Domů > Magazín > Žijeme jinak

Malé prodejny by chyběly

Dnes se tak nějak předpokládá, že si na nákup můžete dojet autem, že máte přístup na internet a platební kartu. Pokud bydlíte v malé obci, možná vás zachraňují malé prodejny nebo vietnamské večerky. Otázka ale je, jak dlouho nám vydrží.

Od samoobsluhy k národním řetězcům

V titulku narážím na malé prodejny, o kterých v našem seriálu už trochu řeč byla. V minulosti samozřejmě převládaly, časem začaly jít do popředí větší samoobsluhy a posléze po roce 89 se nám rozmohly velké prodejny nadnárodních řetězců. Takový řetězec vám ale na vesnici asi nepůjde, protože by byl ztrátový. Má svůj „manuál“ a ten si vyžaduje určité standardy a ty něco stojí. To menší místa nepotřebují a stačí jim, když alespoň základní (potravinářské) zboží je prostě k mámí a je tam někdo, kdo je ochoten mu je prodat.

Menší obce mají se zásobováním problém

Se zásobováním v menších místech byly a jsou problémy. Před rokem 89 to stejně jako dnes zajišťují nejčastěji družstevní prodejny. Tam, kde se vyloženě nechytily, posílal Svaz spotřebních družstev pojízdné prodejny, které v určitý čas s určitým sortimentem do některých míst přijížděly. Byly ovšem ztrátové, ale s tím se socialistické hospodářství dokázalo smířit, protože všichni měli tehdy nárok na zásobování. Ekonomika má ale svá pravidla, a to „kupodivu“ bez ohledu na společenské zřízení. Spotřební družstva se před rokem 89 sice modernizovala, ale také narůstala jejich zadluženost. Pomáhaly, ale to nestačilo, ani svépomocné akce při výstavbě nebo modernizaci jejich obchodní sítě.

Počítá se s tím, že jsme moderní spotřebitelé

Dnes je to trochu jinak, protože hlavním kritériem tohoto společenského systému je jednoznačně zisk. Zdržím se komentářů, zda je to lepší, nebo horší (řekl bych jak kdy), a zamysleme se nad tím, jak se s tím současná společnost popasuje. Já bych řekl, že nás hází všechny do jednoho pytle. Předpokládá, že všichni máme auta, že všichni si můžeme zajet za město nebo do města okresního a tam si v příslušném řetězci nakoupit. Také předpokládá, že všichni máme počítač, chytrý mobil a k tomu internet a že je nám všem tato technika úplně jasná. O tom, že všichni máme platební karty (např. i moje 85 letá máma), nikterak společnost nepochybuje.
Podle mého názoru to pomalu přechází do extrémů.

Například jsem nedávno byl v České spořitelně a chtěl jsem vložit nějaké hotové peníze přímo na svůj účet. Pracovnice peníze převzala a dala mi podepsat (nevím, jak se tomu říká odborně, já to tomu říkám ověřený podpis na sklo). Tím to pro ni skončilo. Já se podivil, že mám něco podepsat, když nic nevybírám a ještě víc mě překvapila absence jakéhokoliv dokladu o provedené operaci. „Budete to mít na internetu“, pochopila můj údiv ona pracovnice. „Jak víte, že mám internet? A jak můžete předpokládat, že ho mám u sebe? To už je nějaká povinnost ze zákona“? Nakonec mi papírové potvrzení dala, ale musel jsem ho rezolutně vyžádat. Tím se řeší v bankách problém se zaměstnanci, neboť podle jejich názoru už žádní nebudou brzy potřeba.

Hrozí vymizení malých prodejen z obcí?

Ale zpět k malým prodejnám. S nimi to nevypadá úplně dobře a někdo honorovaný za svou práci prostě prodávat musí. Jednoty, Konzumy, některá pohostinství a další jim podobné se od roku 2007 prezentují jako součást sítě COOP (Svaz českých a moravských spotřebních družstev), z nichž některé jsou stejně, jako za minulého režimu, ztrátové. Skupina COOP má v Evropě velkou tradici a v České republice provozuje, a to převážně v menších obcích, téměř 2 900 prodejen, z nichž mnohé dotuje. Podle všeho by se ráda některých z nich zbavila a nechala potenciální zákazníky svému osudu. Z hlediska onoho zisku je to pochopitelné, z hlediska občanů někdy docela děsivé.
Ke kritizovanému EET v malých obcích, které údajně likvidují řadu soukromých prodejců, se přidávají i problémy těch organizovaných ve společné síti.

Snad bychom se měli zeptat našich vietnamských spoluobčanů, jak to dělají, že tvrdohlavě zakládají Večerky, provozují malé prodejny, v nichž tráví čas od rána do večera. Například blízko mého bydliště se jeden takový obchodník usadil. Hraje si tam sice hry na počítači, ale je tam brzy a také dlouho. Co mě ale vyhovuje je to, že v některém sortimentu má širší nabídku než blízka Norma…

Tak uvidíme, jestli vydrží. Malé prodejny by prostě chyběly.

 

Zdroj obrázků: g.cz, vssr.sk, bory.cz

PS: Přemýšlíte jak zlepšit postavu a své zdraví?

Nepřemýšlejte 😊 Pojďte něco dělat! Ukážeme jak vylepšit jídelníček, co jíst a co ne, a jak si jídlem spravit zdraví! Naskočte do online kurzu Jíme Jinak - JE ZDARMA !

PhDr. Alois Dvořák, 1951, vystudoval FŽ UK v Praze, pracoval jako tiskový mluvčí několika ministrů obchodu a cestovního ruchu ČR, publikoval řadu článků v ústředním a odborném tisku na téma maloobchod a cestovní ruch, od začátku 80. let do poloviny 90. let spolupracoval s Československým rozhlasem, zejména jako odborný host pořadu Kolotoč., ale i autor komentářů, poznámek a glos. V roce 1996 založil reklamní agenturu, kterou provozoval až do svého odchodu do důchodu.

Buďte první, kdo poděkuje za tento článek.

Komentáře

chapu, jak je mysleny ten clanek a ano, tezko lze predpokladat, ze ma kazdy inzernet, auto, atd.. ale zrovna popsana situace v bance mi prijde skvela.Proc tisknout a davat lidem dalsi papiry, kdyz se drtiva vetsina opravdu muze podivat na internet. Moznost by treba byla davat tahle potvrzeni na vyzadani (pro lidi, co nemaji internet, nebo to chteji na papire). To same s uctenkama z obchodu, vetsina lidi je nechce, tak proc se porad tisknou.. asi si reknete, ze je to mala kapka v mori, ale nekde se zacit musi!

Ukázat další komentáře