Domů > Magazín > Vaše příběhy

Jak jsem se uzdravila z epilepsie (Zuzka, 34 let)

Jako dítě jsem měla epilepsii. Těžkou, farmakorezistentní, neoperovatelnou a údajně doživotní formu. Po jednom dlouhém epileptickém stavu následovaném delším kómatem to máma vzala do svých rukou. Uzdravila jsem se. Podělím se s vámi, zatím jen velmi stručně a zjednodušeně, o tuto část svého životního příběhu, protože dnes už vím, že všichni umíme dělat “zázraky”.

První záchvat jsem měla v 9 letech

Zhruba rok před stanovením diagnózy.

Epilepsii mi lékaři diagnostikovali v devíti letech po 1. “velkém” křečovém záchvatu (typu Grand-mal) a zároveň tzv. epileptickém stavu (status epilepticus), tzn. nekončícím záchvatu. Zpětně víme, že jsem ji ale měla už dřív, jen se o tom tehdy nevědělo. Předešlé epileptické záchvaty jiného druhu totiž nebyly rozpoznány.

Měla jsem jít do zvláštní školy a mít poškozený mozek

Po tomto velkém a dlouhém záchvatu, diagnostice a nasazení léčby antiepileptiky (léky proti epilepsii) se můj stav stále jen zhoršoval. Nekonečné obíhání lékařů, akutní pobyty v nemocnicích, měnění a různé kombinace mnoha léků, zhoršený krevní obraz, 2 delší pozorovací pobyty ve fakultní nemocnici kvůli nastavení léčby, vyšetření za účelem zjištění možnosti neurochirurgické operace (ta vyloučena), komplikace, podklesávání v kolenou a tedy problémy s chůzí, kortikoidy a přibírání na váze, nezdravý vzhled, přílišná bledost či naopak rudé tváře, šikana ve škole, neustále probíhající skrytý epileptický záchvat (epileptická aktivita v mozku i bez zjevných projevů), já tím pádem vlastně pořád mimo a strašně pomalá. Prognózy pochopitelně špatné, epilepsie farmakorezistentní, neoperovatelná, podle lékařů mě čekala zvláštní škola, poškození mozku, “zblbnutí”, ne-li smrt. 

Máma to vzala do svých rukou

Asi rok po přechodu na alternativní cestu k uzdravení. Fotky z doby nejhorší fáze nemoci jsem bohužel v období dospívání zničila, neboť jsem na nich vypadala opravdu nepěkně. Tato byla asi první, která prošla, ačkoli to ještě není ono. ;-)

Po jednom dlouhém epileptickém stavu následovaném delším kómatem to máma vzala do svých rukou. Šli jsme dál alternativní cestou. Zkoušeli toho víc a k vyléčení asi vedl celý komplex. Ten se skládal z kineziologie, bylin, postupného vysazení léků, homeopatie, akupunktury, akupresury a etikoterapie, psychoterapie. Na tuto psychoterapii – etikoterapii – jsem ovšem nechodila jen já, nýbrž i máma, pak i starší sestra a nějakou dobu celá rodina, každý samostatně. To pomohlo změnit rodinné klima a nastavit podmínky vhodné pro uzdravení.

Klíčová byla změna myšlení

Tehdy neexistovalo žádné Jíme Jinak, ale s jeho principy měla má léčba leccos společného. Byliny, homeopatie a i úprava jídelníčku se výrazně zaměřovaly na čištění organismu (hlavně od toxických léků), zejména čištění jater. Měla jsem i na míru řečeno, čemu se v jídelníčku vyhýbat (kravskému mléku, mléčným výrobkům kromě zakysaných a pařených, bílé mouce a výrobkům z ní, cukru, červenému masu, s ostatním to nepřehánět, stejně tak jako s brambory a rajčaty). Jíst jsem měla ideálně mezi 11. a 18. hod. Změny v jídelníčku pro mne tehdy nebyly nijak drastické. My doma ani předtím nejedli nijak extra polotovarově, neholdovala jsem sladkému, nekupovali jsme sušenky.
Vím ovšem celkem jistě, že to, co tehdy bylo opravdu klíčové, byla změna myšlení, emocí, životních podmínek, prostředí, rodinné atmosféry a posilování (nejen) mého sebevědomí, pozitivních emocí a prožívání

Terapie vedla k úplnému uzdravení

V 15 letech, krátce po vyřazení z evidence u mé epileptoložky.

Jak jsem již psala, byl to celý komplex a asi by to nešlo tak rychle, kdyby něco z toho chybělo. Začínalo se hodně přes mé tělo a psychoterapii mámy, pokračovalo se i mou (několikaletou) psychoterapií a terapií ostatních členů rodiny. Změny byly patrné úplně na všech úrovních a u nás všech. V 15-ti letech má lékařka, zkušená a vyhledávaná epileptoložka, konstatovala, že jsem zdravá. Divila se, říkala, že asi spontánní vyléčení (ehm). Že se to někdy upraví pubertou, i když u mne by to tedy nikdy bývala nečekala. V tak těžkých případech se to rozhodně nestává, měla jsem prý štěstí. Uzavřela to tím, že je ostatně jedno, jak se to stalo, hlavně, že se to stalo. Škoda, že se lékaři (zatím asi většinou) nenechají poučit… I podrobnější studium mých lékařských zpráv totiž později jasně doložilo souvislost uzdravování s popsanou terapií.

Chci k zázrakům pomáhat dalším

Jsem opravdu velice vděčná, že si nyní mohu užívat vlastních dětí!

Také díky těmto zkušenostem jsem dnes psycholožka, psychoterapeutka – daseinsanalytička v poslední fázi psychoterapeutického výcviku. Daseinsanalýza je existenciální psychoterapeutický směr, který bere zřetel na každého člověka individuálně bez ohledu na různé teorie, koncepty a interpretace. Nesoudí, nehodnotí. Důvěřuje, otevírá možnosti a doprovází lidi k nalezení sebe sama a žití vlastního života. Je to vlastně přesně to, co jsem tehdy v dětství dostala já i moje rodina a co nám tolik pomohlo. 

Umíme dělat “zázraky“. Nechť se daří!

Zuzana Pokorná

5 lidí už poděkovalo za článek.

Komentáře

Klub

Ahoj, nechci zpochybňovat příběh nicméně je podle mě trošku zavádějící…. V tomto věku se Epilepsie může vyléčit spontálně v pubertě… Sama jsem měla epilepsii od 9 let a poslední záchvat jsem upadla do kómatu kdy mi mamka musela vypáčit jazyk a dát umělé dýchání než přijela záchranka … Poté jsem se léčila Depakinem ale tak nějak jsem to v tom věku přestala brát nebo jsem zapomínala a záchvat se neobjevil, na základě toho mi to lékařka vysadila a od té doby se mi epilepsie nevrátila je mi 31 a epilepsii mám vyléčenou jako spousta lidí, kteří ji dostali ve věku před pubertou ;)

Klub
Natálie Sofie Koribská
7. 3. 2022

Ahoj Zuzi, potřebovala bych pomoc, je mi 20 let můj první epilep. záchvat se mi objevili v 9 letech a projevil se mi v 15 letech v Německu. Všechny záchvaty jsem si prodělala doma až do dne 5.3.2022 po půlnoci se mi stal epilep. záchvat na silnici, měl jsem to štěstí že mě nikdo nepřejel. Od mala jsem chodila od jednoho lékaře ke druhému, po všech vyšetření EEG, EKG, a všech možných. Každý 3 měsíce chodím na kontroly na Neurologie a mění mi léky nebo mi přidají více mg nebo méně. Každý druhý měsíc mě bolí hlava jen na jedné straně a to je na levé, a to tam mám výboje bolí to, jak kdyby vás někdo bouchal kladivem do hlavy. Potřebovala bych od tebe radu neboli pomoc jestli mám jít na operaci mozkové kůry a nebo ne. Doktoři mi to už nabízeli v 15 letech, ale bojím se abych neskončila na vozíku. Zkouším všechny rady od doktorů a nepomáhají, cítím že rodiče už nemohou i já jim přidělávám velký starosti. A už nemohu. 😥😭 Nevím jak mi objevili epilep. ale všichni mi říkají, že nemám epilep. že musím v něco věřit a ona zmizí, ale já si to nemyslím a zdá se mi, že je to nějak jednoduché.

Ukázat další komentáře

Čtěte více na toho téma

Vyzkoušejte také

3

Zmizely mi otoky, přestala bolet hlava (Milena, 61 let)

Udělat tak obrovskou změnu po 45 letech, co vařím, byla to pro mě velká výzva. Ale moc mě to bavilo, jídla mi moc chutnají a kromě toho, že jsem shodila, m...

Na svůj věk se necítím (Ilona, 61 let)

Začátkem roku 2020 jsem natrefila na stránky Jíme Jinak, posléze jsem si zaplatila členství v Klubu Jíme Jinak a pak Jarní očistu. O zdravou výživu se zají...