Kde je ten hrnec?

Někdy toho dělám hodně najednou

Jsou týdny v měsíci, kdy je žena akční. Kdy vaří, peče, smaží a rodina to nestíhá jíst. Pak je týden, kdy se jí nic nechce. A pak jsou ty týdny mezi. No prostě normální ženský cyklus. A já takhle jednou v tom akčním týdnu vařila a pekla a smažila a úplně zapomněla, co všechno jsem rozdělala…

V obýváku není co uklízet

Normálně u nás není v obýváku moc co uklízet. Stojí tam gauč, je tam piáno, zaparkovaná violoncella a dvě poličky se školními pomůckami pro naší domácí školu . Žádné skříně, žádný nábytek, takže žádné hromadění věcí. Tedy na piánu se nám hromadí vytahané skladbičky, ale ty se srovnají raz dva. Když tedy v našem online programu došlo na obývací pokoj, spokojeně jsem si říkala, že tady ani není co uklízet. Snad jen setřít prach a pavučiny od našich velmi aktivních osminohých spolubydlících.

Na podzim jsme tam ale postavili studio s kamerou a světly, abychom mohli natočit nová videa do Podzimního detoxu. A tak se stalo, že jsem obývák minula a nechala ho být. Co já tam s těmi všechny stojany a dráty? Vyluxuju to tady, až to Roman zabalí. Z nějakého záhadného důvodu se však do obýváku pustil on přesně v tom týdnu, co ženské v kurzu. Uložil techniku a upravil místo kolem krbu. Dal na jiné místo košíček s dekami a polštářky, aby si udělal místo na polínka ke krbu. A přitom se nestačil divit, co to v košíčku našel.

Kde jsou všechny ty malé hrnce?

Už pár týdnů se mi zdá, že mám nějak málo hrnců. Mám pár takových stejných, menších hrnců, co v nich denně vařím. Většinou je jeden (se zbytkem rýže na ráno do polévky) v lednici, v jednom je něco na plotně, v dalším se vaří voda na meltu, jeden je v myčce nebo ve dřezu. Ale pořád se mi zdálo, že nějaký chybí a nemohla jsem se dopočítat. Myčka i dřez vyklizeny, špajz prázdný, žádné zbytky v lednici a jeden hrnce pořád chybí. Že ho děti nechaly někde na zahradě, když nesly zbytky na kompost!? Jasně, najdu ho na jaře, pomyslela jsem si a hrnec neřešila. On se někde najde.

Co to je???

A ten den, co se Roman pustil do úklidu obýváku, mě čekalo překvapení. To, co našel v dekách mezi polštářky, mi nechal v kuchyni na prkýnku. Jééé, můj hrnec! Tak tady je! Ale co to…je nějaký olezlý a co je to v něm? Neměla jsem odvahu odklopit pokličku. Úplně mi stačilo nahlédnout skleněným průhledem dovnitř. Kopečky zelených plísní se tam vršily jeden přes druhý a nebylo už zcela jasné, jaké že to bylo původně obilí. To jsem dělala amasaké a zapomněla na něj? Nebo jsem nechala obilí v teple, když zbylo od oběda, že si ho dáme k večeři a někde jsme se zdrželi? Nevím. Fakt nevím, jak dlouho to tam bylo. Už o tom přemýšlím 4 dny a na nic jsem nepřišla. Snad to bylo v ty dny, kdy jsem dělala pizzu a dezerty a pekla chleba a…asi i amasaké.

Co s tímto fantem?

Nejdřív jsem to nechala v kuchyni v bláhově naději, že to někdo uklidí. Ale nikdo se toho ani nedotkl. Pak to Roman dal za dveře na zahradu, protože to bylo cítit jako hodně přezrálé natto. Tak jsem sebrala odvahu a otevřela to. Skoro to vonělo, ale nepoznala jsem stejně ani po čuchu, co to bylo. Odvážná Markétka to jedním otočením hrnce vyklopila jako kompaktní hroudu na kompost a já to statečně umyla ve dřezu. Štětkou. Pro jistotu jsem to ještě poslala do myčky na 70°C program a uvařila v tom jednou vodu. Hrnec je jako nový. Nedotčený. A já si pořád marně lámu hlavu, co jsem to kdy odložila do dek a polštářů…