Eva Cikrytová bude 16.3. hostem na Českém rozhlase

Milá Evičko, pod tento článek se podepisuju a děkuju za něj. Taky si poslední dobou všímám, že štíhlí lidé a taky už i děti! jsou vyjímkou. Osmileté holčičky vypadají na čtrnáct, čtrnáctileté na dvacet. Člověk si připadá, jak černá ovce. Já jsem byla vždycky štíhlá. Měla jsem i buclatější období. Ale od malička jsem slýchala věčnou kritiku. Najez se, seš průsvitná, vážíš třicet kilo i s postelí atd.. Což samozřejmě zanechalo šrámy na duši. A celý život jsem se učila přijmout sama sebe. Kde se to v těch lidech bere? Já jsem nikdy nikoho nekritizovala. Vím, že každý má svoje trápeni, které často zajídá a pod. A taky chválím, když vidím krásnou ženu, nebo hezky žensky oblečenou. Dnes, díky jiné stravě, jsem zase štíhlejší. Jako v nácti. Je mi 43 😀. Ale teď jsem šťastná a cítím se skvěle ve svém těle. Vážím asi 50 kg, ani nevím, váhu nemám. No a jakou váhu bych měla mít, když jsem drobná, měřím 160, nohu mám velikost 36 ??? Jsem na svoje télo hrdá, když vidím, z jakých nemocí a bolestí se díky zdravé stravě vyhrabává! Ta lehkost fyzická i duševní…to bych těm kritikům přála zažít. Dcerce je osm let. Drobná, štíhlá, pružná, ale kosti na nás rozhodně nechrastí. Vypadá tak, jak by děvče v tom věku vypadat mělo. Ale oproti většině vrstevníků… Kdo tady určuje, co je normální? Fakt se to posouvá někam jinam, což je děsivý. Všimla jsem si, že i oblečení na děti se šije jakési větší 🤔. Většinou ti, co kritizují, mají problém sami se sebou. Jeden den mi manžel vysekl poklonu, jak vypadám svěže a že jsem taková veselá a jak mi to sluší. No a ve stejný den přišel někdo, kdo mě pekně srazil na kolena. Bylo mi to líto a obrečela jsem to. Sebevědomí nebyla nikdy moje silná stránka. A obstát v téhle době, když žijem život jinak, stojí pořádnou dávku kuráže, sebevědomí a odvahy. Ale stojí to zato. 😊

Ahoj Evi,ano zažila jsem to.Narodila jsem se maličká – 2,5 kg.Celá rodina se obávala,že nepřežiji,a tak si mě trochu vykrmili(ale obezita se mě netýkala,byla jsem jen trochu plnoštíhlá).Asi v páté třídě,mě máma poslala z nedostatku času koupit otčímovi 30 dkg vlašáku.A já jsem mu ho polovinu snědla.Z části z hladu,z části lákavosti potraviny,kterou jsme snad nikdy předtím nekoupili.A tehdy mi máma vynadala,že se nemám divit,že jsem tlustá,když toho tolik sním.Tehdy mě to hrozně ranilo a táhnu si to sebou celý životJe mi 55 let a pořád to bolí.A ještě přidám špatnou zkušenost s učitelkou školky.Dcerce jsem před nástupem do školky domluvila,že bude mít výjimku a bude si nosit vlastní veganské svačinky,obědvat už bude doma.Jedna učitelka si u svačinek k dcerce sedla a přede všemi kritizovala dceřinu stravu.Ta se mi s tím naštěstí svěřila a já si na učitelku “došlápla”Podařilo se mi to ,že s tím přestala,ale dcerka už do školky nechtěla.Je z ní nxní jedenáctiletá krásná štíhlá slečna a je, bohužel,také jedna z mála ve třídě.Díky za článek❤️

Krásný článek, pupalka se mi na zahradu vetřela, ale mám ráda její květy, tak kde nepřekáží, rozsvítí zahradu svými květy. A kvete celé léto

Ahoj Evi,ze čtení tvého příspěvku je mi smutno stejně jako tobě,když to píšeš. A s větou,že kritika přichází od blízkých mám bohužel zkušenost. Ihned po revoluci se rodiče vrhli na podnikání v něčem,co nikdy nedělali,takže se v tom utápěli a já a můj bratr ( 8 a 12let ) jsme je vídali velmi sporadicky. Dovolené nebyly,výlety nebyly,výchova nebyla, sousedi jako “dohled ” . Nikam jsem nesměla,” aby se mi něco nestalo “, takže ráno stála v kuchyni igelitka plná šunky,rohlíků,limonád a dobrot a zapni si TV nebo si jdi ven ( o prázdninách,kde jsou všichni pryč,co tam ? ). Když jsem došla do věku slečny a začala vnímat své poctivě vyjedené faldíky ( nebyla jsem tedy jako koule – 161cm a 58kg ), tak právě ten nejbližší – táta, řekl větu,která mi rezonuje v hlavě dodnes ” ááale nejseš tlustá,seš plnoštíhlá “. A už to jelo,fáze bulimie,anorexie,Adipex,….a hučení do hlavy,jak jim přidělávám starosti,mazej k psychologovi,….
Dnes jsem šťastně spokojená,že jsem tam kde jsem ,tzn tady u JJ,byť nejsem někdy ani 80% . Mám dvě dospìvající dcery a troufám si říct,že moc dobře vím, na co si dát pozor,kdyby přišly s tím,že mají deko navíc – jsou ale štíhlounké jako proutek,takže je snad tahle hloupá fáze mine 🙏.
A když stojím v obchodě a rozhlédnu se po lidech ( je to už trošku moje závislost ) přijde ten smutek….i ti staří,starší lidé – pánové s obrovskými břichy,jizvami po bércových vředech ,košík plný piva,masa,pečiva a sladkostí pro vnoučata.
Kdysi jsem stála ve frontě v marketu a přede mnou postarší pán a v košíku i pod košíkem taková ta obří balenì krabicových mlík. Nevím,proč měl tu potřebu se otočit a povídat si se mnou,spíš se obhajoval. Ptá se mě ” vy si neberete mlíko za tuhle cenu ? ” ” ne,my mlíko nemáme rádi “. No joo, to žena to pije každý den,i když má po tom víte co …” No zmohla jsem se jenom na ” aha” a přihlouplý úsměv jako porozumění ,i když tomu vůbec nerozumím.
Ptám se proč ? Proč pořád toužíme po takovém nadbytku ? Koupit si větší výhodné balení všeho a radši se přejíst do skonání,když to vyjde levněji,hlavně že se mají dobře – zatím….je to smutné.
Takže se nenechme rozhodit lidmi,kteří jsou zaslepení nadbytkem a přesvědčeni o tom,že my určitě trpíme hlady ,protože chceme být zajímaví . Ne,my jsme ti,kteří se mají opravdu rádi a proto k sobě tak přistupujeme ❤️.
A děkuji za článek,Evi,hezky jsem si ulevila 🙈.