Věřte sobě a svým instinktům, maminky (Tereza 37 let, 3 děti)

S Terezou a jejím mužem jsem se setkala v divadle. Přišli ke mě dva sympatičtí lidé a ta překrásná žena řekla: “Dobrý večer, my vám jenom jdeme říct, že taky jíme jinak.” Šibalsky se smáli a my měli s mužem radost, že někoho z našich čtenářů vidíme naživo. “Ta strava dělá fakt zázraky!” pomyslela jsem si, když mi Tereza řekla, že má tři děti. Vypadala jako holčička. Oba byli moc milí a když mi během přestávky Tereza vyprávěla, co si všechno užila při porodu a  jaké má za sebou trápení s dětskou doktorkou, tuhla mi krev v žilách.  Naštěstí její příběh má veskrze pozitivní závěr. “To mi musíš napsat, Terko, prosím, to si musí přečíst další maminky, aby věděly, že dělají dobře, když děti krmí takhle, škemrala jsem. A Terka obratem napsala:

Jsem maminka tří holčiček

Je jim 13, 9 let a 2 roky. Od puberty jsem posedlá dokonalou postavou, vždycky jsem se zaměřovala na zdravou výživu a cvičení.  Před 13 lety, kdy jsem čekala první dcerku, jsem však byla naprosto neznalá ve srovnání s tím, co vím dnes.

Elizabethka (a dutiny)

Elizabethka se narodila přirozeně, mateřství šlo díky mé mladistvé spontánnosti tak nějak samo. Kojila jsem 22 měsíců. Okolo třetího roku začala mít Elizabethka problémy s dutinami. Neustále se jí ucpávaly a nakonec v pěti letech skončila na jejich punkci. Naše strava v té době byla naprosto klasická. Nikdy v ní ale nebylo nepřiměřené množství sušenek, uzenin, masa a  tuku. Mléko byl běžný doplněk stravy.

Lilienka (a streptokok a nafouknuté bříško) 

Mezitím jsem porodila druhou holčičku Lilien (9 let). Porod Lilien byla bohužel má nejhorší životní zkušenost. Stále neznalá svých možností a práv a s naprostou důvěrou v  mou tehdejší  paní doktorku i celé zdravotnictví jsem dala na její radu a domluvily jsme se na víkendový vyvolávaný porod, u kterého ona může být, protože má službu. Porod od začátku probíhal s komplikacemi. Teď už vím, že Lilienka chtěla prostě ještě v bříšku zůstat. Jsem šťastná, že jsme obě porod přežily! Nicméně čtyři dny po porodu se Lilince zanítilo levé prso. Skončily jsme na JIP, Lilienka dostávala antibiotika skrze kanylu hlavičkou a bylo nám řečeno, že jsme přišly za pět minut dvanáct. Malá měla zlatého streptokoka. Toto jsme překonali. Pak přišlo na řadu očkování. Stále ještě plná důvěry v naše zdravotnictví jsem uvěřila, že udělám to nejlepší,  když Lilienku naočkuju tehdejší novinkou Hexa vakcínou (za kterou se tenkrát platilo cca 2 tis za jednu dávku) a vším možným okolo. Malinká byla extrémně uplakané miminko, velice přecitlivělé, nepřibývala příliš na váze. Kojena byla do 12 měsíců, kdy se sama odstavila. Používala jsem pro ni pokračující kojenecké mléko, od dvou let jsem ji začala dávat kravské mléko, ale zjistila jsem, že se jí po mlíku nafukuje bříško. A právě zde začal můj zájem o kravské mléko! Začalo mi konečně docházet, že za zdravotními problémy Eli a nafouknutým bříškem přeci jen něco bude….

Kariéra (a změna myšlení)

Pomalu končila má druhá mateřská  dovolená. Manžel se stal úspěšným, já dostala možnost změnit svou kariéru a splnit si svůj sen – trenérství. To se snoubí se zdravou výživou. Vše, na co jsem sáhla, se začalo dařit. Získala jsem práce, po kterých jsem toužila, potkala několik osvícených a silných lidí a skončila jako výživová poradkyně v jednom pražském centru. Nabyla jsem sebevědomí, setkala se s paní Struneckou, přečetla všechny její knihy a mnoho dalších. Došlo u mě k totální transformaci myšlení.

Julinka (a pohoda)

Začala ve mě růst touha po třetím miminku. S pomocí duly jsem zpracovala strach z dalšího porodu, odhalila, co vše bylo za komplikacemi u druhého porodu a už jsem čekala třetí holčičku. Od samého začátku jsem věděla, že vše budu dělat úplně jinak! Protože už jsem věděla, co mohlo za neustále ucpané dutiny, co mohlo za otřesný život ohrožující porod a dokonce i za zlatého streptokoka.

Julinku (2 roky) jsem porodila naprosto přirozeně, při volném pohybu, bez nástřihu, v kleku, jen za asistence dvou úžasných porodních asistentek, mého muže a slabého lampičkového světla :-) Malinká byla hned po porodu plná síly. Sama se přisála a sála celé dvě hodiny po porodu, žádné měření, odsávání nosánku a čištění očiček. A v tomto duchu pokračovalo vše. Uvědomovala jsem si, jak moc je vše jiné, když se tomu nechá volný průběh.

Belgie (a jak to tam chodí) 

Když bylo Julince 12 dní, přestěhovali jsme se do Belgie. Moc krásná zkušenost. V Belgii je povinné jen očkování proti obrně, ale všechna ostatní očkování naléhavě doporučují a i tam jste „podezřelá” matka, když všechna nechcete dát. Do toho jsem malinkou, která byla drobného vzrůstu (měla svou vlastní růstovou křivku pod všemi běžnými) odstavila ve 12 měsících. Celou noc byla schopna sát a já naspala cca 3 hodiny denně a pak usínala za volantem,  když jsem vezla starší sestřičky do školy. Malinkou jsem živila čistě podle zásad, které znáte z Jíme jinak. Pomáhala mi také kniha paní Lužné. Nedávala jsem žádné náhradní mléko, ani sušenky na energii :-)  (na ty se mě tu dotazoval každý lékař) a začala jsem být ještě více „podezřelá” až podivná a nezodpovědná matka. Já si ale byla sebou jistá. Věděla jsem, že malé nemůže nic chybět.

Střevní viróza (a konzultace s dietoložkou)

Bohužel Julinka dostala v roce a čtvrt nějakou střevní virózu. Jen ležela, nejedla a při té své drobnosti ještě 1 kg zhubla. Bylo před víkendem a tak jsem se pro jistotu zajela poradit s rodinnou lékařkou. Ta, když navážila Julince 6,6 kg a zjistila, že nepije žádné mléko, že ji nekojím ani nekupuji pokračovací kojenecké, mě okamžitě poslala do nemocnice na pohotovost.

Tam jsme strávily celý den, potkala jsem se ale k mému překvapení s velice rozumnou a milou paní doktorkou. Udělali Julince kompletní odběry. Zjistili, že soli v těle má v pořádku a tím pádem nás pustili na víkend bez problémů domů s tím, že jsem dostala termín k dietoložce. Usoudili, že potřebuji konzultaci, jak stravovat miminko. Musím se přiznat, že jsem byla před konzultaci nervózní, ale věřila jsem, že zbylé výsledky krve, které jsem se ten den měla dozvědět, budou dobré a tím pádem bude vše snadnější. A ano, k  překvapení doktorky bylo vše v normě, jen mírný deficit vit. E. Vápník naprosto v pořádku!!! Nakonec tato schůzka dopadla tak, že já jsem diktovala paní doktorce, co Juli jí, a ona si to zapisovala – protože neznala :-)

Další konzultaci jsme prohlásily za nepotřebnou!! Po 14 dnech jsem šly na kontrolu k rodinné lékařce a ta se mě ptala, co jsem po konzultaci v jídelníčku Juli změnila, když tak hezky rychle nabrala váhu zpět. Mohla jsem jí hrdě říct, že vůbec nic. Že stále nedávám žádné mléko, sýry, jogurty, maso ani sušenky a Juli přibývá! Teď má Julinka na 2 letech 11 kg, což je naprosto normální, skvělá váha.  Takže maminky – nebojte se, věřte sobě a svým instinktům a také věřte, že tahle strava funguje a děťátko bude zdravé, o mnoho zdravější než ostatní děti.

Tereza