám v plánu přidat 🙂

  10. Jako bych to psala já…. Moc dobře to znám, 4 roky v podstatě bez spánku, který se smrskl v průměru na 2h za noc a ani ne v kuse, myslela jsem si, že už se zblázním, bylo mi zle od žaludku, totální troska. Se zlepšením stavu u holky přišlo i zlepšení u mě. Sice mě probudí stále kdeco, ale už naspím víc hodin, ona i celou noc. A jeden velmi zvláštní poznatek. Od té doby, co jím víc s ní a nejím lepek – nikdo mě ve snech nechce zabít, nikdo mi neubližuje, zdají se mi sice blbosti, ale nenásilné! Asi to musí být tím, protože nikdy jindy to prostě nepřišlo, až teď 🙂

    • To je masakar, Julijano. Jinak bych se vůbec nedivila, kdyby to bylo tím lepkem. Ono jeho vynechání pomohlo kdekomu od deprese apod., mě koneckonců také možná zabralo vynechání lepku, protože od prvních příkrmů s první dcerou jsem najela na bezlepkovou dietu a moje válečné sny se proměnily na zajímavé epopeje 🙂

  11. Zobrazit všech 24 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

SDÍLEJTE PŘÍSPĚVKY - získejte členství v Klubu JJ nebo jeho prodloužení. Jak to funguje?
Autorem článku je Eva Cikrytová
Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh
Předchozí článekJak spravně upražit slunečnicová semínka
Další článekSetkání příznivců Jíme Jinak s večeří