V Hradci se vařilo, smálo… a jeden smažák hledal odpuštění

Kurz ještě nezačal… a už jsme improvizovali

Když se chystaly stoly, voněly čerstvě nastříhané kytičky ze zahrady našeho lektora Davida, připravovaly se suroviny a ladily poslední detaily, přišel šok: „My jsme zapomněli na velký reklamní banner!“  A jak už to na našich kurzech bývá, bez trochy té zdravé improvizace by to nebylo ono. Panika? Kdepak. Okamžitě jsme kolem stolů rozeseli co nejvíc dárkových taštiček a pracovních papírů, aby logo Jíme Jinak svítilo na všechny strany. Nakonec to vypadalo tak designově, že by nám i architekti tleskali.

Lektor dostal důležitý úkol

Postupně začali přicházet účastníci a od první chvíle bylo jasné, že tohle nebude žádné tiché vaření. Parta byla neuvěřitelně komunikativní, usměvavá a naladěná na stejnou vlnu. Krátce po úvodním přivítání přišel i pozdrav od Evy z dovolené, který celou místnost ještě víc uvolnil. A protože kurz vedl David, padla samozřejmě i poznámka, že se má o všechny ženy hezky starat. Naštěstí zaznělo i uklidnění, že jsou účastníci v dobrých rukou. Všichni se tomu zasmáli — a mohlo se začít.

Nejdřív ruce. Pak nože, prkénka a hrnce

Po úvodním seznamování přišlo na řadu krátké procvičení — Deset uvolňujících a zdraví prospěšných technik rukou. A i když to možná zní nenápadně, přesně tenhle moment všechny příjemně naladil. Žádný spěch. Žádné „rychle, ať všechno stihneme“. Prostě chvíle zastavení před tím, než se kuchyně naplno rozezní krájením, mícháním a cinkáním pokliček.

Každý přišel z jiného důvodu. A právě to bylo skvělé

A pak už se šlo vařit.

Na kurzu se sešla partička, která byla od první minuty neuvěřitelně ukecaná a naladěná na stejnou vlnu. Měli jsme obrovskou radost, když jsme u stolů uviděli dvě děvčata, která už na podzim ulovila náš „živák“ v Hradci Králové a od té doby netrpělivě vyhlížela, kdy konečně vypíšeme termín živého kurzu v Hradci Králové. Holky, dočkaly jste se!

A nebyly samy. Dorazila i mladá maminka, která dostala kurz jako dárek k svátku od své mamky, která sice miluje teorii, ale věděla, že dcera zase strašně ráda reálně vaří. Dokonalá symbióza!

Silným momentem kurzu byl příběh jedné z dam, která se už delší dobu snažila jíst lépe a zkoušela různé návody z internetu. Skončila na stravě postavené hlavně na mléčných výrobcích ale bylo to „velký špatný“. Pak ale objevila web Jíme Jinak, zkusila kurz a její zdravotní stav se začal rázem měnit k lepšímu. Když o tom mluvila, byla z toho až dojatá – a my s ní. Přesně pro tyto momenty to děláme!

Mátový čaj, umělá inteligence… a kurz vaření

Že je zdravé vaření jen pro ženské? Ale kdeže! Naším hrdinou a jediným mužem v poli byl Milan. Milan je muž činu a očividně i moderních technologií. Před pár týdny totiž pracoval na home office a rozhodl se otestovat schopnosti umělé inteligence (AI). Zadal jí zdánlivě jednoduchý úkol: „Jak uvařit mátový čaj?“ AI mu srozumitelně odpověděla a shodou okolností na něj v souvisejících odkazech vyskočil web Jíme Jinak. Milan si řekl, že když už sedí doma na tom „home officu“, chce se vaření věnovat pořádně. (Tímto zdravíme robota, co Milana nasměroval, odvedl jsi dobrou práci!).

A co ten smažák? Ten se vracel celý den

Během vaření bylo veselo prakticky pořád. A ano, padla i legendární otázka, kterou si občas tajně přeje slyšet každý: „Takže smažák občas může být v pohodě, ne?“ Odpověď hledala jedna z dam opravdu vytrvale. Definitivního potvrzení se sice nedočkala, ale smíchu kolem toho bylo dost.

Vývar, který změnil kuchařské přesvědčení

Velkou debatu rozpoutal i vývar. Na začátku zaznělo, že zeleniny je tam přece strašně málo. Jenže když přišla ochutnávka, stejná účastnice uznale prohlásila, že je vývar mnohem lepší než ten její domácí — a že ho odteď bude dělat stejně jako my. Malé kuchyňské prozření v přímém přenosu.

Fronta na jídlo jako ve školní jídelně

Absolutním hitem kurzu se stala příprava gomasia (tradiční dochucovadlo z opraženého sezamu a soli). Všichni drtili jako o život a ta vůně se linula až na ulici. Všichni chtěli ochutnávat, zkoušet a sypat skoro na všechno kolem sebe. A když se pak servírovalo jídlo, vytvořila se spontánně fronta připomínající školní jídelnu. Dvě účastnice, které samy pracují jako učitelky, z toho byly nadšené. Prý si připadaly zase jako v práci….jako ve školní jídelně, tedy až na to jídlo. 🤣

Když všechno přirozeně plyne

Kurz utekl jako voda. Dotazy se sypaly průběžně a vždycky k věci, nikde jsme se nezasekli a domů všichni odcházeli s plnými bříšky, úsměvem od ucha k uchu a novou motivací.

Děkujeme celé skvělé partě a už teď se těšíme, co zažijeme příště.