Jak se Marek dal na zdravou výživu a co na to jeho alergie a astma

Marek je kamarád z party našich „zdravých kluků“, o které se často zmiňujeme ve článcích i na webu. Je to třicetiletý kluk, který žije sám v domečku u Mladé Boleslavi a k našemu velkému obdivu si sám pro sebe vaří podle stejných zásad jako my. Dokonce se pouští do takových specialitek, jako je třeba pečené amasaké. Když jsme kluky slyšely vyprávět jejich důvody a začátky, tekly nám slzy smíchem a prosily jsme je, aby se o svoje zážitky s vámi na těchto stránkách podělili. Marek se jako první chopil klávesnice a poslal nám svůj příběh, svou motivaci ke změně jídelníčku a vlastně i celého životního stylu. Ohromně jsme se při jeho čtení pobavily, zároveň se ale z jeho příběhu dozvěděly, jaké neduhy ho trápily, a nestačily se divit. Známe Marka jako pěkného, štíhlého kluka, který vypadá naprosto zdravě a srší energií a podnikatelskými nápady. Marek nám napsal:

Zdravím všechny z JimeJinak,

Eva s Helčou mě tak dlouho uplácely zdravými dobrotami, až už jsem se neměl na co vymlouvat a musel jim svůj příběh sepsat. Nejsem žádný odborník na zdravou výživu, spíš nadšenec, takže předem všechny varuju :-)

Proč jsem začal myslet a jíst jinak?

Dlouhodobě mě motivuje řada zdravotních neduhů skloubených s pocitem, že lze žít snadněji, efektivněji, šťastněji… prostě pořád líp. Inspirací pro „seberozvoj“ mi v počátku byla hlavně Silvova Metoda a blog Steve Pavliny. Momentálně čerpám z řady dalších zdrojů, ať už je to makrobiotika či jiné východní zdroje. Nutno podotknout, že šlo a stále jde o dlouhodobý proces, počítám už asi 10 let, který se dá připodobnit k houpání se na houpačce. Ovšem v poslední době už nepadám tak často a z tak velké výšky jak dřív ;-)… Byť i nadále se čas od času ptám sám sebe: “Proč máš pořád tendence se občas chovat jako šílenec?!” Pochopitelně teď nemluvím jen o zdravé stravě. Můj oblíbený citát je od B. Franklina: “Definice šílenství, je dělat stejnou věc znovu a znovu, přičemž stále znovu očekávat jiný výsledek.”

Doma se jedla klasika a já vybíral hlavně sladké

Do puberty jsem si moc vybírat nemohl a jedl asi jako většina, která neměla nějak osvícené rodiče. Snad jen s tím rozdílem, že jsem si opravdu hodně ujížděl na sladkých jídlech. A jak tak pozoruju, je nás tu hodně takových :-). Dnes a denně jsem tedy baštil mléko, jogurty, tvarohy, krupicovou kaši, lívance, palačinky s javorovým sirupem, teplé granko s piškotami atd. Do toho samozřejmě česká klasika jako jsou sýry, salámy, pečivo, vepřo knedlo zelo, svíčková, brambory na mnoho způsobů, sem tam rýže, lečo apod.

Pak jsem chtěl mít svaly jako Arnold

 V pubertě se do toho začala míchat “strava na růst svalů”, což v mém případě znamenalo první seznamování s kuchtěním. Přesněji s pánvičkou a smažením kuřecího stokrát jinak. Abych měl “dost” proteinů, přibylo víc mléka, kuřecího, tuňáků, tvarohů, rýže, bílků…”Šwancikův efekt” se nicméně nedostavil, marodil jsem víc než bylo svalům milé… což bylo silně demotivující. Po střední jsem šel tedy víceméně s davem a jídlo moc neřešil. Naštěstí bezmoc a pocity zmaru vyústily v to, že jsem začal hledat komplexnější řešení… to přišlo s příchodem možností podnikat a postavit se na vlastní maso.

Jak se ze mě stal vitarián

Inspiroval mě již zmíněný Steve Pavlina a kurzy Silvovky. Steve na svém webu mimo jiné i dechberoucně líčil, jaký pozitivní efekt pro něj znamenal přechod z “všehožer módu” na veganství a posléze i vitariánství. Coby správnej stratég jsem z nuly vletěl po hlavě do vitariánství a za 2 měsíce tělo jak se patří provětral… a dost možná i zhuntoval. Shodil 15 kilo… z 80 na 65 při výšce 185 cm.

Kamarád mi udělal analýzu zdravotního stavu z vlasů

Když mi došlo, že tudy cesta nevede, pomohl mi najít lepší cestu kamarád ze Silvovky, který se v té době začal věnovat analýze lidského organismu skrze pramínek vlasů. S výsledky testů přišla i celá řada stravovacích doporučení, která dávala smysl a byla z dnešního pohledu už velmi blízko principům, které dodržuji dnes a o kterých se píše na tomhle webu. Zjistil jsem, že je to vlastně východní učení, strava, filozofie, zkrátka makrobiotika. Na tu jsem narazil víceméně náhodně koncem roku 2009 v době, kdy jsem se přestěhoval z Brna do Mladé Boleslavi a zabloudil na Staré Město… a objevil prodejnu Gája.

Našel jsem poklad v podobě zdravé jídelny Gája

Usměvaví lidé, příjemná atmosféra, fantasticky chutné jídlo daleko převyšující mé tehdejší standardy co do složení a pestrosti. Postupně se ze mě stal věrný všude chválící zákazník… nastala pro mě nová éra. Začalo se mi dostávat informací jako třeba proč vyřadit z jídelníčku bílou mouku,  mléčné výrobky, jednoduché cukry… či proč omezit maso a ovoce. A hlavně, čím tyto složky rozumně nahradit. Ještě poznamenám, že chuť jídla, už od začátku fantastická, se pro mě každým dnem zlepšuje. Důkazem budiž můj talíř po každém jídle. (Poznámka redakce: Marek v Gáje zásadně vylizuje talíř.)

Tak jsem se do toho vrhl po hlavě

 Začal jsem se tedy intenzivně vzdělávat v této oblasti. V současnosti už mám za sebou pěknou řádku přednášek, kurzů, školiček vaření a  hromadu přečtených knížek. To vše mě posouvá stále dál a pořád víc mě utvrzuje v tom, že celá teorie východní medicíny a makrobiotiky má hlubší základy a dává smysl. Můj hold tak patří především Jiřině Londzinové a Honzovi Londzinovi, kteří mě zasvěcují do těchto tajů a díky nimž máme v Mladé Boleslavi místo, které nám bez nadsázky závidí celý (uvědomělý) svět :-) (Poznámka redakce: My tedy rozhodně závidíme! A nejsme líné si občas do Mladé Boleslavi dojet na dobré jídlo, případně k Honzovi na kurz vaření.)

Od narození jsem byl astmatik a alergik

Předně nutno podotknout, že se vedou spory, kdy už člověk žije na sto procent podle těch správných  principů a kdy ještě ne. U mě je to proces… z počátku zdaleka nebyl dokonalý, často jsem si ulítnul. Házím si klacky pod nohy, vlastně pořád… naštěstí furt míň často :-). Řadu úspěchů už ale pociťuju a v zásadě asi rok jím o dost jinak než dřív. Tzn. mléčné výrobky a pečivo z bílé mouky nejím vůbec… maso minimálně (1x za 14 dní spíš rybu)  a dokonce i jednoduchý cukr se mi taky daří krotit.

Už nemusím brát žádné léky a léčím se bez léků i při chřipce

Největší posun vnímám ve vyřazení všech léků, které jsem do té doby bral. Protože jsem astmatik a alergik od narození, byly léky (paraleny, zaditeny, různé inhalátory na astma, očkování na alergie, sanoriny proti rýmě atd.) běžnou součástí mého života po dobu řekněme 20 let.
Už vím na vlastní kůži, že když přijde chřipka, skutečně se můžu obejít bez chemie… imunita si s nemocí poradí. Tzn. žádný paralen na sklepnutí horečky, žádná antibiotika na sežehnutí bacilů. Dokud by nešlo do tuhého (40+ horečky déle jak 1-2 dny), léčím se přírodní cestou, piju zázvorový čaj, čaj z lotosu, dávám si obklady, nápoje z kuzu apod.

Každý rok jsem měl zánět dutin

Celoročně mě provázely kapesníky po všech kapsách, zasekané dutiny, hustou rýmu… a sanorin, coby jediné funkční uvolňovadlo... Světe div se, letos žádné větší problémy nemám… byť je rýma stále přítomná, je to jen taková průhledná až bílá vodička (kapání z nosu), pocitově úplně jiná než v posledních 25 letech. Náhoda?… Nemyslím si.

Kožní problémy, byť nijak extrémní, mě provázely od puberty

A buď mám tak silnou vůli, že ty jebáky nehledám, nebo jich tam je desetina a už se to nevyplatí :D (Poznámka redakce: Četla jsem Markův příběh nahlas v autě a Helča, která řídila, se při téhle pasáži málem smíchy vybourala. Nicméně všem čtenářům můžeme s čistým svědomím říct, že jsme Marka viděly v létě v plavkách a nikde nic nemá. Má pleť, že mu ji může leckterá žena pravidelně navštěvující kosmetický salón závidět!)

Míval jsem záchvaty astmatu způsobené většinou alergiemi na prach, pyl a roztoče

Vždycky tak dva až tři měsíce v roce mě dost omezovaly. Musel jsem sáhnout po záchvatových inhalátorech a mít po ruce celou řadou preventivních léků, které mi nepřišly kdoví jak účinné. Mnó a byť červenec a srpen byli nepříjemné, vždy po několika hodinách problémy odezněly samy a průběh rozhodně nebyl horší než minulá léta na inhalátorech. Zajímavé je, že byť se mi např. stáhnou průdušky, což je projev alergie a záchvatu,  nemívám problémy se “sípotem”, který byl dřív vždy součástí. Skoro mi to připadá, jako by se plíce stáhly ze zvyku. Tak uvidíme co příští rok.

Byl jsem šíleně závislý na cukru

 Až při přechodu na zdravou stravu jsem si uvědomil, jak moc jsem na sladkym závislej. Cumlání kostkovýho cukru, pojídání samotnýho granka, přeslazování krupicových kaší, lívanců atd. v dětství… přerostlo v dospělosti v nájezdy na čokolády (studentské pečetě, milky, tatranky…) či na přeslazená olínka, tvarohy atd.
Za další výrazný posun k lepšímu tedy rozhodně považuji fakt, že jsem se naučil vytvářet pár neškodných dezertů bez přidaného cukru (jednoduchého), kterými jsem nahradil právě čokolády a jiné nesmysly. Teď už jen vychytat návštěvy u známých a občasná stresová období…Vánoce? Nemáte šanci! ;-)

Nechodím vůbec do supermarketů

Zajímavou změnou je i fakt, že jsem už snad rok nebyl nakupovat jídlo v supermarketu, což jsem dřív bral jako normu.  Postupem času zjišťuji, že vše potřebné koupím na pár metrech čtverečních za podobnou cenu a zlomek času, navíc nesrovnatelně kvalitnější. Zeleninu u místního zelináře (Jarda Zalabák)… zbylé potřeby alá luštěniny, obilniny, ochucovadla v prodejně Gája či občas přes internet. Letos jsem taky prvně vlastnoručně zasel a sklidil svoji první zeleninu… vlastní dýně hokkaidó, mrkev, pórek a cukety… mňam ;-)

Reakce rodiny a přátel

Fakt je, že coby normálně štíhlý jedinec jsem na téhle stravě ještě víc zhubnul, což se nelíbí ani mě ani mé rodině a některým přátelům. Faktem ale taky je, že v mém případě nejde tolik o to “co” jím, ale o tom “jak často” a v jakém pojetí jím. Nehledě na to, že za zhubnutí může z velké části  i detoxikace organizmu… což je zcela přirozený a prokázaný fenomén doprovázející změny stravovacích návyků (A že jsem se měl z čeho čistit).
Nicméně těžko se to ne stejně zdravě se stravující rodině a přátelům dá vysvětlit jinak, než výsledky, že? Učím se šetřit energií na vysvětlování a raději se věnuji sobě a svým zájmům. Nechme mluvit dlouhodobé výsledky za pár let. Pravda taky je, že pár dřívějších kamarádů postupně odpadá z mého života, nicméně objevují se noví, kteří jsou víc v souladu s mým směřováním, což mi vyhovuje.
Navíc stále častěji mě těší nesmělé pochvaly od lidí, kteří tomuto stravovacímu směru  neholdují. Stačí jim dát ochutnat pečenou dýni, dýňovou polévku, celerové škvarky, tempeh, dušenou zkaramelizovanou zeleninu ve vlastní štávě či zeleninu obalenou v hrašce… Tomu málokdo odolá. ;-)

Amasaké je skvělý babolap

V poslední době s oblibou vytvářím amasaké, což je v zásadě dezert z rýže, která po určitém procesu zesládne aniž by byla ochucen sladidlem. Jednou jsem jel takhle do Prahy a jak jsem nestíhal, sbalil v rychlosti ingredience na amasaké (rýži a starter z pšenice), řka si, že třeba kamarád, u kterého budu nocovat, přiloží ruku k dílu zatímco budu pryč a amasaké dodělá. Když v 1 hodinu ráno přišla smska: “Uf, to mi nedělej… 3 lžice jsem si dal a jen moje nejhlubší svědomí mě donutilo to nesníst všechno :)))” věděl jsem, že to zvládl :D A neodpustím si poznámku od Romana (manžel Evy): “To amasaké, to je neuvěřitelnej babolap”. (Poznámka redakce: Je, když má Marek s sebou amasaké vlastní výroby, stojí na něj ženské ze širokého dalekého okolí frontu a loudí.)

Co dál

Vrátit se zpět k “normální” stravě věru nechystám. Tenhle způsob stravy považuji za plnohodnotný stravovací směr, ve kterém se chci i dál vzdělávat. Představa rodiny, v které by byly v rozporu základní životní hodnoty (výchova, strava) mi nepřijde úplně rozumná… uvidíme ;-) 

Poděkování

Na závěr chci poděkovat všem, kteří mě inspirovali a dále inspirují k dalšímu sebeobjevování. Jmenovitě především Honzovi, Jiřině, Láďovi, Petrovi, Wendule, Láděnce a mnohým dalším z Gáji… samozřejmě Evičce s Helčou z JímeJinak a svým způsobem i rodičům ;-)

Mějte se pořád líp,

Marek