Domů > Magazín > Blog

Konečně spím jinak anebo ze sovy skřivanem

Už od dětství jsem měla potíže se spánkem. Nemohla jsem usnout, mimo jiné proto, že mi poslední roky pískalo v uchu. Pak mě taky všechno vzbudilo. Slyšela jsem každé auto v širokém dalekém okolí. A ráno jsem nemohla vstát. Čím jsem byla starší, tím jsem byla unavenější. Ráno bych dala cokoli za pár minut spánku. S narozením první dcery jsem se málem únavou zhroutila. Změna jídelníčku mi naštěstí totálně změnila život. Konečně jsem se vyspala! A zjistila jsem, že mi stačí pět šest hodin spánku a ráno se dobrovolně sama budím bez budíku a chce se mi vstávat.

Začalo to už dávno

Celé dětství jsem špatně spala. Nemohla jsem usnout, musela jsem se v podstatě “učíst” ke spánku, a v noci následovaly noční múry. Snad každou noc mě honilo cosi, čemu nešlo utéct, co nešlo zabít žádnou zbraní a co mi chtělo strašně moc ublížit. Budila jsem se unavená, nevyspaná, ale šťastná, že je den a mám to zase za sebou. Jenže večer se mi nechtělo usnout, věděla jsem, že zase budu celou noc utíkat a bojovat. Když jsem si srovnala vztahy v rodině různými léčebnými procesy, pochopila souvislosti a odpustila, opustily mě i noční múry a začala jsem se na spaní i těšit. Nebála jsem se tedy už usnout, ale zůstal mi spánek jako na vodě. V dětství to mělo logické opodstatnění –  rodiče se rozváděli a já se bála, že si v noci ublíží. Jak se něco šustlo, byla jsem hned vzhůru, srdce jako zvon a čekala jsem, jestli nenajdu mámu s kudlou v těle. A tak jsem slyšela úplně všechno a v polospánku monitorovala, kdo kde zavřel dveře nebo okno, zda někdo přišel nebo odešel z bytu. Bohužel jsem v našem paneláku slyšela každou noc i kdo ze sousedů spláchl a kdo přišel z noční nebo odcházel na raní. A tak to se mnou šlo dalších dvacet let. Věčně napůl vzhůru, věčně unavená. Neměla jsem sílu sportovat, nebavilo mě běhat, neměla jsem na to vůbec energii.

Usnula jsem, kde se dalo

Do třiceti jsem se tedy vlastně pořádně nevyspala a měla velký problém neusnout třeba na nudné poradě. Někdy se mi chtělo tak strašně spát, že jsem musela v práci odejít na toaletu, tam na chvíli zavřít oči a odpočinout si před návratem do pracovního procesu.  Mockrát jsem zavřela oči v koloně nebo při čekání na zelenou na semaforu. To mě pak probralo troubení řidičů za mnou. U rodičů na návštěvě mě dokonce stihli vyfotit, jak jsem usnula, když babička s mámou probíraly ceny potravin v místních supermarketech. To nebylo téma pro mě, tak jsem přivřela jedno oko, druhé…a vzbudilo mě, až jak přede mě pokládají se smíchem na stůl mojí fotku pořízenou před pár minutami. Kvůli potížím s váhou a bolavými zády jsem se snažila ve všední dny jezdit před prací cvičit. Ale vstát tak, abych dojela do fitka na sedmou raní byl pro mě nadlidský problém. Jak ráno zazvonil pár minut po šesté budík, bylo veškeré večerní odhodlání pryč. Pravidelně jsem pak psala trenérovi omluvnou sms, že nepřijdu nebo dorazím později, a platila hodiny, na kterých jsem buď vůbec nebyla nebo přišla o půlku. Ráno bych bývala dala celý svůj majetek za pár minut spánku. Jenže jak jsem napsala sms, totálně jsem se probrala a už nemohla usnout. A když jsem nakonec zabrala, málem jsem nestihla být včas ani v práci. Časem jsem to vypracovala tak, že jsem si před spaním připravila omluvnou sms a ráno ji buď  poslala či nikoli, podle množství sil nabraných v noci. Touha po štíhlé postavě však byla silná, takže jsem se většinou třikrát týdně bolestně vykopala z pelíšku a šla mučit tělo. Každé ráno jsem bojovala sama se sebou, únavou lezla po kolenech a skoro plakala, jak se mi chtělo spát. Když jsem se vzmohla a šla si zacvičit, bylo to nakonec vždycky fajn, ale každé ráno nový porod se tam vykopat. A večer jako bych chytla druhý dech, nepotřebovala jsem jít vůbec spát. Myslela jsem léta, že jsem prostě ta sova a ty to takhle mají nastavené. Takže jsem pracovala v noci, abych dohnala svoji raní neschopnost. No prostě děs a bída, co vám budu povídat, třeba se najde někdo, kdo to zná a bude mít pochopení :-)

💡 TIP: Sezóna plavek je tu! Zkus tento jídelníček a sprav si postavu.

A bylo ještě hůř

Myslela jsem, že už to ani nemůže být horší, ale když se nám narodila první dcera, byl i ten zbyteček mého spánku tentam. Noční kojení mě odrovnalo. Dcerka se co dvě hodiny budila na kojení, já pak hodinu usínala, aby ona za další hodinu byla opět připravená se najíst. Vyčerpaná a s pocitem, že mi jde o život, jsem ji odstavila z nočního kojení ještě než ji byl celý jeden rok a doufala, že tím se to vyřeší. Ale nevyřešilo. Spánek už jsem měla tak rozhozený, že jsem nemohla spát ani když malá pokojně dřímala. Kolem domu projelo auto, byla jsem vzhůru. Sousedi přišli domů z večírku, odemkli na chodbě dveře a byla jsem vzhůru. Sebemenší zvuk mě probudil, tak jako dřív. Jenže teď jsem k tomu nemohla ani zabrat. Takže jsem hodiny usínala, pak někde něco píplo, já se probrala a další hodiny jsem usínala. Nezabíralo nic. Všechny možné i nemožné relaxační metody, cvičení, co vás jen napadne. Navíc mi pískalo posledních pár let v pravém uchu. Lékaři diagnostikovali tinnitus a léčit že se to nedá. Rušilo mě to tak, že jsem si začala brát na usnutí sluchátka s monotónní relaxační hudbou. Pomáhalo to sice přehlušit to protivné pískání, takže to pomohlo s usnutím, ale zase mě pak budila bolest v uších od těch sluchátek…hotový blázinec. Jako polomrtvá manažerka jsem se léta těšila, že jednou se na mateřské vyspím, protože budu chodit s dětmi spát po obědě. Bohužel ani to mi nevyšlo. Jediný, komu se chtělo po obědě spát, jsem byla já :-)

Konečně vyspaná!

Když jsem začala dcerku krmit, začala jsem jíst s ní zcela jinak. A začaly se dít věci. Krom toho, že jsem šmahem zhubla kila, kterých jsem se nemohla zbavit, spravila se mi pleť, zmizela celoroční rýma a ledacos dalšího, přestalo mi taky po nějakém čase pískat v uchu. Vlastně se to stalo v době, kdy jsem si dala prvně přísný půst před Velikonoci. To byla úleva sama o sobě obrovská. A za nějaký čas jsem zjistila, že se budím sama před budíkem a vyspaná! Změna jídelníčku mi pomohla ke klidnému a hlubokému spánku. Kolikrát se stalo, že pláč naší malé vzbudil mého muže a mě ne! A po vynechání masa v rámci půstu jsem začala ráno vstávat první, v sedm už jsem opravdu neměla v peřinách vůli vydržet, a hnala jsem se do kuchyně postavit na vývar na polévku a v mezičase jsem si zacvičila orgánovou sestavu. Příval energie po vynechání masa byl pro mě ohromujícím zážitkem. A to jsem nebyla žádný významný masožrout. Maso jsem domů koupila tak dvakrát do roka. Už od střední jsem slýchávala od kamarádů, že jsem vegetarián. Masu jsem se vyhýbala a cpala se zeleninou, ovocem, saláty a celozrnným pečivem.  V salátech ale bývalo občas kuřecí, krůtí nebo losos, u rodičů jsem si dávala kuře a na celozrnný rohlík nebo extrudovaný chlebíček přišla občas šunka. Když jsem začala jíst jinak, změnil se mi jídelníček na obilí, luštěniny a zeleninu a maso z něj v podstatě zmizelo. Na cestách nebo v restauracích jsem ale občas měla maso v polévce nebo v rizotu. Neřešila jsem to, bylo to zřídka, nečinilo mi to potíže. Ale když jsem ho zcela vynechala….to byl šok!

Zásadní životní proměna

Můj život se kvalitním spánkem zcela proměnil. Ze sovy se stal skřivan. To se nedá ani popsat, to se musí zažít. Tolik energie jsem neměla ani jako malá holčička. Samozřejmě, že moje dobré vyspání mělo vliv i na moji náladu, na komunikaci v rodině, na můj pracovní výkon. Nebýt téhle proměny, těžko by kdy vznikly naše kurzy a tenhle web. Neměla bych sílu vůbec na něčem pracovat. Dřív jsem byla ráda, že vůbec nějak přežiju den a noc. Zpětně nechápu, jak jsem mohla žít tak příšerně nevyspalá a unavená. No, však jsem taky žila tak sotva napůl. Unavená a nemocná.

Druhé miminko mi připomnělo, jak jsem bývala zničená

Jak příšerné to bylo jsem si vzpomněla s naší druhorozenou holčičkou. Podle očí se pozná, jakou mám za sebou noc :-)Noční kojení mě dokáže občas taky pěkně mučit, zvlášť když se prořezávají zoubky nebo něco podobného. To se pak ráno moc neusmívám a nechce se mi vstát tak brzy jako vstávají moje děti. Ale už nemám problém usnout po ulehnutí do postele a po kojení zase rychle usnu. Takže i s několika kojeními za noc se vlastně docela vyspím. Ono mi totiž stačí mnohem méně hodin spánku, než když jsem jedla dřív tak nějak normálně. Když jsem změnila jídelníček a nakonec vynechala i to maso, zjistila jsem, že mi stačí spát pět nebo šest hodin spánku denně! Dřív jsem mohla spát osm, devět i deset hodin a stejně lezla ráno po čtyřech. Víkendy jsem častokrát prospala až do obědových hodin a stejně se necítila vyspaná dorůžova. No a teď, coby máma dvou malých dětí, jsem pořád víc vyspaná než kdykoli předtím. Jasně, jsou dny, kdy lezu z postele zmožená a kdy bych dala cokoli za to, aby ráno někdo vstal s dětmi a udělal snídani (naštěstí se mi to občas díky manželovi opravdu stane). Zvlášť když využívám nočního klidu, sedím u našeho webu dlouho do noci, a pak přijde několik budíčků od dětí a v šest ten úplně definitivní, když už se té menší nechce spát. Ale čím je naše menší dcerka větší, tím klidnější jsou noci a já vím, že už to bude jen lepší. Snad se postupně zbavím i těch kruhů pod očima, co jsem si za ta léta vypěstovala. A protože na sobě velmi intenzivně cítím ten rozdíl z noci, kdy se dobře vyspím, a z noci, kdy se moc nevyspím, vzpomněla jsem si na tu příšernou únavu a neschopnost usnout, která mě trápila přes třicet let, a musela jsem se o to s vámi podělit.

Jestli nemůžete spát, zkuste to po našem

Vidím kolem sebe na každém rohu unavené vyčerpané lidi a od známé z lékárny vím, kolik se prodává prášků na spaní. Díky bohu mě nikdy nenapadlo si nějaký koupit, to už bych byla velký závislák. I moji přátelé jsou s věkem viditelně unavenější a uzívanější. Tedy alespoň ti, co zatím jedí “normálně ” :-) Jestli někdo máte problém usnout, všechno vás vzbudí, máte zlé sny, ráno lezete z postele po čtyřech a trvá vám hodiny než začnete fungovat, na nic nečekejte. Vyházejte z jídelníčku všechno umělé, konzervované, instantní, plné cukru, chemie  a éček. Začněte vařit čerstvé zdravé jídlo třeba podle našich receptů. A když už jíte jako my a nestačí to, zkuste na čas vynechat i to maso. Třeba v rámci jarní či podzimní očisty, kdy je to pro tělo vítaná úleva. A uvidíte, že to půjde i bez léků, meditací, počítání oveček a jiných strastí :-)

Já si jdu lehnout, protože už se zase kvapem blíží půlnoc a spánek do půlnoci je nejdůležitější. Tohle vám musí pro rozhodnutí udělat změnu v jídle prostě stačit.

Dobrou noc

PS: Cítíš se v plavkách sebevědomě?

Pokud letos nechceš schovávat zadek pod ručník, pojď na to s námi jinak.
Chci lepší postavu!

Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh

21 lidí už poděkovalo za článek.

Komentáře

Moc dekuji za tenhle clanek 🙏

KAzde rano, kdyz se dobre vyspim, je pro mne odmena a motivace dobre zit ;-)

Ukázat další komentáře