Domů > Magazín > Vaše příběhy

Jak jsem se uzdravila z epilepsie (Zuzka, 34 let)

Jako dítě jsem měla epilepsii. Těžkou, farmakorezistentní, neoperovatelnou a údajně doživotní formu. Po jednom dlouhém epileptickém stavu následovaném delším kómatem to máma vzala do svých rukou. Uzdravila jsem se. Podělím se s vámi, zatím jen velmi stručně a zjednodušeně, o tuto část svého životního příběhu, protože dnes už vím, že všichni umíme dělat “zázraky”.

První záchvat jsem měla v 9 letech

Zhruba rok před stanovením diagnózy.

Epilepsii mi lékaři diagnostikovali v devíti letech po 1. “velkém” křečovém záchvatu (typu Grand-mal) a zároveň tzv. epileptickém stavu (status epilepticus), tzn. nekončícím záchvatu. Zpětně víme, že jsem ji ale měla už dřív, jen se o tom tehdy nevědělo. Předešlé epileptické záchvaty jiného druhu totiž nebyly rozpoznány.

Měla jsem jít do zvláštní školy a mít poškozený mozek

Po tomto velkém a dlouhém záchvatu, diagnostice a nasazení léčby antiepileptiky (léky proti epilepsii) se můj stav stále jen zhoršoval. Nekonečné obíhání lékařů, akutní pobyty v nemocnicích, měnění a různé kombinace mnoha léků, zhoršený krevní obraz, 2 delší pozorovací pobyty ve fakultní nemocnici kvůli nastavení léčby, vyšetření za účelem zjištění možnosti neurochirurgické operace (ta vyloučena), komplikace, podklesávání v kolenou a tedy problémy s chůzí, kortikoidy a přibírání na váze, nezdravý vzhled, přílišná bledost či naopak rudé tváře, šikana ve škole, neustále probíhající skrytý epileptický záchvat (epileptická aktivita v mozku i bez zjevných projevů), já tím pádem vlastně pořád mimo a strašně pomalá. Prognózy pochopitelně špatné, epilepsie farmakorezistentní, neoperovatelná, podle lékařů mě čekala zvláštní škola, poškození mozku, “zblbnutí”, ne-li smrt. 

💡 TIP: Sezóna plavek je tu! Zkus tento jídelníček a sprav si postavu.

Máma to vzala do svých rukou

Asi rok po přechodu na alternativní cestu k uzdravení. Fotky z doby nejhorší fáze nemoci jsem bohužel v období dospívání zničila, neboť jsem na nich vypadala opravdu nepěkně. Tato byla asi první, která prošla, ačkoli to ještě není ono. ;-)

Po jednom dlouhém epileptickém stavu následovaném delším kómatem to máma vzala do svých rukou. Šli jsme dál alternativní cestou. Zkoušeli toho víc a k vyléčení asi vedl celý komplex. Ten se skládal z kineziologie, bylin, postupného vysazení léků, homeopatie, akupunktury, akupresury a etikoterapie, psychoterapie. Na tuto psychoterapii – etikoterapii – jsem ovšem nechodila jen já, nýbrž i máma, pak i starší sestra a nějakou dobu celá rodina, každý samostatně. To pomohlo změnit rodinné klima a nastavit podmínky vhodné pro uzdravení.

Klíčová byla změna myšlení

Tehdy neexistovalo žádné Jíme Jinak, ale s jeho principy měla má léčba leccos společného. Byliny, homeopatie a i úprava jídelníčku se výrazně zaměřovaly na čištění organismu (hlavně od toxických léků), zejména čištění jater. Měla jsem i na míru řečeno, čemu se v jídelníčku vyhýbat (kravskému mléku, mléčným výrobkům kromě zakysaných a pařených, bílé mouce a výrobkům z ní, cukru, červenému masu, s ostatním to nepřehánět, stejně tak jako s brambory a rajčaty). Jíst jsem měla ideálně mezi 11. a 18. hod. Změny v jídelníčku pro mne tehdy nebyly nijak drastické. My doma ani předtím nejedli nijak extra polotovarově, neholdovala jsem sladkému, nekupovali jsme sušenky.
Vím ovšem celkem jistě, že to, co tehdy bylo opravdu klíčové, byla změna myšlení, emocí, životních podmínek, prostředí, rodinné atmosféry a posilování (nejen) mého sebevědomí, pozitivních emocí a prožívání

Terapie vedla k úplnému uzdravení

V 15 letech, krátce po vyřazení z evidence u mé epileptoložky.

Jak jsem již psala, byl to celý komplex a asi by to nešlo tak rychle, kdyby něco z toho chybělo. Začínalo se hodně přes mé tělo a psychoterapii mámy, pokračovalo se i mou (několikaletou) psychoterapií a terapií ostatních členů rodiny. Změny byly patrné úplně na všech úrovních a u nás všech. V 15-ti letech má lékařka, zkušená a vyhledávaná epileptoložka, konstatovala, že jsem zdravá. Divila se, říkala, že asi spontánní vyléčení (ehm). Že se to někdy upraví pubertou, i když u mne by to tedy nikdy bývala nečekala. V tak těžkých případech se to rozhodně nestává, měla jsem prý štěstí. Uzavřela to tím, že je ostatně jedno, jak se to stalo, hlavně, že se to stalo. Škoda, že se lékaři (zatím asi většinou) nenechají poučit… I podrobnější studium mých lékařských zpráv totiž později jasně doložilo souvislost uzdravování s popsanou terapií.

Chci k zázrakům pomáhat dalším

Jsem opravdu velice vděčná, že si nyní mohu užívat vlastních dětí!

Také díky těmto zkušenostem jsem dnes psycholožka, psychoterapeutka – daseinsanalytička v poslední fázi psychoterapeutického výcviku. Daseinsanalýza je existenciální psychoterapeutický směr, který bere zřetel na každého člověka individuálně bez ohledu na různé teorie, koncepty a interpretace. Nesoudí, nehodnotí. Důvěřuje, otevírá možnosti a doprovází lidi k nalezení sebe sama a žití vlastního života. Je to vlastně přesně to, co jsem tehdy v dětství dostala já i moje rodina a co nám tolik pomohlo. 

Umíme dělat “zázraky“. Nechť se daří!

Zuzana Pokorná

PS: Cítíš se v plavkách sebevědomě?

Pokud letos nechceš schovávat zadek pod ručník, pojď na to s námi jinak.
Chci lepší postavu!

Protože miluji lidi, život a svět, protože mám osobní zkušenosti se silou porozumění, rozhovoru a přijetí, proto jsem psycholožka a psychoterapeutka, která postupem času na své životní cestě objevila také sílu výživy. Stále zvědavě zkoumám a nořím se do hlubin těchto sil a ráda se o objevy tohoto bádání dělím s dalšími bytostmi.

106 lidí už poděkovalo za článek.

Komentáře

Dobry den, epilepsii jsem dostala po dlouhodobem uzivani navykovych latek….je to 7let co jsem cista a posledni 4roky bojuji s epilepsii.
Spatny spanek, podle toho co ctu u vas i spa5na zivotosprava. Jsem uz z toho zoufala mam cca 4zachvaty rocne a uz nemůžu 😔
Prosim co by jste mi doporucila uz nechci delat strosti rodině .dekuji

Hana K.
4. 5. 2024

Mohu poprosit o kontakt, syn má epilepsií a rada bych si s vámi probrala co pomohlo děkuji

Ukázat další komentáře

Vyzkoušejte také

Je potřeba hejbnout zadkem (Šárka, 50 let)

Nejsem důsledná a nemám výdrž, sama sebe vnímám, že jsem zatím jen “zdolala první schod” a přemohla tu nechuť zabývat se více tématem jídlo, va...
19
3

Dala jsem sbohem refluxu, únavě i 4 kilům (Jana, 29 let)

Chcela som sa zbaviť únavy, mala som oslabenú slinivku, takže reflux a nepríjemný pocit po najedení. Tiež som jedla dosť neskoro a potom ma otravovalo to, ...

Lépe spím a moje klouby si libují (Boženka, 54 let)

Preferuju českou kuchyni, suroviny v jídelníčku jsem neznala, ale měla jsem motivaci zlepšit si zdraví, tak jsem zašla do zdravé výživy a nové potraviny vy...

S manželem jsme celkem shodili skoro 30 kg (Lucie Anabel, 35 let)

Zdravotní problémy, nadváha, ekzém u pětiměsíční dcery, to vše byly impulsy, které mě navedly na změnu stravování. Po roce mám dole 27 kg, hubne se mnou i ...