Tentokrát to sedlo (Olga, 41 let)

Moje cesta k Jíme Jinak

Ráda bych napsala, že moje cesta k Jíme Jinak byla přímá a rychlá, což v poslední fázi opravdu byla – vletěla jsem do toho ze dne na den, bez příprav a rozmýšlení, ale když se ohlídnu, zjišťuju, že jsem k tomu směřovala celý svůj dospělý život. Hledala, hledala a naštěstí nakonec našla :-)

Jídlo byla nutnost kvůli přežití, ne radost

Nikdy jsem nemusela příliš řešit váhu. Vážím plus mínus stejně od puberty (kromě dvou těhotenství), ale vždy jsem se zaobírala jídlem. Posledních 6 let, co pracuju z domu a co si neuvařím, to nemám, o to intenzivněji. A mám vyzkoušeno, že potřebuju mít v jídle režim, jak nemám nalajnováno, jsem schopná se odbývat a nejíst vůbec. Jídlo je pro mě prostě nutnost, abych přežila, ne odměna ani radost. Nebo spíš bývalo.

Detox a antibiotika každý rok

Drobné odchylky ve váze jsem řešila jarními dietami, kdy jsem shodila 5 kg a pak je pomalu celý rok nabírala a takhle stále dokola, abych si udržela váhu. Několik let jsem na jaře držela detox podle Mačingové. Nenáviděla jsem to, ale fungoval. Až mě snad čtvrté jaro téhle diety moje milovaná tchýně upozornila, že po skončení detoxu vždy ošklivě onemocním a musím brát antibiotika. No, jo, proč jsem si to neuvědomila sama? A to byl s Mačingovou nadobro konec.

Nízkosacharidová dieta mě ucpala

Další byla na řadě Dukanova dieta založená na příjmu živočišných bílkovin a zeleniny. Žádné sacharidy. Taky fungovala, ale trpěla jsem tak šílenou zácpou, že jsem div na záchodě neplakala (pardon) a popravdě se divím, že jsem si tehdy neuhnala hemoroidy.

První pokus s Jíme Jinak

Někdy mezi tím přišel návrh mé sestry – pojď se mnou do jarního detoxu Jíme Jinak. No jasně, proč by ne, když to bude nalajnované… Nevydržela jsem ani 10 dní – moc vaření, jídlo jsem cítila dlouho po obědě až v krku a slova „bezpluchý oves“ se stala synonymem té nejhorší kulinářské šílenosti. Prostě to nesedlo.

Eliminační dieta

Pak jsem narazila na program Whole30. Jedná se o eliminační dietu založenou na konzumaci masa, vajec a zeleniny. Po skončení 30 a více dnů téhle stravy máte za úkol postupně zařazovat potencionálně problematické potraviny (lepek, luštěniny, mléčné) a zjišťovat, co vám nesvědčí. Program jde natolik do hloubky, že musíte hledat skryté cukry v potravinách i tam, kde byste to nečekali – např. v baleném mase, dextrozu v šunce apod. Vydržela jsem 58 dní, ale toho masa bylo moc. Občas jsem dokonce snídala pečený bůček :D

Zařazovací fázi jsem nakonec vynechala, ale i tak jsem si uvědomila, že mi zdravotně nesvědčí cukr, bílá mouka (kvasinky, trvalé pobolívání podbřišku bez zjevné příčiny) a mléčné výrobky (ekzém) a taky jak moc jídlo ovlivňuje momentální zdraví. A pomalu si začala připouštět, že strava založená na omezení sacharidů nabude tak úplně to nejlepší, co pro sebe můžu udělat.

Redukce tuků všude jen ne na zádech

Na prahu čtyřicítky jsme s manželem začali víc silově cvičit a běhat a shodli se, že by to chtělo trošku „vysekat“. Zaplatili jsme si jídelníček a pustili se do redukce tuků. Bylo to super – vše pěkně rozepsané, nalajnované, žádné výhybky nebo úlety. K snídani vločky spařené vodou s ovocem, na svačinu jogurt 0% tuku, k obědu na sucho opečené kuřecí, zelenina, obilovina, k večeři salát.. Jo, zhubla jsem. Vážila jsem 57 kg na 173 cm, ale spokojená jsem nebyla. Na zádech jsem měla záhyby, že by se v nich daly sázet brambory (záda jsou moje úložiště tuku) a zničené lámavé nehty jsem pak léčila další rok. S tímhle režimem jsme skončili po cca 4 měsících s příchodem letních prázdnin, grilování, ovoce a piva.

Návrat k Jíme Jinak

Letos, právě když jsme přemýšleli, jestli zainvestovat do roční permanentky do fitka, přišla karanténa. Děti doma, manžel doma, nutno zajistit plnohodnotný catering. Pořád jsme řešili jen: „Co budeme dnes vařit?“ Mí chlapci milují klasická jídla jako řízky, špagety s mletým masem, kynuté ovocné knedlíky…

Po skoro třech měsících na téhle stravě jsem cítila k jídlu skoro odpor. A poslední kapka byly holandské řízky, které jsem při večerním běhu cítila v krku ještě od oběda.

Po téhle masové kůře jsem si znovu vzpomněla na Jíme Jinak. Našla stránky, FB, prohlédla zásoby luštěnin a obilovin, usedla k internetu, abych objednala miso pastu, umeocet, shoyu a pestřejší výběr luštěnin i obilovin a rozhodla se ze dne na den – jdu do toho.

Tentokrát to sedlo

A tak jsem se druhý den vzbudila a začala. A od prvního dne jsem v tom šťastná. Hledám na webu Jíme Jinak recepty, čtu články, životní příběhy. Pohltilo mě to a tentokrát to sedlo jak prdel na hrnec, jak se lidově říká. A když si občas dám něco, co úplně nezapadá do programu JJ – třeba s dětmi zmrzlinu na výletě, nebo na dovolené grilovaný steak – užiju si to bez výčitek a pak jedu dál s JJ. Nehledám, proč by to nemělo jít, prostě jsem to teď přijala jako svou životní cestu. Uvidíme, na jak dlouho; doufám, že napořád. Cítím se skvěle a poprvé mi v hlavě nevyskakuje vykřičník, že na tom něco nesedí (nemoc, zácpa, zničené nehty…). Rčení „Jste to, co jíte“ pro mě dostalo úplně nový rozměr.

Co na to rodina

Velkou odměnou za tohle vaření je pro mě i to, že manžel denně jezdí domů na obědy, místo aby chodil do hospody. Snídá se mnou, večeří, jen potřebuje i svačiny, tak si dá v práci třeba řecký jogurt. Na obědy chodí i moje maminka. Výzvou do budoucna je zapojit víc i děti, které se tomu zatím brání, vychytat ty manželovy svačiny a stíhat večeři před 18h!!

Mění se mi tělo

Ani teď nesleduju váhu, ale vidím, jak se mi mění tělo – mám ploché břicho, záhyby na zádech mizí, mám čistou pleť, úplně zmizel výtok, chodím pravidelně na WC, lépe spím a ráno dřív vstávám – z toho mám opravdu radost, že mám delší den – víc energie.

Na podzim nás čeká půlmaraton, což bude velký test energie a naší formy. Jediné, co si zatím nechci odpustit je odpolední černá káva s manželem (a výčitky z toho nemám). ©

Olga