Bývaly doby, kdy se zboží se zákazníkem vyzkoušelo, pak si ho odnesl domů. A to i žárovku a baterii! Dnes je všechno jinak. Zboží vydrží přesně do doby záruky a výrobce nemá povinnost vám věc ani opravit, ani dodat náhradní díly. Je to dnes lepší než před rokem 1989 nebo naopak? Povím vám o svých zkušenostech z obchodu.

I když je tento web zaměřený na potraviny, recepty a zdravou výživu vůbec, snad čtenáři nepohrdnou ani zamyšlením nad kvalitou zboží, které se jíst nedá. Takového zboží je nepřeberně, a tak je zřejmé, že se nám sem všechno nevejde. To, co se nám vejde, si ale můžeme, podobně jako v jednom z minulých článků, opět srovnat s dobou před rokem 1989 a po něm.

Předvést, zkontrolovat, zapsat

Vzpomínám na dobu, kdy jsem sortiment elektro zboží sám prodával a něco se s tím natrápil. Požadované většinou nebylo, a to v regálech bylo různě kvalitní. Při prodeji se postupovalo následovně. Požadovaný výrobek se při prodeji vybalil z krabice, přezkoušel a nechal zákazníkem prohlédnout. Dnes je to jiné. Pokud si teď něco takového kupujete, např. televizi, tak si prohlédnete tu vystavenou a zpravidla jinou vám dovezou. Ta důkladná přezkoušení nebyla tehdy snadná. Vzpomínám si např. na cívkový magnetofon B 43, který byl na svou dobu luxusní, technicky náročný, ale pro některé prodavače strašák. Neuměli s ním zacházet. Musím se pochlubit, že já jsem s ním zacházet uměl, takže mě vždycky kolegové volali. Po vyzkoušení jakéhokoliv zboží (týkalo se to např. i baterií nebo žárovek, což je dnes nepředstavitelné) se na paragon napsalo, že výrobek byl přezkoušen a zákazníkem zkontrolován. To „zkontrolování“ se psalo zase kvůli tomu, kdyby někdo reklamoval povrchové poškození. Záruka byla většinou na jeden rok a od určité doby mohl zákazník zboží do 10 dnů vrátit. Musel mít k tomu ovšem důvod, zejména ten, že výrobek přestal fungovat.

Nám to doma nehraje

To přišel jednou za mnou do prodejny starší pán, který si předtím koupil televizi a požadoval její výměnu v rámci deseti dnů. Televizi jsem pustil a normálně běžela. „To je zajímavé“, povídá ten pán, „nám doma nejde“. Tahle hra s odvozem a dovozem televize proběhla asi třikrát, až se zákazník přiznal, že by chtěl jiný typ…

Kutilové, švadlenky a kvalita

Kvalita těchto technických věcí byla pochopitelně nižší než dnes, ale velkou roli v tom hrály tehdejší technologické možností. Televize měly elektronky a integrované obvody a ty čas od času odešly. Jako naschvál odcházely nejraději před Vánocemi nebo mistrovstvím světa v hokeji. Opravny televizorů rádií, magnetofonů, ale i žehliček, fénů, holicích strojků atd. měly žně, ale zase se nic nevyhazovalo, dokud to šlo opravit. Bylo hodně zákazníků-kutilů, kteří zvládli některé zboží dát do pořádku sami a to včetně automobilů nebo praček. Podobně se chovaly i některé ženy, které si přešívaly oblečení podle modelů z Burdy. Také nábytek byl bytelný. Nebyl sice většinou tak elegantní jako dnes, ale zato vydržel. Znám domácnosti, kterým nábytek z 70.-80. let, ale i starší, pořád slouží. S tím moderním tak dobré zkušenosti nemám.

Dva roky a dost

Dnes výrobky mají většinou záruku dva roky, ale jak tato doba pomine, můžete se jen modlit, aby se nic nestalo. Nikdo vám nic nespraví, protože vám oznámí, že oprava by stála skoro totéž jako koupit nový. Zatímco dříve byla povinnost výrobce dodávat ještě deset let po prodeji zboží náhradní díly, dnes je tato lhůta jen po dobu záruky. Pak se „krám“ jednoduše vyhodí. Podle mého velký luxus nejen pro zákazníka, ale taky pro životní prostředí. Svět ale musí stále vykazovat zisk, tak to zřejmě žádné z nadnárodních společností nevadí. Zvláště, když se tvrdí, že do řady výrobků dávají výrobci tzv.“kurvítka“ (přesně tento výraz použil člověk z branže, který mi tuhle domněnku potvrdil), která jsou schopna zhruba po dvou letech výrobek poslat k ledu.

Prodloužená záruka

Od té doby, co jsem měl menší konflikt s prodavačem, který mi velmi rezolutně vymlouval nákup nové baterie do mobilu a argumentoval tím, že nový mobil není o moc dražší než ona baterie a navíc bych měl výrobek s novou zárukou, jsem se zatvrdil. Pokud to jde, nechám si dobu záruky prodloužit. Mám zkušenosti, že prodloužení je reálné až na pět let. U některého zboží je také možné si zaplatit službu, kdy vám vadný výrobek v době záruky bez řečí okamžitě vymění za nový. Už jsem to úspěšně absolvoval! Zadarmo to ale pochopitelně není, ale mám z toho dobrý pocit.

Bylo to dříve lepší?

Svět se zkrátka mění i v prodeji zboží a je nejisté, jestli k lepšímu. Když jsem byl před několika lety na dovolené v Irsku, tak nám tvrdili (nikde jsem to neověřoval), že osobní automobily tu lidé po čtyřech letech odevzdávají a dostávají od státu dotaci na nákup nového auta. Prý z ekologických důvodů. Zda to ekologické je, nebo není, posuďte sami. Člověk ať chce, nebo nechce, pořád nějak inklinuje k době svého mládí a má pocit, že všechno bylo tehdy lepší. Pochopitelně to není pravda, ale já nevím jak vy, ale mám občas pocit, že by to chtělo ještě jednu planetu. Tam bychom to zkusili znova a líp. Tady se to podle mě úplně nedaří. Je nás moc, máme málo vody, devastujeme přírodu a ještě vyhazujeme něco, co by klidně mohlo dalších pár let sloužit.

⏩ BRZY ZAČÍNÁ PODZIMNÍ DETOX KURZ

Upravil se mi tlak, cholesterol i astma (v 73 letech)

Proda4: Dobrý den, patřím sice k začátečnicím ve stravování...

S vámi se cítím jako doma, doslova!

Michaela H. S.: Evka, mám zimomriavky po celom tele a...

Zhubla jsem a nejspíš se zbavím i cukrovky (Milena, 70 let)

Milena: Ahoj Evi, když tady čtu ostatní, připadám si tady...

Já i manžel jsme o spousty kil lehčí (Martina)

Martina: Dobrý den, všechny recepty jsou výborné, za měsíc...

Po 10 dnech 2 kg dole a krev čistější (Jamila)

Jarmila: Dnes ráno mám 10. den kurzu Hubneme do...

Shodila jsem 3 kg a cítím se skvěle (Alena)

Alena: V prvé řadě chci poděkovat za vzorně vedený...

Léky na alergii a bolesti zad už nepotřebuji a jsem o 7 kg lehčí (Monika)

Monika: Ďakujem veľmi pekne za kurz Hubneme do plavek....

Přerod tetičky Tsunami na tanečnici salsy pokračuje.

Evi, Helčo. Co jste mi to udělaly! Místo práce...

Velké díky za filmový festival

Ivana: Holky, nechtělo se mi přihlašovat na festivalové stránky,...

Mizí kila i centimetry a mám více energie (Jarmila)

Jarmila: Zdravím Vás všechny. Právě jsem dokončila kurz Hubneme...

Objev stránek

Dobrý den, vaše stránky jsem objevila někdy v tomhle...

Pochutnávám si a přitom hubnu (Kamila)

Kamila: Stále objevuji nové suroviny, které jsem nikdy dřív...

Díky JJ jsem ušetřila, cítím se lépe, hubnu a lépe i vypadám!

Kateřina: Na JJ stravě jsem oproti normálnímu stravování ušetřila...

Dostala jsem se do pohody a vím, co malému uvařit (Andrea)

Andrea: Dobrý den, jsem s Klubem Jíme Jinak cca...

Konečně mě přešly chutě na sladké „z nudy“

Annakrata: Pokud si dám k snídani polévku a k...
  1. Autor článku to napsal úplně přesně,nic se nevyplatí spravit a musí se to vyhodit. Jenže nevyhazujeme jen spotřební zboží,ale i potraviny,neboť některé se nedají ani jíst-zvláště uzeniny,které bývají víc než přesolené,ovoce v košíčkách nahnilé-což není vždy při koupi vidět atd…prostě žijeme v době,kdy se vyhazuje zbytečně kde co a připadá nám to normální

Komentujte
Vaše jméno

Jméno uložíme a zobrazíme, váš e-mail nezveřejníme. Zásady ochrany údajů.

SDÍLEJTE PŘÍSPĚVKY - získejte členství v Klubu JJ nebo jeho prodloužení. Jak to funguje?
Alois Dvořák
Autorem článku je Alois Dvořák
PhDr. Alois Dvořák, 1951, vystudoval FŽ UK v Praze, pracoval jako tiskový mluvčí několika ministrů obchodu a cestovního ruchu ČR, publikoval řadu článků v ústředním a odborném tisku na téma maloobchod a cestovní ruch, od začátku 80. let do poloviny 90. let spolupracoval s Československým rozhlasem, zejména jako odborný host pořadu Kolotoč., ale i autor komentářů, poznámek a glos. V roce 1996 založil reklamní agenturu, kterou provozoval až do svého odchodu do důchodu.
Předchozí článekKniha Mateřství a seberealizace
Další článekPro rodinu už vařím jen jedno jídlo (Hana 48 let)