Jak jsem nabrala a zhubla

23

Dokud jsem chodila do školy, tančila, trochu sportovala a pořád někde pobíhala, neměla jsem s váhou větší problém . Ačkoli jsem odmala měla pocit, že by to chtělo zpevnit břicho, zmenšit zadek a zvětšit prsa. Zkrátka asi jako každá holka jsem na sobě nějaké ty mouchy viděla. Doma mi říkali „Ty kyselino“, protože jsem docela s chutí jedla. Ale měli radost, protože jako dítě jsem po těch všech lécích trpěla spíše nechutenstvím a ohrnovala jsem nos nad kdejakou dobrotou.

Vůbec jsem jako malá nedala do pusy dušenou zeleninu, nechutnal mi ani smažený květák, z polévky jsem vybírala jen maso, vodu a nudle. Byla jsem hrozně vybíravá, ale jako dnes si pamatuju, že to prostě nešlo překonat. Zkoušela jsem třeba potají pozřít kolečko dušené mrkve, abych tomu přišla na chuť a udělala tím pak mámě radost, a málem šla ven i s celým obědem. V pubertě se mi chutě nějak narovnaly a začalo mi chutnat úplně všechno, nejvíc sladkosti. Z této doby tedy ono oslovení „kyselina“.

V prvním zaměstnání jsem za první rok nabrala 14 kg. Naštěstí jsem předtím byla hodně štíhlá, tak to nebyla hotová katastrofa. Ale dobře mi tak nebylo, styděla jsem se za svoje kypré boky a v plavkách jsem si přála být neviditelná. Sedavé zaměstnání, kafíčko s kolegy, dortíčky ke kávě, obědy v restauracích, jídlo za pochodu. To všechno vedlo nezvratně k těm 14 kg nadváhy. Ještě víc než kdy jindy jsem se začala zajímat o jídlo a kalorie. Zkoušela jsem je počítat, zkoušela jsem dělenou stravu, zkoušela jsem kdeco. Pomáhalo jen intenzivní sportování a přísná dieta. Ale pořád se to mělo tendenci vracet, i když jsem časem nabraná kila zase shodila. Musela jsem se pořád hlídat a jíst trochu jinak než většina mých kolegů. Hltala jsem všechny informace o zdravé stravě, ale informace z knížek a časopisů byly často velmi protichůdné.  Vytvořila jsem si z těch všech zdrojů vlastní životní styl. Moje strava se skládala převážně ze salátů, mléčných výrobků, celozrnného pečiva, ovoce a masa. Už od střední školy jsem byla za „tu, co jí zdravě“, teď mi navíc přátelé začali říkat „vegetariánka“, ačkoli to nebyla pravda. Asi kvůli těm hromadám zeleniny, co jsem jedla. Navíc jsem hlásala, že bych maso ani k životu nepotřebovala. S čím jsem ale vždycky bojovala, to byly sladkosti. Od čokolád, přes kynuté pečivo a buchty až po zmrzliny. Tohle všechno jsem milovala a nemohla odolat, když se to někde postavilo přímo přede mě.

Na nejvyšší číslo se moje váha vyšplhala v těhotenství. Ačkoli jsem tou dobou vedla už velmi zdravý život, v očích některých příbuzných a známých už téměř asketický, přibrala jsem neuvěřitelných 22 kg. A to i přesto, že jsem chodila cvičit 4 až 5 krát týdně a ještě ve 4. měsíci těhotenství jsem chodila běhat. Sladkosti jsem omezila na nezbytné minimum. Ale jedla víc pečiva, protože to bylo občas jediné, na co jsem měl můj těhotenský žaludek chuť a odvahu. Doufala jsem, že se to „vykojí“ a téměř do porodu podnikala výšlapy na Praděd a různé kopce, cvičila jógu a pilatek. V porodnici jsem nechala 10 kg, během šestinedělí zmizelo další jedno. Ale zbývajících 11 kg se mě drželo jako klíště. Hned po šestinedělí jsem opět začala cvičit. S ještě větší vervou jsem chodila 3x týdně na jógu, 2x na pilates. Když nebyl vidět úbytek váhy, zařadila jsem i spalovací cvičení, vyměnila jsem jedno pilatek za boot camp. Nemělo to špatný vliv na mateřské mléko, jak jsem se obávala. Ale nemělo to ani žádný vliv na váhu. Když už byl Markétce skoro rok a já se stále nehýbala s váhou, začala mi docházet trpělivost. V předchozích letech jsem si každý rok na jaře dala tři týdny půst. Nebylo v něm žádné maso, minimum mléčných výrobků (každý týden jeden jogurt), strava se skládala z maličkého množství ovoce, zeleniny a semínek, občas rýže. Vždycky jsem shodila těch pár vánočních kil, krásně se mi vyčistila pleť,  a vůbec mi bylo celkově moc dobře. Ale jako kojící maminka jsem si nemohla takhle přísný půst dovolit.

Markétce jsem tou dobou už vařila velice zdravě a přísně podle knížky „Radost ze zdravých dětí“. Sem tam jsem podle ní udělala něco i pro nás. Teď jsem se ale rozhodla, že to zkusím vzít opravdu striktně a budu jíst jen to, co kniha doporučuje, a vynechám vše, co píše, že nám škodí. Dala jsem si na to 10 dní, že to vydržím, nezamlsám, nezahřeším a uvidíme. Těch 10 dní jsem poctivě snídala polévku a obilnou kaši, obědvala obilovinu, luštěninu a teplou zeleninu, občas bylo k svačině ovoce a večeře podobná obědu byla nejpozději v šest hodin. Žádný cukr, žádné mléko, žádné maso. Za 10 dní jsem měla 5 kg dole! Tou dobou jsem měla namožená záda a celý měsíc necvičila. Bez námahy a jen díky jinému jídelníčku tedy shodila půl svého problému. Samozřejmě mi bylo blaze. Ale nebylo to jen díky rychlému a snadnému úbytku váhy. Hrál v tom roli i velmi dobrý pocit při zažívání. Nic mě netlačilo, neměla jsem nafouklé břicho a celkově jsem ani moc nevnímala, že moje tělo pracuje. Normálně jsem po obědě byla vždycky zralá na postel. Teď jsem ale měla spíš pocit, že mám energii navíc. U téhle stravy jsem už zůstala a přestala domů kupovat veškeré masné a uzené výrobky (a že jich ani předtím moc nebylo), se slzou v oku jsem skoncovala s mlékem, sýry a jogurty. Přestali jsme kupovat pečivo a nakoupili zásoby rýže, ječmene, hrachu, krup, ovsa,…a dalších obilovin a luštěnin. Ještě stále jsem si dávala běžné jídlo v restauracích a měla tak alespoň dobrý pocit, že si občas zahřeším. Časem jsem ale začala mít pocit, že už mi to vlastně ani nechutná. Dokonce mé oblíbené sladkosti mi poznenáhlu přišly příliš sladké a neuspokojující. Některá jídla mi začala připadat jako kus umělé hmoty. Třeba moje oblíbené kuřecí maso. Zdálo se mi, že žvýkám polystyren. Zvláštní. Dnes už si jdu raději uvařit domů než abych šla do restaurace. Víc si pochutnám a mám lepší pocit z toho, co jím.

Markétku už nekojím, takže jsem si mohla dovolit i svůj jarní půst a svoji váhu jsem dostala dokonce pod tu předtěhotenskou.

Hubneme do plavek online: Shoďte 5 kg za 14 dnů

23 komentářů. Jak to vidíte vy? Napište komentář.

  1. Děkuji oběma za povzbudivá slova 🙂 všechny ty potraviny co píšete jsem vyloučila, mléčné výrobky mi sice vždy chutnaly, ale mouka mě strašně ucpávala, cukr jsem odbourala už dříve, kvůli pleti..dneska je to 10dní !! 10 kilo jsem nezhubla, ale… hubnu určitě, nevážím se, ale vím to podle oblečení, takže mám velkou radost a doufám, že to bude pokračovat, mám zřejmě zpomalený metabolismus po těch všech celoživotních dietách a hladovkách, věřím, že tělo ví co dělá..:-)

    • Vendy, vydržte, fakt. Ono se zdá 10 dní jako dlouhá doba, ale není. Několik let (nebo desítek let) se vám kila ukládala, takže je nereálné, aby za 10 dní bylo všechno jinak. Jakmile tělo zjistí, že není zahlcováno stále dalšími škodlivinami, začne se čistit a pak teprve začnete hubnout. Procházím tím, takže mluvím z vlastní zkušenosti. Fakt jsem si neuměla představit, že se na svých 173 cm dostanu pod 60 kg… to jsem nevážila ani v šestnácti. Ze začátku se mi to moc líbilo, teď už méně, ale prostě vím, že se to urovná. Je to čtyři měsíce a pořád je to ještě krátká doba. Chutná mi, nemám hlad, jím co chci…no… v rámci MB, samozřejmě 🙂

    • Vendy to je úžasná zpráva! Jezte do syta, ale jen ty správné potraviny a hubnutí bude pokračovat. Úžasné na tom je, že vám časem přestanou ty mléčné výrobky chutnat a nebudete po nich toužit. Já měla také zpomalený metabolismus a dost odrovnaný žaludek po všech dietách a také se to srovnalo, takže vydržte a budou se dít zázraky, sice pomalu, ale jistě a už navždy!

  2. To jako chcete říct, že když sním pekáč toho úžasného cukroví, co máte v rceptech, že nepřiberu ? 🙂 to by bylo bezvadný, ale asi i u této stravy platí všeho s mírou ne ?

    • Tak to bohužel asi přiberete, cukroví, byť je ze zdravých surovin, není zrovna ideální strava, necháváme si ho pouze na svátky. Sladěnka by nevadila, ale kombinace mouky, tuků a pečení v troubě není pro zdraví ideální. Důležité jsou denně obiloviny, zelenina a luštěniny, ty by měly být denně (to cukroví neobsahuje) a s tímto jídlem se bez námahy zbavíte nabraných kil i ze zdravého cukroví.

        • Může se co chcete, ale to neznamená, že se to dá jíst bez omezení. Jíme jinak je o harmonii těla a energií a každý extrém se někde projeví. Jakmile budete něco přehánět, tak to pro tělo nebude dobré a bude si to někde ukládat, nebo se objeví nějaká nemoc, aby se to dostalo ven. Tahini je skvělé, ale bohatě stačí 1-2 lžičky na den, se sladěnkou je to podobné, přeci jen překyseluje, tak to s ní nepřehánějte. Neznamená to, že když má složité cukry, může se neomezeně. Pokud budete jíst 50% obilovin, 30% zeleniny, 10-15% luštěniny, zbytek jsou semínka, řasy, miso polévka a na mlsky si necháte max. 5%, nebudete přibírat, jakmile poměr obrátíte, někde se to negativně projeví.

        • Vendy, já teda sladké miluju, ale když se jí tak, jak se má, tak na sladěnku bez omezení není moc místo. Ze začátku, než se vyčistí chutě, je ta chuť na sladké větší, ale pak se chutě uklidní. Ale ze začátku se hubne úplně snadno. Za 4 měsíce mám dole 10 kg. A hubnu pořád. Mně to teda nevadí, hledala jsem takový způsob stravování, kde nebudu mít hlad a nebudu přibírat a MB mi nabízí ještě spoustu dalších bonusů. A tahini… objevila jsem něco lepšího než je chleba s máslem…chleba s tahini 😀 Ale dám si ho jen občas.

          • Děkuji za povzbudivá slova Jani,
            já mám ty sladké chutě někdy hrozné, přisuzuji to tomu, že jsem přestala jíst maso
            a určitě hraje roli i psychika, no ale takové tahini se sladěnkou a karobem..kam se na to hrabe nutella 🙂
            Zkouším mb krátce a vnímám to jako svoji poslední záchranu, taky se hlavně potřebuju očistit od tuku a je pravda, že když si dám ten kompletní talíř, tak ty chutě nejsou nepřekonatelné.
            To je fajn, že hubnete, a čtu hodně názorů, že se po mb hubne, tak doufám, že to čeká i mne…k tomu se chci zeptat, jak velké porce jídla jíte na gramy ? kolik toho celkově v gramech sníte za den ?

            • Vendy jestli nehubnete, tak je někde chyba, i když může to chvilku trvat, než se to rozběhne. Nejdůležitější je 100% alespoň na nějaký čas vyloučit veškeré mléčné výrobky i máslo. Nevím zda je občas jíte, ale fakt zkuste vydržet 10 dní (ideálně i bez pečiva), jezte kompletní talíř a budou se dít zázraky. Eva když tohle poprvé zkusila, zhubla za 10 dní 5kg! Ano, byla to hlavně zadržovaná voda, ale pak se to rozjelo a dneska má o 20kg méně úplně bez práce. Porce neřešte, jezte tolik, aby jste se nasytila. Já po všech těch celoživotních dietách v podstatě přímo žrala, než se moje tělo nasytilo kvalitní stravy a přitom hubla. Ale s mlékem a pečivem (vše z mouky tam také patří, sušenky, keksy ap) se to jen tak nerozběhne. S chutěmi na sladké jsme napsala tento článek: http://www.jimejinak.cz/2012/07/jak-odnaucit-sebe-a-deti-chuti-na-sladke/

          • Vendy, na gramy vůbec nevím, nevážím to, ani to není potřeba. Od oka odhaduju jen poměr obilovin, luštěnin, zeleniny… První tři měsíce jsem doslova žrala, přesně jak píše Hela. Neuvěřitelné množství jídla…První měsíc se nedělo skoro nic, jen jsem měla hlad (i přes to množství jídla) a zhubla jsem asi kilo. Od druhého měsíce váha letí dolů. Pravda je, dodržuji MB co nejvíc to jde, kromě občasných úletů, kdy ochutnám mamky štrůdl a tak. První dva měsíce jsem neměla vůbec žádné pečivo (ani chleba a to chleba miluju i suchý), mléčné výrobky, cukr, vejce. Ze dne na den jsem všechno vysadila. Maso tak 1x týdně, rybu, výjimečně vepřové nebo teď v neděli domácí kuře. Nepřekonatelná chuť na sladké mě honila prvních asi 5 dní, pak se chutě uklidnily a teď se mi to stane jen někdy (a moc dobře vím proč – dám si něco výrazného, ať už slaného nebo sladkého nebo kyselého). Jenže jak už vím, proč to tak je, tak jdu něco dělat, smlsnu umebošku (ty mám ráda, ale taky se s nimi necpu pořád). Tahini se sladěnkou a karobem – úúúžasnýýý nápad 😀 Jen bych takové věci nejedla často a ve velkém množství, zvlášť kdybych chtěla zhubnout. Ale po těch 4 měsících se mi zdá, že můžu sníst naprosto co chci a stejně nepřibírám. Nemyslím, že ty chutě jsou kvůli vysazení masa. Naopak. Když si dám maso, vím, že dostanu daleko větší chuť na sladké. Maso jím jen se zeleninou, bez přílohy. Je to všechno o zvyku. Jakmile si člověk zvykne na jiný způsob stravování, už se mu zpátky do toho běžného ani nechce.

          • Napsala jsem příspěvek a někam zmizel…tak jestli se později objeví, tak se budu opakovat 🙂 Na gramy nevím, kolik je to, nevážila jsem a nevážím. Ale hlavně první dva měsíce to byly spíš kilogramy než gramy, protože přesně jak píše Hela, nejedla jsem, ale žrala. Přesto jsem měla hlad a přesto jsem hubla. Teda první měsíc asi jen kilo, ale pak to jelo. Vysadila jsem ze dne na den pečivo (i chleba i když ho miluju i suchý), vejce, mléčné výrobky, cukr, brambory. Maso si jednou týdně dám, rybu, výjimečně vepřové nebo teď v neděli domácí kuře. Jen se zeleninou. Nezvládnutelné chutě na sladké jsem měla asi prvních 5 dnů, pak už v pohodě. I teď mě občas honí mlsná, ale většinou protože sním něco nevyváženého (moc slané, moc sladké, moc kyselé). Takže jdu něco dělat, sním umebošku. U mě to funguje tak, že když vím, co se v těle děje, když těm principům rozumím, protože mají logiku, nedělá mi problém chutě zvládnout. Snažím se jíst MB, občas s nějakým úletem (štrůdl u našich, jídlo v restauraci), ale i v tom úletu je posun 🙂 Nesním třeba tři dorty, ale jen jeden a ještě si vybírám ten nejvíc přijatelný 🙂 Tahini se sladěnkou a karobem je úúúžasný nápad, jen bych to nejedla moc často, protože právě takovými pochutinami se ty chutě rozhází.

            • Jani některé komentáře nám spadnou do spamu a my je musíme schválit, proto se vám to neobjevilo, ale nebojte, nic nemažeme, jakmile ho tam objevím, tak ho schválím, tak tu teď máte oba komentáře.

  3. Dobrý den,
    na Váš web jsem zabrousila ihned, jakmile jsem viděla Vaše kuchařské umění v pořadu Sama doma. Nejen, že mě zaujal Váš životní příběh, ale nadchl mě i Váš vyprávěcí tálent a vůbec životní energie a nadšení, které z Vás přímo sršelo. Mám dvě malé děti a říkám si, že těch sladkostí jedí už moc a nemocné jsou skoro každý měsíc. Můj kuchařský um se omezuje na stále stejná a hlavně rychlá jídla a kolikrát vůbec nevím, co vařit jiného. Ovoce sníme hodně v syrovém stavu, jogurty máme také každý den a bez celozrnného pečiva si den neumím představit. Syrovou zeleninu máme rádi v salátech, ale syn jí úplně odmítá a sní ji jen v polévce. Ráda bych zkusila některé z Vašich receptů, ale jako úplnému laikovi jsou některé pojmy surovin naprosto nesrozumitelné. Mohly byste třeba zavést sloupek s názvy jednotlivých surovin, jejich vysvětením a případným doporučením, kde je sehnat a k čemu se nejvíce používají? Ráda bych se také zeptala, zda používáte med či nikoli a kvůli čemu ho z jídelníčku vylučujete. Můžete prosím vysvětlit, co je to sladěnka? Děkuji mnohokrát za Váš nový náhled na stravování a hlavně polopatické recepty, které nám “nekuchařkám” velmi pomůžou něco zdravého uklohnit.
    Věřím, že se postupně něco naučím a zařadím do našeho jídelníčku. A kdo ví, třeba budu za pár měsíců či let hovořit o zdravém životním stylu ve stravování stejně nadšeně jako vy a hlabně ho budu praktikovat a se mnou i celá moje rodina.
    Hodně zdaru Vaší záslužné práci i Vám přeje Sýkorka

    • Dobrý den, děkujeme za pochvalu, my se opravdu konečně po letech cítíme opravdu skvěle a pořád líp a líp. To že Váš syn sní zeleninu jen v polévce je právě velmi dobře, protože tepelně zpracovaná zelenina je pro nás mnohem lépe stravitelná, než syrová. Vařte dětem ze zeleniny polévky, omáčky, dá se zabudovat do každého jídla a když se rozmixuje, ani nepoznají, že jedí zeleninu. Viz tento článek: http://www.jimejinak.cz/2011/10/jak-dostat-tepelne-upravenou-zeleninu-nejen-do-deti/

      Slovníček pojmů chystáme, nápadů máme tisíce, nepublikovaných receptů stovky, ale času je pořád méně, než by jsme potřebovaly. Rozhodně skoro denně pracujeme na našem webu, tak se snad brzy dočkáte. My původně také nejsme žádné kuchařky, obě jsme podnikaly a vařit neuměly vůbec, až děti nás donutily začít vařit a rovnou jinak, takže proto to píšeme polopatisticky, jinak to ani neumíme 🙂

      Med používáme jako lék, obsahuje jednoduché cukry, takže se v těle chová jako obyčejný cukr a to zrovna u dětí není žádoucí. Používáme ho, jen když máme pocit, že na nás něco leze, jinak minimálně. Sladěnka se prodává ve zdravé výživě a je to ječný slad, obsahuje složité cukry a spousty minerálů, takže v těle neškodí a dá se s ní sladit všechno.

      • Milá Heleno,

        moc Vám děkuji za rychlou a hlavně povzbudivou odpověď. Čím více pročítám životní příběhy Vás autorek webu i dalších čtenářů, začínám mít pocit, že to zkusím radikálně a né postupně. Ještě mě zajímá, jakou sojovou omáčku používáte, když všude slyším, jak jsou sojové omáčky používané v čínských restauracích karcinogenní. Jdu nakoupit zásoby a protřídít špajzku a ledničku. I když jogurtů se budu asi těžko vzdávat…..
        Děkuji Vám a těším se na další příběhy a recepty na Vašem webu.
        S pozdravem Sýkorka

        • Milá Sýkorko,
          včera jsem pro vás měla rozepsanou dlouhou odpověď, bohužel mi jí malý syn jedním mávnutím do klávesnice smazal, tak druhý pokus. Každému z nás vyhovuje jiná cesta. Já ač jsem spíše extrémista a do hodně věcí se vrhám po hlavě, jsme se k této stravě prokousala postupně. Nejdřív jsem se naučila vařit jáhly, červenou čočku, pohanku, přidala jsem do jídelníčku spoustu vařené zeleniny, různé obiloviny, luštěniny, tofu, tempeh a pak na jaře zkusila 40 denní masopůst. Ten byl pro mě zlomový. Byť jsem maso jedla už minimálně, úplně vyloučení mě zbavilo chutí na sladké, které mě ještě dlouho provázely. A jelikož je maso svojí energií extrém, tělo ho potřebuje vyvážit druhým extrémem, sladkou chutí,nebo alespoň pivem. Když jsem začala jíst potraviny, které svojí energií nejsou v extrémech, ale ve zlatém středu, chutě na slané a sladké zmizely. Eva na to šla radikálněji, už jí nebavilo se trápit sportováním a jedením jen zeleninových salátů a jogurtů, tak vše mléčné a masité ze dne na den vynechala a striktně jedla jen obiloviny, luštěniny a tepelně upravenou zeleninu a stal se zázrak, ale o tom píše ve svém příběhu.
          Co se týče sójové omáčky, určitě nekupujte žádnou u číňanů, oni tam mívají právě zmiňované karcinogeny a je to jen dochucovadlo, což s tradiční čínskou omáčkou nemá nic společného. Jediné dvě tradičně vyráběné ( několikaletým zráním v cedrových sudech) sójové omáčky jsou TAMARI a SHOYU. Pokud máte děti, používejte jen Shoyu, ta je pro ně vhodnější. Jogurtů se nemusíte vzdávat, pokud budete jíst plnohodnotně, chuť na ně vás sama přejde. Navíc v zimním období by se neměly jíst vůbec, silně ochlazují vnitřní organismus a zahleňují, což v zimě nepotřebujeme. Ve velkém teplu si kysaný mléčný výrobek občas můžete dát.
          Držím palce, ať je vám jen lépe a lépe.

          • Milá Heleno, děkuji Vám velice za odpověď a cenné rady. Jsem rozhodnutá jíst jinak a jsem ráda, že mohu čerpat z Vašich již ozkoušených receptů a doporučení. Váš web je pro nás začinající velmi cenný a Vaše rychlé reakce na dotazy neocenitelné. Těším se opět někdy na psanou či viděnou.
            S pozdravem Sýkorka

  4. Dobrý den, Evi, celou sobotu jsem pročítala tento úžasný web a díky za spoustu výborných rad. Musím naprosto souhlasit, i když jsem teprve na začátku této změny stravy, už se dostavují první výsledky a číst o zkušenostech ostatních je hodně inspirativní. Zase někdy naviděnou…

    • Je, Radano, to je milé, moc děkuji! Každopádně budu naopak ráda, když se s námi podělíte o Vaše zkušenosti, protože lidé potřebuji vidět a slyšet i názory a zkušenosti jiných lidí než jsme jen my dvě s Helenou. Občas nás mají za extrémisty a nechce se jim věřit, že takto jde žít :-o)

  5. jj, příběh mám velmi podobný až na to, že jsem ještě na střední… na chvíli jsem zkoušela být vegankou co nejí cukr, ale přestalo mi trávit bříško a navíc to bylo dost drahé, takže jsem opět začala jíst zase mléčné výrobky, vejce, med a kuřecí a ryby… maso je většinou hnusné a nekvalitní, vejce také, jen mléko, jogurty a tvaroh mi od určitých firem chutná.. vím, že by mi to chutnat nemělo, ale pomáhá mi to na to zažívání, v budoucnu ale stejně chci jíst tak jak jsem si během veganského bez-cukrového období zvykla, taky se mi hodně změnily chutě, jenže mě v tom nikdo nepodporuje a okolí jen nadává, že sójové výrobky a ty bez cukru jsou málo dostupné a drahé, a já sama na kupování a přípravu jaksi nemám moc možností. a prostoru.. často sním o tom, jak se na celé planetě vyrábějí a prodávají veganské potraviny bez cukru a v bio kvalitě, možná jsem dělala něco špatně, jedla málo bílkovin, a moc sacharidů.. jenže když v normální stravě potřebuju bílkoviny, dám si třeba tvaroh, ale v té lepší si musím uvařit jídlo z více různých potravin a to zabere o moc víc času, energie a taky peněz.. je to smutný, chvílemi jsem si připadala jak totální magor, když jsem se všude ptala, jestli je v tom cukr, nebo z čeho přesně je to udělané, a pak zklamaně odcházela.. návrat k běžné stravě nastal těsně potom, co už jsem měla větší problémy s trávením a doktorka mi nakázala jíst zase ty jogurty a maso.. když jsou opravdu kvalitní mám pocit, že maso mi dodá hodně energie a mléčné výrobky zase pomůžou trávení.. možná někomu veganství funguje, mě asi ne 🙁 teď například střídám sójové, kokosové mléka s normálním kravským, sójové jogurty s normálními bílými, maso si na obědy dávám jen zhruba tak jednou týdně, sice nemám problémy se zažíváním, ale nehubnu.. stokrát jsem o tom přemýšlela a vždycky dojdu k tomu, že bez mléčných výrobků bych si zase pokazila trávení.. 🙁 aspoň, že na světě máme tu milovanou zeleninu a ovoce, které můžu jíst vždycky. vím že bílkoviny bych měla brát z luštěnin a fazolí, ale mě potom bolí břicho 🙁 ve všem by měla být rovnováha, babička pořád říká, že člověk by měl jíst všechno, já si myslím, že z toho všeho by si každý měl vybrat to, co mu dělá dobře. asi mám nějakou divnou trávící soustavu, nebo je to způsobeno tím, v jakém prostředí a situaci jím, stejně nikdy nemůžu uhlídat jestli mám dost všech živin.. 🙁 dokud se nebudu cítit zdravě, nebudu ani hubnout. když mám něco jíst, vždycky jsem z toho vystresovaná, jestli v tom bude dst živin, co když toho bude moc nebo málo, co když mi potom bude blbě, co když mi to nebude chutnat, co když si to nestihnu sehnat nebo připravit včas.. někdy bych chtěla být kytkou a přijímat živiny a energii jako ona.. achjo proč je to tak těžký

    • Ahoj, vše s mírou a pak nemáte divné trávení. Naslouchejte svému tělu a nenechte se odradit okolím. Každý má jít svojí cestou. Chce to čas a trpělivost a vytrvalost, protože nejde všechno hned. Hlavně vše s mírou a nepřehánět. jak se to říká, všeho moc škodí. Držím pěsti.

  6. Zobrazit všech 23 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

SDÍLEJTE PŘÍSPĚVKY - získejte členství v Klubu JJ nebo jeho prodloužení. Jak to funguje?
Autorem článku je Eva Cikrytová
Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh
Předchozí článekZhubněte! Snídejte jako Číňani
Další článekHelena a můj příběh