Díky JJ je mi skvěle, rodině to nenutím (Jitka, 42 let)

Od 20 jsem byla unavená

Když se ohlédnu zpět, je mi 42 let a cítím se o mnoho lépe než před 20 lety. Ve 20 letech jsem začala pracovat a byla jsem pořád velmi unavená. Pracovala jsem v kanceláři jako účetní a usínala jsem tam po každém obědě. Trápilo mě to, ale nevěděla jsem, co s tím. Neměla jsem tenkrát ty informace, které mám dnes. Dnes, když vidím, co jsem jedla k obědu, tak se ani nedivím :-)
Čas šel dál a já jsem nic nezměnila, spíše jsem si zvykla. Částečně na to, že jsem prostě unavenější a částečně na to, že chodím do práce a od rána do večera jsem mimo domov. Dělají to tak přece všichni, tak přece si nebudu stěžovat, ne?

Endometrioza, odstranění vaječníku, dvojčata a konec sil

Problém nastal, když jsme s manželem začali přemýšlet o miminku. Ono to unavené tělo nebylo totiž samo sebou a projevilo se to při naší snaze založit rodinu. Najednou se na mě začaly nabalovat nejrůznější zdravotní problémy. Začalo to záněty a když to zjednoduším, skončilo to diagnozou endometrioza, redukcí jednoho vaječníku a slovy lékařů, že přirozenou cestou to asi nepůjde. Snažila jsem se vší silou nějak uzdravit a dát do pořádku, ale že bych měla změnit stravu, to mi stále nedocházelo. Nějakým zázrakem jsem při umělém oplodnění hned napoprvé otěhotněla a čekala jsem dvojčata. No nebylo to jednoduché, ale vše dobře dopadlo. Ve 36.týdnu jsem porodila dva krásné zdravé kluky, oba vážili 2,5 kg. Kluci po porodu prosperovali výborně, ale moje tělo vypovídalo službu. Byla jsem dvojčetným těhotenstvím tak vyčerpaná, že jsem únavou nemohla ani koukat, natož kojit a pečovat o dvě miminka. Naštěstí mi velmi pomohla moje rodina. Moje maminka mi v dobré víře začala chystat různé mňamky, abych nabrala energii, sílu a dostala se zpět na svoji hmotnost. Takže denně tvaroh, ovooe, zelenina, maso. Kupodivu to začalo zabírat, já jsem se postupně dojedla a dospala a svět začal být krásnější.

Šla jsem na to postupně, manžel byl zvyklý na klasiku

Změna u mě přišla, když klukům byly asi 4 roky a chodili už do školky. Jedna kamarádka mi řekla o vašich stránkách, se kterými jste tenkrát začínali. A mně to najednou všechno došlo. Proč všechny ty problémy, které mě až doposud trápily. Jenomže nejsem člověk, který bouchne do stolu a ze dne na den je všechno jinak. Nepatřím mezi ty, které jeden den vyhází spíž a od druhého dne vaří jinak. Navíc mám manžela, který je zvyklý na klasická jídla a je ve svých názorech na stravu pevný jako skála :-). Tak proto jsem na všechno šla postupně. Možná i díky tomu, že kluci byli zdraví, téměř nestonali a to že jedli běžně mléčné výrobky, maso a vejce jim evidentně žádné potíže nezpůsobovalo.
V tom školkovém období jsem tedy stále četla a četla, jak váš web, tak knihy doktorky Strnadelové a různé další a vstřebávala jsem různé souvislosti a nasávala do sebe informace jako houba.  A některé zvyklosti mi začínaly postupně přecházet do krve. Např. to, že když děti mají horečku, tak to není tragédie, ale známka toho, že jejich imunitní systém funguje a že ji tedy není třeba srážet, že když mají kluci rýmu, tak jim mléko na nějakou dobu vynechám a nechám je od něj odpočinout, že je třeba číst etikety, začala jsem ve větší míře kupovat biopotraviny a hlavně jsem denně vařila. Kluci sice jedli ve školce, ale doma jsem se snažila jídlo neošidit. Když už klasika, tak v co nejzdravější formě. Kvalitní potraviny, čerstvě uvařené jídlo, omáčky z vývaru a polévky ze zeleniny byly prostě základ.

Vařila jsem si zdravě pro sebe a mělo to výsledky

Jak už jsem řekla, kluci i manžel byli a jsou zvyklí na českou klasiku. Zeleninu, když už, tak syrovou a kdybych jim dala na talíř napařenou brokolici, tak do 5 minut všichni umřou, tím jsem si jistá:-). Proto jsem na to šla velmi nenásilně. Sobě jsem si postupně začala víc a víc vařit podle zásad JJ. Začala jsem zkoušet vaše recepty. I když jsem tou dobou uměla vařit a vůbec ne špatně, spousta receptů i surovin pro mě byla nových a musela jsem se ke zdravějšímu jídlu prostě provařit. Začala jsem se zúčastňovat vašich online kurzů a začalo se mi dělat po těle lépe a lépe. Najednou jsem si, ani nevím kdy to přišlo, začala uvědomovat, že jsem méně unavená než dříve, že to a to mě už dlouho nebolelo a že mám více energie. Že když začíná jaro, nemám jarní únavu a splín, ale naopak se ráno začínám budit sama od sebe. Že okolo mě proběhla střevní viroza a já ji nechytla. Ale tohle nepřišlo ze dne na den, byl to vývoj několika let. Teď po čtyřicítce zvládám mnohem více věcí, než jsem byla schopná zvládat ve třiceti.

Jak jsem rodině propašovala zdravější jídelníček na talíře

Taky jsem celá ta léta stále čekala, že si kluci i manžel všimnou, že jím jinak než oni a že budou mít třeba chuť se přidat. No, oni si všimli, to ano, ale že by se chtěli přidat, to ne:-) Tak jsem začala postupně ta klasická jídla trochu vylepšovat:-) Když jsem dělala kuře na paprice, které milují, tak jako základ vždy zeleninový vývar, přestala jsem zahušťovat moukou a na zjemnění jsem dala rostlinnou smetanu. Většinou tyto změny prošly bez povšimnutí, když jsem zachovala chuť původního jídla. Začala jsem taky dělat více krémové zeleninové polévky, protože jsem vysledovala, že když tu zeleninu nevidí, tak jsou ochotni ji sníst:-)
No a navíc jsem u kluků už ve školce začala dělat osvětu ve smyslu: Není jedno co jíme, v obchodech se prodávají různé věci a všechny pro nás nejsou dobré. Reklama nám rozhodně nedoporučuje to, co je pro nás zdravé. No a tenhle přístup se mi vyplatit asi ze všeho nejvíce.

Po 8 letech jsme mnohem dál než na začátku

Dnes je klukům 12 let a to že třeba kupujeme bio potraviny nebo že v obchodech čteme složení na obalech, je pro ně naprosto běžné. Stále jsou imunní vůči receptům z JJ, ale moc dobře vědí, podle koho si vařím pro sebe:-) Když se na vašich stránkách dívám na nějaké video, občas se přidají a dívají se se mnou. A já stále doufám, že to jednou začnou jíst se mnou a já budu vařit jedno jídlo pro celou rodinu.
A můj manžel? Jak jsem už psala, ve svých názorech na jídlo je pevný jako skála. Ale i skála se postupně ohlazuje, když se na tom pracuje. Takže i u něj nastal jistý posun. Např. zjistil, že přemíra lepku mu nedělá dobře. Dokonce zjistil, že i bez lepku se dá žít a že ho opouštějí kila, která nechtěl mít. Začal pravidelně cvičit a začal jíst zeleninové saláty. To třeba dříve vůbec nejedl. A začal přicházet na to, že si k večeři nemůže dát kachnu se šesti knedlíky, protože je mu po tom prostě těžko a že mu to za to nestojí. Takže se musím smát, když od něj slyším: “Neudělala bys dnes k večeři zeleninový salát?”
Já jsem se za ty roky nějak naučila některé věci nehrotit a nechat to vyplynout:-) Proč se rozčilovat, to stojí spoustu energie.

Jíme doma, nemusíme do jídelen a do kantýn

Takže se tak pomalu všichni posouváme a je nám fajn. Kluci jsou spokojeni, že ve škole nemusí chodit do školní jídelny a každý den obědvají doma, co jim mamka uvaří. S manželem podnikáme a pracujeme z domova a máme pár zaměstnanců, takže každý den vařím obědy aspoň pro 5-6 lidí. Zpravidla vařím dvě jídla, jedno klasické a jedno dle JJ. Na jídla JJ se totiž velmi dobře chytají naše kolegyně a jásají, že máme zase zeleninu se zeleninou:-)
No a nejlíp všechno vystihl jeden z našich synů. Ve škole hráli hru, kdy měli ke svému jménu vymyslet přívlastek,který by ho vystihoval a začínal stejným písmenem jako jeho křestní jméno. Štěpán si velmi lámal hlavu s tím, co ke svému jménu vymyslet od Š. Tak jsme to tak cestou ze školy v autě řešili a on najednou povídá: mami, u tebe je to vlastně hrozně jednoduchý: Ty jsi Jitka Jíme Jinak:-). A mě to velmi potěšilo:-)

Na závěr chci říct, že jsem moc ráda za práci, kterou na projektu Jíme Jinak denně děláte. Protože díky vám jsem našla cestu ke zdravějšímu životu pro sebe i své blízké. A vy jste ti, kteří mě vždycky vrátí zpět do “JJ kolejí”, když z nich vybočím. Takže prosím, nepřestávejte, nevím, jestli jsem ve všem natolik pevná, abych to bez vás zvládla.

Jitka