Domů > Magazín > Žijeme jinak

Retro: Proměna nákupů

Pamatujete ještě na malé pultové prodejny, kde vám prodavačka vybírala a navážila ovoce, zeleninu, pečivo i uzeniny?Fronta nefronta, bylo to o loktech. Samoobsluhy byly proto velkou změnou. A když se pak postavil u nás v městě první obchodní dům, byla to velká sláva. Dnes už si sotva uvědomujeme, jak moc se v čase proměnily naše nákupy.

Politika ve výloze

Myslím, že většina z nás ráda nakupuje. Je to taková magická přitažlivost. Máme to v sobě zakódované asi už někdy od doby prvobytně pospolné a možná ještě z doby mnohem dřívější… Vzpomínám si, že v roce 91, když jsem byl poprvé na západě (Jugoslávii s dovolením vynechám), tak jsem mimo jiné navštívil obchodní dům v Barceloně. Byl jsem na šok připraven, a tak nejvíce mě překvapilo, jak v tom obchodním domě mají každé možné místo vyplněné zbožím. To u nás nebylo do roku 90 zvykem. Upřednostňovali jsme tehdy aranžérský um spolu s politickou agitací. Moc by mě zajímalo, co si západní turisté, kteří navštívili před rokem 89 Prahu, asi tak o našich obchodech mysleli, a to bez ohledu na nabídku zboží. Tipuji, že nejvíce je mátlo rudé plátno, které ve výlohách bylo symbolem vítězství pracujícího lidu a všeho ostatního, co tehdejší režim považoval za nutné připomenout…

Vrchol nevkusu a antireklamy

V době studií jsem takřka denně procházel Celetnou ulicí. Mělo to důvod, neboť tam sídlila moje fakulta. Na konci této ulice směrem ke Staroměstskému náměstí byla vlevo malá prodejna Supraphonu, kterou jsem občas navštívil. Taky jsem se později dověděl, že tam prý v té době prodávala maminka paní Kubišové, což jsem ale tenkrát nevěděl. Jednou jsem také u výlohy této prodejny stál. Byla vyzdobena k nějakému politickému výročí, a bylo tam i pár obalů vinylových desek. U výlohy stála také paní určitě v důchodovém věku a polohlasně pronesla, že se jí z těch rudejch hadrů dělá zle a že by z toho zvracela. Byla prostě pamětník jiných časů. V té chvíli a pamatuji si to dodnes, jsem si uvědomil, jak už jsem proti té politické výzdobě imunní, protože mě takové výlohy provázejí od dětství. Byl to z obchodního hlediska vrchol nevkusu a antireklamy.

Lidé za pultem

Když se maloobchod začal u nás rozvíjet, tak to šlo docela pomalu. Ještě za mého velmi raného dětství byla převaha malých prodejniček. V mém rodném městě Šumperku to v 50. a částečně i začátkem 60. let vypadalo podobně jako v seriálu Bylo nás pět, i když doba už byla někde úplně jinde. První si vybavuji prodejničku, kterou před rokem 48 vlastnil prý jistý pan Mikulica. Byl to pultový prodej, málo místa, no prostě taková prodejna jako u hokynáře. Chodil jsem tam ale rád a představoval si, že je to jako v knížce Poplach v Kovářské uličce a že tam prodává pan Bočan se svojí modrou knížkou. To byl samozřejmě nesmysl. Lidé si tehdy navzájem hodně půjčovali a to jak věci, tak peníze, ale v prodejně by vám na dluh nikdo nedal. 

V těchto pultových prodejnách byla potíž s tím, kdo je vlastně na řadě. Lidé se tísnili a těžko se vytvářela regulérní fronta. Bylo to o loktech. Přinášelo to konflikty mezi zákazníky navzájem, ale i mezi zákazníky a prodavači. Prodavači byli velmi důležití, protože nejen prodávali, ale také zboží pro vás vybírali. Částečně to změnily až samoobsluhy, ale u mnoha druhů zboží k tomu nedošlo. Týkalo se to většinou ovoce a zeleniny, ale samozřejmě i masa, uzenin apod. To všechno za nás vybírali, nabírali a vážili lidé za pultem.

První samoobsluhy

Pak už si vzpomínám na malé samoobsluhy, které ohromily tím, že jste prodavačku potřebovali až u pokladny. Mělo to výhodu svobodného výběru. Z dnešního pohledu je zajímavé, že ceny byly vytištěny přímo na obalu výrobku. První samoobsluhy v mém rodném městě a určitě nejen v něm, byly klasické svým uspořádáním. Zjednodušeně řečeno byly to obyčejně obdélníkové prostory celkem malých rozměrů. Po stranách a uprostřed byly regály se zbožím, takže jste mohli jít dopředu, případně se k nelibosti jiných nakupujících vrátit. Dokola to nešlo, protože druhý konec cesty končil pokladnou. Tyhle prodejny byly zpravidla na průchod úzké a víc jak dva zákazníci se vedle sebe zpravidla nevešli. Špatně se to kontrolovalo, což řadu lidí svádělo ke zlodějinám. Několikrát jsem byl svědkem, jak někoho chytili se zbožím pod bundou.

První obchodní domy

Další pokrok přinesly obchodní domy. V mém rodném městě to byla velká sláva. Obchodní dům nebyl sice nějak zvlášť velký, ale oproti klasickým prodejnám to bylo o hodně větší. V přízemí se přirozeně prodávaly potraviny a v patře nabízeli další sortiment. Okamžitě se tam přesunulo velké množství nakupujících a to i z okolních vesnic. V pátek a v sobotu tam jít nakupovat jídlo a pití nebylo jen tak. Bylo tam narváno. I tak jsme byli hrdí, že OD máme. A to jsem ještě neznal Bílou labuť, Kotvu, Máj…, ale o těch zase příště.

 

Zdroj fotek: jsns.cz, zidovskelisty.info.cz, exastory.cz, slovackydenik.cz, s-a-b-i-k-a-blog.cz, aktualne.cz, zenazapultem.webzdarma.cz, idnes.cz

 

PS: Cítíš se v plavkách sebevědomě?

Pokud letos nechceš schovávat zadek pod ručník, pojď na to s námi jinak.
Chci lepší postavu!

PhDr. Alois Dvořák, 1951, vystudoval FŽ UK v Praze, pracoval jako tiskový mluvčí několika ministrů obchodu a cestovního ruchu ČR, publikoval řadu článků v ústředním a odborném tisku na téma maloobchod a cestovní ruch, od začátku 80. let do poloviny 90. let spolupracoval s Československým rozhlasem, zejména jako odborný host pořadu Kolotoč., ale i autor komentářů, poznámek a glos. V roce 1996 založil reklamní agenturu, kterou provozoval až do svého odchodu do důchodu.

Buďte první, kdo poděkuje za tento článek.

Komentáře

Nerada vzpomínám na dobu před r.1989, nebylo o co stát. Ale prodavačky, na rozdíl od nynějších, věděly o zboží toho hodně – prodávaly, pokud bylo co, ne jen podávaly. Dnes jsou v obchodě PODÁVAĆKY, které mnohdy neznají ani základní druhy potravin. A nejedná se jen o řetězce, kterým záleží jen na zisku, ale např. i o některé prodejny zdravé výživy.

Jsem sice o něco mladší než Alois, ale když jsem vybírala obrázky k jeho článku, byla jsem rázem v jeho době. Prohlédli jste si pořádně ty výlohy??? To kadeřnictví mě dostalo. Na tohle už jsem úplně zapomněla. I za mého dětství byly běžné pultové prodejny. Tolikrát mě tam maličkou, s lístečkem v ruce, na kterém bylo napsáno, co mám koupit, a přesně odpočítanými penězi, někdo předběhl, tolikrát mi prodavačka dala tak ošklivá jablka, že jsme jich půlku vyházeli,…pamatuji se, jak jsem chtěla být velká, aby si mě netroufli předběhnout a ošidit. Místo pro vážené zboží mě tak ještě dlouho posílali jen pro máslo, mléko a chleba, kde nebylo co zkazit. Samoobsluhy mi pak přišly jako zázrak seslaný z nebe :-)

Ukázat další komentáře