Tereza je maminkou tří holčiček. První dcerku trápily dutiny a skončilo to punkcí. Druhá měla hned po porodu zánět prsa a zlatého streptokoka a léčilo se antibiotiky. U třetí holčičky už měla za sebou totální transformaci myšlení a stravovala ji zdravě. Kvůli střevní chřipce v roce však shodila 1 kg a vyděšená belgická dětská doktorka ji poslala do nemocnice a na konzultaci k dietoložce, když zjistila, že dítě nedostává mléko a sušenky. Hádejte, jak to dopadlo!

16144437_1531001213595493_625988135_nS Terezou a jejím mužem jsem se setkala v divadle. Přišli ke mě dva sympatičtí lidé a ta překrásná žena řekla: “Dobrý večer, my vám jenom jdeme říct, že taky jíme jinak.” Šibalsky se smáli a my měli s mužem radost, že někoho z našich čtenářů vidíme naživo. “Ta strava dělá fakt zázraky!” pomyslela jsem si, když mi Tereza řekla, že má tři děti. Vypadala jako holčička. Oba byli moc milí a když mi během přestávky Tereza vyprávěla, co si všechno užila při porodu a  jaké má za sebou trápení s dětskou doktorkou, tuhla mi krev v žilách.  Naštěstí její příběh má veskrze pozitivní závěr. “To mi musíš napsat, Terko, prosím, to si musí přečíst další maminky, aby věděly, že dělají dobře, když děti krmí takhle, škemrala jsem. A Terka obratem napsala:

Jsem maminka tří holčiček16128229_1529834993712115_1935584307_n

Je jim 13, 9 let a 2 roky. Od puberty jsem posedlá dokonalou postavou, vždycky jsem se zaměřovala na zdravou výživu a cvičení.  Před 13 lety, kdy jsem čekala první dcerku, jsem však byla naprosto neznalá ve srovnání s tím, co vím dnes.

Elizabethka (a dutiny)

Elizabethka se narodila přirozeně, mateřství šlo díky mé mladistvé spontánnosti tak nějak samo. Kojila jsem 22 měsíců. Okolo třetího roku začala mít Elizabethka problémy s dutinami. Neustále se jí ucpávaly a nakonec v pěti letech skončila na jejich punkci. Naše strava v té době byla naprosto klasická. Nikdy v ní ale nebylo nepřiměřené množství sušenek, uzenin, masa a  tuku. Mléko byl běžný doplněk stravy.

Lilienka (a streptokok a nafouknuté bříško) 

Mezitím jsem porodila druhou holčičku Lilien (9 let). Porod Lilien byla bohužel má nejhorší životní zkušenost. Stále neznalá svých možností a práv a s naprostou důvěrou v  mou tehdejší  paní doktorku i celé zdravotnictví jsem dala na její radu a domluvily jsme se na víkendový vyvolávaný porod, u kterého ona může být, protože má službu. Porod od začátku probíhal s komplikacemi. Teď už vím, že Lilienka chtěla prostě ještě v bříšku zůstat. Jsem šťastná, že jsme obě porod přežily! Nicméně čtyři dny po porodu se Lilince zanítilo levé prso. Skončily jsme na JIP, Lilienka dostávala antibiotika skrze kanylu hlavičkou a bylo nám řečeno, že jsme přišly za pět minut dvanáct. Malá měla zlatého streptokoka. Toto jsme překonali. Pak přišlo na řadu očkování. Stále ještě plná důvěry v naše zdravotnictví jsem uvěřila, že udělám to nejlepší,  když Lilienku naočkuju tehdejší novinkou Hexa vakcínou (za kterou se tenkrát platilo cca 2 tis za jednu dávku) a vším možným okolo. Malinká byla extrémně uplakané miminko, velice přecitlivělé, nepřibývala příliš na váze. Kojena byla do 12 měsíců, kdy se sama odstavila. Používala jsem pro ni pokračující kojenecké mléko, od dvou let jsem ji začala dávat kravské mléko, ale zjistila jsem, že se jí po mlíku nafukuje bříško. A právě zde začal můj zájem o kravské mléko! Začalo mi konečně docházet, že za zdravotními problémy Eli a nafouknutým bříškem přeci jen něco bude….

 

Kariéra (a změna myšlení)16144807_1529835000378781_1209995640_n

Pomalu končila má druhá mateřská  dovolená. Manžel se stal úspěšným, já dostala možnost změnit svou kariéru a splnit si svůj sen – trenérství. To se snoubí se zdravou výživou. Vše, na co jsem sáhla, se začalo dařit. Získala jsem práce, po kterých jsem toužila, potkala několik osvícených a silných lidí a skončila jako výživová poradkyně v jednom pražském centru. Nabyla jsem sebevědomí, setkala se s paní Struneckou, přečetla všechny její knihy a mnoho dalších. Došlo u mě k totální transformaci myšlení.

Julinka (a pohoda)

Začala ve mě růst touha po třetím miminku. S pomocí duly jsem zpracovala strach z dalšího porodu, odhalila, co vše bylo za komplikacemi u druhého porodu a už jsem čekala třetí holčičku. Od samého začátku jsem věděla, že vše budu dělat úplně jinak! Protože už jsem věděla, co mohlo za neustále ucpané dutiny, co mohlo za otřesný život ohrožující porod a dokonce i za zlatého streptokoka.16176586_1531001206928827_190537324_n

Julinku (2 roky) jsem porodila naprosto přirozeně, při volném pohybu, bez nástřihu, v kleku, jen za asistence dvou úžasných porodních asistentek, mého muže a slabého lampičkového světla 🙂 Malinká byla hned po porodu plná síly. Sama se přisála a sála celé dvě hodiny po porodu, žádné měření, odsávání nosánku a čištění očiček. A v tomto duchu pokračovalo vše. Uvědomovala jsem si, jak moc je vše jiné, když se tomu nechá volný průběh.

Belgie (a jak to tam chodí) 

Když bylo Julince 12 dní, přestěhovali jsme se do Belgie. Moc krásná zkušenost. V Belgii je povinné jen očkování proti obrně, ale všechna ostatní očkování naléhavě doporučují a i tam jste „podezřelá” matka, když všechna nechcete dát. Do toho jsem malinkou, která byla drobného vzrůstu (měla svou vlastní růstovou křivku pod všemi běžnými) odstavila ve 12 měsících. Celou noc byla schopna sát a já naspala cca 3 hodiny denně a pak usínala za volantem,  když jsem vezla starší sestřičky do školy. Malinkou jsem živila čistě podle zásad, které znáte z Jíme jinak. Pomáhala mi také kniha paní Lužné. Nedávala jsem žádné náhradní mléko, ani sušenky na energii 🙂  (na ty se mě tu dotazoval každý lékař) a začala jsem být ještě více „podezřelá” až podivná a nezodpovědná matka. Já si ale byla sebou jistá. Věděla jsem, že malé nemůže nic chybět.

Střevní viróza (a konzultace s dietoložkou)16143966_1529834967045451_86258056_n

Bohužel Julinka dostala v roce a čtvrt nějakou střevní virózu. Jen ležela, nejedla a při té své drobnosti ještě 1 kg zhubla. Bylo před víkendem a tak jsem se pro jistotu zajela poradit s rodinnou lékařkou. Ta, když navážila Julince 6,6 kg a zjistila, že nepije žádné mléko, že ji nekojím ani nekupuji pokračovací kojenecké, mě okamžitě poslala do nemocnice na pohotovost.

Tam jsme strávily celý den, potkala jsem se ale k mému překvapení s velice rozumnou a milou paní doktorkou. Udělali Julince kompletní odběry. Zjistili, že soli v těle má v pořádku a tím pádem nás pustili na víkend bez problémů domů s tím, že jsem dostala termín k dietoložce. Usoudili, že potřebuji konzultaci, jak stravovat miminko. Musím se přiznat, že jsem byla před konzultaci nervózní, ale věřila jsem, že zbylé výsledky krve, které jsem se ten den měla dozvědět, budou dobré a tím pádem bude vše snadnější. A ano, k  překvapení doktorky bylo vše v normě, jen mírný deficit vit. E. Vápník naprosto v pořádku!!! Nakonec tato schůzka dopadla tak, že já jsem diktovala paní doktorce, co Juli jí, a ona si to zapisovala – protože neznala 🙂16176665_1531001186928829_1939375970_n

Další konzultaci jsme prohlásily za nepotřebnou!! Po 14 dnech jsem šly na kontrolu k rodinné lékařce a ta se mě ptala, co jsem po konzultaci v jídelníčku Juli změnila, když tak hezky rychle nabrala váhu zpět. Mohla jsem jí hrdě říct, že vůbec nic. Že stále nedávám žádné mléko, sýry, jogurty, maso ani sušenky a Juli přibývá! Teď má Julinka na 2 letech 11 kg, což je naprosto normální, skvělá váha.  Takže maminky – nebojte se, věřte sobě a svým instinktům a také věřte, že tahle strava funguje a děťátko bude zdravé, o mnoho zdravější než ostatní děti.

Tereza

Hubneme do plavek online: Shoďte 5 kg za 14 dnů

23 komentářů. Jak to vidíte vy? Napište komentář.

  1. Článek se mi moc líbí, všechny holčiny jsou roztomilé:-)porod doma byl můj sen ale neměla jsem k tomu dost odvahy, musí to být krása.Určitě souhlasím s tím, věřit svým instinktům, mockrát se mi to vyplatilo, někdo je ale musí uvnitř nejdřív objevit a zaposlouchat se do nich.

    • Porodu doma bych se bala,ale malem jsem ho mela napodruhe. Kdyby mi odtekla voda, tak nedojedem. 🙂 A to mame porodnici 5 minut…. Ale i tak byl hezky, bylo to v noci, vsude klid a pritmi.

  2. Vsechny vas obdivuji, ale porad nevim, jak naucit jist moje deti zdrave strave, ani 14 mesicni dceru. S ni jsem mela problemy jiz od prvnich lzicek a to jsem jeste JJ stravu nemela. Pak mi jednu dobu hezky bastila makrobioticky (jak jsem zacala ve Vanocnim kurzu jist sama zdrave),ale zhubla,tak jsem mela vycitky svedomi, ze ji snad ublizuji. Zacala bojkotovat opet veskerou stravu, do toho se pridala viroza a sla jeste s vahou dolu. Pak zacala alespon jist kupovane sklenicky, ktere sni cele 220-250 g porce, pokud ji uvarim domaci jidlo, tak sni 3-5 lzicek. A to kupuji i veganske sklenicky, takze v mase to neni. Nicmene po 6 tydennnim prevazeni nabrala 500 g,ale vyrostla jenom 1 cm, spadla se nekam na 10. percentil. Mam z toho smisene pocity, snazim se ji davat domaci stravu dle jj, obcas rybu,ale je to boj. Nevim, jak mam vedet, zda ma dost toho, ci onoho, me nikdy nebavily tabulky a podobne. Denne ji davam lusteniny, jednou tydne pulku domaciho vejce. Ale bez masa nebo vajec asi vit.B12mit nebude. Zrovna jsem o tom cetla v casopise Zrneni, ve starsim cisle, ze deti potrebuji i ryby nebo jiny zdroj vit. B12. A hodne pestrou stravu,ale jak to ma clovek proboha stihat? Rano kase, obed a vecere a jeste mezitim varit svacinky. A co ke svacine? Jahlove, ryzove kulicky si zobla, dusenou zeleninu mi jiz samotnou nesni, max. hrozinky, kupovanou presnidavku, obcas si da pecenou hrusku. A ne ze by nemela hlad,rve hlady a porad chc jenom mleko ode mne. A do toho 3,5 lety syn, ktery by se cpal jenom pecivem a pred ni…. Mam pocit, ze jsem sama na jedne lodi a cely zbytek rodiny je proti mne. Manzel sice sni veceri, co uvarim,ale pak se dojida vsim moznym( coz je mi jedno),ale kdyz mu reknu, ze nema kupovat synovi jogurty, nebo mu nema davat zakusek od babicky, tak po me vyjede, ze tofu obsahuje plisne a taky mi nerika, at to nejim… Pritom do jeho stravovani se nemicham, at si ji ,co chce!!! Deti jsou porad nemocne, dceri tecou nudle jiz mesic, nemuze posledni tyden ani spat ani pit moje mleko, jak je zahlenena. Jenomze ten, kdo neco o tom neprecetl, tak kouka jako Jojo, jako muj manzel, kdyz mu odpovim na otazku, proc neco nechci dat detem. A bohuzel nemam zadne exra vysledky,abych jim ukazala, ze to vede ke zdravi- manzel ji totalne nezdrave, ja tak nikdy nejdla, jeho rodice taky a nikdo z nich netrpi zadnou nemoci jako vysoky tlak, cholesterol, cukrovka, atd… Takze tchyne argumentuje, ze ona a jeji deti jedli vsechno a nic jim neni. Uff, je to dlouhe, ale muselo to ze mne ven….

    • Měli jsme to podobně, malá vše hrozně bojkotovala a já sváděla vnitřní boj s tím, že zhubla, nechce zdravé jídlo, tak mám jí dát na co byla zvyklá, ať nezhubne ještě víc, ať z toho neonemocní atd…ale- někde jsem si tady pak přečetla, hlavně nenutit a že dítě vycítí i váš podvědomý nátlak a obavy apod v souvislosti s jídlem.Nejdřív mi to nešlo ale asi po 2 měsících jsem se nějak hodila do klidu, když nechce, řeknu, že nic jiného není a buď sní aspoň trochu nebo si dá až večeři.A to už má hlad, takže třeba sní hodně.Úplně jsem to hodila za hlavu, teď nechodí do školky, tak jsme taky asi víc vklidu, že nemusíme vstávat atd, ale prostě už vím, že v sobě ten nátlak nemám.Děti fakt hodně vycítí a když máte o ně obavy, tak jsou nervozní, aniž by věděli proč, prostě to z maminky cítí, buď že si není jistá tím, co dělá nebo má strach.Ostatní kolem sebe zkuste brát jako trenéry nějaké svojí vlastnosti, nic není náhoda a vždycky jsou kolem nás takoví lidé, které potřebujeme ke svému růstu.My taky řešíme tchyni a jiné, ale posledně jsem se v hádce dokázala jaksi povznést a uvědomila jsem si, že mi stouplo sebevědomí a vpodstatě mě to posílilo.Zkuste to s úsměvem i když je to těžký, ostatní pak snadno pochopí, že si za tím jdete a nenecháte se zviklat a nechají toho.Jo a dětem dám i rohlík s máslem, když na to přijde, prostě to dělám, jak v tuto chvíli to nejlépe umím, nejíme jen to zdravé…zase jsme třeba přestali onečně kupovat mlíko, na kterém byla malá závislá.Takže tak nějak po krůčkách, osobně si myslím, že jim nemohu sebrat všechno najednou…..ale asi je to jak kde, musíte zkoušet různé způsoby a taky zkuste opravdu posílit ty ledviny, jde i o vztahy, ty souvisí s ledvinama a taky strach a obavy.

      • Dekuji za povzbuzeni. Ja vim, ze je to ve me, ze to ze me citi. Ale ono nekdy nejde ani o ten strach, jako o vztek, ze se s tim delam a ona to neji. 🙂 To chce ale posilit asi i jatra, no mam to cele nejake rozbite…. Ani se nedivim po tolika letech….

        • Lentilko, vydržte, nejste v tom sama! Taky s tím bojuju a to mám manžela víceméně při mně, Vy to máte těžší…časová náročnost vaření se vážně časem trochu otupila, mám navařenu obilninu, luštěninu, a vytahuju z lednice a je to pak rychlé…nemám to tak striktní, tak jak píše Janapelka- občas dávám třeba přesnídávky bez cukru a konzervantů ( Rossmann bio, Alnatura), nebo prostě navařím na dva dny. Předtím jsem to hrotila, aby bylo všechno čerstvé, hrabalo mi z toho a byla jsem protivná na všechny. Tak teď prostě navařím oběd na dva dny, rozvařím jablíčka na dva dny, oblíbené jsou jáhly. Ty potom vytáhnu z lednice, přidám trochu vody, během 10 min. je kaše, nastrouhám na to trošku jabka nebo hrušky a je to…V dezertech je koláč z kukuřičné krupice, extra rychlý, děti to mají na svačinu na dva dny, ohřeju to v troubě, je to hned…napařená zelenina je za 10 min…víceméně pořád mám nějakou luštěni ovou pomazánku, je to rychlovka, a občas to dětem mažu na chleba…no když nestíhám, tak i na obyčejný…a tak. Dělám své maximum, jako asi každá z nás. Heli a Eva by mě asi nepochválily, ale holky jsou jinak zdravé a je to lepší než jim dát rohlík se šunkou…třeba to časem vychytám i víc…neházejte flintu do žita…držím palečky a mooooooc Vám rozumím…..

          • Holubičko bílá, budete se divit, ale pochválíme 🙂 Moc děkujeme za vaše zkušenosti a príma postoj k věci. Nám se to moc líbí. Kdyby běžně maminky živily děti, jako to popisujete vy, bylo by mnohem méně trápení s nemocnými dětmi. Každý dělá, co umí (ideálně se to pořád zlepšuje) a pohoda je stejně důležitá jako dobré jídlo. Když to někdo nezvládá a je z toho ve stresu, má pak problémy, o který se tu píše – manžel stávkuje, děti to nejedí a matka je v pochybách, zda dítěti nakonec neškodí. Zbytečné trápení. Raději nějaký kompromis než se z toho zbláznit! A navíc předem navařenou luštěninu a obilí nakombinované s čerstvě upravenou zeleninu přímo doporučujeme, to nepovažuju za prohřešek, tyhle věci radíme už v článcích http://www.jimejinak.cz/jak-netravit-tri-hodiny-denne-u-plotny/ a http://www.jimejinak.cz/jak-zvladame-zdrave-vareni-skolku-a-bezny-zivot/ i dalších materiálech.

          • Ja se snazim jist co nejlepe u sebe, ale taky obcas zhresim, ale jinak to nehrotim. 3,5 letemu synovi zatim nemuzu nedat k snidani klasicke pecivo, to by byla hystericka scena, krome toho 4 dny v tydnu vstava a chodi do skolky s manzelem, ktery taky snida klasiku. Manzel neni proti me strave, myslim, ze mi i veri, jenom co mi rekl je, ze si mysli, ze bez masa dite byt by nemelo,ale rekl mi to v klidu, mluvime o tom v klidu. Pred Vanocemi to byl on, kdo me podrzel a povzbudil,kdyz jsem to chtela vzdat kvuli vysokym glykemiim. Kazdy den mi automaticky vari zeleninovy vyvar, vecer chysta pro me a pro dceru zeleninu k snidani. Chodim 1x tydne vecer cvicit, necham mu odkaz na recept z jj stranek na mailu a kdyz se vratim, tak me ceka doma hotova vecere,abych nejedla hodne pozde. A k tomu najezene, vykoupane deti. Takze si na neho stezovat nemuzu, naopak chvalim, kudy chodim… Jinak 4 h tydne pracuji, obcas jdu na seminar nebo si muzu jit i nekam sednout, o deti se postara. Na nekolik dnu odejit nemuzu, dcera je kojena a odsate mleko nevypije, chce jenom moje prsa. Pred 10 dny jsem si vzala po 3,5 letech nocni a ona nepila cely vecer a noc mleko.V unoru se chystam na cely den na festival Miluj svuj zivot, dnes mam kosmetiku, takze nejsem uveznena doma s detmi, to bych se uz davno zblaznila . 🙂 Akorat mi chybi v miste bydliste podobne zmyslejici kamoska. Na seznamce tady jsem nikoho z okoli Tabora nenasla.

            • Mám stejně hodného manžela jako vy a pak že nejsou :-). Hezky se to ale čte. Někdy si ani neuvědomím, co vše pro nás dělá a bohužel to dost často vnímám už automaticky. Je na čase mu zase jednou upřímně poděkovat. Mě chybí také někdo podobně smýšlející v místě bydliště. Když jsem dočítala Váš komentář, tak jsem si říkala, že by konečně někdo… ale pak tam stálo z Tábora a já jsem z Teplic 🙁
              P.S. já si bohužel uvězněná doma dost často připadám (na hlídání jsem bohužel nikoho nikdy neměla, takže každodenní starost o děti je na mě). O to více se už po 6ti letech těším do práce. Vlastně se těším na jakoukoli změnu, už i na to, že brzy přijde jaro a my budeme zase jezdit na zahrádku, kde se letos poprvé chystáme pustit do pěstování vlastní zeleniny, tak jsem zvědavá, jak nám to půjde. Ani jeden nejsme zrovna zahrádkáři, ale zkusíme a uvidíme, třeba nás to chytne…
              A i na to cvičení se chystám a to je u mě co říct. Láká mě jóga nebo pilates. Už jenom jak to píšu, tak jsem natěšená – práce, zahrádka, cvičení – hurááá 🙂 Konečně mě čeká snad něco nového, nějaký posun zase někam jinam, někam dál.

        • Možná byste taky mohla na chvilku odjet…aspoň na dva dny bez manžela a dětí…mně to vždycky moc pomohlo 🙂 zvláště na ten vztek 🙂

        • Pořád je co zlepšovat, Lentilko, hlavně se z toho nezbláznit! 🙂 To je jasné, že to zamrzí, když se člověk s něčím vaří a děti to nejedí! Mám s tím velké zkušenosti, protože v podstatě každá dětská návštěva krom nejbližších přátel má děti, které u nás nesnědí nic. NIC! Ani třeba nepijou, protože nemám nic sladkého, nechtějí naše dezerty ani rozinky…Jenže jako nejsou moje, tak mě to neštve, spíš jsem vždycky v šoku, protože všechny děti kolem nás jedí aspoň něco. Denně mi sem chodí naši školáčci a každý má nějaké to svoje “tohle nejím, tohle mi nechutná”, ale vždycky jim z toho stolu, co nachystám chutnají aspoň dvě věci. Jeden chlapeček jí jako vrabeček a po každém víkendu se vrací ztláskaný od babiček a pak tu nechce jíst. Pěkně mě to štvalo první měsíc, i teď je někdy šílené pozorovat, jak se v tom rýpe 🙂 Vynahrazují mi to ostatní, kteří se ládují. Už to mám – chce to víc dětí! 🙂

    • Lentilko, vypadá to, že je toho na vás trochu moc. Už jsme tu spolu takhle v kontaktu delší dobu, tak vidím, že je to všechno na vás. Tohle není na radu do komentáře a sama asi tušíte, že to není jen o jídle. Chce to řešit jednu věc po druhé a pěkně v klidu a s láskou. Tabulky a dětská váha a výška mi lezou na nervy, protože každou chvíli zcela zbytečně vystresují nějakou matku. U nás na webu o tom najdete články a jejich přečtení vás snad trochu uklidní. Pokud máte pochybnosti o zdraví dítěte, dojděte k celostnímu doktorovi jako je MUDr. Strnadelová. Projděte o její videa v Klubácké poradně, najdete tam mnoho uklidnění v posledních příspěvcích jako třeba zde http://www.jimejinak.cz/pozname-chybejici-vitaminy-mineraly-a-bilkoviny-ve-strave-cim-je-doplnit/

      • Ctete mi myslenky, chci k pani doktorce zajet, rozhodla jsem se jiz minuly tyden. Akorat za 14 dnu nas ceka s dcerou vysetreni na genetice v Praze, tak uvazuji, zda to nebude lepsi absolvovat az pote… Bez ohledu na to, co mi reknou. Dceri od malinka pribyvaji hnede skvrny na tele a mam strach z neurofibromatozy. Jiz rok behame po ruznych doktorech a nikdo nam nic konkretniho nerekne. A bohuzel porucha rustu patri k jednomu z priznaku. Do 10 mesicu rostla hezky, sice podle sveho tempa,ale ted pokulhava. Ma 8,6 kg a 73 cm, takze asi oproti jinym detem je jeste buclata, alespon, co jsem zde cetla. Syn mi rostl tabulkove do 18 mesicu, pak uz byl drobnejsi a ve trech letech pediatr usoudil, ze je drobnejsi a to ji vsechno, takze spise nezdrave. A nikdy me to nestresovalo.Takze neni to jenom tabulkama,ale hlavne tou obavou z vaznejsi nemoci. To jenom pro vysvetleni, vim, ze s tim musim jit k nejakemu doktorovi,ale tech klasickych uz mam dost. Tu genetiku jsem si sama vyzadala, nebudu cekat dalsi 3-4 roky, nez se objevi dalsi priznaky nemoci, kdyz ji lze temer vyloucit z jednoho odberu krve. Vim, ze je to trapeni pro dceru,ale kdyz budou rodice klidnejsi, tak to snad za to stoji. A uvazuji, zda ty jeji skvrny nemaji puvod ve me, v tom, co jsem v tehotenstvi jedla a tak. A na to vam zapadni medicina neodpovi…

        • Držím Vám palečky, ať Vám to vyšetření na genetice dopadne dobře a Vy pak s větším klidem budete moci navštívit MUDr. Strnadelovou. Hodně štěstí!

    • Argument typu, já jedla a mé děti vždy všechno a nic nám nebylo, slyším dost často. Dříve jsem to úplně nenáviděla, protože co na to říci?! Vy se o něco snažíte a máte je nemocné a oni byli všichni tak strašně zdravý. Chtělo to ale čas a pak jsem na to mohla konečně argumentovat. My když jedli dříve normálně, tak jsme byli nemocný, ale to bylo pro všechny normální. Nikdo to neřešil, protože jsme nijak nevyčnívali a v té době mi všichni říkali, no jo, každý máme něco a nebo že všichni děti jsou nemocný…. Ale jakmile jsme změnili stravu, tak od těch stejných lidí, co mi dříve říkali, že to je úplně normální, že jsou děti pořád nemocný, jsem slyšela, že oni byli zdravý právě proto, že jedli všechno. A to jak dnes skoro každý něco nejí, to hodně lidí vnímá jako výmysl dnešní doby. Jako bychom se nudili, tak si vymýšlíme hlouposti. On každý mluví tak jak se mu to zrovna hodí. Hlavně starší lidí rádi zapomínají na to, jak to ve skutečnosti dříve bylo. Dnes vypráví, jak byli jejich děti strašně hodní, vůbec nezlobili, všechno jedli, nebyli vůbec nemocný… Co na to říct – jedním uchem tam, druhým ven. Já dnes, už po několika letech, mohu také konečně argumentovat. My když jedli normálně, tak malý byl tak často nemocný, že šel z jedněch antibiotik do druhých. Doma jsem měla zásoby léků jak v lékárně a v rodině si ze mě už dělali srandu, že jsem jak lékárnice (že mám nastudovaný každý příbalový leták, že vím, co s čím se smí, co nesmí…). Když jsme se dostali do fáze, že synovi už nepomáhali ani antibiotika a měl jich za 6 týdnů 6!!, tak jsem řekla a dost! Vše jsem změnila. Představa že toto stejné teď čeká mého druhého syna, který dostal antibiotika hned pár měsíců po narození, mě děsila. Vyházela jsem léky, doma mám teď jen homeopatika, nemocím nechávám volný průběh, k lékařům chodíme jen na povinné kontroly nebo očkování. Hodně jsem si o tom v té době přečetla, potřebovala jsem získat důvěru, informace, prostě získat jistotu, že to co dělám, dělám správně. Hodně mi pomohli stránky JJ, MUDr. Strnadelová a Ing. Lužná. Opravdovou jistotu jsem ale získala až časem, až když jsem měla vlastní zkušenosti! Pak mi to do sebe všechno nějak zapadlo a to že jíme nějak jinak mi přišlo úplně normální. Lidé kolem si zvykli a už nám nikdo nic nenutí a já furt dokola nemusím vysvětlovat, proč něco nejíme. Prostě si vozíme své jídlo a to nám chutná. To že jí někdo vedle nás jinak mi je úplně jedno, ať si každý dělá co chce. Dobu kdy jsem chtěla každému radit mám za sebou a dokonce i můj syn, který měl k tomu jednu dobu taky hodně blízko. Pamatuji si, jak si z něj dělali srandu, že je jak malá encyklopedie, to když používal názvy, kteří druhý ani neznali a ptal se furt ostatních, proč nejedí zdravě, proč nechtějí být zdravý?? Na to se lidem těžko odpovídalo, hlavně od tak malého dítěte, který jim dával přednášku, co by měli jíst. No časem jsem mu vysvětlila, že každý má právo jíst jak chce a je neslušné to s nimi pořád řešit. Dokonce i já ho krotila, protože ani mě se pořád nechtělo mluvit o jídle, o tom co budu vařit, co do čeho dám, co na co je dobrý…. No už to má za sebou. Chuť k jídlu ho ale neopouští a tím od mala dá se říct nakazil i brášku, který je zrovna ve fázi, kdy jídlo pro něj znamená nejvíc zrovna teď. Je mu 2,5 roku a jeho nejoblíbenější hra, je hra na vaření. Vaří několikrát denně, radí mě co mám vařit, kuchyň je jeho nejoblíbenější místnost, kde vydrží hodiny. Ví dříve jak já co je zapotřebí koupit. V kuchyni má prostě vše zmapované. No snad z toho taky jednou vyroste.
      Co říct závěrem – od změny jídelníčku jsme neměli ani jedny antibiotika, ani žádné jiné léky (kromě již zmíněných homeopatik) a to je pro mě dost jasný důkaz, že to funguje a zároveň dost silný argument pro ostatní, co nám dříve do všeho tak mluvili a radili. Konečně se role obrátila a teď jsou to oni, co nemají, co říct. Každý si na to ale musí přijít sám, vyzkoušet si to sám. Podle mě to nejde nastudovat, ale musí se to prožít.

  3. Krásný příběh, je příjemné číst takové články. Já kolem sebe nemám lidi co jedí jinak jako my, takže právě jen díky takovýmto článkům o Vás vím. Ještě jednou děkuji.
    Já této stravě také věřím a věřím, že dělám dobře sobě i dětem. Někdy mě zaskočí nějaká zvídavá otázka typu, co je špatné na tom či onom, čím to nahradíme, v čem je jaký vitamín a já si uvědomím, že už ani nevím. Že tak prostě jíme už přirozeně, nijak si to nekomplikuji, nic nepočítám, nijak nehrotím. Není to pro mě žádná přítěž, je to už přirozený styl stravování, nad kterým nemusím vůbec nijak přemýšlet.
    Mladšímu synovi dělali také kompletní testy, protože když jsem řekla, že se stravujeme makrobioticky, tak chtěli přesně vědět co nejíme a co jíme. Po všech vyšetřeních co jsme absolvovali mu zjistili pouze málo vitamínu D (tak ten teď dodáváme v podobě kapiček Vigantol) a velkou nosní mandličku, kvůli které by měl jít na operaci. To jsem ale odmítla a zatím to řešíme homeopaticky. Řekla jsem si, že za zkoušku nic nedáme. Otázka je, jak to bude zvládat po nástupu do školky….

    • Sarinko, díky moc za zkušenosti a sdílení s ostatními. Pro ně je důležité číst jak ty příběhy, tak zkušenosti dalších maminek, které připíšou své zkušenosti jako vy. Jinak ta zvětšená mandle se někdy s věkem srovná s velikostí dorůstající hlavy, takže už pak nevypadá velká, homeopatika také moc pomáhají, rozhodně i strava, která není bohatá na extrémní jiny (které působí v těle rozpínání a růst), takže by to mohlo mít dobrý průběh. Rozhodně držíme palce. Stojí za to přečíst si knihy od Vogeltance, který byl doktorem, co roky řezal mandle a pak přešel na etikoterapii, protože pochopil, že bez změny na psychické úrovní nemá cenu řezat mandle – problémy se tím nevyřešily a pacienti se vracely. Mandle byly tedy jeho velké téma a v knize o nich píše.

    • Operace nic nevyřeší, pokud se neřeší příčina, může znovu dorůst.U nosní mandle bývá příčina v tlustém střevu, je to jeho kontrolka, když se vyndá, může to střevo dát o sobě vědět jinde a třeba i víc.Chtělo by to probiotika a posílit imunitu a též se obrátit do sebe a zapátrat, co vás vnitřně dusí(možná to vězení doma ?), protože nemoci dětí do 6ti let jsou problémem od matky(někdy i otce)děti to přebírají na sebe, u matky se problém nemusí zhmotnit ve formě nemoci, ale převezme to dítě, které je slabší článek toho celku matka plus dítě- do šesti let je prý s ní spojeno tzv. astrální pupeční šňůrou.Tak snad jsem trochu přispěla…..držím palce.

  4. Gratuluji, Teri, ke změně myšlení a stravy a ke třem zdravým holčičkám! Vypadáte jak šťastná rodina z katalogu Ikea :))) já jsem u druhé holčičky taky nasadila jj stravu, teď má 16 měsíců. Přibývá hezky, ale teď jsme bohužel nasadili antibiotika na počínající pneumonii…tři dny jsme to vydrželi s nervem, horečky nechávali do 39 st. bez terapie, ale malá už začínala být dost unavená a přitom nemohla spát 🙁 následné crp vyšetření a rentgen plic ukazoval na zápal plic…tak si říkám, co jde ještě udělat jinak, aby to příště nebylo? Nebo se to stává i při makrobiotické stravě? ( předpokládám, že asi ano…) Jinak je mrňousek zdravý a nemocná nebývá…

    • I dobře živené děti mohou být nemocné. Bohužel, zdraví není jen o jídle, to by pak bylo velmi jednoduché. Je potřeba si uvědomit, co dostaly děti zdravotně a emočně do vínku od nás rodičů, co nabraly během těhotenství a kojení, zda dostaly očkování, v jakém prostředí vyrůstají atd.U dětí se vždycky jako první kouká na matku, co ta si potřebuje zpracovat, co jí to dítě zrcadlí a tak, říká se, že se má léčit matka první, pak teprve dítě, když je to ještě potřeba. Ne že bych to u nás vždycky hned prokoukla, ale většinou na to časem přijdu 🙂

  5. Stalo se mi teď to stejné s ročním chlapečkem. Zhubl 1kg po týdenní nemoci z 7,5 na 6,5 kg. Skončili jsme v nemocnici na kapačkách a pěkně si mě podali, že nepije mléko. Nechce tedy ani moc jíst velké porce. Přidala jsem do jídelníčku maso. Mléko jíst nechci.

    • Já jsem s mladší dcerou skončila po úrazu v nemocnici, když jí bylo 14 měsíců. Dokud ji nezvážili, byli v pohodě, když zjistili, že má sotva 8 kg, musela jsem začít psát, co přesně kdy jí a vážit plínky. Dietní sestra naběhla, ale výsledek byl po pár dnech podobný jako u Terezy – přišla mi říct, že si to spočítali a že má lepší příjem bílkovin než děti, které v nemocnici to maso denně měly 🙂

  6. Zobrazit všech 23 komentářů

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

SDÍLEJTE PŘÍSPĚVKY - získejte členství v Klubu JJ nebo jeho prodloužení. Jak to funguje?
Autorem článku je Eva Cikrytová
Se změnou jídelníčku jsem se zbavila mnoha zdravotních potíží, se kterými si medicína nevěděla rady 30 let. Jídlo, vaření, psaní a šíření zdravého životního stylu se stalo mojí vášní. Je mi čím dál lépe a konečně mám své zdraví ve svých rukách. Celý příběh
Předchozí článekZelená poušť – dnešní film v českém jazyce
Další článekHummus z mungo fazolek a arašídového másla